Bylo nebylo aneb Jak to nebylo

rubrika: Pohádky


Multipohádka. Každý komentátor se může připojit k jejímu pokračování.

Angioletto


brana_casu_ze_zelene_mlhoviny.jpg"Honzíkůůů...." nese se lesem naléhavé volání. "Prosím, ozvi se mi, moc se bojím!" Chvíli bylo naprosté ticho, jaké dokáže být jen v lese, jen pár ptáčků zpívalo svoje naučené a stále stejné árie. Najednou zapraskaly suché větve na zemi. To jak se někdo přibližoval směrem k volajícímu. "BAF!!!" "Fuj to jsem se lekla, ty jsi nemožný, víš jak se bojím od té doby, co jsme byli zavření u té odporné Ježibaby. Do smrti už nechci vidět perník!" "No tak Maruško, je to už tři roky. Neboj, teď už na nás nevyzraje", snaží se Honzík uklidnit sestru. "Hele, víš co, já už mám těch borůvek dost, raději se vrátíme domů. Stejně jsem je málem leknutím rozsypala." "Tak jo, ale půjdeme tou neprobádanou zkratkou. Slíbila jsi to." Maruška chtěla protestovat, ale představa, že bude dříve doma, ji uklidnila.

Vyrazili na cestu, ze které se postupně stávala cestička, pak úzká pěšinka a pak jen křoví. "A je to tady zase! Že jsme zabloudili?" začala si zoufat Maruška. "Nešil a pojď, támhle vidím nějaký tunel, to bude určitě ta zkratka", odhodlaně vykročil Honzík a Maruška bojácně za ním. Tunel měl stěny z kamenů a bylo z jeho vnitřku cítit vlhko. Přes protesty popadl Honzík sestru za ruku a vyrazil nebojácně dovnitř neznáma.

Šli podél stěny, zdálo se snad už půl hodiny tmou, až i Honzík začal pochybovat: "Ještě kousek a když neuvidíme světlo, vrátíme se." A v tom okamžiku uviděli před sebou ne obyčejné denní světlo, ale jasně zářivou zelenou mlhovinu. "Pááni, co je to?" vyslovili téměř současně. Trošku bojácně se už oba dva přibližovali k tomu úkazu. Honzík natáhl ruku a nic se nestalo, bylo to stejné, jako s obyčejnou mlhou, proto vykročili dál. Prošli zelenou mlhovinou a až nyní uviděli ústí tunelu s denním světlem. "No vidíš, já ti to říkal Maruško, že je to zkratka." Maruška pocítila úlevu a tak poposkočila radostně vpřed. "Hele, tam sedí venku nějací hoši", ještě podotkla.

Přicházejíc k partičce pěti mladíků už zdálky zdravili: "Pozdrav Pánbůh, nevíte, kudy máme jít směrem ke Lhotce?" zeptal se slušně Honzík. Všichni z té party se na ně nevěřícně podívali a ten zřejmě nejstarší vyhrknul: "Ty vole, z který cvokárny ste zdrhli? A co to máte za hadry? Dete na školní besídku nebo co?" Honzík s Maruškou netušili, proč na ně tak divně chlapec mluví a stejně tak divně zírali i oni na podivné oblečení celé party. Raději půjdeme dál, myslel si Honzík a vyrazili prostě rovně za nosem. "Hej, nemáte cígo?" slyšeli ještě za zády a vůbec netušili, o čem ten chlapec mluví. Něco tady nehrálo, ale to nebylo ještě to nejhorší, protože co uviděli později, jim doslova vyrazilo dech.


komentářů: 94         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 3 »

Lucifer
64
Lucifer 29.11.2011, 00:26:01
Axino, pro město, které jsi neuvedla a kde byl postaven ten první ]Mrkající

A tím to přenechávám Angioletto.

Axina
63
Axina 29.11.2011, 00:03:39
[62] Tak to mne zajímalo, Lucifere, pro které z měst jsi se rozhodl Mrkající

Lucifer
62
Lucifer 28.11.2011, 23:44:25
Mně teda ty indície stačily ]Mrkající

Axina
61
Axina 28.11.2011, 23:15:39
[55] Málo indícií, Angioletto. Malý Karlův most mají hned 2 moravská města. Žďár nad Sázavou a Náměšť nad Oslavou.
Jinak - víc mne potěšila gratulace Astry ke kapitole 8, než Vaše k rodokmenu. Ale je pravda, že cílem rytířské výchovy je urozenost rodem i duchem.
Šlechtická je v mém rodokmenu jen jedna větev. Podle potřeby mohu prokázat modrou krev i dělnický původ. Záleží na aktuální potřebě Usmívající se

60
Angioletto (neregistrovaný) 28.11.2011, 21:20:19
Tak pozor Astro. Koukni se nahoru na 1.kapitolu, poslední odstavec!

59
Angioletto (neregistrovaný) 28.11.2011, 21:15:43
Myslela jsem most, kterému se u nás říká malý Karlův. To už je sakra nápověda.

