Neviditelný čert

I nejlepší, nejhodnější lidé se dokážou aktivně podílet na válečném běsnění. Každý z nás je schopen zločinu, záleží jen na okolnostech. Tato skutečnost fascinuje znalce nejrůznějších oborů. Naše bytosti obsahují jak dobro, tak zlo. Původem zla se zabývá i vědec – biolog Lyall Watson (viz … a Zlý pryč (Historie zla v přírodě)). Zdá se, že dochází ke stejným závěrům, jaké jsou po staletí známy a které prostě napovídá tzv. selský rozum. Ale Watson vyvozuje a zdůvodňuje fakta na základě poznatků exaktní vědy… Při veškeré složitosti problému zla, zvláště agrese, která nebývale prorůstá běžným životem, mám pocit, že za vším stojí obyčejná lenost – naše neochota hledat pomalá, náročná, neefektní řešení. Netrpělivost?

Stella

Každá buňka našeho těla vypovídá o tom, co jsme. Chromozómové svazky nesou recept na náš typ života. Pokud se buňky přestanou podřizovat „domácím“ pravidlům, přestanou být s námi identické. Objeví se např. bujení, které je zapotřebí odmítnout. Ale také zárodek v děloze je zprvu pociťován jako cizinec, protože má pouze polovinu matčiných genů – těhotenství je provázeno nevolnostmi. Děti jsou polovinou nás samých, vnoučata čtvrtinou… Musíme si přiznat, že jednoznačně platí: Těla se neopakují, jsou pouze přepravními nástroji stejných genů. Zemřeme, geny zůstanou. V dalším pasažérovi.

Co přetrvává stejně jako geny, je základní přikázání chránit nejprve sebe, pokud nejsou v ohrožení více než dva bratři… Teprve pak stojí matematicky za to riskovat vlastní život. Další, co v sobě nepochybně neseme, je vnitřní hlas, který doplňuje naše rozhodování. V Darwinově evoluční teorii není místo pro altruismus (viz zde kupř. Altruismus, klacek do ruky a pomsta či Homo sapiens emotionalis stupidus). Ale roku 1963 britský student biologie William Hamilton uveřejnil práci Evoluce sociálního chování, kterou Lyall Watson považuje za nejdůležitější krok ve vývoji evoluční teorie od dob jejího potvrzení G. Mendelem. Z Hamiltonovy teorie vyplývá, že geny jsou sobecké, podvádějí, kde mohou, nemají žádný plán, nejsou nestranné. Mají zájem na vlastním přežití, nikoli na přežití druhu. Toto je zapotřebí mít na paměti, když uvažujeme o zlu. Rodíme se sobečtí a v životě dáváme přirozeně přednost příbuzným.

Hamilton uvádí jako první genetický příkaz: K cizím buďte bezohlední. Druhý: Buďte milí k příbuzným. Třetí: Podvádějte, kdykoli je to možné. Podvádění je přirozené. Žádné dítě ani zvířátko nevynechá příležitost ke klamání. Předstírají větší hlad, bolest… Vymáhají zájem, vyvolávají pocit viny a zneužívají jej. Bitva generací je přirozená a nutná, zatímco zdvořilost jako projev altruismu je pro geny zbytečné riziko a ztráta energie. Na základě Hamiltonovy teorie vznikl nový obor: sociobiologie. Zdá se, že jejím nejvýznamnějším dosavadním závěrem je to, že žádný organismus nežije pro sebe, že přírodní druh je podsouborem všech možných genů: Kuře je jen způsob, jakým se vejce snaží vytvořit další vejce (Samuel Butler). V evoluci nemá jedinec téměř žádný význam.

Geny jsou bezohledné, nezajímá je „dobro druhu“. Zajímá je úzký genetický okruh. Stává se, že jedinec obětuje život v zájmu velkého množství příbuzných. Sourozenecké konflikty mezi novorozenými mláďaty jsou normou. (Zvláštní případ jsou hyeny. Rodí obvykle dvojčata. Mláďata mezi sebou vedou drsnou rvačku o přežití silnějšího už v první hodině života. Bratrovražda a zabíjení dětí má v lidské historii dlouhou tradici, ale u hyen jde o něco jiného: Klany vedou samice, a tak si geny zajišťují přežití mladých samiček, náhradnic.) Je běžné, že ptačí rodiče krmí mláďata výběrově, že některé sami shodí z hnízda, že sourozenci mládě uklovou, a dokonce i to, že mládě samo opustí hnízdo dřív, než je schopno se o sebe postarat. Přispěje k přežití ostatních…

Geny klamou a lžou. Lhát cizincům je normální a běžné. Nekonečné příklady kamufláží v přírodě musejí mít nějaký smysl. Dezinformují. Lhát se vyplácí. Pro získávání výhod. Geny udělají cokoli, aby se ochránily. Složitá společnost vznikne až tam, kde dojde k vhodnému vyladění tří pravidel genetické činnosti. Máme tendenci měřit všechno technickým pokrokem, ale schopnost jednat mezi sebou je starší, komplikovanější a má vyšší hodnotu. Možná, že tvořivý intelekt vznikl až následkem nutnosti manipulovat druhým a zkoumat druhého jedince.

