Málem pateticky

rubrika: Povídání


Pro ni: 

 

Žena je tvor těkavý, argumentující ad hoc, jak se to hodí její okamžité náladě. Tím je pochopitelně poddajnější, pružnější a svým způsobem přizpůsobivější. Je svým vybavením, myslím psychickým vybavením, zařízena tak, aby se mohla o něco opřít. V její nestabilitě je skryt moment hledání opory…“ - Miroslav Plzák

 

Stella


Na prvním pracovišti mi osud dopřál dobrou přítelkyni, o generaci starší. Její muž byl vědec. Publikoval, přednášel na VŠ, doma studoval a psal. Jak už to u skutečných osobností bývá, byl skromný a velkorysý.  Ale také, jak se zase některým vědcům stává, v praktickém životě naprosto nepoužitelný.

 

Jeho paní úspěšně tajila před okolím, že vládne stejnou sumou vědomostí i stejnými schopnostmi jako její manžel, a tvářila se, že je tu jenom proto, aby zajišťovala základní přežití rodiny. Ona sama nedokázala nikdy nic vyřešit, vždy před svého muže - a v práci před šéfa - přicházela celá zmatená, ba až dezorientovaná, s gesty bezmocného starce, kterého někdo unesl a vysadil ho ve velikém, neznámém městě u kasina. Takto připravena žádala o radu. V hlavě dávno nosila přesný plán věcí příštích, promyšlený do nejmenších detailů. A nastalo samé: Co myslíte, neměla bych třeba… A co kdyby…

 

Ani její muž, ani šéf si nikdy neuvědomili, že jim už nejméně týden po částech podsouvá vše, co je zapotřebí k tomu, aby po jejím závěrečném vstupu nabyli dojmu, že na věc přišli sami. A jak se jí po takové poradě ulevilo! „To jste řekl moc dobře, tak to by mě vůbec nenapadlo…“ A doma: „Teda, já nevím, Mirku, kdybys nebyl dnes doma, co bych si počala…“ A už jenom odcházela k telefonu, potvrdit firmě, organizaci, řemeslníkům, že dohoda i termíny platí.

 

Jednou mě kolegyně s manželem pozvali do svého domečku na nedělní oběd. Pozorný a starostlivý vědec přemístil mucholapku visící na lustru z paroží tak, aby chránila můj talíř s polévkou. Ani nemusel zdůrazňovat, že její účinnost testuje už dva dny.

 

A když bylo po obědě umyto a uklizeno nádobí (příbory byly uloženy do kazety, z níž se vyjímaly jen pro návštěvy), pan doktor přinesl novou krabici s kuchyňskou váhou. Slavnostně váhu vyndal a postavil na bělostný ubrus. Kamarádka odnesla vázu s růžemi.  Ukázalo se, že nastane pravidelný nedělní rituál. Pan doktor bude vařit pudink.

 

Váhu přinesl, aby si připravil 2 dkg cukru. Neboť tak stanovil návod. Už už jsem otevřela pusu, abych mu řekla něco o lžíci, ale Zdenka mi naznačila: Psst, obešla vyřezávaný stůl, stoupla si za mne a pošeptala mi tajemství harmonického vztahu: Nech ho.

 

 

Pro něj:

 

„Muž se cítí většinou frustrován osudově, chronicky, velkolepě… Všechny ženy si mají uvědomit, že muž je tvor svým vybavením sestrojený k dobývání kosmu a že pokud se k tomu nedostal, pokud do tohoto procesu nezasáhl, tak je to vina jeho manželky.“ - Miroslav Plzák

 

Žádný strom prý neroste do nebe. S jistotou tvrdím, že pro jeden strom to neplatí. Je to svěže zelený jehličnan, kupodivu zároveň olistěný. Strom mužské ješitnosti a samolibosti. (Mimochodem, některé slovníky uvádějí u slova ješitnost jako příklad slovního spojení „ženská ješitnost“, jiné „mužská ješitnost“ - hned poznáte, kdo asi heslo zpracovával. Nebo - že by?)

