Transformování zlosti v soucit

rubrika: Povídání


Tento příspěvek je věnován jakémusi zastřešení předchozích dvou povídání od Stelly: Vina a trest - kolik se změnilo? (Tolstého Vzkříšení, 1899. Úryvky) a Jen počkej! (Pomsta?); což samozřejmě neznamená, že by měl být definitivním zakončením tohoto tématu, které je bezpochyby jedním z nejdůležitějších, pokud se týká našeho lidského soužití. Ačkoli obsahuje pouze zpracované výňatky z předposlední kapitoly zde již mnohokráte zmíněné knížky Leonarda Scheffa a Susan Edmistonové (naposledy Vybrat si nemít zlost), rozhodl jsem se, že ho zařadím do stejné rubriky, abych tu návaznost ani trochu nenarušil. V některých ohledech to možná bude působit poněkud v protikladu s tím, k čemu dospěla Stella, ale zdání může klamat. Ze svého hlediska bych rád řekl pouze to, že co si teď přečtete, tak k tomu již nějaký čas směřuji. Možná jsem byl touhle knížkou tak trochu ovlivněn, ale kořeny mého směřování jsou mnohem staršího data, než když jsem si ji koupil.

 

Lucifer


Zenové podobenství vypráví o moudrém muži, který se vrátí domů a objeví ve své chatrči zloděje. Zloděj má zlost, že nenašel nic, co by se dalo ukrást. Moudrému muži je zloděje líto a nabídne mu své mnišské roucho. Zloděj zahodí otrhaný šat a zlostně se vyřítí do noci. Mudrc vyjde ven, posadí se a v tu chvíli se nad obzorem vynoří měsíc. „Ubohý člověk,“ řekne si. „Škoda, že jsem mu nemohl dát měsíc.“

 

Příležitosti obrátit zlost v soucit jsou bohužel omezené. Nic si nenamlouvejte. Transformovat zlost na někoho, kdo se úmyslně prohřešil a fyzicky nebo duševně vám ublížil, je obtížné. Nicméně pro vzmáhající se zlost máme jasně danou metodologii. V úžasném díle z osmého století n. l. Uvedení na cestu k probuzení indický mudrc Šántidéva předkládá dokonalé rady, proč a jak se zbavit hněvu. Zlost v buddhistickém pojetí není hříchem v západním smyslu slova jakožto porušování božího přikázání či zákona, ale je nahlížen jako emoční závislost. Zlost se objevuje, když podrážděnost, mrzutost, nelibost či něco silnějšího náhle přejde v nezvratné nutkání násilně reagovat na předpokládaný zdroj těchto pocitů. „Nejste tím, ‘kdo projevuje svou zlost’, ale stáváte se nedobrovolným nástrojem své zlosti,“ říká Robert Thurman. „Opakem zlosti je láska a soucit, vůle pomáhat ostatním netrpět a být šťastní.“ To se podobá tomu, o co usilovali křesťanští svatí a osvícené bytosti, jimž buddhisté říkají arrhati.

 

Thurman ovšem připomíná, že pro nás, obyčejné smrtelníky, je požadavek okamžitě přepnout zlobu a nenávist v soucit a lásku jen těžko dosažitelný. Někde uprostřed se nachází oblast tolerance a odpuštění. Takže pozitivním rozhodnutím je zdokonalovat tyto schopnosti. „Základním trikem,“ píše Thurman, „je umět zasáhnout; duševně, verbálně nebo fyzicky rozehnat strast, zvládnout situaci energeticky dřív, než vybuchnete a ztratíte vládu nad svou zlostí a stanete se jejím nástrojem.“ Jsou tři metody, jak se sebou pracovat, když se vás zmocňuje zlost. Thurman jim říká „tolerantní trpělivost“, „pohroužená trpělivost“ a „odpouštějící trpělivost“.

 

První tolerantní trpělivost popisuje Pema Chödrön jako „přeformulování našeho postoje vůči strasti“. Když svou bolest uhlídáte – bolest neoplácející, nevracející agresi -, postupně si vypěstujete toleranci a odolnost, která vede ke svobodě. „Vyrovnejte se se svým skrytým žárem, nutkáním být zlý, křičet, udeřit, učinit někomu něco ošklivého,“ říká v knize Nespolkněte návnadu. Přezkoumejte návykové nutkání, díky němuž chcete někoho seřvat, dát si panáka nebo oddat se jiné závislosti, a oslabíte jej. Dokážete-li se uhlídat, zjistíte, že pocit zlosti je pomíjivý a přechodný a že zmizí. Je vědecky dokázáno, že životnost jakékoliv emoce je pouze půl druhé minuty. „Potom, aby emoce opět působila, ji musíme oživit,“ říká Chödrön.

