Neviditelný čert

Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl rakouský lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v Příboře, v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem. V červenci roku 2014 jsem zde uvedl esej od Stefana Zweiga Léčení duchem – Freudovo obnažení lidských pudů. V tomto článku jsem jako zdroj použil video na YouTube.

Lucifer

15. březen 1938. Vídeň před třemi dny bez odporu obsadili nacisté a Adolf Hitler na náměstí před Hofburgem hřímá novou vizi pro Rakousko. Nenápadné drama se ale odehrává o pár metrů dál, na adrese Berggase 19. V ordinaci Sigmunda Freuda řádí komando gestapa. Je to výhružná razie, která protentokrát končí tučným úplatkem. Dvaaosmdesátiletému na smrt nemocnému Freudovi je jasné, že město, ve kterém prožil skoro celý život, musí opustit.

Jeho útěk do Londýna o tři měsíce později nacisté nakonec oficiálně povolí, ale až po naléhání amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, britského ministerstva zahraničí či italského fašistického vůdce Mussoliniho, který si Freuda vážil. Takový byl věhlas psychologa, který na přelomu 19. a 20. století zcela převrátil způsob, jakým se do té doby uvažovalo o lidské duši. A také o prožitcích člověka v některých oblastech, o nichž se do té doby mluvilo jen šeptem, zejména ve sféře sexuality.

Otci Sigmunda Freuda se nedařilo. Nejdříve s rodinou přestěhoval do Lipska a vzápětí do Vídně. V hlavním městě rakouské monarchie se rodině daří lépe a Sigmund jakožto nejstarší z osmi dětí těší výsadnímu postavení. Má samostatný pokoj, aby měl klid na studium, které mu jde opravdu skvěle. Je premiantem jak na gymnáziu tak, na univerzitě, kde studuje medicínu.

Během studia na univerzitě se zapojuje do vědeckého výzkumu v novém medicínském oboru – neurologie zkoumá například nervovou soustavu Mihule říční, Ale také účinky kokainu, zatím neprozkoumané látky, kterou v malých dávkách sám užívá a rád ji doporučuje svým známým včetně dívky, do které se v šestnácti letech zamiluje – Marty Bernaysové. Zatím se však nemohou vzít, protože její rodina nevidí v chudém vědci budoucnost.

A tak Freud vsadí všechny karty na výzkum hysterie. Tak se tehdy souhrnně nazývají všechny psychické poruchy. Jejich diagnostika i léčba jsou v naprostých plenkách, prakticky nikdo neví, odkud se berou a co s nimi dělat.  

Freuda velmi ovlivní půlroční stáž v pařížském ústavu pro duševně choré, kde se místnímu profesoru Chacotovi daří uvádět pacienty do stavu hypnózy. Je to sice trochu cirkusová podívaná (na seance se prodávají vstupenky pro veřejnost), ale Freud doufá, že tady by mohl být klíč k tajemství lidské duše. Po návratu si otvírá soukromou neurologickou praxi, konečně si bere Martu za ženu a čeká na přelomový případ. Ten vejde do historie pod názvem Případ Anny O., která se ve skutečnosti jmenovala Bertha Pappenheimová. byla z vlivné židovské rodiny a později se stala slavnou feministkou.

Bertha Pappenheimová byla původně pacientkou staršího Freudova kolegy Josefa Breuera, kterého ve dvaceti letech oslovila kvůli různým vážným příznakům. Problémy s viděním přes silný třes až po znecitlivění končetin. Breuer ji během desítek sezení přiváděl do hypnózy a nechal ji, ať mu popisuje své pocity či problémy. Sama pacientka to nazývala léčba mluvení a opravdu se zdálo, že se její stav lepší. Problémem ale bylo, že se do ženatého Breuera vážně zamilovala a začala trpět utkvělou představou, že je s ním těhotná.

Případ převzal Freud, aby ho nakonec i s Breuerovou pomocí v roce 1895 v přelomové publikaci Studie o hysterii. V ní vyslovil názor, že existuje cosi jako nevědomí, v němž se nacházejí potlačené staré myšlenky, touhy či traumata. A právě ty se mohou projevit psychickými problémy, které pal lze odblokovat pomocí jejich odblokování a přijetí.

O rok později rozvine Freud tuto metodu do vlastního svébytného systému, který pojmenuje psychoanalýza. Pacienty uvelebí na pohodlné pohovce a nechá je hovořit. K jejich uvolnění ani nepotřebuje hypnózu. Pacienti mohou naprosto svobodně mluvit o tom, co je napadne. Začne se tomu říkat metoda volných asociací a Freud se tak spolu s nimi noří do jejich nevědomí. Tahle terapie se ukázala být přínosná.

Freudovi je čtyřicet a konečně zažívá úspěch. Ordinace v jeho novém bytě na Berggasse 19 (dříve Berg Gasse) se plní lidmi, s ženou Martou se jim v harmonickém vztahu postupně rodí 6 dětí. Do psychických problému se však dostane on sám, když mu na konci roku 1896 zemře otec. Je mu podezřelé, že trpí neurózou vždy, když má navštívit jeho hrob. Rozhodne se tedy, že provede psychoanalýzu i sám na sobě. Během dvou let usilování o ždímání vlastního nitra přijde na to, že významné okno v nevědomí tvoří sny. A tak sedne a jako první v dějinách rozebere toto téma v knize Výklad snů. Dospěje i k jiné šokující hypotéze. Za vším prý stojí sex.

