Ten vůz už jel ...

rubrika: Povídání


Dovoluji si přijít s dalším námětem "příběhu" pod názvem - TEN VŮZ UŽ JEL ... Měl by pojednávat o ženě středních let, Boženě, která pracuje jako účetní v malé firmě. Je vdova, bezdětná, má jen málo radostí v životě. Večery tráví s počítačem, což je jediné její rozptýlení...

Astra


rose-car-bontten.jpgI. kapitola

Je neděle, dopoledne. Božena si obléká zástěru, bude vařit. Má chuť na drůbeží játra, k nim trochu rýže, ano, to bude dobré. Božena čistí játra, proplachuje je v cedníku a v kastrole míchá nadrobno nakrájenou slaninu a cibulku. Trochu jí slzí oči, dílem od cibule, ale tím větším dílem ze smutku.Už dlouho je sama, je jí krušno. Pouští si rádio karaoketexty. Hned první slova písničky ji rozplakala. Až tak, že málem připálila cibuli. Přes clonu slz míchá játra a snaží se pobrukovat s Maruškou písničku.

Větrák v notebooku na stole tiše přede. A najednou cink. Božena rychle odstavuje játra z plynu, usedá a čte: Milá Boženko. Velice mne dojal Váš příběh a tak nelením a hned odepisuju. Rád bych si s Vámi vyprávěl dodal vám trochu energie do života a sílu. Jsem též středního věku, sám jak ten kůl, děti už se rozprchli. Máte-li zájem odpovězte. Zatím ještě ne váš, ale to může být brzičko jinak. Váš Bedřich.


komentářů: 89         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

74
Astra (neregistrovaný) 18.11.2011, 12:25:12
Mých posledního pět písmen pro odeslání příspěvku bylo - AAAOA. Povedlo se to pěkně! (Hraje si s námi i internet)

73
Astra (neregistrovaný) 18.11.2011, 12:22:39
No, to teda zírám. Já jsem ras, sentimenti nejsou moje hoby, ale Axino i Angioletto, obě byste se bezpečně uživily psaním třeba Ulice, či Růžové zahrady. Usmívající se Potěšily jste mě. V životě mají být happyendy, jinak by nestál za nic.- Četla jsem nevímkde, že Nova vyhlašuje soutěž pro amatéry-spisovatele, na nástin dalších osudů v rodině doktora (teď mám okno na jeho jméno), a hlavně Novu zajímá, jak se jeho žena postaví k vývoji situace. Nevím, jestli Ulici někdy sledujete. Mohla by to být pro vás obě příležitost. To si nedělám legraci.- Takže děkuju za brilantní konce a jsem zvědavá, která z vás - a jestli vůbec - napíše začátek dalšího multipovídání.

72
Angioletto (neregistrovaný) 18.11.2011, 09:09:02
Axino, já se rozhodně nezlobim, jestli vás tato možnost napadla už dříve, je evidentní, že jsme měli v hlavě stejný nápad pro happy end. A díky, že jste pamatovala i na malého Ramba.Usmívající se

Axina
71
Axina 18.11.2011, 08:40:20
[62][69] Astro, Angioletto, omlouvám se, že jsem ke konci plně nerespektovala to, co jste napsaly. Snad jsem to odčinila tím delším textem a happy endem.

Axina
70
Axina 18.11.2011, 08:10:31
Bylo úterý. Jana se vzbudila dříve než jindy. Rozsvítila lampičku, ale zůstala ještě ležet. Zaplavil ji příjemný pocit, že dnes jde s Bedřichem do kina. To bude ale až navečer. Má celý den na to, aby zjistila, kde Božena leží a navštívila ji. Najednou věděla přesně, jak to zjistí. Vždyť volala Boženě záchranku. Na dispečinku budou vědět, kam byla pacientka převezena.

Devět hodin ráno. Doktor Dvořák strčil hlavu na sesternu. "Helenko, najděte mi kartu paní Boženy Jílkové. To je ten žlučník, co jsme dělali v neděli. A hoďte mi to na lékařák. Díky..."

Bedřich se hned poránu hladce oholil a udělal si pořádnou velkou kávu. Teď si pohvizdoval a psal na papírek, co všechno musí nakoupit, aby mohl udělat chlebíčky. Mohl by je koupit, ale to by nebylo ono. Chce Boženku po kině pozvat k sobě. Na víno a na pár chlebíčků. Nic víc. Je to sice jejich teprve druhá schůzka, ale nějak cítil, že Boženka pozvání přijme. Věřil jí.

Dvě hodiny odpoledne. Jana přistoupila k okénku kartotéky Nemocnice na Homolce. "Dobrý den. Od neděle je u vás hospitalizovaná paní Jílková Božena. Je po operaci žlučníku. Myslíte, že bych ji mohla navštívit? A prosím vás, na kterém pokoji leží?" Jana zaťukala na pokoj č. 18, pak vstoupila. Podřimující Božena otevřela oči. "Ahoj Jani. To jsi hodná, že jsi přišla. Pojď dál a sedni si".