 

Šántidéva  radí, že abychom uměli zvládnout velké věci, měli bychom se naučit nejdříve ty malé. Současná společnost trpí malými nepříjemnostmi, které jeden Scheffův tibetský učitel nazývá „buržoazním utrpením“ (Poznámka L.: já bych to nazval „konzumním utrpením“). Můžete se učit z drobných nervozit, způsobených nevychovaností mobilů, počítačovou „modrou smrtí“, nekonečným čekáním na telefonu s technickou podporou, dlouhými frontami na poště, dětským ječením v restauraci a nespočetnými zádrhely každodenního života (Poznámka L.: přidal bych k tomu ještě třeba zuřivý štěkot „konzumních“ psů, horlivou konzumaci zřejmě „zdravotně postižených“ jedinců v hromadném dopravním prostředku atd.). „Tohle není válka proti emoci“, dodává Chödrön. „Je to spíše otevření srdce a mysli než stávání se kamenem.“ Není to příjemné a žádá si to odvahu. „Odvaha je opakem pohodlí“, říká. Procházíte odvykací kúrou od podráždění a zlosti, protože zlost zahrnuje závislost na adrenalinu, a kultivujete trpělivost.

 

Druhým způsobem, jak pracovat se svou myslí, je pohroužená trpělivost. Zde se zaměřujete na bdělost a schopnost pohroužit se do svého nitra a poté zakusit odříkání. Zlost vždy působí v rámci našich předem daných představ, které okamžitě naroubujeme na danou situaci. Často se stává, že v nás někdo svým činem vyvolá zlost, protože ho vztáhneme na sebe, ačkoli jeho čin ve skutečnosti neměl nijaký nepřátelský záměr, a to nejen vůči nám. A i když za nějakými činy existuje nepřátelský záměr, můžeme se na to podívat zeširoka a pochopit, že stejně jako my je každý produktem svého založení a že každý čin je ovlivněn rozmanitými a složitými silami. Vnitřně si připusťte, že se nejedná o vaše „já“ versus váš nepřítel, nevinný versus zlý člověk. „Když si uvědomíte tohle,“ říká Thurman, „všechno získá nádech neskutečnosti, plynulosti a vy dosáhnete vyšší úrovně v pružnosti reagovat“. Vidět věci z mnoha úhlů umožňuje být trpělivější.

 

Třetím způsobem je odpouštějící trpělivost. Celá transformace zlosti v soucit je dlouhá a vede houštinami a falešnými odbočkami, přes překážky a hledání cest ze slepých uliček. Buddhističtí mniši tráví celý život studiem a meditací, aby dosáhli osvícení, v němž se jejich ego smrskne do pocitu jednoty s ostatními tvory. A přece, i když jsme plně pohrouženi do tohoto světa, existují techniky, které nám pomohou posunout se k většímu soucitu i s těmi, kdo nám ublížili.

 

Meditace je způsob, jak nejen zakusit přítomnost, ale i prozkoumat povahu této zkušenosti a jak k ní došlo. „Proces, kterým transformujeme svoje instinktivnější postoje k životu, onen stav mysli, který usiluje pouze o uspokojení tužby a vyhnutí se nepohodlí, právě to máme na mysli, když řekneme slovo meditace,“ píše dalajláma. „Je to technika, kterou omezujeme sílu starých myšlenkových návyků a utváříme nové.“ Dalajláma tomu říká „analytická meditace“, prostředek, kterým seznamujeme sami sebe s novými myšlenkami a mentálními postoji. „Tak jako muzikanti cvičí své ruce, atleti své reflexy a techniky, lingvisté svůj sluch, studenti své vnímání, tak mi se zaměřujeme na svou mysl a srdce.“ Celý proces výzkumu, ohledávání tématu a jeho podvolení mentálnímu zkoumání může být považován za formu meditace.

