Ať tady dnes promluví, kdo to opravdu umí. Věra Nosková píše dobře a přečtu si od ní ráda cokoli, i když mě zlobí svým skepticismem a působením v Sisyfovi. Je to totiž paní, která si nic nenalhává, a někteří to nalhávání moc potřebujeme. (Možná i spisovatelka jednou nahlédne sílu některých absurdních fantazií, které se ukážou být realitou!) Sympatické jsou její blogové příspěvky, např. Sexistická gramatika. Věra Nosková má bratry a syny, proto odjakživa ví, že kluci a muži jsou křehcí! Dokonce citliví! A že to ti normální tají. To jsem vážně dlouho nepředpokládala, neboť doma byl mezi kupou žen jediný, mlčící muž. A ve škole platilo automaticky: co kluk, to potencionální grázl. Ne, že by muži neměli všelijaké zhůvěřilé vlastnosti! V tom jim ale můžeme směle konkurovat. Nicméně, o tom dnes řeč nebude.
Je to staré a nekonečné téma: ženy vedle mužů a ženy proti mužům. Ona je otázka, nehrotíme-li v současnosti tyto vztahové problémy uměle, z nedostatku vážnějších, existenčních, existenciálních a existencionálních starostí. Nedávno jsem držela v ruce knihu obhajující muže, napsanou mužem – a bylo to čtení od silně poznamenaného vědce. Nedalo se. Zajímavě a chytře reaguje na podobné otázky spjaté také s knihou V. Noskové např. Eva Hauserová. Věra Nosková uvádí deset příběhů. Nezdá se, že by se mnoho změnilo od roku vydání knihy – 2010.
Stella
Věra Nosková:
... V historii převládající útlak žen vtěsnával ženy do vyhraněné samičí role, z níž nebývalo úniku. Naše předkyně si užily své. Budeme se teď mstít i za ně? Útlak mužů může mít opačný výsledek, chlapy jejich samčí role zbaví. Muž připravený o plnokrevně prožívanou mužnost, k níž patří i trocha toho harašení, se stane opatrným panákem, atrapou…
Harašil vědeckým článkem
„Začetl jsem se do článku a zrovna jsem míjel kabinet Kennedyové. Podle mě se jednalo o zajímavý text, tak jsem zaklepal na dveře a vešel dovnitř, jak už jsem to udělal mnohokrát. Stejně tak i ona už několikrát navštívila mě,“ řekl vysokoškolský učitel z univerzity College Cork v Irsku Dylan Evans. „Uvítala mě ve svém kabinetu. Posadil jsem se a ukázal jí článek. Nespatřil jsem sebemenší náznak pohoršení. To se projevilo až po dvou týdnech, kdy jsem obdržel oficiální dopis s její stížností z oddělení lidských zdrojů,“ pokračoval Evans. Vysokoškolský profesor teď čelí obvinění ze sexuálního harašení. Své kolegyni Rossaně Salerno Kennedyové totiž ukázal stejně jako několika dalším profesorům vědecký článek o páření kaloňů. Profesorka však pojala podezření, že profesor tím na ni učinil sexuální nátlak. Součástí udání byla navíc informace, že se prý kolega netají svým obdivem k známému italskému svůdci Casanovovi. Obviněnému profesorovi bylo nařízeno podstoupit dvouleté poradenství a absolvování speciálního kurzu. Během této doby bude také sledováno jeho chování.
Otázky Egypťana při plavbě po Nilu
V této kapitole Nosková vypráví příběh mladého inteligentního Egypťana Hakima, který vystudoval v Káhiře češtinu, zamiloval se do krásné Češky a nedokázal pochopit, že česká turistka, s níž prožil svou první velkou lásku a již si samozřejmě chtěl vzít, odjela a zanechala falešnou identitu.
Navštívil Českou republiku a „spatřil zemi plnou stromů, trávy, květin, řek, zíral užasle na rybníky a parky, pršelo na něj a viděl na vlastní oči zázrak – z lesní tišiny tryskající potůček, spatřil studánku, ovocné sady a zeleninové zahrádky… Takhle nějak si muslimové představují ráj, řekl mi.“ Avšak když byl svědkem chování mladých žen, které neurvale jednaly se svými partnery, vulgárně jim nadávaly, úmysl oženit se s Češkou ho přešel. „My pro ženy pracujeme a ony si nás váží.“ Nevěřil tomu, že ani u nás nejsou všechny ženy stejné.
