Neviditelný čert

Poslední pondělí jsem ohlásil, že tento den bude na NČ věnován jakýmsi vizionářským rozjímáním přinejmenším do Nového roku 2017. Nehodlám na tomto čertovském projektu zatím nic měnit – pouze jsem se rozhodl ho poněkud rozšířit. Na scénu jsem povolal Manfreda Spitzera, z jehož knížky Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum jsem tady v létě 2014 vypustil naposled Televize pro děti a DVD Baby Einstein IV. Dnes vypouštím ukázku z jeho novější knížky, jež vyšla loni a oproti té předchozí si s naší pozorností zahrává ještě drastičtěji.

Lucifer

Digitální informační technologie jsou v naší společnosti všudypřítomné a náš život ovlivňují s čím dál tím větší razancí. Již před několika lety trávili mladí lidé kupříkladu v Německu přes sedm hodin denně před obrazovkou (televize, počítač, video, herní konzole). Prudké rozšíření chytrých telefonů (smartphonů) během posledních pěti let tuto situaci změnilo jen v jednom ohledu: míra využívání digitálních informačních technologií narostla ještě výrazněji, protože smartphone u sebe nosíme pořád – je vždycky po ruce. Lidé už se neptají na cestu kolemjdoucích a neřeší své drobné problémy se známými, ale položí tyto otázky svému smartphonu, aby během zlomku vteřiny dostali odpověď z „mraku“ (cloudu), jak se nazývají gigantické úložiště dat. Při tom všem zanecháváme v kyberprostoru stopy, které se někde registrují, ukládají a analyzují. Smartphone o vás sbírá a odesílá data dokonce i tehdy, když ho používáte jen jako kapesní svítilnu, a nejpozději od léta 2013 – díky odhalením pracovníka NSA Edwarda Snowdena – víme, že se tato data také vyhodnocují, prodávají a zneužívají. To však neplatí jen pro smartphone, ale i v té či oné míře pro veškeré digitální informační technologie, především na internetu.

S trochou fantazie si můžeme představit, co se děje, když se několik miliard lidí každých sedm minut podívá na smartphone, něco s ním dělá a zanechává stopy, které vyhodnocují nejbohatší a nejmocnější firmy světa včetně státních úřadů a tajných služeb, aby byly ještě mocnější a především ještě bohatší. Kupříkladu se ukázalo, že kanadská tajná služba CSIS digitálně šmíruje občany ještě víc než americký NSA a také že Facebook mění své obchodní podmínky tak, aby mohl kupříkladu německého občana ještě cíleněji zásobovat osobně zaměřenou reklamou.

Již nějakou dobu se několikrát ročně rozdávají ceny Big Brother Awards. Jsou to takzvané negativní ceny, udělované v řadě zemí úřadům, podnikům, organizacím i osobám, které se zvlášť vyznamenaly tím, jak pomocí velkých souborů dat narušují naše soukromí – viz Big Brother Awards International. Cenu Velkého bratra za mizerné nakládání s daty v roce 2015 obdrželi:

• firma Mattel (za panenku Barbie na hlídání dětí s vestavěným mikrofonem a WiFi);
• spolková zpravodajská služba (za svou spolupráci s NSA);
• zásilkový obchod Amazon (za nádenický servis, nazývaný „mechanický Turek“, kdy lidé zaměstnaní za minimální odměnu formou naprosto neodpovídající současnému pracovnímu právu vykonávají online jednoduché práce);
• německé ministerstvo zdravotnictví (za podporu projektů elektronického zdravotnictví, jež ohrožují soukromí a chápou zdraví především jako trh s miliardovými zisky);
• současný německý ministr vnitra a jeho předchůdce (za blokování přísného evropského nařízení na ochranu dat).

Firmy vydělávají na datech občanů a vlády a úřady, místo aby je před tímto shromažďovacím šílenstvím chránily, sbírají data společně s nimi. Stala se temná fantazie jednoho spisovatele – „Big Brother is watching you“ z antiutopického románu George Orwella 1984 – skutečností?

Z pohledu tajné služby NSA jsou ovšem smartphony nejlepším vynálezem všech dob: lidé stojí ve frontách, aby si za své těžce vydělané peníze pořídili přístroj, kterým lze špehovat lépe, než to kdy dokázala Státní bezpečnost bývalé NDR (Stasi, u nás StB): rozhovory, texty, souřadnice polohy, obrázky, videa – to všechno je k dispozici. NSA v jednom interním dokumentu označuje zakladatele firmy Apple Steva Jobse v narážce na Orwellovo 1984 jako „Velkého bratra“ a kupce jeho iPhonů jako „zombie“, snad proto, že tito „nemrtví“ nevědí, a dokonce ani netuší, co činí.

