Spravedlnost a milosrdenství lásky

rubrika: Pel-mel


Pro tento výrazně prodloužený víkend, který se započal včerejším příchodem soluňských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a pokračuje dnešním upálením Mistra Jana Husa, jsem připravil takové věroučně filosofické rozjímání. Na jeho úvod předkládám pasáž z knížky od Veroniky K. Barátové, s níž jsem vás tady seznámil v podobě Boží vůle: bludiště nebo cesta? Ano, i Boha jsem ke svému rozjímání pozval. Jakého? Uvidíte v mých poznámkách hned za citačním úvodem.

 

Lucifer


Proti morálnímu zlu člověka vždy stojí Boží láska – spravedlivá i milosrdná. Milosrdná vůči člověku, který přijímá Boží nabídku, zůstává ale přitom spravedlivá. Žádá, abychom se odvrátili od zla a upřímně se káli. Zároveň však nedovolí, aby zlo zůstalo bez trestu vůči tomu, kdo zlo páchá a neobrátí se. Není však Boží vůlí člověka zničit, zatratit. To si člověk způsobí sám, jestliže zůstane ve svém hříchu.

 

Milosrdná Boží láska je tedy spravedlivá a spravedlivá Boží láska je milosrdná. Milosrdenství a spravedlnost jsou v Boží lásce vždy spojeny – bez směšování a rozdělování. Jde o jedinou Boží lásku, kterou Bůh nabízí člověku. Od něj žádá jedinou odpověď – lásku k Bohu a lidem. Kdyby lidé tuto nabídku přijali, svět by byl krásnější. Snažme se o to aspoň tam, kde žijeme.

 

S tím souvisí jedna důležitá výzva – a to je Boží vůle, týkající se každého z nás. I my máme být milosrdní a spravedliví. Máme odpouštět těm, kdo žádají o odpuštění, a dívat se Kristovým pohledem na nepřátele (tedy na ty, kdo o odpuštění nežádají a nevykročí na cestu nápravy), ačkoli to je nejtěžší věc křesťanského mysteria.

 

Odpustit či milovat nepřátele Kristovou láskou však neznamená, že nemáme vzdorovat páchanému zlu. Zůstat se založenýma rukama, jestliže můžeme nepravosti postavit hráz, je postoj proti Boží vůli. To by blahoslavenství pronásledovaných pro spravedlnost bylo zbaveno svého významu. „Na žádném místě evangelijního poselství neznamená odpuštění a milosrdenství, které je jeho zdrojem, shovívavost vůči zlu, pohoršení, bezpráví nebo urážce. V každém případě je podmínkou odpuštění vždy náprava zla či pohoršení, odstranění bezpráví, zadostiučinění za urážku,“ učí nás sv. Jan Pavel II.

 

Pokud můžeme, musíme se postavit zlu v jakékoli podobě. Musíme k němu svými slovy i jednáním zaujmout jasný postoj a upustit od každé formy pseudomilosrdenství, jež chrání víc pachatele než jejich oběti.

 

Zdroj: Veronika K. Barátová, Boží vůle: bludiště nebo cesta? Karmelitánské nakladatelství, s. r. o., Praha, 2017

 

Luciferovy poznámky:

 

Veronika K. Barátová říká zhruba toto: Důležité je si uvědomit, že vůči zlu je třeba se dle svých možností postavit, ale ne tím, že ho nahradíme jiným zlem. Zároveň je třeba dát šiřiteli zla možnost, aby ze svého zla ustoupil, aniž bychom ohrozili sebe a jeho potenciální oběti. A to tak, že když tuto možnost nepřijme, zničí pouze sám sebe. Domnívám se, že je to velmi moudrá myšlenka.

 

Pokud se necítíte být křesťanem, věříte něčemu úplně jinému včetně naprostému ateismu, zaměňte si „Bůh“ třeba za „Vyšší mysl“, „Vesmír“ atp. Možná vám pak výše citovaný text přijde bližší, lépe srozumitelný. Jeho podstata je totiž z jakéhokoli náboženského či filosofického úhlu pohledu stejná.

 

Můžete si ale představit ještě něco úplně jiného. Něco, nad čí jsem už řadu let po nocích přemýšlel.