58
Astra (neregistrovaný) 28.11.2011, 21:03:51
(55) Tak jsem gůglila, ale Karlových náměstí je tolik, že se to poznat nedá, Angioletto.Takové náměstí je téměř v každém větším městě. Rozhodně ale to tvoje není větší, i když je starší, než tady to naše - 80.550 m2.

57
Astra (neregistrovaný) 28.11.2011, 20:46:14
(55) Lhotka tě napadla podvědomě, Angioletto, Axina ji použila v jedné z kapitol Bylo nebylo (37). A Axina použila Lhotku možná záměrně. Ví proč!

Lucifer
56
Lucifer 28.11.2011, 20:14:19
Na okraji Lhotky se nachází Fakultní Thomayerova nemocnice a v těsné blízkosti jedno z mých nejoblíbenějších procházkových míst, Michelský a Kunratický les.

http://lucifer.bloguje.cz/837861-kunratickym-lesem.php

55
Angioletto (neregistrovaný) 28.11.2011, 19:56:23
Já taky "hraběnko Axino" gratuluji k takovému skvělému rodokmenu.Usmívající se Je to dobrodružství pátrat po svých předcích. Sama jsem na tom asi spíše jako Astra, ale pramálo si z toho dělám. Pro mě jsou důležitější lidé, které mám kolem sebe a kteří mě mají rádi, než spousta majetku. Ale mám ráda i příběhy, kde je propojena minulost se současností, což odpovídá mojí -teď už naší- pohádce. Jako v románech Barbary Erskinové (např. "Žila jsem již před staletími").
Chtěla jsem napsat ještě něco zajímavého. Při psaní našeho "Bylo nebylo.." jsem jméno vesničky Lhotka plácla jen tak, že mě to najednou napadlo. Ani jsem nevěděla, že je jedna i součástí Prahy. A potažmo navíc Astra k ní má určitý citový vztah. Omlouvám se za tu neznalost, jsem mimopražská. Ale zato moje milované a rodné královské město má taky malý "Karláček". Dokonce starší, než pražský. Jestlipak víte, kde to je???

54
Astra (neregistrovaný) 28.11.2011, 12:47:31
Už samo jmého Valkoun a ještě navíc z Adlaru - nejdřív jsem si myslela, že je to vaše fantazie, Axino,potom jste mě ujistila googlem. Našla jsem si ty informace též. Gratuluju k vašemu rodu. Na majetky nejsem vysazená, to mě nebere, spíš na minulost zabírám. A závidím vám. Já jsem se dostala při laickém bádání jen k prapra předkům a neuchvátila mě ta moje minulost natolik, abych v tom nějak důsledně chtěla pokračovat. Nevypadla jsem z bůhvíjak nádherného hnízda. Ale co,musím se spokojit s tím, že jsem, jaká jsem.Stačí mi to. Někde ale kdesi tam dávno musel být někdo, kdo byl strááášně potrhlej, protože to já jsem též. A taky mě zdobí pramen několika uhlově černých vlasů, které odolávají jakémukoli šedivění či barvení. Asi nějaký Tatárek se v minulosti musel odehrát. Už vidím to drama, jak jakási moje předkyně byla násilněna hordou. Chicht. A třeba to ani nemuselo být násilí. Kdo ví, jak to kdysi dávno všechno bylo....

Axina
53
Axina 28.11.2011, 11:34:41
[52] Ou, ou Usmívající se) Děkuji Astro, ale zas tak velká sláva to není. Spinet byl vynalezen později... Co se dá dělat, nic není dokonalé.
Ovšem jedna zajímavost tady je. Svého času jsem se zabývala genealogií (rodokmenem). Měla bych být přímým potomkem Valkounů z Adlaru. Ještě moje prababička (matka babičky z matčiny strany) byla Kateřina, rozená Valkounová. Patřila do větve Osovských Valkounů. Je spolu se svým manželem, synem a snachou pochovaná na malém hřbitůvku v Osově (okres Beroun).
Pokud vaše fantazie pracuje na plné obrátky co se týče majetku, tak vás zklamu. Co si mí předci v potu tváře nevydobyli, to neměli. Žili víc, než skromně.