Věra Nosková pozvala do rozhlasového pořadu českou muslimku. „Ještě před střetem u mikrofonu jsem muslimku navštívila u ní doma a nad čajem a buchtou pak spontánně propuklo ženské svěřování, objasňování chytrých strategií. Hostitelka mi prozradila, že si vzala muslima po zralé úvaze. Je teď už navždy osvobozená od otravného chození do práce. „Když muž mé kamarádky s ní přestal spávat, tak s tím nemohla nic dělat, jen se užírala. Můj muž si to ale nesmí dovolit. Je to jeho svatá povinnost. Také kdyby mi nedával dost peněz, ztratí čest a úctu.“ Česká muslimka by v konkurenci hezkých štíhlých děvčat neobstála, natož aby získala celkem zámožného Čecha, který by ji chtěl doživotně živit. Na rozloučenou mi darovala interní plátek po české muslimky. Nejvíc mě v něm zaujal článek o problematice křivice – protože se na zahalenou pokožku dostane málo slunečních paprsků, nemůže se z provitaminu vytvořit antirachitický vitamin D… Chytré krásky nechtějí riskovat křivici a skrývat své půvaby v kuchyni. Také proto možná Hakimovi jeho milovaná Češka utekla.
Jak ženy dupou po mužském sebevědomí
… Stačí naslouchat debatám v ženských kolektivech nebo při dámské jízdě, dámy téměř vždy, pro obveselení či pro soucit kamarádek se svým trápením, podrobují partnery a manžele sžíravé kritice, vystavují je posměchu. Vzácné a spíš neoblíbené jsou ženy, které v takovém prostředí mluví o svém druhovi dobře, nebo jsou prostě diskrétní a raději mlčí. Ženy jsou s muži totiž obecně nespokojené, ve své kritice a posměchu se navzájem utvrzují a většinou se shodnou v tom, že muž je vlastně méněcenný, na nás, ženách, závislý, cokoliv dělá, dělá špatně, jenže si nedá říct a poradit…
… Kde je ta ženina zástěra, kterou se leccos přikryje, nad níž se dnes ohrnuje nos? Měla svou nezastupitelnou funkci. Naše doba ovšem je, a nejen v této oblasti, postižená rozžvaňováním, zveřejňováním soukromí…
… Naše chování a strategie mají za zády biologickou podmíněnost a evoluci nejen přírodní, ale také evoluci kulturní, psychologickou… Leccos jde kultivovat, pozměnit. Ale pokud nějaká kultura potlačuje, potírá přirozené chování mužů a žen, násilně křiví jejich vztahy podmíněné biologií a prastarými psychologickými nástroji, ocitne se na neznámé stezce a v mlze. Aby zanikla, stačí změna chování a priorit: lidé např. ztratí motivaci a chuť žít spolu v pevnějších svazcích a mít děti…
Měsíc bez mužů
Na tenhle experiment se Velký Hatlapatla těšil jako malej. Po více než dvě stě pozemských let za něj lobboval, ale Velcí Předáci jeho rodné planety Velké Hatly mu ho dlouho nechtěli povolit. Namítali, že je to pokus příliš rozsáhlý a hlavně riskantní…
… Hatlapatlu bavilo pozorovat především pohlavní odlišnosti mezi tvory s tvrdými schránami na měkkou, šedivou, poměrně odpudivou hmotu umístěnou v horní, kulovité části jejich těla, která ovšem produkovala a řídila veškeré jejich myšlení, chování a činy, a byla vlastně zodpovědná za to, kým byli… Studoval s chutí… poměrně složité způsoby zkrášlování, psychologické a biologické předehry při snaze o spojení jejich velmi odlišných pohlavních nástrojů a někdy i pohlavních buněk.