 

Růst a bujení této dřeviny jen tak něco nepřekoná. Nezbývá, než tento fakt vzít na vědomí a z pohromy vytvořit nástroj. A pak se uvelebit v té hrabance, ve stínu košaté koruny. Stín je chladivý, podle potřeby hřejivý. Reguluje se celkem snadno. Můžeme se v tom stínu protahovat, koukat do větví a říkat si: Jak je ti, holoubku tam nahoře? Vanou vichry? Vanou? Veveřičky škrábou, co? Kůrovec pokoje nedá? Ale, neboj se, tady dole tě někdo jistí, i kdybys stokrát říkal, že něco takového nepotřebuješ.

 

A že máš vyšší poslání? Zapomněl jsi, milý Fauste, kolik Markétek jsi cestou za tím nejvyšším poznáním odhodil? Ony se nějak zrecyklují, že?

 

Prý už už chňapneš po slečně Singularitě? Prý si budete brzy tykat?

 

Tak, to se, chlapče podivíš. Až k tomu nejvyššímu tajemství doputuješ, najdeš nás tam dvě. Obě jsme totiž stály u počátku všech věcí. Chvílemi jsme ani nevěděly, která z nás je která. Trochu jsme si povídaly, trochu jsme se dohadovaly, třeba o tom, jestli na tu velkou slávu všude ponecháme jenom azurově modrou. (Barvy, které jsme vyzkoušely, najdeš na snímcích hubbleovských šifónů a mušelínů.)

 

Nakonec jsme se tak handrkovaly, že jsme úplně zapomněly stanovit smysl naší spolupráce. 

 

Něco ti pošeptám: Ty vaše cíle a destinace, výsledky, smysl všeho, jsou jen iluzorní, klamné i směšné. Cíl totiž není.

 

Ale cesta, ta se nám povedla. Vede do všech stran. A přitom nám stačilo zabodnout jedinou směrovku. Jsou na ní dvě slova: Touha a Hledání.

 

 

Pro oba:

 

Víc opravdu nečekej.

 

wink


komentářů: 48         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 4 »

Stella
3
Stella 23.07.2013, 05:24:34
Axino, máš pravdu. V tom, kdy se ta paní narodila. Ale vztah manželů byl naprosto v pořádku, velmi pěkný.
Prostě - některé věci jsou dané a v našem životě je víc hry než toho ostatního.
Popřemýšlej, přijmi, bude ti lépe.

Není řeč o manipulativních mrchách. Ani o lichocení.
Strategii a taktiku uplatňujeme přece pořád - ať o tom víme, nebo ne.
Víš, jak malé procento v našem jednání je dáno rozumem?

Lucifer
2
Lucifer * 23.07.2013, 00:35:28
Já k tomu nemám co říci

http://www.youtube.com/watch?v=uBi61pgDUP8

Ospalý Zamilovaný

Axina
1
Axina * 23.07.2013, 00:25:31
Stello, ta tvoje starší přítelkyně se narodila zřejmě ve 20-tých letech minulého století. Částečně ten fakt jistě sehrál svoji roli. Ale na to, aby žena v komunikaci a jednání s muži postupovala tak jako ona, musí být prostě nátura.
Vypadá to jako recept na bezproblémové soužití, ale mně je to z hloubi duše odporné. Je to pokrytecké a smutné. Degraduje to oba. Dotyčná paní muže vědomě pokládala za duševně méněcenné a vlastně jimi manipulovala. Jak si mohla vážit sama sebe, když stále hrála tu méně schopnou? Jak si mohla vážit svého muže, když racionální domluva s ním byla jen za cenu, že mu lichotila?
Vím, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Partneři by to měli vědět a měli by se navzájem respektovat. Ale plnohodnotný partnerský vztah nemůže být založený na potlačování schopností jednoho z nich a předem promyšlené manipulaci.
Přesněji řečeno - asi může. Ale o takový vztah nemám zájem. Je nedůstojný.

«   1  2  3    4     »