.:: Neviditelný čert ::.

Sobotní předmájová

rubrika: Poetický koutek

V důsledku letošní naprosto neomluvitelné absence ročního období jménem Zima (viz Zima nezima) se nám veškerý ten roční klimatický vývin (nezaměňovat s vývinem klimakterickým) posunul zhruba o deset dní kupředu, takže kupříkladu šeříky, jež obvykle, když Zima nemá „áčko“, vzkvétají někdy počátkem května, což je český krycí název pro Máj, kdy již odrostlí jarní skřítci hrají v rozkvetlých lesích na šalmaj. Mimochodem, šalmaj je dle tetičky Wikipedie dřevěný dechový nástroj s dvojitým plátkem (strojkem) a kónickým vývrtem, a je předchůdcem hoboje a anglického rohu, což je jistě velmi zajímavé. Takže když to tak nějak shrneme: má dnešní předmájová sobotní oddechovka je už vlastně májová, a až to bude příští víkend napsáno v kalendáři, bude tu psát, či hrát na šalmaj, někdo jiný.

Lucifer

Ten čas venku je už skutečně plným proudem májový, občas nějaká bouřka nám to napoví, v rozkvetlých sadech se skvějí dvě malá k sobě přitulená srdíčka, k ránu obzor nad jejich hroty nachoví… Ano, to je ten čas, kdy se v mé duši rozsvěcuje poetická svíčka, kdy v ní permoníci buší roztomilými kladívky a na nebi plují obláčky až k modravě nekonečnému moři, do něhož veškerý ten dosud strastiplně podjatý čas s úlevným vzdechem bezmezně se noří, kdy s nosem zabořeným do šeříkových květů k ránu těžknou moje víčka… Čas plný dávných nesplněných přání, jež se mohou pokusit znovu vzlétnout k nebesům, až tam nahoře, i tam dole, všude kolem, zkrátka kdekoli - cogito ergo sum.

Termessos

Stmívá se

zpívají ptáci

vítr si pohrává s korunami stromů

a já zde sedím na vrcholku hory

a božský klid se začíná rozlévat v mé duši

jsem Buddha kosmického věku

ke mně se teď sbíhají všechny magické nitky

Nothing’s gonna change my world

a tma se zvolna snáší do údolí

kde malí človíčkové

cení zuby