 

Když experimentujeme s laskavostí a tolerancí, můžeme přihlížet, jak nám zasévají do duše mír, harmonizují naše okolí a v ostatních vzbuzují úctu. Můžeme také studovat soucit prohlédnutím utrpení ostatních a mít vůli s nimi soucítit – „cítit jejich bolest“. A přece je těžké opravdu cítit soucit. Jedním symbolem soucitu v buddhismu je žena bez rukou, jejíž dítě spadlo do řeky. Když si živě představíme, jaké je být tou ženou, je to bolestivé. Vlastní žal a hoře nás často naučí soucítit s bolestmi ostatním. Velký soucit však nepřichází snadno, ale můžeme použít „buržoazní utrpení“ a malé ztráty, které se nám stávají, a přimět se tak k větší empatii s ostatními.

 

Zdroj: Leonard Scheff a Susan Edmistonová, Kráva na parkovišti - Zenový přístup k překonání zlosti


komentářů: 19         



Komentáře (19)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
19
Lucifer * 09.11.2013, 00:21:31
Starý kocoure, ten příběh je dost smutný, ale běžný. Lidé se často zafixují na nějakou šmouhu na kráse toho, koho si našli, protože v něm něco pro ně důležitého objevili, a to pak kvůli té šmouhy, kterou často zbytečně démonizují, zatratí a odhodí do koše.

18 pominout...
Starý kocour (neregistrovaný) 07.11.2013, 09:14:30
Ano Světlonoši, máš recht, ale tohle, skutečně svůj vztek/zlobu/nenávist POMINOUT, zrušit, dokáže málokdo, i když se hodně snaží. Někdy si myslí, že už to dokázal, že je za vodou - ale pak přijde malý popud, roznětka, nějaká reminiscence na situaci, o které se domníval, že ji už zcela zvládl a spustí se (ano, SE!, je to jaksi mimo volní procesy) takový randál, že se tomu sám jeden diví. Nevím to jistě, ale nejblíže k ...(asi odpuštění až v biblickém smyslu slova) mají maminky vůči svým dětem. A ten stav NENÍ symetrický - nebo se symetrickým stane až po letech, až už je maminka mrtvá.
Modelová situace: Muž je dlouhá léta závislý na alkoholu. Dělá ostudu, je agresivní, rodinu (nejen) ekonomicky poškozuje. Žena ho prosí, trucuje vyhrožuje. Nakonec se zmíněný dá přesvědčit a jde se opravdu léčit. V jeho případě je léčba úspěšná. Má štěstí. Je mu nakonec odpuštěno, rodina opět normálně funguje.
Po letech se přihodí, že se \"namaže\". Neškodně, jen jednou. A žena, která před tím trpěla jeho excesy celá léta náhle \"dostane nerv\", odstěhuje se od něj a rozvede.
Neodpustila mu doopravdy, jen podmíněně. Nedokázala svůj vztek/ponížení opravdu POMINOUT. Finální smutný humor: To, co způsobilo jeho \"změněný stav vědomí\" nebyl žádný alkohol, ale náhodné předózování léky. Ale už to jeho bývalé paní nebyl schopen nikdo vysvětlit. Ani lékaři.
A přitom to byli oba moc prima lidi. Zamračený
Už jsou oba \"za černou mlhou\". Kdybych byl věřící, přál bych si, aby si to aspoň tam odpustili.

Lucifer
17
Lucifer * 06.11.2013, 23:02:08
Starý kocoure, jen tak odskakuji z přípravy zítřejšího filosofického pojednání, které to vše postaví hlavou dolů a vyjde až někdy pozdě po půlnoci (už to zde v jiných podobách bylo), nejde o tlumení vzteku, ale o jeho likvidaci, zrušení, vymazání. Tlumení vzteku je ještě horší vztek než jeho netlumení. Mrkající

16 Několik vět
Starý kocour (neregistrovaný) 06.11.2013, 22:57:53
- Společnost se vždy a pořád vydává \"na cestu do pekel\". Stačí, aby byl pozorovatel za zenitem života. \"Za našich mladých let to nebývalo\". Je dobré si to aspoňuvědomit.

- Tlumení vzteku je chvályhodné - pokud ovšem to není jen \"odložení\" a vztek si nevybijeme na někom jiném. Mockrát jsem pozoroval. Náhradní terč, obvykle takový, který se nemůže bránit. Chucpe.

