Neviditelný čert

Vracím se opět ke snůšce podivuhodných náhod z dílny britským humorem sršící dvojice, Martina Plimmera a Briana Kinga. Naposledy jsem tady v samotném závěru března z tohoto roztodivného soudku vysypal návnadu pod jménem Historie se opakuje. Dnes vás oblažím několika kratinkými, nicméně velmi zdařile náhodnými příběhy z téměř poslední kapitoly tohoto zdroje, která se nazývá Podvrhy. Na úvod se v ní autoři přiznávají, že absolutní hodnověrnost každého příběhu v jejich knize nemohou i přes nezměrné úsilí zaručit. V této kapitole shromáždili příběhy, jež se dají s poměrně spolehlivým úspěchem zařadit mezi tzv. městské legendy (urban legends).

Lucifer

V náruči milého

Poté, co se Věra Čermáková z Prahy dozvěděla o nevěře svého muže, vrhla se z okna svého bytu ve třetím patře. Vlivem neuvěřitelné náhody dopadla zrovna na svého muže, který právě pod okny procházel. Manžel její pád nepřežil, ale ona vyvázla jen s drobným poraněním.

Špatné taxi

Řidiče taxislužby v Athénách udivilo, když mu klient předložil adresu jeho vlastního bydliště. Dovezl muže před svůj dům a sledoval, jak si vytáhl klíč a vešel poklidně dál. Taxikář si otevřel svým vlastním klíčem a nachytal manželku in flagranti.

Prší miminka

Roku 1930 šel po ulici v Detroitu muž jménem Joseph Figlock, když mu najednou v rukách přistálo miminko, které vypadlo z okna nad ním. Muži ani miminku se nic nestalo. O rok později vypadlo stejné miminko ze stejného okna na nic netušícího Figlocka, který opět procházel náhodou pod okny. Opět se ani jednomu z nich nic nestalo.

Pokerová tvář

V roce 1858 zastřelili pokeroví hráči Roberta Fallona v sanfranciském Bella Union Saloon ještě s kartami v ruce. Nachytali ho, jak podvádí. Rozdělit se o výhru získanou podvodem prý přinášelo smůlu, a tak se spoluhráči rozhodli sebrat z ulice náhodného muže, aby s nimi poker dohrál. Na místo mrtvého hráče dosedl mladý muž, který navzdory svému vzezření „mouchy snězte si mě“ proměnil výhru 600 dolarů svého předchůdce ve 2 200 dolarů. Když jej policie vyzvala, aby 600 dolarů ze své výhry předal nejbližšímu příbuznému mrtvého muže, odpověděl mladík chladně, že on je tím nejbližším příbuzným. Svého otce naposledy viděl před sedmi lety a kolem baru procházel čistě náhodně.

Nejpomalejší kulka na světě

Kulka, která měla zasáhnout Henryho Zeiglanda, si našla svůj cíl až po dvaceti letech.

V roce 1893 se Ziegland rozešel s přítelkyní a ta ze žalu spáchala sebevraždu. Bratr nešťastné dívky si na Zieglanda počíhal na zahradě jeho domu a z pomstychtivosti po něm vystřelil. Myslel si, že Zieglanda zabil, a tak obrátil zbraň proti sobě a vzal si život. Ziegland ale přežil. Kulka jenom zavadila o jeho obličej a zasekla se do stromu stojícího za ním. V roce 1913 se Ziegland rozhodl dynamitem tento strom odstanit. Ve stromu byla ovšem stále zarytá stará kulka a exploze ji odpálila podruhé. Zieglanda tentokrát neminula, zasáhla jej přímo do hlavy a na místě zabila.

Zdroj: Martin Plimmer, Brian King: To nemůže být náhoda – Příběhy o neuvěřitelných náhodách a co na ně říká věda

Luciferův dovětek:

V poslední době jsem měl několik zajímavých setkání se zástupci hmyzího společenstva. Dvakrát jsem to tady zpodobnil pod názvy: Jak jsem potkal včelu, čmeláka a vosu a Pejsek v oblečku, pejsek bez oblečku, čmeláček a mravenci. Ve druhém případě se do toho zamotal štěkající savec, ale podstata tkvěla v hmyzu. V této specifické skupině tvorů, jež na rozdíl třeba od štěkajících tajtrlíků v komiksových oblečcích běžný človíček za domácího mazlíčka povětšinou nepovažuje. Neříkám, že jde o nějakou náhodu, ačkoli svým způsobem vlastně ano, když vám teď řeknu, že na závěr těchto pozoruhodných hmyzích setkání jsem byl oblažen pakomárem.

Stalo se to pozdě večer v sobotu a pozdě ráno v neděli. Poletoval kolem jako cvok a mé odborné hmyzí komunikaci byl naprosto nepřístupný. I mezi hmyzem se dají najít úplní pitomci. Snažil jsem se, ale z pokoje ven jsem ho nedostal. Nakonec jsem to vzdal a on se někam vytratil. Na noc jsem měl otevřené dveře na lodžii, a když jsem se před nimi ráno uvelebil na pohovce, napadlo mě, že pakomár už zřejmě vzal roha. Mýlil jsem se.

V poslední době jsem si oblíbil zapálit tři levandulové svíčky a vložit je do komůrek tří porcelánových svícnů. Dva z nich mají nahoře misku, do nichž naliju vodu a přidám levandulovou esenci. Jeden z těch svícnů se nalézá u pohovky před vstupem na lodžii. Když jsem se šel osprchovat a pak se vrátil, abych svůj pokoj uklidil, s údivem jsem zjistil, že pakomár ukončil svůj život v misce tohoto svícnu. Utopil se v levandulové lázni.

13.05.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0