Neviditelný čert

Jak jsem naznačil u předchozího fragmentu od Theodora Ludwiga Wiesengrund-Adorna Tough boy, na Neviditelném čertovi nastává prosincové zklidnění, jež se bude mimo jiné projevovat taky tím, že ne každý den se tady může objevit nějaká novinka. Ta dnešní je nejen velmi stručná, ale možná poslední v dosavadní nepřetržité řadě. Přicházím opět s jedním Adornovým fragmentem, který malounko navazuje na pojednání od Stelly Dát? Nedat? (Chudoba). Je to takový nástin slavnostní hostiny nezřízeného konzumu, u jejichž organizátorů se dá vcelku očekávat, že tato cesta do pekel není ve skutečnosti pro jejich konzumenty dlážděna ani dobrými úmysly. Co chcete koneckonců očekávat od ze řetězu puštěných nenažraných deprivantů. Přeji „Dobrou chuť“.

Lucifer

O tom, jak se dnes kříží pokrok s regresí, nás poučuje pojem technických možností. Postupy mechanické reprodukce se rozvinuly nezávisle na reprodukujícím a osamostatnily se. Jsou považovány za pokrokové; co na nich nemá podíl, je reakční a balíkovské. Toto přesvědčení je tím povinnější, čím více hrozí, že se superaparatury stanou špatnými investicemi, pokud se nebudou používat. A protože při jejich rozvíjení jde v podstatě o to, co se v liberalismu nazývalo adjustace, a jelikož svou vahou utlačují samotnou věc, jež je aparatuře beztak vnější, zabíjí přizpůsobení požadavků aparatuře věcný nárok.

Fascinovanému úsilí zkonzumovat pokaždé ty nejnovější postupy nejenže nesejde na dodávaném zboží, nýbrž směřuje přímo k trvalému šuntu a vykalkulované idiocii. Potvrzuje ve stále nových parafrázích haute nouveauté (velká novinka) starý kýč. Technickému pokroku odpovídá zatvrzelá a zabedněná touha, abychom hlavně nekupovali žádný ležák, abychom nezůstali pozadu za výrobním procesem puštěným ze řetězu, bez ohledu na to, jaký je smysl vyrobeného.

Nákupní horečka, tlačenice, fronty nahrazují do jisté míry racionální potřebu. Zášť vůči tři měsíce starému filmu, který je rozhodně méněcenný ve srovnání s nejnovějším, třebaže se vůbec v ničem neliší, je srovnatelná s nenávistí k radikální, příliš moderní kompozici. Zákazníci masové společnosti chtějí okamžitě poslední novinku a nesmějí si ji nechat ujít. Pokud znalec z devatenáctého století zhlédl jen jeden akt opery z barbarského důvodu, aby kvůli spektáklu nepřišel o večeři, pak barbarství, které vůbec ztratilo možnost k večeři utéct, se své kultury nedokáže nabažit. Každý program je nutné vysedět do konce, každý bestseller je třeba přečíst, každý film v okamžiku jeho slávy zhlédnout v hlavním sále.

Množství toho, co se bez výběru konzumuje, je zhoubné. Nikdo se v tom nedokáže vyznat, a stejně jako v monstrózním obchodním domě hledáme vůdce, tak na svého vůdce čeká i obyvatelstvo vklíněné mezi nabídky.

Zdroj: Theodor W. Adorno, Minima Moralia – Reflexe z porušeného života

03.12.2013, 00:17:35   Publikoval Luciferkomentářů: 55