Od začátku tohoto století sbírají státy západního „civilizovaného“ světa v dosud nevídaném rozsahu osobní data svých občanů. Jedním z hlavních zdrojů těchto dat jsem mi sami! Zcela dobrovolně a nepozorovaně odevzdáváme údaje, ať se to děje odposloucháváním našich telefonátů nebo emailů, registrováním našich nákupních zvyklostí (pomocí zákaznických karet), nebo zachycováním našich pohybů (nejen) ve veřejném prostoru pomocí videokamer, našich vlastních smartphonů nebo softwaru v našich autech. Sociální média jako Facebook či Twitter nejenže registrují a analyzují naše nálady a pocity, ale v současnosti jimi už také manipulují. Dnes o každém z nás spousta podniků i stát zjišťuje, ukládá a analyzuje data v takovém rozsahu, vedle kterého špiclovací mánie Státní bezpečnosti minulých totalitních režimů vypadá jako „dětská besídka“.

Tato novodobá špiclovací mánie se zdůvodňuje nárůstem teroristických útoků; aby se jim zabránilo, musí se na ochranu vnitřní bezpečnosti reagovat zvýšenou ostražitostí celé společnosti. Jestliže jsme po skončení studené války více věřili, že svět bude konečně fungovat lépe a racionálněji a že se politické snahy mohou přesunout od krátkozrakých a malicherných válečnických potyček k důležitějším záležitostem, jako je hlad ve světě, globální nedostatek vzdělání a klimatické změny planety, skutečnost nám ukázala, zač je toho loket: agrese mezi etnickými a náboženskými skupinami rostla a nadále roste – válečný konflikt v bývalé Jugoslávii byl jen předkrmem – a svět se dnes zdá být v horším stavu než ještě na přelomu tisíciletí. Lidi to naplňuje strachem a úzkostí a protilék se hledá ve zvyšování dohledu a kontroly.

Konec částečně poupravených a přeformulovaných výňatků z Předmluvy první části čtvrté kapitoly (Big data, Velký bratr a konec soukromí) z loni vydané Spitzerovy knihy o kybernemoci.

Luciferovy poznámky:

Knížka obsahuje velmi zdrcující pohledy na současný stav nejspíš už nejen „civilizovaného“ Západu. Úžasné digitální informační technologie, které nám měly sloužit k snadnějšímu a efektivnějšímu prožití našich životů, se zvrhávají v prostředek ještě mnohem šílenější manipulace běžného člověka, než o jaké se zdálo vládnoucím strukturám předchozích totalitních režimů. Některé z nich zde ještě budu prezentovat, nejdříve z druhé části čtvrté kapitoly, jelikož se domnívám, že oponu nad tímto paranoickým kabaretem je třeba rozhalit. Na mnohé třeba i periferní důsledky této monstrózní manipulace jsem na NČ už mnohokráte upozorňoval a svůj luciferský (světlonošův) meč bezpochyby i nadále nenechám v pochvě.

Z běžného konzumního člověka se stává komická loutka nejrůznějších parazitických uskupení. Někdo se na této planetě pokouší s pomocí nejnovějších technologií převzít absolutní nadvládu. Současný člověk je prostě takový. Nepřemýšlí o nějakých budoucích následcích, nejen pro kohokoli, ale i pro něho – ukájí se aktuálními zisky, aktuálním uspokojením svého ega, což platí pro všechny, jak manipulátory, tak manipulované. Jakmile má k dispozici prostředky, které mu dávají moc nad jinými, bez jakýchkoli skrupulí je využije. Pokud tak neučiní, bude s pomocí těchto či podobných prostředků zneužit někým jiným. Morální a kulturní aspekty jsou zcela nepotřebným materiálem. Mnozí se jimi ohánějí, a pokud neblafují, tak to míní vážně – ale v drtivé většině hrají jen užitečné idioty naprosto bezskrupulózním manipulátorům.

Netvrdím, že v lidech, jistě ne všech, alespoň něco skutečně kultivovaného není. Nejsem poslední samuraj. Jenže situace je taková, jaká je. Jestli se chcete stát otroky, tak prosím – ale nezapomeňte, že to není nutné.

Zdroj: Manfred Spitzer, Kybernemoc! – Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví

28.11.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 36