 

Už dlouho se mezi vědátory – především astronomy a kosmicky laděnými filosofy –, ale občas též i mezi běžnými lidmi debatuje na téma, jestli jsem ve Vesmíru sami. Zaprvé je třeba říct, že to, čemu momentálně říkáme Vesmír, může být zrnkem nějakého vyššího a složitějšího Vesmíru. (V Populárně naučném koutku už o tom byla několikrát řeč včetně komentářů.) Ale i ten námi dosud rozpoznaný Vesmír je tak obrovský a domníváme se, že trvá už skoro 14 miliard let, že představa o naší jedinečnosti je naprosto absurdní.

 

Nejsme tady sami. Ba dokonce by se dalo předpokládat, že jiné civilizace ve Vesmíru mohou být o několik milionů let starší, a tím pádem i vyspělejší, než jsme my. Když si uvědomíme, že ještě před několika málo tisíci lety jsme disponovali technologiemi na úrovni doby kamenné, tak technologie, které bychom mohli mít za několik dalších milionů let (pokud přežijeme), si absolutně nedokážeme představit. Vzhledem k nim jsou naše dnešní počítače (kosmické lodi) téměř totéž jako kamenné nástroje troglodytů.

 

Civilizace o několik milionů let před námi by neměla mít problém brázdit vesmírem a dřív či později by na nás musela narazit. Kde tedy všichni jsou? Běžně je rozšířený názor, že už tady byli a možná ještě stále jsou, a někteří se domnívají, že udržují kontakt s americkými tajnými službami (a možná i s Putinem). Jakýmisi jakoby důkazy „blízkých setkání třetího druhu“ se hemží spousta knižních, filmových i internetových zdrojů. Na toto téma byla napsána hromada brakových i relativně kvalitních sci-fi románů. V drtivé většině zcela z pohledu lidských „mravenců“. Výjimečně se objevil i poněkud nadstandardní (nadpozemský) nadhled.

 

Arthur C. Clarke ve své knížce 3001: Poslední vesmírná odysea hovoří o Prvorozených. A tím jsem byl značně ovlivněn v zájmu mých nočních úvah. Civilizace zhruba na naší úrovni nemá šanci (prostředky, vědění) brázdit Vesmír, aby mohla navštěvovat jí podobné civilizace. Aby se její příslušníci setkávali na jiných planetách s bytostmi, které vypadají podobně jako oni anebo se podobají alespoň nějakému jim známému živočišnému druhu (tím se hemží většina sci-fi románů). Jsou na tom zhruba stejně jako my, kteří máme problém vystřelit raketu s lidskou posádkou alespoň k některé planetě v naší Sluneční soustavě. Někam dál? Ani náhodou. Naše počítače mohou být za pár desítek let několikanásobně lepší (pokud se mezitím nezlikvidujeme), ale naše kosmické lodi už desítky let připomínají primitivní raketky s hořícím palivem u zadku a pokud nerozluštíme podstatu gravitace (a dalších nám ještě zcela neznámých parametrů Vesmíru), tak to bude vypadat pořád stejně.

 

Domnívám se, že k tomuto rozluštění jen tak hned nedojde. Může to trvat ještě několik stovek, možná tisíců let. Nenechte se zmást soudobými výsledky teoretické fyziky, která žongluje s takovými úžasnými věcičkami, jako jsou třeba superstruny. Teoretičtí fyzikové se topí v bažinách svých složitých matematických konstrukcí, ale už několik desítek let v podstatě jedeme na základech standardního kvantového modelu. Dal nám sice několik zajímavých podnětů, které umožnily onen obrovský vědeckotechnický pokrok (především v oblasti elektrotechniky), ale to stačí pouze k lepšímu uspokojení potřeb pozemských mravenců. K letu do vzdálenějšího vesmíru rozhodně ne.

 

I když v čele našeho vědeckotechnického poznání stojí slovutní vědátoři, jejich myšlení je, i přes brilantní logiku a fyzikální či matematickou intuici, vzhledem k myšlení vědátorů z civilizace o několik milionů let starší v základě nepříliš vzdáleno od myšlení vědátorů z naší doby kamenné. Skutečný vývoj směrem k vesmírné civilizaci musí být doprovázen celkovým vývojem (změnou) naší fyzické a psychické (rozumové) struktury.