Zděděný genetický systém je bezohledný a krutý. Sobecký. Nikdy se ho nezbavíme. Přírodu nezajímá morálka. (Stejně tak je celý vesmír morálně neutrální.) V přírodě platí pouze úspěch. Jsme zkrátka od přírody špatní. Ale to zároveň znamená, že dokážeme být dobří. Protože víme, že se podvádí, vynalezli jsme způsob, jak se podvádění bránit. Inteligence nás učí, jak prosazovat spravedlnost. Altruismus je s genetickými pravidly v rozporu. Někdy před milionem let jsme se začali učit přátelství, férovosti a vděčnosti. Altruismus má reciproční charakter: Žij a nech žít. Náklady se vrátí. Třeba i v daleké budoucnosti. Zrada volá po pomstě. Je-li pomsta přiměřená, uzná její oprávněnost i viník, a společnost může jít dál.

To, že jsme dobří i špatní, je naší pevnou součástí. Jsme výsledkem naší minulosti. Být špatným může být někdy dobré. Prosazujeme spolupráci, ale různé aliance nedrží pohromadě ideologie, ale vlastní zájmy. Myšlením a hledáním rovnováhy dokážeme ze špatného vytvořit ctnost, agresi můžeme vhodným způsobem obrátit v menší zlo. (Vedení války a uzavírání míru jsou staré jako mravenci a opi.) Nejvíce se musíme bát vlastního druhu. Bez agrese neexistuje ani láska, ale osvědčil se kompromis, tato velice složitá strategie. Většinou je smyslem kompromisu zachování vztahů, protože věčný mír existovat nemůže.

Agrese je těsně spjata se sexualitou. Jsme nejsexuálnější ze všech primátů a to je skutečnost stará miliony let. Sex byl a je základním zájmem lidské evoluce, protože evoluce je založena na tvořivé reprodukci. Sex je asymetrický. Jedno pohlaví (které asi) hledá kvalitu a stabilitu, druhé kvantitu a pestrost. Dlouhá doba vývoje umožnila vznik bezpočtu ceremonií, rituálů, patologií, úchylek. Krásné je žít! Monogamií se lišíme od ostatních příbuzných, ač je monogamie proti přírodě. Jenže lidský samec není vybaven tak dobře, jako šimpanz, a tak je jedním z několika důvodů monogamie zákonné zajištění toho, aby se na všechny muže dostalo. Muž – vládce, majitel harému – spojuje sex s mocí. Mužská moc bývá vyměněna za ženský rozmnožovací potenciál… Ženská prostituce jako zvláštní druh polygamie je čestná – platba za uznanou službu. Ale dost na toto nezajímavé téma.

Velké zlo – to, které dělají lidé.

Watson je přesvědčen, že máme přirozený smysl pro řád a férové jednání. Tento smysl vzniká z činů recipročního altruismu. Po 99 % doby lidské historie člověk nepotřeboval válku. Když bojoval, tak z holé nezbytnosti. Civilizace posledních pěti tisíc let je stále ještě neodzkoušené řešení. Je faktem, že po všechny časy člověk nevěří cizincům a má tendenci řešit konflikty násilím – když je ohrožena rovnováha jeho populace. Ale moderní válka vznikla až s vynálezem armády, jíž velí určení důstojníci. Přitom např. některé primitivní kmeny dokáží vybít svou agresi tanci a písněmi plnými krutých slov na adresu nepřátel, nebo chovají zvíře – viníka všeho zlého.

