39 Angioletto (neregistrovaný) 13.11.2011, 21:08:30
Zatímco se Bedřich radoval z kladné odpovědi od Boženky, která mu bez velkého zaváhání potvrdila nabízenou nedělní schůzku, začal si osud míchat karty podle svého. Boženka měla v úmyslu se opět poradit a trošku i pochlubit Janě s novou situací. Už si nachystala klíče a mobil na poličce u botníku a začala se soukat do svého vlněného svetru,ale v tu chvíli jí přepadly známé bodavé bolesti, které jí opět připomínaly, že ten kamenolom ve žlučníku rozhodně bylinkama nevyléčila. "Krucinál, už zase. Doktorka mi říkala, že to bez operace nerozchodim. To je bolest!" Ještě že měla po ruce mobil, kterým nejdříve zavolala Janě. Ta přilítla vystrašená ze zoufalého hlasu Božky. "Co je ti, Boženko?" "Ale holka, zase ten můj žlučník. Budu si muset zavolat sanitku, protože je to horší a horší. Jak dorazím do špitálu, budou si hned brousit kudlu. Jiná cesta prej není. Už minule jsem měla namále!" Po zavolání odborné péče se namáhavě domluvila s Janou, co jí má pomoct sbalit, předala klíče od bytu a hlavně z posledních sil podala zprávu o domuvené nedělní schůzce s Bedřichem. "Jani, musíš mi slíbit, že tam půjdeš místo mě. Já se jen tak ze špitálu nedostanu a byla by škoda Bedřicha nechat čekat," ještě stále Janě znělo v uších, ačkoliv už dávno stála jak opařená v prázdném bytě Boženky. "Co teď?" pokládala si stále dokola stejnou otázku. Přišla ale jen na jednu rozumnou variantu v té chvíli, a to, že ráno je moudřejší večera.