8673 astra2 28.11.2014, 08:33:33Mrzí mě, že jsem tu včera večer nebyla, mám totiž spoustu poznatků z poslechu "hlasů". S kocourem si velmi notuju (jsme stejná krvinka v tomhle ohledu). Zvuk hlasu je hodně důležitý. Ze zabarvení, z intonace se dá poznat o člověku hodně. A jako Luciferovi šály - mně nahánějí hrůzu třeba v televizi ženské, které kvičí nebo mluví nosem. A chlapi s tenorovým zabarvením hlasu. Kdyby mluvili zlato, v ten moment vypínám zvuk. Je to trochu hysterie, vím, ale nemůžu si pomoct.
Chci se kocoura zeptat - co se to děje teď v poslední době se zvukaři, řekla bych dost všeobecně. Člověk sleduje s napětím to, co říká herec, a kdy třeba právě vyslovuje celou pointu příběhu, když tu najednou se podkresová hudba zvedne až tak, že slova jsou zbytečná, není jim rozumět. To bych se picla vzteky. A vůbec - když
hudba začne bez odůvodnění hrát naplno, což se děje často, vůbec ji nestíhám ztlumit. Mám pocit, že při mixování muziky zvukaři omdlí nad mixážními pulty, nebo jsou všichni už zasažení takovou hluchotou, že nevnímají realitu.A nebo mám nemoc z povolání?
Jinak - krásný mužský hlas dovede uhranout. A když navíc říká krásné věty...achich