 

Nacházíme se teprve na první rozumové úrovni, krátce po vyklubání z nulové úrovně živočišné. Pokud nás sledují či přímo navštěvují vesmírné bytosti z vyšší úrovně, tak s nimi můžeme těžko navázat nějaký nám blízký kontakt. Určitě nevypadají ani vzdáleně jako my, ani jako jakýkoli živočich, kterého si dovedeme představit.

 

Dostávám se tak zpět ke křesťanské myšlence, kterou nastínila Veronika K. Barátová:

 

Jestli chceme mít vůbec nějakou šanci stát se civilizací skutečně vesmírnou, potom nám nezbývá, než začít přetvářet své vědomí, svoji sounáležitost, svůj vztah k jiným lidským bytostem a jednoznačně odvrhnout primitivní pohnutky vzájemné likvidace na nejrůznější úrovni. Slovo „Bůh“ si můžete nahradit slovem „Prvorození“. Není vyloučeno, že nějací takoví naší mnohem starší vesmírní souputníci nás sledují a třeba nad námi drží ochrannou ruku. Do tohoto stavu se však mohli dostat pouze tím, co naznačila Veronika K. Barátová.


komentářů: 122         



Komentáře (122)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 6 »

47
xxx (neregistrovaný) 08.07.2018, 08:16:04
https://www.youtube.com/watch?v=hJsJmbI6mYc

Překvapený

46
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 04:09:08
P.S. Teď už zbývá jen fajnl ripó(r)t : co s jeho mámou?
Ale máme plán.
Tajnej...

https://youtu.be/4QiSCZuT6WQ

Dem na foxy, papá


45
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 04:09:07
P.S. Teď už zbývá jen fajnl ripó(r)t : co s jeho mámou?
Ale máme plán.
Tajnej...

https://youtu.be/4QiSCZuT6WQ

Dem na foxy, papá


44
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 03:48:58
No a na závjer vysílání jen kratce k bodu 9 v [27]...

Byl to děsnej masakr, stalo se to v jižním parku a považujeme to dosud za náš nejvječí přínos lictvu...
No posuďte sami »

https://youtu.be/NRw-TDmjkDE

GN do Menhentnu, GM do Dýrty stejts

43
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 03:15:00
Ty další snad jasný, bez nás byste místo kostela lezli dosud po stromech, jak ty vopice, a neměli opčas vánoce i z toho, že se vám povedlo voblbnout druhý.
Jaja, ordnunk must zajn!

Papá

42
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 03:02:24
Kuci ušatý australský

Austrálci, též Aboridžinci (anglicky Aboriginals, tj. domorodci) jsou původní obyvatelstvo Austrálie. Soudí se, že do Austrálie přišli z Asie v době, kdy Malajsie a Nová Guinea ještě tvořily pevninský most, a proto bylo možné přejít z Asie do Austrálie téměř suchou cestou.
Podle archeologických[1] a genetických výzkumů obývali domorodci zemi již před přibližně 60 000 lety. Jejich způsob života, jakým je vypalování porostů, mohl vést k vyhubení australské megafauny.[2] Nejstarší skalní rytiny v jeskyních na Nullarborské plošině v Jižní Austrálii jsou 20 000 let staré a patří k nejstarším památkám skalního umění na světě. Dochované jazyky mají společný základ.[3]

Pozdější kontakt s Asií dokládá například pes dingo.

V roce 1770 v Austrálii žilo 500 000 až 1 milion domorodců, ačkoliv kapitán James Cook prohlásil nově objevenou zemi za liduprázdnou. V letech 1788 - 1920 zahynulo v přímém důsledku evropské kolonizace na 250 000 původních obyvatel. Domorodci nebyli považováni za lidi a osadníci je zabíjeli s tím, že je ohrožují. V roce 1930 zůstalo v zemi 70 000 domorodců, dnes jejich počet přesahuje 400 000.

