Započíná se léto se vším všudy

rubrika: Pel-mel


Odborníci na roční období rozeznávají tři druhy léta. Dvě z nich mají jednoznačný začátek a konec a jsou kompaktní. Meteorologické začíná prvního června, končí posledního srpna; astronomické začíná letním slunovratem a končí podzimní rovnodenností. Vegetační léto je v našich zeměpisných šířkách definováno průměrnými teplotami nad 15 °C; takže začátek, konec a jeho kompaktnost je variabilní. Letní slunovrat nastal včera 35 minut po půlnoci. Vzhledem k současným teplotám se dá tedy říci, že zde máme všechny tři léta v jednom balení. A nejen to – v nejbližších dnech by se vegetační léto mělo docela rozpálit. Kromě této trojité letní evoluce se nám ještě začíná blížit čas školních prázdnin, letních dovolených a dalších způsobů, kterak se mnozí z nás rozutečou na všechny strany. I na NČ nastane či vlastně už nastává něco jako částečná letní odstávka. Spočívat bude v tom, že frekvence a pravidelnost nových příspěvků (článků) se částečně sníží. To se patrně bude týkat i odbornosti jejich obsahu, takže třeba pokračování teprve započatého seriálu Co je vesmír? bude více či méně zpomaleno, respektive odloženo. Jako startovní výstřel jsem zvolil několik citací z knížky, kterou jsem v neděli ulovil v knihkupectví Kosmas v butovické Galerii. Při jejím čtení v metru jsem dostával záchvaty smíchu, takže jsem některé spolucestující tak trochu zneklidnil. Je to sice poněkud černý humor, ale o Češích je známo, že jsou smějící se bestie. Takže pokud se tomu nebudete smát, nejste buď Češi, anebo trpíte nostalgií.

 

Lucifer


Knížka se jmenuje Podivná medicína (Šokující lékařské postupy napříč staletími), napsal ji Nathan Belofsky, právník, který žije v New Yorku, a přináší velmi neotřelý pohled na lékařskou praxi v průběhu historie. Upozorňuje na pochybné myšlenky, bizarně prováděná ošetření a na nejhrubší myslitelné chyby, jichž se lékaři dopouštěli. Když jsem o tom referoval v pondělí jednomu kolegovi, došli jsme ke společnému závěru, že i novodobí lékaři si nejednou mohou s těmi historickými potřást rukou. Na rozdíl od poměrně nedávné minulosti jsou však ti dnešní do značné míry vedeni pro ně jistě velmi výnosnou koalicí s farmaceutickým průmyslem v rukou nadnárodních korporací. Nic než byznys – bezohledný. Nedávno jsem čekal v lékárně, až přijdu na řadu, abych si koupil peroxid vodíku, a zákaznice přede mnou postupně hromadila krabičky s nejrůznějšími pilulkami (viz náhodně třeba zde: Imunitní systém či Nežádoucí účinky léků).

 

Knížka je rozčleněna do čtyř kapitol: první se věnuje někdy až velmi morbidním úspěchům starověké medicíny, druhá středověké, třetí renesanční a čtvrtá novodobé. V první je hned zkraje zmíněný Hippokrates, který patřil k jedněm z mála příčetných lékařů, ačkoli i on dělal věci někdy špatně a dopouštěl se zásadních omylů. Pak se na scéně objevil Galén, velký řecký anatom žijící v Římě. Obecně lze ale říci, že středověcí lékaři uměli lépe mluvit než léčit. Pohrdali čímkoli praktickým a jejich práce spočívala v rozmluvách s pacienty, nikoli v jejich léčení. Dotýkání se lidského těla se všichni vyhýbali jako moru. Elitní středověcí lékaři vedli učené disputace, ale byli to chirurgové, kteří skutečně ošetřovali pacienty, někdy až s ohromující vynalézavostí. V době renesance plynul hlavní proud medicíny postaru a uchovával si stejnou míru nevědomosti a nabubřelosti. I tehdy pragmaticky zaskakovali chirurgové a někdy i třeba mistři popravčí, kteří si přivydělávali jako doktoři. Ani novověk se povětšinou nenechal vyvést s této míry – kupříkladu špinavá ruční likvidace atentátníkem nepříliš těžce postřeleného amerického prezidenta Jamese Garfielda v roce 1881 tlupou slovutných amerických lékařů.

