Neviditelný čert

Stella 01.12.2014, 20:31:44
Dávno toužím být ve zprávách...

astra2 01.12.2014, 16:31:07
To je nad slunce jasnější, krásnoočko! Zkus něco čórnout, uvidíš ten zájem hned!

Stella 01.12.2014, 15:59:24
Astro,
spouštěčem dobrého jsi byla ty. Takže jsi taky inkasovala.

Všimla jsem si, že se zmnožili starší hlídající pánové. Když nakupuju, jeden z nich, v saku, si vezme noviny a pořád je někde za mnou čte. Nebo - že bych měla šanci?

Stella 01.12.2014, 15:55:13
Jenže, St. Kocoure, je psaní a PSANÍ. Každá holubička vydává knihu o tom, jak včera chodila do školy a že je něco mezi nebem a zemí. V každé vzpomínce není hluboce lidské a velmi obecné! A to by zapadnout nemělo.
To je podobný rozdíl, jako když se někdo prohlašuje za kocoura - a on to bystrý ohař!

Starý kocour (neregistrovaný) 01.12.2014, 15:36:03
No a z těch malých příhod se sestává život. A nejen důchodce. Jen sem-tam něco zásadnějšího. No a?

astra2 01.12.2014, 14:17:23
Při návštěvě místní sámošky mě uchvátil pán, co hlídá, aby se nekradlo. Při svojí službě vždycky uvolní všechny vozíky, aby lidi nemuseli hledat žetony nebo mince. Pochválila jsem ho. Tamtéž jsem pohovořila s Ukrajinkou, které vtipně zadali práci, při které se ptá lidí, jak jsou spokojeni s tím i oným. Je to strášlivě dlouhá anketa a ta slečna viditelně moc česky neumí. Pomáhala jsem jí ze všech sil, bylo mi jí líto. Nakonec jsme spolu zformulovaly odpověď na poslední dotaz- jak jste byli spokojeni s přednesem osoby, která vám kladla otázky. Samozřejmě jsem dívku pochválila, byla šťastná. Já taky, že už můžu jít na mráz.

Na chodníku, na stanici tramvaje, mě zaujal chumel lidí, kteří se koukali na zem, kde seděl na bobku mladík a krmil holuba rohlíkem. Nemám pražské holuby ráda, jsou nenasytní a je jich strašně moc. Takže jsem s nevolí hleděla na ten děj. Holub všelijak kličkoval, evidentně se bál, ale rohlík byl velké lákadlo. A zjistila jsem, co se to vlastně děje. Holub měl na jedné nožičce zamotaný dlouhý cár igelitu, takže se skoro nemohl pohybovat. Mladík ho nakonec chytil, a po chvilce boje vysvobodil. Holub odletěl, bylo po atrakci a přijížděla tramvaj. Nastoupili jsme s mladíkem spolu. Říkám mu - holuby sice ráda nemám, ale jste hodný, že jste ho vysvobodil.Zmrznul by. Jen byste si měl umýt ruce, a podala jsem mu lahvičku s cestovním mycím a dezinfekčním roztokem. Byl rád, věděl, jako já, že s holuby není radno si hrát

Poznala jsem jedou ranou tři fajn lidi - ostrahu se zájmem o blaho člověka, dívku z Ukrajiny a mladíka-záchranáře. Dobrý, ne?

Starý kocour (neregistrovaný) 01.12.2014, 11:08:31
Každý přece nemůže napsat knížku "Z mého života". Kdo by ty miliony knížek četl? Tu nudu...

Ono vlastně neplatí ani to známé "Co Čech, to muzikant!" Na nějaký nástroj umí hrát jen nepatrné množství obyvatel Kotlinky. A to je moc dobře - kdo by poslouchal to fidlání...

Stella 30.11.2014, 22:32:49
Že vám skáču do řeči.
St. Kocoure, nenapadlo vás nikdy po tom Američanovi pátrat? Možná o tom i svým dětem vyprávěl.
Vy házíte takovými cennými příběhy mírnyxtýrnyx! Zpracovat je máte!

Starý kocour (neregistrovaný) 30.11.2014, 21:00:14
Díkuy za příběh - ano, ty nejednoznačnosti. Obě válčící strany jsou na tom občas úplně stejně, pak je to jen otázka, jak se věc vyloží - pochopitelně z pozice vítěze.
Má ten krejčovský příběh několik styčným bodů s mým nevlastním strejdou: Slezák, narukoval a byl s Rommelem v Africe. Když to tam Němci projeli, tak žil nějaký čas ve Francii u sedláka jako zajatec. Francouzi se k němu chovali jako k nepříteli docela slušně. Načež (přes Rusko) po válce dorazil zpátky domů. Vzal si za ženu sestru mého táty, který se pro změnu vrátil z německého koncentráku, kde jen díky svým znalostem radiotechniky nebyl určen k likvidaci ale k montáži palubní elektroniky v Fokkerech. Ta polámaná žebra a vyražené zuby byly z začátku, kdy z něj na Gestapu chtěli vymlátit, kdo ho navedl k sabotáži. Pak to sice za moc nestálo, ale přežil. Na konci války připravovaný \"pochod smrti\" z onoho lágru naštěstí včas osvobodili Američané.

To pak je člověk nejistý, když se má jednoznačně postavit na nějakou stranu - když má takovou rodinnou anamnézu.

P.S.: Americký seržant, který vezl nemocné do Prahy (táta někde dostal tyfus) dal tátovi na památku vlastní \"věčné pero\". To táta mnoho let používal, pak mi ho dal na psaní do školy (když už se s ním smělo psát.) Bylo výborné, nekaňakalo. Psalo trochu do fialova. Pero přestalo psát až na jaře roku 1968. Po rozebrání jsem zjistil, že
zásobník byl v celé poměrně dost silné a dlouhé násadce. Takže pojem \"věčné\" byl tedy sice relativní, ale ne zas tak moc.

G (neregistrovaný) 30.11.2014, 18:04:27
Dovolím si sem frknout jeden imho zajímavý příběh spešl pro kocoura >
http://zpravy.idnes.cz/pribehy-20-stoleti-slouzil-u-wehrmachtu-v-ruskem-zajeti-malem-umrel-1fa-/domaci.aspx?c=A141128_152914_domaci_fer
Diskuzi raději nečíst...
GN

astra2 29.11.2014, 20:24:22
Moc moc moc se mi to líbí.... máš nádhernou fantazii, závidím!

Lucifer  29.11.2014, 19:39:23
Na tenkém ledě? To už tady bylo:

http://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/227-basnorody.html

astra2 29.11.2014, 18:12:41
No, já jsem spíš myslela, že budeš bruslit na ještě tenkém ledě, ale po poslechu pana Šmoldase už mám jasno. Zhruba v té šesté minutě padla nápověda. Budeš kdesi, kde se budeš věnovat nicnedělání,lokat čistý vzduch a meditovat. Pan Šmoldas ještě zabrousil na cétéčko, ale to ti snad nehrozí.

Lucifer  29.11.2014, 15:22:58
Zřejmě se mě snažíte vyprovokovat, abych vám prozradil, co budu dělat o dovolené. Neprozradím. Mohl by vám to ale prozradit Ivo Šmoldas zhruba za šest minut padesát sekund

https://www.youtube.com/watch?v=bsVNYtgsYoo

Stella 29.11.2014, 15:09:35
Skejtbord