Podle výpovědí svých pacientů získal pocit, že téměř všechny neurózy mají původ v traumatech sexuálního původu. Zneužití dětí, zakazování masturbace atd. Například sám u sebe vydedukoval, že byl v dětství sexuálně přitahován svou matkou a podvědomě tím žárlil na otce. Proto má teď problém chodit mu na hrob. Tuhle situaci nazve Oidipův komplex. Pro sexuální energii zase vymyslí nový termín libido a razí názor, že jakékoli potlačení libida vede k narušení psychiky.

Vše v roce 1905 popíše v další zásadní knize Tři eseje o teorii sexuality, kterou nadobro vstoupí do dějin. Třaskavé téma způsobí v prudérní společnosti bouři nevole. Zároveň však i vlnu nových pacientů ve Freudově ordinaci a to včetně vídeňských celebrit, jako je třeba hudební skladatel Gustav Mahler. Sám Freud však nijak zvláštním sexuálním životem nežije. Nejsou žádné důkazy, že by kdy měl vztah s nějakou ze svých pacientek a celkově byl prý dost stydlivý. Jeho velkou vášní byly doutníky. Každý den jich vykouřil až dvacet a říkal, že je to náhražka za masturbaci.

Každou středu vedl doma psychoanalytický spolek. Problém by, že se ho účastnili pouze Židé. Freud přitom stál o univerzální a mezinárodní uznání. Proto mezi své následovníky nadšeně přijal mladého švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga, který se stal jakýmsi jeho korunním princem. Jejich přátelství však vydrželo jenom pět let. V roce 1912 Jung Freuda opustil mimo jiné proto, že mu neseděla přílišná sexualizace jeho teorií. S tím narazil, protože Freud bral jakékoli názorové odchylky za zradu své vize. V tohle ohledu byl velice umíněný.

Velkou změnu pak přinese první světová válka. Když se začnou z fronty vracet traumatizovaní vojáci, ukáže se nutnost péče o jejich psychiku včetně užití psychoanalýzy. Freudovi však kvůli inflaci přijdou o většinu úspor a dva synové se z války vrátí sice živí, ale taky narušeni. Sigmund Freud tak přidá do své teorie další prvek. K chuti života, což je libido, přidá chuť smrti, která nakonec vždy vyhrává. On sám začne být smrtí fascinovaný ještě víc po roce 1923, když mu lékaři zjistí nádor v ústech. Evidentní následek kouření. Podstoupí mnoho bolestivých operací, ale doutníky kouřit nepřestane.

Ve třicátých letech, ze kterých už jsou i autentické filmové záběry, je slavnou vídeňskou legendou. Psychoanalýzu sice ne všichni přijímají, hlavní kritika směřuje k tomu, že příliš závisí na subjektivních schopnostech lékaře, a že ten si může leckdy ohnout výsledek terapie k obrazu svému, ale její objevitel, je cosi jako popová hvězda. Když se ve třiatřicátém roce v Německu chopí moci nacisté. Freudovy spisy jsou mezi prvními, které hoří na hranicích. On na to reaguje lakonicky: „Ve středověku by mě byli upálili, dnes se spokojí s tím, že pálí moje knihy.“

Zatímco členové jeho hnutí pomalu emigrují do Ameriky či do Británie, Freud stále nevěří, že by se nacismus mohl uchytit ve Vídni. Ale to se hluboce zmýlí. Když 12. března 1938 proběhne anšlus Rakouska, většina místních obyvatel vítá Hitlera s nadšením. 15. března už mají Freudovi doma razii, později je dcera Anna, sama také psychoanalytička, dokonce zatčena. Díky mezinárodnímu nátlaku a obřím úplatkům, které financuje zejména Freudova překladatelka do Francouzštiny Marie Bonapartová, praneteř Napoleona Bonaparta, se Freudově rodině i rodinám všech jeho dětí podaří opustit Vídeň a přesídlit do Londýna. S sebou vezmou slavnou i slavnou Freudovou pohovku. Koho se však nepodaří zachránit, to jsou rodiny Freudových sourozenců. Čtyři z pěti jeho sester zahynou v koncentračních táborech.

Londýnského exilu si už Sigmund Freud příliš neužije. Je mu třiaosmdesát let, mnohokrát operovaná rakovina hrtanu mu téměř nedovoluje mluvit, trpí velkými bolestmi. V září 1939. krátce po začátku druhé světové války, se domluví se svým ošetřujícím lékařem, že trápení nebudou prodlužovat. Nechá si píchnout smrtící dávku morfia a třiadvacátého nad ránem vydechne.

Odchází tím lékař, který zásadním způsobem přispěl k rozvoji psychiatrie a psychologie jako vědních oborů. Muž, který začal otevřeně hovořit o věcech, které byly do té doby tabu. Především člověk, který porozuměl temným zákoutím lidské duše tak, jako málokdo jiný.

Zdroj: YouTube, Sigmund Freud: Lékař, který odhalil temná zákoutí lidské duše

14.04.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3