 

Dost stručného přehledu obsahu knížky, následovat budou vybrané pasáže, jež jistě mnozí z vás s dostatečně humorným nadhledem vstřebají:

 

 

Řecká metoda pro nápravu vážně pokřivených zad – spočívající ve shození nemocného z vysoké budovy – připadala možná i pragmaticky uvažujícímu Hippokratovi trochu moc drsná:

 

Dejte na žebřík podložku… položte na ni pacienta… přivažte ho za paže a ruce… pak musíte vytáhnout žebřík buď na nějakou vysokou věž, nebo na štít domu… a pak žebřík s pacientem pusťte dolů.

 

O této extrémní metodě Hippokrates napsal: „Žebřík nikdy nikoho nenarovnal… lékaři, kteří používají uvedený postup…, jsou do jednoho hlupáci.“

 

Řečtí lékaři se kupříkladu domnívali, že dělohy osamělých žen, které trpí nedostatkem pozornosti, se oddělují od břicha a posunují se vzhůru směrem k hlavě. Jakmile taková „toulavá děloha“ uteče, je těžké ji najít a ještě těžší ji chytit. Platon ji označoval jako „živé zvíře“. Arateaus z Kappadokie hovořil o „zvířeti uvnitř zvířete“.

 

Jeden z nejlepších chirurgů středověku Henri de Mondeville varoval, že každý chirurg, jenž by snad odmítl způsobit pacientovi tolik bolesti, kolik je jen možné (včetně bolesti, která není nezbytně nutná), byl by shledán naprostým šaškem. S tím, že něco způsobuje bolest, si ve středověku nikdo nelámal hlavu. Nejlepší, v co mohli pacienti doufat, byl dostatečně ostrý nůž a kus dřeva, do něhož by se mohli zakousnout. A kromě toho ještě několik silných mužů, kteří je budou při zákroku držet, Bez anestezie byly procedury natolik děsivé, že přátelé ošetřovaných a náhodní kolemjdoucí omdlévali.

 

V dávných dobách byla moč považována za preventivní prostředek, za zdravý nápoj. Jan XXI., jediný doktor medicíny, jenž se stal papežem, ji z úzkostlivou pečlivostí popíjel až do chvíle, kdy mu spadl na hlavu strop, který sám osobně navrhl, a zabil ho. Galén nebyl velkým příznivcem terapie využívající moč (nedokázala snést její pach), ale doporučoval popíjení „zlatého lepidla“. Jednalo se o moč nevinného chlapce míchanou v měděném kotlíku.

 

Když v roce 1685 nečekaně zemřel anglický král Karel II., jeho loajální poddaní se dožadovali podrobností. Tým královských lékařů, který se snažil odvrátit od sebe vinu, zveřejnil řadu záznamů o léčbě. Jejich smyslem bylo dokázat jednou provždy, že králi se dostalo nejlepší možné léčby:

 

Když se 2. února král probudil, cítil se nemocen. Bylo přerušeno jeho holení a byla mu odebrána pinta krve. Posel povolal elitní lékaře. Pak bylo pomocí odsávacích misek odebráno dalších osm uncí krve. Jeho královské veličenstvo bylo přinuceno polknout antimon, jedovatý kov. Zvracel a byla mu provedena série klystýrů. Byly mu vyholeny vlasy. Pak mu na lebku aplikovali horké přísavky, jejichž úkolem bylo zahnat dolů z hlavy všechny špatné šťávy. Na chodidla královských nohou byly aplikovány dráždivé chemické látky včetně holubího trusu. Jejich cílem bylo přitáhnout k sobě klesající šťávy. Odebráno bylo dalších deset uncí královské krve. Král dostal cukrovinky pro zlepšení nálady, načež do něj dloubli dočervena rozpáleným pohrabáčem. Pak dostal čtyřicet kapek nevábně vyhlížející látky z „lebky muže, který nebyl nikdy pohřben“ a který, jak bylo zaručeno, zemřel nanejvýš násilnou smrtí. Konečně byly do královského hrdla vpraveny rozdrcené kameny z vnitřností kozla z Východní Indie.

 

Král Karel II. zemřel 6. února 1685.

 

Kniha o lékařství, která měla potírat šarlatánství, jež v šestnáctém století v Německu tak vzkvétalo, byla napsána Oswaldtem Gabelthouerem, dvorním lékařem vévody württemberského. Gabelthouer si byl natolik jistý, až to hraničilo s arogancí. Po každém návodu na „léčbu“ najdeme v jeho knize latinské slovo probatum, což znamená „bylo prokázáno“. Mezi předkládanými léčebnými postupy bylo například:

 

Epilepsie: stáhni malou myš, odstraň vnitřnosti kromě plic a jater, spal… rozdrť prášek… polévková lžíce každé ráno, dětem poloviční dávka.

 

Na velmi vážné případy… Vezmi pravé oko vlka, levé oko vlčice; usuš, pověs na krk pacientovi, který je musí nosit nepřetržitě tři měsíce; po celou tuto dobu se nesmí koupat.