Sociální stav
Antropologická klasifikace
Umění Austrálců Editovat
Austrálci odedávna ztvárňují své fantazie na dominantách krajiny včetně skal a jeskyní. Mnoho jejich děl je tisíce let starých. I když často jsou tyto obrazy přemalovávány, aby se oživily jejich barvy. Skalní umění znázorňuje převážně každodenní život a činnosti domorodců, ale hlavně jejich náboženskou víru. Při své tvorbě Austrálci používají 4 základní barvy:

bílou - pro starost a bolest
černou - pro pomstu a smrt
žlutou - pro hněv a Agresivita
červenou - pro radost a lásku

Jaká barva krytu MT vám vyhovuje?
Cholerik?
Sanquinik?
Melancholik?
Ten čtvrtej?

41
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 02:49:26
Kolo, kolo mlýnský

Kola se však užívají i v mnoha jiných aplikacích, například jako mlýnská kola nebo kolotoče, jako součásti strojů, převodů a pohonů, jako kladky a setrvačníky nebo ozubená kola. Vynález kola, starý více než 7 tisíc let, je tak jedním z nejvýznamnějších v celých dějinách techniky.

Ložisko spojuje otáčivou a neotáčivou část (kolo a vůz). Není tedy archeologicky jisté, zda například kluzné ložisko[1] či valivé ložisko je či není starší vynález.

Představy o počátcích kola změnil překvapivý nález slovinských archeologů z roku 2002. V bažině u ZDVrhniki, asi 15 km JZ od Lublaně, našli zbytky dokonale zpracovaného dřevěného kola o průměru 72 cm a osy, na níž bylo zřejmě pevně nasazeno a tvořilo tak součást dvoukolí. S pomocí dendrochronologického výzkumu a radiokarbonové metody bylo určeno, že stáří tohoto kola dosahuje asi 5150 let.[2] Nejstarší vyobrazení vozu se čtyřmi koly se našlo na zvoncovitém poháru z Bronocic, asi 40 km SV od Krakova v hPolsku, z doby kolem 3400 př. n. l. Ve 3. tisíciletí př. n. l. se kolo rozšířilo po velké části Evropy, na Středním východě a na Kavkazu. Po roce 1500 př. n. l. byl vůz s koly znám i ve Skandinávii a v Číně. Americké předkolumbovské kultury vozy neznaly, snad proto, že neměly k dispozici vhodná tažná zvířata.

40
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 02:41:17
A teď gró >
Vědci jsou už léta přesvědčeni o tom, že se lidský druh začal věnovat umění poté, co opustil Afriku a přišel do Evropy. Odtud se pak umění rozšířilo do dalších koutů světa. „Je to docela europocentrický pohled na dějiny, kterého se teď musíme vzdát. Výzkum přináší přesvědčivé důkazy, že umělci tvořili v Asii ve stejné době jako jejich evropští protějšci,“ podotkl Aubert. Mohli buď tvořit nezávisle na sobě na různých místech světa, anebo si umělecké postupy vyvinuli ještě v Africe před 70 tisíci lety a přinesli si je pak s sebou na evropský a asijský kontinent. Je jen otázkou času, kdy vědci tyhle staré malby někde objeví.

39
G (neregistrovaný) 08.07.2018, 02:34:20
No tak sme se po přečtení [27] nasmáli(y) až nás bolí lícní tetracepsy, a teť teda vejděmež konečně potichu do toho kostela...

Noťas

Komu patřila tahle tajemná ruka z jeskyně? | zdroj: www.techtaxi.ir

Jeskynní malby v Indonésii daly na frak teorii, že nejstarší umění vzniklo v Evropě
TÉMATA: archeologie | jeskyně | neznámé civilizace

Jeskynní malby nalezené na indonéském ostrově Sulawesi jsou staré 40 tisíc let. Jsou tedy stejně staré jako nejstarší nálezy tohoto druhu v Evropě. To vrhá nový pohled na nejranější dějiny lidstva a počátky vzniku umění.
reklama

Tady na ostrově Sulawesi v Indonésii se nalézá stovka jeskyní s prastarými malbami.
Tady na ostrově Sulawesi v Indonésii se nalézá stovka jeskyní s prastarými malbami.

Kolem stovky jeskyní se nalézá v tropických pralesích nedaleko města Moras na indonéském ostrově Sulawesi. Jejich stěny kdysi zdobily otisky lidských rukou a abstraktní malby prasat a trpasličích buvolů, z nichž se do dnešní doby dochovaly už jen fragmenty.