- Tlumení vzteku, pokud není psychicky zcela zvládnuté má za následek: hypertenzi, cukrovku II. typu atd. Prostě psychosomatické problémy. Proto mají v Japonsku, kde žijí lidé ve stresu, který si tady v \"zaostalé Evropě\" ani nedovedeme představit (asi to souvisí s hustotou obyvatelstva) v podnicích zvláštní místnosti, kde lze zmlátit molitanovou figurínu svého šéfa, rozbít o zeď pár levných talířů nebo si aspoň ve zvukově izolované místnosti zařvat - cokoli, co hrdlo ráčí.

- Viděl jsem pár případů, které \"popírání vzteku\" přivedlo až k psychickému onemocnění. Jsou to téměř všichni hromadní vrazi - střelci v USA i jinde. Nepřeceňoval bych schopnost individua vypořádat se se svým vztekem, se svou frustrací. Může to skončit dost nedobře. (Ale k psychologovi zajde málokdo z nich. kamarádi obvykle poradí: \"Vykašli se na to!\" Přitom kdyby to ten člověk dokázal, nešel by za ním.)

- Většina skutečných psychopatů (praví literatura, já jich poznal jen pár) naopak se standardním chováním svého okolí počítá. A naprosto chladně, bez empatie, toho využívá.
===
Nicméně jako člověk na sklonku života musím s Luciferem souhlasit, že některé jevy jsou opravdu prapodivné. Prodat ledvinu, abych měl na nový i-phone. Odkládat založení rodiny na dobu, až budu \"dost bohatý\" nebo až \"poznám svět\".
Nikdy nepochopím lidi, kteří se zúčastní \"soutěží\" jako jsou Vyvolení nebo Výměna manželek. Neodsuzuji, ale nedokážu se dívat na lidi, trapně se přetvařující a snažící se... ...o co? Zaujmout publikum? Vydělat takhle peníze?
Drobení na sedalo při \"žrádle\" v metru je (aspoň pro mě) marginální záležitost. Vidím kolem sebe spoustu horších věcí.
Tady si pěstuji onen doporučovaný nadhled. Bez negativních vlivů na mou \"psyché\".
Úžasný

15
xxx (neregistrovaný) 06.11.2013, 22:50:39
Plačící Mrkající

Lucifer
14
Lucifer * 06.11.2013, 22:44:36
Stello, nedobře vnímáte komentář 21:56:17, žádná zlost tam není. Zkuste nereagovat okamžitě podle jakéhosi zděděného mustru. Já jsem ty předchozí komentáře viděl už nějakou dobu, ale relaxoval jsem. Moje reakce byla zcela v klidu promyšlena. Nerad bych, aby zde docházelo k nějakým zbytečným nedorozuměním. Přísahám na všechny padlé anděly, že už ani nevím, co je to zlost. Mrkající

Mimochodem, zítřejší příspěvek vyjde trochu později, je teprve v zárodku. Máte pravdu. Místo, abych to sem halabala sypal do komentářů, mohl jsem z toho v klidu vytvořit příspěvek. Kostky jsou ale už vrženy. Úžasný

Stella
13
Stella 06.11.2013, 22:37:01
Lucifere, to je další článek! Ano, spletla jsem si St. Kocoura a mefistofela. Psychopat - pro mne především primitivní agresor.
Já jsem se pokoušela vás chlácholit,abyste si nekazil náladu tam, kde nic nezmůžete, navíc potřebujete být vyladěný pro jiné úkoly. Neuvědomila jsem si, že to nemáte zapotřebí...
Mám pocit, že skutečnou zlost jste pocítil právě ve 21. 56.
Samozřejmě - lhostejný nelze být, ale - víte co.
A to jsem psala jako člověk, který se snaží zasáhnout leckde.

A to, že tolik lidí chová zvíře jen proto, že je to v módě, mi vadí právě tak. Mlčící Mlčící Mlčící

Lucifer
12
Lucifer * 06.11.2013, 22:26:29
[10] Oprava: ... nevypouštím páru ze svou zlostí nabitého kotle ...

