Neviditelný čert

Leden je nejnudnější měsíc roku. Začal jsem mu říkat Bleden, jelikož jeho pobledlost je nezaměnitelná. Konstantin Biebl byl pozoruhodným člověkem a básníkem, od něhož jsem zde ještě nepublikoval žádnou báseň. Narukoval do první světové války, která byla stejně krutá jako ta druhá, v jejímž stínu však tak nějak vybledla (viz Sobotní malé zamyšlení). Krátce po té druhé Biebl ukončil svůj život skokem z okna. Nenáviděl válku.

Až umřem staneme se květinami

Ve dne budeme lidem pro radost

a v noci budem sami

Lucifer

Cesta k lesu

(S lodí, jež dováží čaj a kávu)

Konstantin Biebl

Pušku jsem na zdi pozorně sňal

Nikdy tak tiše

aby jeden hrob neprociť v Polsku

Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa

vojáčku ty který máš malárii

mluv jak nás mrazila karabina

kříž polního kuráta

Studila i železná klika po návratu

doma u dveří

Vzít pušku znamená radostnou událost pod kamny

Můj pes

už třetí z dynastie ušlechtilých emírů

zívá a vstává

Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru

běhával po svých

domů to zkusí po krvi

O třech se ještě dobelhá k božímu trůnu

Ale teď obojkem cinká a přede mnou cupe k lesu

za bílou zdí za námi dívá se cherubín

za nic na světě bych se neobrátil

Mám pocit že jednou ten anděl nahlas mě zavolá

že pískne přes zeď na psa

až půjdeme spolu kolem kostela

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války

jeden cíp sahá až na Sibiř

padá tam padá modrošedý sníh

a kolem křížů v houfu táhnou vlci

Hrabou v sněhu a dál se vlekou uboze

Jejich zelené oči jsou ztracené poklady

mrtvého cara

Jsou to nejnižší hvězdy na ruské obloze

Jeden cíp sahá až k Piavě

na hrobě bubnují padající pomeranče

Tělo se rozpadá jako se rozpadá kabát z kopřiv

i režná košile

Jen v srdci ocelová střela

jako Venuše z Louvru

zůstane chladná

štíhlá

a celá

19.01.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 17