52
Astra (neregistrovaný) 28.11.2011, 11:24:35
Sqělý, Axino. Zejména ta historická data. Neuměla bych se s tím tak vypořádat!!!Moje gratulace letí Praou hou hou

Axina
51
Axina 28.11.2011, 07:13:59
Kapitola VIII

Děti trochu stydlivě, ale dychtivě příkývly a pak upřely zrak na Kláru.
"Tak dobře, Jonáši, půjdeme rádi. Ale jen na chvilku."
Vyjeli do 5. patra. Během cesty výtahem se Honzík s Maruškou drželi za ruce a měli pevně zavřená očka. Když ten divný pocit v hlavě vydrží teta Klára a pan Jonáš, tak oni taky.
Vešli do bytu. Jonáš je usadil v obýváku a odebral se do kuchyňky. Klára napomenula děti, aby na nic nesahaly a šla za ním.
"Kláro, prosím tě, pochop mě dobře, třeba se v tom nevyznám, ale to je teď taková móda? Vypadají jako kompars z filmové pohádky."
"Jonáši, já vím. Já jsem je tak neoblékla. A ještě ti musím něco říct, stejně bys na to přišel. To nejsou děti mojí sestry. Včera jsem je našla u kontejnerů a vzala k sobě přespat. Tvrdí, že jsou ze Lhotky a že se ztratily."
"No to snad ne! Proč jsi nešla na policii?"
"Ještě pořád můžu. Všechno se to seběhlo tak rychle."
Jonáš obložil pár půlek rohlíků šunkou a sýrem. Nakrájel rajčata. Klára zalila v konvici čaj a udělala dva šálky kávy. S jídlem se vrátili do obýváku.
Děti seděly pořád na stejném místě a zvědavě se kolem sebe rozhlížely.
"Tak, jak ti říkají, princezno? A jak tobě, mladý muži?
"Já jsem Honzík a tohle je Mařenka. Ale všichni jí říkáme Maruška."
Jonáš se usmál. "To je jak z pohádky o perníkové chaloupce."
Klára se taky usmála, ale děti zbledly.
"Pane, že tady není nikde perníková chaloupka, viďte, že ne... Ani čarodějnice..."
Maruška se zoufale rozplakala.
Klára s Jonášem je začali utěšovat, jak nejlépe uměli. Po chvíli se jim podařilo, že se děti soustředily na jídlo. Jedly ho pomalu a se zřejmou úctou. Jako by to bylo poprvé v životě.

Honzíka pak zaujala divná krabička s víkem, na kterém se pohybovaly obrázky rybiček.
"Pane, co to je...?"
"Notebook. Počítač. Ještě nikdy jsi ho neviděl?
"Ne... Nikdy. Ale ty rybičky má náš zámecký pán v jedné komnatě. Ty jsem už viděl. Teta Apolena mi je jednou ukázala, když jsem za ní přišel za zámek. Ona tam dělá komornou zámecké paní."
Jonáš a Klára se na sebe podívali.
"Říkáš, zámecký pán? A jak se jmenuje, nevíš?"
"Přece ctihodný pán Vilém Valkoun z Adlaru."
Teď pro změnu zblednul Jonáš.
Pak si přitáhl notebook a chvíli ťukal prsty do kláves. Dětem to přišlo k smíchu. Pán se snaží hrát na ten podivný malý spinet, ale vůbec mu to nejde. Žádná písnička není slyšet. Jen nějaké klapání.
"Kláro, mám to. Dokumenty Českého státního archivu:

Valkounové, starožitný rod český, kterýž nosil na štítě stříbrném orlici (německy Adler), barvy černé s měsícem zlatým. Shoduje tím zcela s pány se Žerotína, s nimiž byli Adlarští jedné krve.... Držitelem Lhotky připomíná se Vilém z Adlaru... Při smíření Starého a Nového města pražského byl zvolen jedním z mocných správců. Zemřel roku 1473."

"Honzíku, ten váš zámecký pán, žije ještě?"
"Ano pane, vždyť je docela mladý. Na jaře se mu narodil chlapeček. Jmenuje se jako já!" řekl pyšně Honzík.
"Mám to... Starší syn Jan (1438-1494) přiženil se skrze manželku svou Maruši ke statku radimskému. Bojoval s bratrem svým při dobytí měst pražských a držel přitom s jednotou poděbradskou.
Tak Kláro, je jasno. Ty děti přeskočily 573 let!"

50
Angioletto (neregistrovaný) 27.11.2011, 18:39:24
Astro, ten tvůj vlastní příběh je neuvěřitelný a je i neuvěřitelné to, jak je podobný mému. Nemám slov, snad jen, že obě víme, jak to bolí a jak je těžké pokračovat vůbec v něčem dál. Možná tě ještě čeká nějaká další pohádka, kdo ví.

«   1  2    3    4  5  6  7   »