 

Nevolnost: s největším úspěchem to zkouším po devětatřicet let své praxe… Vezmi liščí mozky… upeč je a dej pacientovi na lačný žaludek.

 

Pro ženy… vezmi mladou fenu, rozřízni ji, opatrně vyjmi žlučník, propíchni jej a nech žluč vytéci… dej to pacientce vypít… drž jí ruku na ústech… pravděpodobně bude zvracet.

 

Závrať: …několik kapek krve hrdličky do malé sklenice vína… čemeříce a podběl… zdržet se česneku, cibule a kyselého zelí.

 

Nespavost: vezmi maz z oslího ucha, nezáleží na tom, o jaký druh osla se jedná; nanes jej na pacientovy spánky.

 

Šílenství: ostříhej pacientovi vlasy co nejtěsněji u hlavy… potom rozřízni beraní játra na dvě poloviny a přivaž je, dokud jsou teplá, pacientovi na hlavu.

 

Naprosté šílenství: …vezmi čerstvě upečený chléb; odstraň vnitřní měkkou část a nahraď ji kompletním oslím mozkem; přivaž vše pacientovi k hlavě; vyléčí se tím jeho mozek a navrátí se mu rozum.

 

Roku 1688 zachvátil Evropu pocit úzkosti, který s sebou přinesl slzavé toužení po tom, jaké to všechno bývalo kdysi. Tuto vlnu nostalgie zaregistroval jako první švýcarský lékař Johannes Hofer. Ve svém vlivném pojednání na toto téma tvrdil, že nemoc je způsobena vitálními silami šířícími se oválnými trubicemi, které spojují centrum mozku s tělem. Zhoršuje se pak vlivem, lepkavého kalu, který blokuje orgány v těle. Mezi symptomy řadil zácpu, srdeční problémy, horečku a stavy, při nichž se pacienti nesmáli vtipným anekdotám.

 

 

To by zatím stačilo a všem pacientům Neviditelného čerta přeji zdravotně nezávadný start do nepravidelně obšťastníkové letní odstávky.devil


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
11
Stella 23.06.2016, 22:25:21
rezy, taky se mi zdá, že to bude parádní fiasko, finanční především.
Máme iluze o něčem, co je prostě jen hodně daleko, a tím zajímavé.
Tradici bylinkářství máme svou.

10
G (neregistrovaný) 23.06.2016, 16:00:13
Copa Čínská medicína, ale ta Česká, to bývá teprve divadlo »

Jak léčí chřipku Angličan, Francouz a Čech?
Angličan si vezme lahvinku dobré whisky a zajde si ji vypít do svého klubu, kde stráví celý den.
Francouz si vezme lahvinku dobrého koňaku a zajde si ji vypít ke své milence a zde stráví celý den.
Čech si vezme lahvinku moči a jde na zdravotní středisko, kde stráví celý den.

Jj, je moč hič, a já žaš štratil žuby...





rezy
9
rezy 23.06.2016, 12:44:29
ahoj, je stará beznadějná pravda, Čínská medicína je jen pro zdravé! a navíc je to divadlo Usmívající se

Stella
8
Stella 22.06.2016, 22:11:59
Ne - u- vě- ři -tel- né!
Takže tam, kde se G. octne, situace se prudce zdramatizuje, začne být nebezpečno, procesy se urychlí, koloběh života a a smrti jak u Bosche...
Mříže v oknech - zbytečné.

K tomu pochod zvířátek vyprahlou zemí.
Já to tušila!

Ale odpovídáš správně.


7
G (neregistrovaný) 22.06.2016, 19:10:57
Teda Ty máš ale dokoutazaháněcí otázky. Leteckou společností Animal Fly byl vypraven speciál Kavala-Delhi, později zviřátka pochodovala držíce se za tlapky, v čtyřstupech se středovým lanem, celou cestu za mnou.
A tento příběh mi vyprávěl Thí Thexis Thejlor...
V únoru, 50let po WW2.

Kavalu jsem objevil až rok poté, letecky navštívil a provedl anšlus českého zájmového území další rok, a trvale se usídlil až 5 let poté.
Jasný?

Ještě dodatek k \\\\\\\\\\\\\\\"příběhu\\\\\\\\\\\\\\\", nechtěl jsem riskovat obsáhlostí původního komentu, že se něco po odeslání nepovede...