Lucifer
11
Lucifer * 06.11.2013, 22:19:14
Dodatek: A navíc, kdo se má v tom bordelu pak vyznat a ke všemu ještě se v tom pokoušet žít, že jo. S vyplazeným jazykem

Mimochodem, tuhle problematiku (alias Šílenství doby) jsem tady rozebíral už o počátku stvoření NČ. Občas jsem byl napadán, že se dívám blbě, soustředím se jenom na pár smítek na kráse, z nějakých zvrácených důvodů se stále nacházím v nesprávný čas na nesprávném místě atd. Mí oponenti tu naši současnost viděli zcela opačně. Dlouho jsem marně dumal, čím to asi tak může být. Nějakou dobu jsem to už tušil, ale k závěrečnému výsledku jsem dospěl až při včerejší návštěvě svého oblíbeného obchůdku s čaji, bylinami a podobnými léčivy, jemuž v tu dobu vévodí jedna moje známá, která zde kdysi vystupovala pod nickem Linda, zpravidla jako jeden z mých výše zmíněných oponentů. Uvědomil jsem si, že prakticky všichni lidé, kteří ten obchůdek navštěvují, jsou zcela evidentně dostatečně kultivovaní a s tím níže zmíněným nemají nic společného. Z reality odbrzděné deprivanty a podobné výdobytky současné konzumní paranoii by totiž navštívit takový obchůdek ani ve snu nenapadlo. Navštěvují úplně jiná pastviště.

Linda a další oponenti s těmi druhými přijdou do styku jen velmi málo, obklopují je povětšinou ti dostatečně kultivovaní. V metru, kde se v pracovním týdnu pohybuji jeden a půl hodiny denně, se obě vrstvy mísí, no a ti deprivanti z té směsky zcela význačně vyčnívají a vlastně ten prostor okupují. Mohli byste říci, že to se dělo vždycky a vždycky se bude dít, jenže Řím nakonec padl. Ne, ani za totáče jsem zdaleka tolik konzumně deprivantních stupidoidů nepotkával, ale ani v první polovině devadesátých let. Netýká se to jen ČR, množí se to všude, a nejen ve vyspělých zemích.

Na to, že se naše civilizace někam ne zcela dobrým směrem ubírá, upozorňuje řada rozumných a vzdělaných lidí, třeba František Koukolík, jejichž názory jsem tady občas ventiloval. Takže v tom rozhodně nejedu jako nějaký "úchyl" sám. Mé osobní transformace zlosti v soucit se to však vůbec netýká. Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem nějakou skutečnou zlost pocítil.

Úžasný

Lucifer
10
Lucifer * 06.11.2013, 21:56:17
Zdravím. Dnes jsem měl dovolenou, abych si vyřídil pár věcí, což bude pokračovat zítra a pozítří. Nepovedený spánek jsem prodloužil až do poledne, odpoledne jsem věnoval vyřizování a večer nezbytné relaxaci, která zatím ještě zcela nepominula. Takž jen pár poznámek.

Stello, jestli se mefistofeles někde o psychopatech vyjádřil, ale ten první komentář, na který jako bys narážela, je od St. Kocoura. Myslím, že většina psychopatů se soucitem nepočítá a občas jím mohou být i zaskočeni. S aplikací pravidel souhlasím i nesouhlasím. Ta pravidla jsou určena především k našemu užitku. S psychopaty je samozřejmě nutné jednat zcela jinak než s ostatními lidmi. Vybrat si nemít zlost neznamená kapitulovat, ale možnost věc vyhodnotit na vyšší rozumové úrovni, a tudíž s větším úspěchem. Samozřejmě především pro nás, což ale nevylučuje že i pro druhou stanu. Soucit neznamená ztrátu sebevědomí, naopak, či práva na sebeobranu, v jistém smyslu spíš naopak, atd.

Pokud tady upozorňuji na vzmáhající se jev konzumní stupidizace a kulturní dekadence společnosti, provázené odpojením od reality, tak to neznamená, že to dělám pod vlivem zlosti, myšlenky pomsty, odplaty výchovných sklonů atd. Znamená to pouze, že na to upozorňuji, protože to ve svém okolí pozoruji a zároveň jako člen této společnosti, který se nechystá stát se poustevníkem a který to nepovažuje za dobrý vývoj, před nímž by měl strkat hlavu do písku. V žádném případě to neznamená ztrátu porozumění, trpělivosti a soucitu. To bychom z toho museli obvinit kupříkladu všechny kritiky, obzvláště pak disidenty v předchozím režimu atd. Já si tady nestěžuji a vypouštím páru z kotle svou zlostí nabitého kotle. Odevzdávám svá pozorování a hodnotím je.