Půl šesté. Jana s Bedřichem seděli v kině vedle sebe. Sál se zvolna zaplňoval. Bedřich v duchu zvažoval, kdy by tak bylo nejlepší říct Božence, že by mu udělalo radost, kdyby pak místo do restaurace zašli na posezení k němu. Možná o přestávce. Nebo až půjdou z kina. To bude asi lepší...
Žurnál uběhl jako nic a začal hlavní film. Jana i Bedřich předstírali, že jsou plně zaujati dějem filmu, ale ani jeden nevěděl kloudně o čem je. Na plátně se začala odvíjet romantická scéna podbarvená něžnou melodií. Bedřich zaregistroval, jak mladí dvě řady před nimi se k sobě přitiskli a rozhodl se. Pomalu položil svoji ruku na ruku Jany. Nebránila se. Zvedl její ruku ke rtům a lehce políbil. Pak ji položil zpět, ale už ji nepustil. Odvážil se podívat na partnerku. Usmívala se...
Po skončení filmu vystáli frontu na kabáty. Poodešli stranou a oblékli se.
"Boženko, já nevím, jak vám to říct, abyste se neurazila. Rád bych Vás pozval k sobě na víno a na pár chlebíčků. Věřte mi, že skutečně..."
Nedopověděl. Upíraly se na něj vážné sametově hnědé oči. "Já nejsem Boženka, Bedřichu. Jmenuji se Jana".

Uplynul týden od operace. Božena neměla žádné komplikace. Hojila se výborně. Dnes dopoledne ji propustí. Před tím už přecházela po pokoji a po nemocniční chodbě. Pohybovala se sice pomalu a obezřetně, ale nic nebolelo. Spakovala si tašku a čekala.

Konečně. Božena se nadechla čerstvého vzduchu a zamířila s taškou na stanici autobusu. Tašku odložila na lavičku. Za 15 minut to pojede.
Začala si v duchu už asi po sté přehrávat, co jí řekla Jana. Co se dá dělat. Zřejmě to byl osud, že se Jana s Bedřichem potkali. Tak ať jim to vyjde. Ale bolí to. Vkládala do toho vztahu, který ještě ani nezačal, dost nadějí.
Někdo ve 2. patře otevřel okno. Rozeznala svoji oblíbenou písničku.
" ... V téhle čekárně nazvané svět,
stojím pěkných pár dní a let.
Čekám autobus co měl tu jet, a já měla jet s ním.
Má prý průhledy z růžových skel,
jeho cena snad stále stoupá.
Kde jen vězí se ptám jak hloupá, i když v podstatě vím.
Ten vůz už jel ... "
Oči se jí zaplavily slzami. Pořádně ani neviděla, že místo autobusu zastavila u krajnice bílá Toyota. Řidič nechal běžet motor, vystoupil z vozu a zamířil k ní. Rychle si utřela pár slz. Ten člověk jí byl nějak povědomý. Prošedivělé vlasy, brýle.
"Boženko! To jsem rád, že jsem tě ještě zastihl. Sestra mi měla hned dát vědět, jak budeš propuštěná. Ale není na ní spoleh. Pamatuješ se ještě na mne?"
Udiveně k němu zvedla oči. Jiří! To snad není možné. Její první a velká láska. A pak si rázem uvědomila - a taky ten anesteziolog, co jí tak vesele říkal, aby se nebála!
Usmála se. "Copak na tebe člověk může zapomenout...?"
"Musíme si toho tolik říct. Pojď odvezu tě na Lhotku."
"Jak víš, kde bydlím?"
"Já vím věcí... Ale je to lékařské tajemství. "
Jakoby se viděli naposledy včera. Takhle si z ní pořád dělával legraci.

Jana uslyšela ruch na chodbě. Na patře nikdo nebydlí, než ona a Jana. To musí být ona. Asi už ji pustili z nemocnice. Už se chystala vyjít z bytu, když uslyšela hovor. Boženka nejde sama. Tak se radši podívá nejdřív kukátkem. Viděla oba příchozí jen zezadu. On nesl tašku, Boženka odmykla. Zaslechla ještě, jak říká "Tak pojď dál, Jiří. Tady bydlím."
Jana se vrátila do pokoje. Bedřich právě naléval skleničky.
"Boženka už je doma. A představ si, přijel s ní nějaký muž a ona ho pozvala dál".
"No, to je snad dobře, Janičko, ne? Člověk by neměl být sám".
Přiťukli si.