Inu.
Do Trivandrumu jsem přibil, jak jsem psal, asi desátý den po veselé příhodě u moře, a to vlakem z Bangalore. Tuším asi 10 hodinová cesta.
Jedna z mých kratších tam.
Slyš, co vše se na takové cestě, v jednom expresním vlaku, může přihodit:
Vyrážel jsem brzy ráno, za rozbřesku.
Okolo poledního náhle prudké brzdění, jako když někdo zatáhne za záchranou brzdu.
Zkrátím.
Za chvíli vlak popojíždí do další stanice Na mezi u džungle, kdenic tunic, jen drážní telefon, a zastřešená kadibudka.
Průvodčí se hysterickým hlasem telefonem s kýmsi dohaduje, za krátkou chvíli vynášejí z vlaku bezvládné tělo v uniformě ind.armády, pokládají do trávy vedle budky. Vlak se znovu rozjíždí.
Otevřeným okénkem s mřížemi stačím postřehnout, že tomu člověku chybí zadní část hlavy. Sebevražda pistolí.

Asi za hodinu poté, se na chodbičce začíná cosi dít. Vzrušené hlasy, dohady, pobíhání sem a tam, a jako katarze... dětský pláč na závěr.
Vedle v kupé právě odrodila indka krásného chlapečka. Naklusal jakýsi uklízeč s kýblem a hadrem, vytřel do sucha, a život šel dál.
Toho dne dosáhla přesmiliardová Indie plichtového stavu 1:1... .

Mria NENÍ řecké slovo, natožpak jméno, vsadím botky a fšecky mé indické fotky(cca 500ks)!
Jsi vedle, jak ta borovice.
Ale není to fuk?, užo levnější stejně nebude!
Tak zatím, mam vybito

Stella
6
Stella 22.06.2016, 17:30:41
Tahiti,
já mám sílu se dívat jen do těch krvavých momentů.
Poznat, jak co kde nepoškodit, to je opravdu věda.
A taky jde o fyzicky náročnou práci. Nemluvě o soustředění-vypětí. Dívám se kvůli chování lékařů. Součást základní i vysoké profesionality. Nebo je jenom jedna?
Těším se na orientální postupy!

G., v té knize si tady doma rád už někdo přede mnou listoval.
Tvůj příběh je v obou částech fantastický. Kde zatím čekali psi a kočky?
Já znám jen vyprávění o operaci apendixu v Bulharsku za hlubokého socialismu. A pár moskevských zážitků z nemocnic.



5
G (neregistrovaný) 22.06.2016, 16:25:36
Ještě mi tak vytanulo na mysli, když jsem opětovně přečetl koment[2], Stello, typ pro Tě, velmi zajímavé čtení, já mám 2 díly a přečetl jedním dechem už před čtvrtstoletím, dole odkazy na další díla autora >
http://www.cbdb.cz/kniha-69009-druha-zprava-o-nemocech-mocnych

Ale možná nic nového proTě, typ i pro další. Velmi čtivé.

Dvorek díky fénu jen 41, vnitřek 30, jak jinak, že. Ách jó, budiš pochválena zima zde...
GE

4
G (neregistrovaný) 22.06.2016, 12:06:35
Belmondo?
http://www.fdb.cz/film/zvire-l-animal/24191

Ale přidám jednu na vlastní kůži zažitou historku, jak jsem orientální medicínu poznal já.

Při koupání v asi 1,5m vlnách u Madrásu jsem od jedné z nich chytil takovou facku, že se mi uvolnil můstek, a jej vyplivl do móře, nevjedouc, že tak činím.
Po výstupu na pláž jsem zaalrmoval zde přítomné snědé hošíky, nabídl 5 doláčů tomu, kdo jej najde, a čekal na výsledek.
Ten se dostavil pro mne až nečekaně brzy, v tu chvíli hupslo do mírně rozbouřeného oceánu asi dvacítka drobných tělíček, utvořili rojnici(viděli kde se mi to stalo, byl jsem ve vodě sám, středem pozornosti) a snad ani ne do 5 minut obdržel štastný nálezce svůj bakšiš. No jo, zuby v kapse, ale co dál, tříměsíční plánovaný pobyt přede mnou, já neustále \"on the road\", musel jsem vymyslet nějaké provizorium... Koupil jsem akrylátové (jed)7vt.lepidlo, potřel své přední tesáky a nasadil na ně můstek. Nó, do prvního jídla to většinou vydrželo, pak následovalo repete. Takto jsem absolvoval Hyderabat a Bangalore. V Trivandrumu, cca 10 den po aplikacích lepidla, dosahovala jeho vrstva již takové tloušťky, že začínalo být takřka nemožné můstek nasadit.
A tak mi nezbylo nic jiného než navštívit indického dentistu, podle mé intuice vrcholně rizikové rozhodnuti, ale neměl jsem na vybranou, jelikož vyčnívající opilované zuby pod můstkem jsem nemohl nechat volné, bez nasazeného můstku, kvůli velmi mírnému předkusu se zarývali do protilehlé dásně...