Malby zvířat a otisky lidských rukou jsou mnohem starší, než se myslelo.
Malby zvířat a otisky lidských rukou jsou mnohem starší, než se myslelo.

Obrazy poprvé popsal holandský archeolog H. R. Heereken v roce 1950, ale až teprve nyní se podařilo přesněji určit jejich stáří pomocí vysoce přesné metody. Ta spočívá v měření izotopů uranu obsaženého v hrbolatých vrstvách vápence, který pokryl jeskynní malby.

Nejstarší umělci historie se kromě zobrazování zvířat vyžívali v otiscích svých rukou
Nejstarší umělci historie se kromě zobrazování zvířat vyžívali v otiscích svých rukou

Většina vzorků, které tým z Griffith univerzity v Austrálii odebral ze 14 maleb v sedmi různých jeskyních, byla stará okolo 25 tisíc let. Našly se však umělecké práce mnohem staršího data.

Babirusa celebeská neboli prasojelen je druh prasete, který se hojně vyskytuje právě na ostrově Sulawesi.
Babirusa celebeská neboli prasojelen je druh prasete, který se hojně vyskytuje právě na ostrově Sulawesi.

„Byl to trochu šok,“ přiznal se australský archeolog Maxime Aubert. „Jeden otisk lidské ruky sahal do doby před 39 tisíci lety, což ho činí nejstarším výtvorem tohoto druhu na světě,“ uvedl a dodal: „Některá zobrazení zvířat lámou rovněž rekordy: například malba samice babirusy je stará přinejmenším 34 tisíc let.“ Vzhledem k tomu, že vápenec se vysrážel jen na vrchní ploše maleb, lze

38 2 GE & ZZZ
Starý kocour (neregistrovaný) 07.07.2018, 23:44:28
Bez ohledu, co si myslím o židovském státě já, je tu popis toho, co mne irituje už od mládí. Zdroj mého znechucení se mění, důvod zůstává stejný.

http://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/26554-uri-avnery-mate-vymyty-mozek

Mimo jiné: Josef Goebels byl temný génius ve službách objektivního zla. Ale BYL génius - jeho postupy se dneska jenom znovu vytahují na světlo - a mnoho nových nepřibylo.

37
Zuzana (neregistrovaný) 07.07.2018, 20:44:59
St. Kocour: Zaoceánůum to bylo jasný hned. Smějící se A když náhodou nevíme,zeptáme se dotíka. Mrkající

36
Z. (neregistrovaný) 07.07.2018, 20:34:15
https://www.fdb.cz/film/hracickove/fotogalerie/86974

"Jestli chceme mít vůbec nějakou šanci stát se civilizací skutečně vesmírnou, potom nám nezbývá, než začít přetvářet své vědomí, svoji sounáležitost, svůj vztah k jiným lidským bytostem a jednoznačně odvrhnout primitivní pohnutky vzájemné likvidace na nejrůznější úrovni."

Bůh s hračičkové,káři ? Úžasný

35 2 Zuzana i G
Starý kocour (neregistrovaný) 07.07.2018, 20:32:04
Ten soupis je vynikající, Géčko. Vzdávám to.
Hlavně proto, že se necítím oprávněn někomu vnucovat výsledky svého soukromého pozorování. Prostě: Učené disputace prohrávám zásadně KONTUMAČNĚ.

Ostatně konečně: Veselá mysl je prý půl zdraví! Ostatně čistota taky půl, střídmost v jídle rovněž...
Takže nakonec budete zdraví nejméně dvaapůlkrát víc než stoprocentně. Dobře vám tak! Smějící se Usmívající se Mrkající Ahoj

34
G (neregistrovaný) 07.07.2018, 20:26:45
Dobre ranko, paní vašnostová, do růžova, do růžova?

Když hračičkové, tak kočičkové »

https://youtu.be/zcGOoDThC1E


Tak dobrou, fňuk.
A já se tolik těšil na ten dnešní sen...
Přilítli?

33
xxx (neregistrovaný) 07.07.2018, 20:08:03
Vy hračičkové.

«   1  2  3  4  5    6    7  8  9   »