Neviditelný čert

Na samotném počátku léta dle astronomického kalendáře jsem zde uvedl mozaiku citací z jedné mnou krátce předtím zakoupených knížek, viz „Započíná se léto se vším všudy“. Mým úmyslem bylo ověnčit vstup do léta něčím neotřele humorným. K tomu mi tato knížka, která se zabývá tímto způsobem laděným historickým přehledem lékařské praxe, jako z udělání spadla přímo do klína. Domnívám se, že přišel čas, abych ji tady zase oprášil. Pro tentokrát jsem vybral medicínskou záležitost týkající se koktavosti. Je vskutku neuvěřitelně fascinující, jak si s touto nepříliš nebezpečnou chorobou poradili slovutní medici v nedávných dobách. Jeden z nich před necelými sto lety dokonce dospěl až k orálnímu libidu a nezapomněl ani na penis. Šokující! Inu i v létě se můžeme s pomocí medicínské praxe dokoktat k specifickým sexuálním praktikám.

Lucifer

Démosthenés, velký řecký řečník, zvítězil nad koktavostí tím, že mluvil s oblázky v ústech. V desátém století vlivný Rhazes vystavoval své koktající pacienty žáru a pálil je. Jednou, zbavit pacientův mozek přebytečné vlhkosti, mu dal hlavu do sádrového obvazu. Mercurialis, lékař z šestnáctého století, doporučoval pacientům, aby se nekoupali a jedli méně moučníků.

V roce 1830 tvrdil francouzský lékař Hervez Chegoin, že lidé koktají, protože mají jazyky buď příliš krátké, nebo nesprávně umístěné v ústech. Uvedený problém se podle něj dal vyřešit jedině „mechanickými prostředky“ a Chegoin se pustil do operací. Občas pacient nemusel ani koktat, aby byl operován. V roce 1842 jeden časopisecký článek uváděl, že z dvaačtyřiceti lidí operovaných kvůli koktavosti dva vůbec nekoktali. Měli pouze špatnou dikci.

Přední kapacitou v této oblasti byl dr. Johann Dieffenbach, který jednou prohlásil: „Poprvé jsem byl přiveden na myšlenku, že bych mohl operovat jazyk, když jsem poslouchal žádost koktajícího člověka, abych mu vyléčil šilhavost…“ V přednášce proslovené v roce 1841 ve Francouzském institutu popisoval Dieffenbach jednu ze svých operací, kterou provedl na třináctiletém Frederiku Daenauovi. Donutil hocha, aby vyplázl jazyk, načež ho uchopil do dvojitého háku. Pak z něj odřízl kousek ve tvaru klínu, přibližně osmnáct milimetrů dlouhý. „Ztráta krve byla značná,“ napsal. Článek zveřejněný později v jednom časopise uváděl: „Koktajícího lze dočasně vyléčit na několik dní, když se provede lehký, ale poněkud bolestivý řez do jazyka tím, že se popálí doutníkem…“

V roce 1917 přispěl k této problematice i Sigmund Freud. Když naslouchal rozrušenému líčení paní Emmy von N., která vzpomínala na traumata z dětství (jako třeba na to, že po ní sourozenci házeli mrtvá zvířata), dospěl tento věhlasný neurolog k závěru, že koktavost dotyčné dámy mohla být způsobena „potlačením v důsledku konfliktu souvisejícího s exkrementálními funkcemi“.

Proniknutí do podstaty problému bylo dále umocněno v roce 1928 díky doktoru Isadoru Coriatovi, což byl významný neurolog a psychiatr působící v americkém Bostonu. Dr. Coriat učinil objev, že koktavost je způsobena pacientovou dětskou touhou po kojení:

Koktajícího vidíme při aktu kojení z iluzorního prsu… Koktající se často kouše do jazyka… jedná se o symptomatický kanibalistický rys, který je pozůstatkem raného a primitivního orálního sadismu… Prodlužovaná orální potřeba vlastnit vede ke komolení slov… v důsledku sání a kousání.

Dr. Coriat si rovněž všiml, že koktající pacienti občas gestikulují rukama, což mu připadalo „osobité“. Z tohoto rysu byl schopen vyvodit, že koktající lidé koktají ze zoufalé touhy upoutat na sebe pozornost a chtějí být nakojeni a snad dokonce i utřeni. Všiml si rovněž, že při mumlání některých hlásek koktající používají stejné svaly jako miminka sající mléko z matčina prsu.

Podle Coriata se koktající chovají tímto způsobem z dětinské potřeby ukojit orální libido, které nedokážou kontrolovat. A jelikož většina koktajících mužů, na něž Coriat narazil, trpěla rovněž oidipovským komplexem a fixací na matku, byli podle něj též latentními homosexuály. Koktající ženy nedopadly u dr. Coriata o mnoho lépe. Podle jeho názoru trpěly kastračním komplexem a snažily proměnit svůj jazyk v penis, aby si s ním mohly hrát. Znechuceny samy sebou pak začaly nenávidět své matky, jež byly původkyněmi oné kastrace.

Zdroj: Nathan Belofsky: Podivná medicína – Šokující lékařské postupy napříč staletími, JOTA, 2016 (Originál: Strange Medicine, Perigee Books, Penguin Group (USA), 2013)

10.07.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 46