Inu.
Vstoupil jsem do ordinace, vysvětlil problém, posadil do koloniálního křesla, čekal vrtačku na šlapací pohon, ne, už byla elektrická, zubař obrousil lepidlo na zubech a jal se čistit vnitřek můstku.
A teď gró povídání...
Jak jsem tak seděl, čekal a čuňel do blba, upoutal mou pozornost zvláštní mlaskavý zvuk. Jako když otevřete flašku piva, do hrdla vložíte prst a rychle jej vytáhnete...
Tak jsem nenápadně stočil hlavu a oči k vedlejšímu křeslu(v ordinaci byly 4 a pacienti plynule přecházeli z jednoho na druhé, u každého ordinoval doktor-specialista, ten na vrtání, ten na plomby, další na trhání), a spatřil na něm drobnou dívenku, jež měla \"drobný\" handicap-místo pravého oka zela na mne tmavá díra. A doktor právě opracovával-lícoval-její chybějíci oko. To opakovaně nasazoval a imho dost surově zase vyndaval, po pozitivní odpovědi postižené, zda to ještě tlačí...

Ten její pohled vidím a zvuk slyším dodnes...

Takže očař-zubař, v Indyji fsjó ravnó...

Hezké letnění, nad 40 tu ještě není.
Ale brzy už bude.
Tu fšude.
GHN

3
Tahiti (neregistrovaný) 22.06.2016, 11:40:51
A co tohle? Díváte se někdy na cyklus o výkonech lékařů v nemocnici v Motole? Je to nevšedně pojednaná věc pro diváka, velice zajímavá, napínavá, přesvědčivá. Zejména chirurgické výkony jsou oslňující. V některých momentech se úctyhodní lékaři proměňují v řezníky nejhrubšího zrna.To většinou zavírám oči.Naturalistická žurnalistika

Musela jsem v životě několikrát vydat všanc svoje tělo Usmívající se do jejich rukou. Medicina je zázračná věda. Když to tak teď vidím na vlastní oči, bez závaží svojí bolesti, jsem udivená, kolik jsem toho musela vydržet, aniž bych tušila. Někdy je lepší nevědět. Kdo má nějaké operace za sebou, zkuste si přeměřit délku sešitých ran. Já něměřila 70 centimetrů sakumpikum - a to jsem vynechala mandle, jako zanedbatelné asi dva centimetry.

Doktoři jsou machři, půsbí sice většinou bolest, ale bez nich bychom dost rychle vymřeli. Já například už bych tady nebyla 27 let. Tutově!

Nyní si na Tahiti lebedím, svět je můj a mám se celkem skvěle! Totéž přeju i vám!

Alohááááá S vyplazeným jazykem

Stella
2
Stella 22.06.2016, 09:11:58
No to je pěkné, to je pěkné, to je letní čtení!
Oni se "už staří Řekové" šarlatánům vysmívali.
Jenže i nejedna současná metoda se může ukázat jako úplně scestná a potomci se budou za břicho popadat. A někteté internetové stránky o "léčbě!
repochopitelné, nepochopitelné. Trošku tajemna, a už to jede.

Hlavně neuškodit, to platí pořád. Kolikrát jsem si sebe představila na místě doktora a říkala jsem si, že bych byla tak bezradná, že bych nejspíš pacientovi poradila, ať si zajde k doktorovi...
Ale oni pacienti chtějí dostat léky! A o to jde. Rady k životnímu stylu za léčbu nepovažují. Starej se, felčare.
Karla IV.léčili hodně náročně. Když to v TV vyprávěli, napadlo mě, že snad musel ty doktory pak nechat zlikvidovat - zkusil si svoje. Já bych to na jeho místě udělala. Ale pomohli. Vůbec, chirurgie bývala úspěšná v hodně dávných dobách. Ona je to taky manipulace s tělem,a tak je výsledek viditelný. Chudák předmět té manipulace...
Později bylo líp. Královna Viktorie zvesela rodila, zdrogována.
Mám pochybnosti o zde zaváděné čínské medicíně. Spousta našich romantických představ o pradávných znalostech Východu - a jak to v těch zemích vypadá? Velmi úspěšní jsou při aplikaci ZÁPADNÍ nedicíny.

Tak už vím, čemu filozofové říkají Zvíře v člověku. To jste hoši netušili, co? Chce to pořádný rentgen!


Lucifer
1 I tak se stýská

«     1     »