Získali jsme velké mozky a můžeme se povznést nad genetické příkazy. Měli bychom měnit své chování, místo toho, abychom měnili svět. Za posledních tisíc let se jedenáct evropských zemí každý druhý rok zapojovalo do některého válečného konfliktu (nejvíce Španělsko – 67 %, nejméně Německo – 28 %). I když se podobné agresivní chování považuje za běžné, příčiny agrese se v současnosti hledají v oblasti fyziologické a neurologické. Všechno nasvědčuje tomu, že velikost agrese má genetický původ a je předem daná, ale výchova a vzdělání ji mohou potlačit. Konflikt lze pochopit lépe, než mír… Velké mozky mohou najít způsoby, jak prosadit pravidla omezující agresivitu. Pouze mravenci válčí automaticky. Válka má vlastní pravidla, vyznačuje se také nekontrolovaným sexuálním nutkáním, schází v ní civilizační vliv žen. Ve válce se ztrácí smysl pro dobré a špatné. Za určitou hranicí následuje šílenství.

K psychologii zla se dá říci, že skutečné násilí je v přírodě vzácné a je poslední možností. Člověk je zvláštní tím, že miluje riziko, že má nedostatek zábran a rád překračuje limity. Existuje tzv. aggro – technika vyjádření agrese neškodným způsobem. Soupeření na hřišti, existence fanoušků fobalových týmů – to vše má svá vnitřní pravidla. Neohrožuje status quo. Agrese je zvládána rozumnou a bezpečnou cestou. Něco jiného znamenají války městských gangů, které se vymkly kontrole. Násilí se stalo epidemií a paranoiou. Náhodné zabíjení, přepadání a únosy vedou k novému stavu osobního strachu. Před ním není jiného úniku než naprostá izolace před vnějším světem.

Boj podle přísných pravidel skončil s vynálezem luku a střelné zbraně. Nemáme žádná biologická ani sociální pravidla, která by nám umožnila bránit se proti pistoli – i v rukou dítěte. Během tří let zemře v Americe zastřelením více lidí než za sedm let války ve Vietnamu. Ale Amerika je v dostupnosti pistolí výjimkou. Na jejích 13 220 vražd střelnou zbraní v roce 1992 připadlo např. v Austrálii 13, v Británii 33... Jsme fascinováni vraždami. Ale není nám jasné, proč se tolik zabíjíme. Zdá se, že ze všech živočichů jsme k zabíjení nejochotnější. Jedním z důvodů může být nedostatek strachu ze smrti. Nejvíce vražd se odehraje v rodinách. Nejvíce vraždí muži. Snad také z pocitu definitivního a rychlého vyřešení konfliktu? V současnosti máme tendenci zvrátit vývoj na špatnou stranu. Ženy jsou fascinovány vrahy a kanibaly, masoví vrazi se stávají idoly. Flirtujeme s Peklem a se skutečně vážnými problémy. Směřujeme k anarchii. Hranice mezi státy ztrácejí smysl, vrací se vliv kmenového uspořádání, leckdy se dá hovořit o městských státech, které se vymykají ústřední vládě.

Přitom jsme vynalezli kulturní evoluci. Na rozdíl od biologické evoluce můžeme měnit myšlení a osudy ve vteřině. Vyřadili jsme se z organické evoluce a z genetické kontroly. Ale nestačili jsme vytvořit vhodnou kulturní kontrolu. Snad pomůže jeden z nejdůležitějších návrhů historie – názor, že sama MYŠLENKA může být nositelem kultury. Richard Davis, který zkoumal sobecký gen, soudí, že kultura má vlastní jednotky přenosu – meme (mem se na NČ objevil v Chat a vulgarismy a Stupidita). Meme může přeskakovat z jednoho mozku do druhého a působit jako epidemie. Podobným virem je náboženství. Nad Saddámem Husseinem bylo možné zvítězit, ale meme islámské víry roste. „Nákaza“ se dá aplikovat pouze ve vymezený čas, kdy je mladý člověk jejímu působení otevřený. Získá tak imunitu, přesvědčení, o němž později už nemá žádnou pochybnost.

Zlo není nikdy abstraktní. Potřebujeme mu dát tvář. A tak si hledáme nepřítele a obětního beránka.  Jinak bychom museli ze všeho vinit sami sebe. Každý skrýváme svůj jungovský stín a stavíme se lepšími. Ale bez svého horšího Já nemůžeme existovat…

Nevymlouvejme se na to, že jsme stroje, které nad sebou nemají kontrolu. To jsou konstrukce pseudověd o „syndromu napadené ženy“, o „posttraumatickém stresu“… To je dobré jen pro obhájce u soudu. Každý druh skladuje v morfických polích veškeré zkušenosti předků. Vědomá vzpoura proti tyranii genů, spolu s ní uznání a přijetí rozmanitosti – to je naděje v boji s jednoduchým, sobeckým přírodním výběrem.

Zdroj: Watson, Lyall: Temné síly přírody, Fontána, Olomouc 1996

09.07.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5