O mouchách na trhu (Orel much nelapá)

rubrika: Pel-mel


Končí se červen, posledním svým pátkem, a ve své první sobotě se započne červenec. V následujícím týdnu nás čekají dva svátky. Nejdříve k nám dorazí dva věrozvěsti odněkud ze Soluně, a po nich pak od nás vyrazí Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici. V obou případech se jedná o velmi zajímavý společenský úkaz, přičemž ten druhý mi přijde o poznání zajímavější. Pokud ale dáváte přednost soluňským věrozvěstům s tím, že vás nikdo nebude nutit přikládat polínko do kamen, nebudu mít zapotřebí vám v tom bránit. Já však oba svátky s jejich celým týdnem využiji tak, že prchnu do své samoty nemaje v tlumoku plácačku na mouchy.

 

Lucifer


Do své samoty prchni, příteli můj! Vidím tě zmámena hřmotem velkých mužů a rozbodána žahadly malých. Důstojně zná s tebou mlčet skála i les. Buď zase jako strom, jejž miluješ, jako košatý strom, jenž tiše a naslouchaje visí nad mořem. Kde přestává samota, začíná se trh; a kde se začíná trh, začíná se také hřmot velkých herců a hemžení jedovatých much. Nejlepší věci ve světě pranic neplatí, pokud se nenajde někdo, kdo je sehraje: velkými muži nazývá lid takové pořadatele her. Málo rozumí lid velkým věcem, to jest: tvůrčím. Smysly má však pro všechny pořadatele a herce velkých her. Kol vynálezců nových hodnot točí se svět: – neviditelně se točí.

 

Ale kol herců točí se lid i sláva: toť již „světa běh“. Herec má ducha, než málo svědomí ducha. Vždy věří v to, čím vnuká nejsilnější víru, – víru v sebe! Zítra má víru novou a pozítří novější. Rychlé smysly má jako lid a větření má proměnlivé. Porazit – to jest mu: dokázat. Pobláznit – to jest mu: přesvědčit. A krev mu platí za nejlepší všech důvodů. Pravdu, jež vklouzne jen do jemných uší, jmenuje lží a nicotností.

 

Vskutku, věří jen v bohy, kteří dělají ve světě veliký hřmot! Naplněn je trh slavnostními šprýmaři – a lid se chlubí velkými svými muži! to mu jsou pánové hodiny. Hodina však na ně doléhá: i doléhají na tebe. A též na tobě chtějí Ano či Ne. Běda, stavíš svou židli mezi Pro a Proti? Na tyto bezpodmínečné a doléhající nežárli, milence pravdy! Ještě nikdy se nezavěsila pravda v rámě člověka bezpodmínečného.

 

Pro tyto nenadálé odejdi a vrať se ve svou jistotu: jenom na trhu tě přepadají stálým Ano? či Ne? Pomalu prožívají svou chvíli všechny hluboké studny: načekají se dlouho, než vědí, co padlo do jejich hloubky. Daleko trhu a slávy se děje vše velké: daleko trhu a slávy žili od nepaměti vynálezcové nových hodnot. Do své samoty prchni, příteli můj: vidím tě rozbodána jedovatými mouchami. Prchni tam, kde vane drsný, silný vzduch! Do své samoty! Žils příliš na blízku malým a žalostným.

 

Uprchni jejich neviditelné pomstě! Vůči tobě nejsou než pomstou. Již nezdvihej ruky proti nim! Je jich bez počtu, a tvým údělem není, býti oháňkou na mouchy. Je bez počtu těch malých a žalostných; a nejedné hrdé stavbě již plevel a krůpěje deště připravily pád. Nejsi kamenem, ale již tě vyhlodalo množství krůpějí. Rozpadneš se mi a rozpukneš ještě množstvím krůpějí.