Rambo se spokojeně zavrtěl ve svém pelíšku. Nejen lidi by neměli být sami. Pejskové taky mají rádi trošku větší smečku. Každá rodina jsou aspoň tři. Panička, páníček a jejich udatný pes! Co by si bez něj počali Usmívající se

KONEC

69
Angioletto (neregistrovaný) 17.11.2011, 23:21:16
Nemocniční chodba sice nepůsobila tak chladně a sterilně bílé, jako před dvaceti lety, ale přesto si Boženka v duchu přála, aby už byla doma. Cítila se dobře, neměla ani klasickou velkou jizvu, takže se zotavovala rychleji. Zákrok jí mohli udělat laparoskopicky. A hlavně ten slavný kamenolom je pryč! Vracela se do svého pokoje po krátké procházce po oddělení, protože k večeru ještě chodí sloužící lékař na vizitu a ona jí nechtěla zmeškat. Měla to opravdu, jak se říká - s chlupem. Za pár minut na to, co se opět zachumlala do deky na svém provizorním lůžku se mezi dveřmi ozvalo "Dobrý večer, jak se vám daří?" Boženka se se zaujetím zadívala na lékařovu tvář a měla velmi silný pocit, že ten muž v bílém plášti ji někoho připomíná. A pak jí docvaklo. "Jiří!" Téměř vykřikla to jméno. Lékař se udiveně zadíval na pacientku. "Jiří Konrád, to jste, to jsi přece ...." Chvíli na sebe hleděli, až i doktorovi se objevil úsměv na tváři." Boženka Lišková, že mám pravdu? Na gymnáziu jsme ti říkali Foxka." Vizita u této pacientky se protáhla déle, než se předpokládalo, ale ti dva si museli krátce zavzpomínat. "Stavím se za tebou ještě později, až obejdu oddělení Boženko." "Dobrá, budu se těšit, až mi prozradíš, který vítr tě odnesl až sem. No a já ti na oplátku povyprávím svůj příběh." souhlasila Boženka.
Teď zase měla o čem přemýšlet. Z Jiřího, který byl na gymplu samá ruka, samá noha se stal zajímavý a statný muž. Těšila se, až se vrátí. Je to už tolik let.

Jana seděla vedle Bedřicha na pohodlných sedačkách v moderním kině. Ten film byl jistě zajímavý, jeho výběru věnovali celkem dost času, jenže oba mysleli více na to, jak by se jeden druhému zase o krůček přiblížili. "Jestlipak mě vezme za ruku?" snila Jana a nedokázala se v té chvíli soustředit na hvězdné výkony herců. Bedřicha k tomutu činu zřejmě popostrčila krásná melodie doprovázející děj filmu. Teď! Právě teď by chtěla, aby se zastavil čas. Cítila takový pocit uvolnění a bezpečí, jako už dlouho ne.

68
Angioletto (neregistrovaný) 16.11.2011, 21:52:19
Tak se zatím odporoučím a vy si užijte zítra krásný den.

Axina
67
Axina 16.11.2011, 21:38:01
[65] Samozřejmě, není kam spěchat. Taky jsem pracující člověk a těším se na státní svátek, že se konečně trochu vyspím. Teď, když víme, že máte připojení na internet v pořádku, není důvod dodržovat pravidlo 24 hodin.

66
Astra (neregistrovaný) 16.11.2011, 21:36:17
Já jsem vždycky v životě zvědavá na všechno, takže i na jiné pokračování. Těším se!

65
Angioletto (neregistrovaný) 16.11.2011, 21:23:17
Jestli to nevadí, budu pokračovat, ale zítra. Jsem z nutnosti ranní ptáče a moc mi to už nemyslí. Pokračování nebude lepší, jen prostě jiné.

Axina
64
Axina 16.11.2011, 21:02:04
[63] Angioletto, takže píšeme dál? Buďte tak hodná, pokračujte vy.

63
Angioletto (neregistrovaný) 16.11.2011, 20:56:03
No popravdě ani nevím, jak by to pokračovalo. Asi tak, že Božka je na pravdě boží, Jana si ve finále vezme Bedřicha, Rambo si zvyká na nového páníčka a všichni chodí v rámci nedělní procházky na hřbitov a zapalujou svíčku za klidný spánek Boženky. Tudíž promiň Astro, ráda bych si přečetla i konec od Axiny. Ty jsi taky určitě zvědavá.

62
Astra (neregistrovaný) 16.11.2011, 20:40:52
Já jsem nikomu neslibovala, že všichni přežijí. To si přeje Axina. Já chci drama, vy chcete romanci. Klíďo vyhovím,ale myslím si, že při tomhle živelném psaní by se měli všichni - všechny - podřídit předchozímu ději, i kdyby se tam děla zvěrstva. Tak pro klid v domácnosti navrhuju - dělejte, že jsem nic nenapsala, přeskočte mě, pokračujte dál a já se zase připojím po vás dvou. Docela mě zajímá,jak to pojednáte. Význam slov Ten vůz už jel, i další text té písně - je snad jednoznačný.

Axina
61
Axina 16.11.2011, 20:28:17
Angioletto, přidejte se ke mně. Nepokračujeme, dokud Astra nestornuje své poslední pokračování a nenapíše jiné Usmívající se

60
Angioletto (neregistrovaný) 16.11.2011, 20:22:49
Pomóóc! Utrpěla jsem psychický trauma. Nejdříve slibujete, že všichni přežijou, Astra nechce ještě skončit a téměř ve stejné chvíli "zapíchne" chudáka Božku. Teď netuším, jak navázat. Nepotěšily jste mě, ani já vás nepotěším.

«   1    2    3  4  5  6   »