Rozhodně nejsem nějaký zapšklý konzervativec, který fundamentalisticky trvá na dodržování nějakých "vojenských" řádů, nesmyslných byrokratických předpisů apod. Pokud však jsou zborcena i vcelku rozumná základní společenská pravidla, pak se společnost vydává na cestu do pekel, což bych jí jako Lucifer vřele nedoporučoval.

Úžasný

9 Otázky a odpovědi ďáblu v nás
Sindibád nánořník (neregistrovaný) 06.11.2013, 21:45:45

Defekt osobnosti nám poskytuje tři odpovědi:

1: Ano, získáš a to nejen pro sebe, jehož nechceš

2: Ne, budeš to mít sám se sebou mnohem, mnohem horší

3: Vyčkáš-li, dostane se Ti Toho v Tvé osobnosti, Jehož jména se tak bojíš


Jiří Schelinger - Nám se líbí

http://youtu.be/QyEvsWx73eQ

S vyplazeným jazykem

rezy
8
rezy 06.11.2013, 19:04:37
tak zrovinka s tlumením zlostí mám celkem dobré zkušenosti a jde mi to. Tedy většinou se to povede.
Je k tomu potřeba si zvolit odstup pohledu a s radostí zjistíte, že tím protistranu kolikrát pěkně namíchnete neb měla za cíl Vás totálně rozhodit.

Stella
7
Stella 06.11.2013, 10:12:05
Je zajímavé, jak jsme zvážněli...
Ale jsou to užitečná témata a v podstatě se dotýkají toho nejpodstatnějšího.
V těch úvahách pořád musíme vycházet z toho, co správně připomněl mefistofeles - že se všechny rady dají aplikovat jenom tehdy, pokud nejednáme s psychopaty.
Zkušenost člověka naučí, že reagovat by opravdu neměl okamžitě - až tehdy, když pochopí, proč se druhý choval, jak se choval. A často zjistíme, že ten druhý měl pravdu, byl v právu atd.. Platí skoro stoprocentně při výchově dětí! A pokud jsme dospěli, tak pravdu druhého uznáme.
A vyplatí se představit si sám sebe na místě toho druhého. Co uvidíme? Možná nepříjemného, rozladěného tvora - pak se ovšem nemůžeme divit. Empatie! Empatie!
A znovu jsme u opakovaného: míra, hranice. Lhostejnost, nebo tolerance? Dá se vžít i do pocitů vraha... Komunikace a rozhodování o člověku jako umění z nejvyšších. Krásné dobrodružství!
L. se přiznává, že vychází ze svých zkušeností. Já bych mu drze poradila, kdyby se to mohlo, aby si dal pozor na to, že taková averze vůči jedlíkům v metru atd. by mohla přerůst ve fixní zlobu, až posedlost. Prostě si v duchu řeknu: Jsi pitomec, kdyby ses viděl, jak tady žereš, ale já na tebe kašlu! Nechtěj vědět, co si myslím.
Vždyť je to nedůležité...
A konzumní psi budou stejně zkonzumováni, tak se v duchu zaradujte z té představy veselého Vietnamce či nasyceného Číňana a jděte dál.

Přiznávám se, že jsem si vědomě vypěstovala lenost: vůči hádkám. Prostě se nehádám. Klidným hlasem řeknu, co mám na srdci - a dost. Utnout.

Jedna věc je mi nejasná - existence emocí půl druhé minuty. Asi moment afektu?
Platí: počítat do deseti...
Najděme si klidné přátele, kteří lépe zhodnotí význam událostí, zařadí je, kam patří..
Dobrý, Lucifere.
Pohov.

Lucifer
6
Lucifer * 06.11.2013, 01:36:25
A něco roztomilého pro ranní vstávání

http://www.youtube.com/watch?v=JN2SQ4m7M04

Úžasný

Lucifer
5
Lucifer * 06.11.2013, 01:08:58
Ej padá padá rosenka

http://www.youtube.com/watch?v=saM2HqJcO1w

Ospalý

«     1    2   »