 

Vidím tě umdlena jedovatými mouchami, vidím tě do krve škrábnuta na stu místech; a pýše tvé není ani do hněvu. Krev by na tobě chtěli ve vší nevinnosti, po krvi prahnou jejich bezkrevné duše – i bodají ve vší nevinnosti. Ty hluboký však příliš hluboce trpíš i malými ranami; a nežli ses ještě vyhojil, přelezl ti přes ruku týž jedovatý červ. Příliš hrd jsi mi k tomu, abys mlsné ty tvory usmrtil. Střež se však, aby se nestalo tvou sudbou, nésti všechno jich jedovaté bezpráví!

 

Bzučí kolem tebe též svojí chválou: dotěrnost je jich pochvala. Chtějí blízkost tvé kůže a krve.. Lichotí ti jak bohu či ďáblu; kňučí před tebou jak před bohem či ďáblem. Co na tom! Kňučící lichotníci to jsou, a ne více. Také se k tobě leckdy laskavě mají. To však vždy byla chytrost zbabělců. Ano, zbabělci jsou chytří! Mnoho uvažují o tobě svou těsnou duší, – povážlivý jsi jim povždy! Vše, o čem se mnoho uvažuje, stává se povážlivým.

 

Trestají tě za všechny tvé ctnosti. Z hloubi duše ti promíjejí jen – tvé přehmaty. Že jsi mírný a spravedlivé mysli, říkáš: „nevinni jsou svým malým živobytím“. Jejich těsná duše však myslí: „Provinilo se každé veliké živobytí.“ I jsi-li k nim mírný, cítí ještě, jak jimi pohrdáš; a splácejí ti dobrý tvůj čin tajně zraňujícími zločiny. Tvá mlčelivá pýcha vždy jest jim proti chuti; jásají, jsi-li jednou skromný dost, abys byl marnivý. Co na někom poznáváme, rozněcujeme na něm též. Střez se tedy malých! Před tebou cítí se malými, a jejich nízkost proti tobě žhne a doutná neviditelné mstě.

 

Nepozoroval jsi, kolikrát oněměli, když jsi k nim přistoupil, a jak jich síla z nich vystoupila, jako dým vystupuje z hasnoucího žáru? Ano, příteli můj, zlým svědomím jsi pro své bližní: neb jsou tě nehodni. I nenávidí tě a rádi by sáli tvou krev. Stále budou tvoji bližní jedovatými mouchami; co na tobě jest velkého, – to samo je nutně činí jedovatějšími a stále mouchovitějšími.

 

Do své samoty prchni, příteli můj, a tam, kde vane drsný, silný vzduch! Tvým údělem není, býti oháňkou na mouchy!

 

Tak pravil Zarathustra.

 

Zdroj: Nietzsche, Friedrich: Tak pravil Zarathustra, Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha 1914

 


komentářů: 12         



Komentáře (12)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

2
Zuz prispevek viz link (neregistrovaný) 30.06.2017, 17:52:19
http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/2382-o-smlouvach-dvoji-krve.html#komentar

1
Prispevek (neregistrovaný) 30.06.2017, 17:32:55
Tak pravil Zarathustra (neregistrovaný) 06.06.2017, 01:43:22
Ctnost je vůlí k zániku.

Miluji toho, kdo se stydí, padne-li kostka k jeho štěstí, a pak se táže: což jsem podvodný hráč? – neboť chce zahynouti.

Jeho pokolení je nevyhladitelné jako zemská blecha.

Blázen, kdo klopýtá přes kameny nebo lidi!

„Svou ctí se ti zaručuji, příteli,“ odpověděl Zarathustra, „není toho všeho, o čem mluvíš: není ďábla, není pekel.“

Nejsem mnohem víc než zvíře, jež bitím a chudými sousty naučili tančiti.

Nemá se Zarathustra státi stáda pastýřem a psem!


S lidem již ani nepromluvím.


Nalezl jsem více nebezpečenství mezi lidmi než mezi zvířaty.

«   1    2     »