… Experiment měl zasáhnout všechny obyvatele, ovšem jen a pouze na dobu třiceti otočení planety kolem osy. Co to může udělat? To by neměl být problém! Rituálně si zakroutil pazourou ve střední oblasti své vzrušením rudnoucí hlavohrudi… Tak a jde se na věc! Během několika vteřin byli z planety odfiltrováni všichni samci nad patnáct let. Menší chlapci nebyli přemístěni… proto, že by miliony jejich matek začaly hrozně vyvádět a tím by se experiment značně zkreslil drásavými emocemi…
… Efektní byly po několika minutách až hodinách, po které ještě řídil automatický pilot, pády jejich létajících strojů… Pozorovatelé konstatovali, že jejich doprava je zřejmě závislá na řízení samci…
… Energie zvaná elektřina byla dodávána jen po několik dalších hodin, pak se systém zhroutil, během několika dní svět pohasl, přišel o světlo, teplo… a pohon strojů, přístrojů a dopravních prostředků. Už od prvního okamžiku experimentu vzplanuly vinou bouraček miliony dopravních prostředků a nikdo je nehasil. Bylo tedy už jasné, že jejich likvidaci mají zřejmě na starosti také samci, zvyklí nasazovat životy za jiné ohrožené jedince, se zvláštním ohledem na ženy a děti…
A tak Velký Hatlapatla začal konečně chápat strukturu pozorované civilizace. Muži tu zřejmě nejen vymysleli, ale i vyrábějí a ovládají výrobu a dodávku všech energií, a toto jejich neuvěřitelně výkonné a složité odvětví, které drží civilizaci při životě, je bohužel nedostatečně ovládáno bezpečnostní automatikou… Bylo už jasné, že ženy nedokážou nahradit muže v elektrárnách, chemických továrnách, při těžbě a zpracování ropy, opravách vysokonapěťového vedení a v dalších odvětvích a provozech, neví ani, kde se dá co v krizové situaci vypnout… Lidské samičky neumějí řídit dispečinky jaderných elektráren, nevyznají se v chodu a bezpečnostních pravidlech chemické výroby… Muži prostě bezkonkurenčně vynikají v enormním ovládání energie…
Ukázalo se, že ženy mívají jen velmi matnou představu o technickém zákulisí civilizace a mnohým není moc jasné, kam že to muži ráno odcházejí a co tam celý den dělají, čili kde se zašívají, zatímco by měli dělat doma něco užitečného. V některých vyspělejších civilizacích kde vládla velká svoboda a rovnost mužů a žen před zákonem i v praxi, věčně nespokojené ženy muže obviňovaly ze sobectví, nadřazeného chování a sexuálního obtěžování, hecovány svými ideoložkami, aby přesunuly na muže svou pečovatelskou roli, aby především hleděly na svůj prospěch, pohodlí a společenskou kariéru. Žena je milována a ctěna a nemusí se o chod lidského světa zase tak moc starat. Ale remcá a remcá…
Tolik autorka Věra Nosková.
Jak Nosková říká, muži vytvořili společnost, kultury, civilizace. Jenomže: kde by civilizace byla a o kolik jinou podobu by měla, kdyby ženy měly odjakživa stejnou příležitost k uplatnění svého talentu a intelektu? Kdyby neplnily pouze pečovatelskou roli? Možná, že by potom nemuselo tolik mužů hasit požáry, které sami zažehli, a likvidovat katastrofy způsobené svým civilizačním počínáním. A to milování a uctívání ženy – kde je? Některé internetové diskuse, a to i ty, které si říkají nezávislé, vypovídají o něčem hodně jiném. Brr.
Nevím, jak by se při četbě tvářila moje známá, krásná a elegantní inženýrka z jaderné elektrárny, matka dvou nadaných dětí. Nebo co říká podobným názorům to množství úplně normálních a přitom úspěšných vědkyň. Prostě a jednoduše, vždy a všude platí: zdravý selský rozum, cit pro míru, naslouchat druhému.
Snad, snad evoluce věděla, co dělá. V tom případě se ale, mužové, podívejte na obrázek na titulní straně knihy.
Zdroj: Nosková, Věra: Chraňme muže, nakl. Věra Nosková, Praha 2010
09.08.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 44