Co když žijeme v Matrixu II

rubrika: Pel-mel


Po krátké přestávce, kterou zabezpečila Stella s Ivanem Wernischem, přicházím s dalším podnětem z knížky Michaela Hanlona, s níž jsem vás seznámil v pojednání o mimozemšťanech. Když jsem včera snídal krátce po poledni v americky orientovaném baru U Slunce a nakukoval do této knížky, zaujala mě jedenáctá kapitola „Vír totální perspektivy“. Její podstatná část spočívá v představě, že bychom se mohli nacházet ve virtuální realitě, počítačovém programu, v Matrixu. Na toto téma jsem zde už měl několik příspěvků, kupříkladu Co když žijeme v Matrixu, Chyby v Matrix, Non serviam či Groteska a chyba v Matrixu. V následujícím textu, jenž končí uvedením zdroje, vám předkládám onu lehce zpracovanou část.

 

Lucifer


Někdy na přelomu předchozího a tohoto století se v časopise New Scientist objevila zajímavá myšlenka, že je statisticky nesmírně pravděpodobné, že žijeme ve vesmíru generovaném počítačem. Zhruba ve stejné době se v kinech objevil americký kultovní sci-fi film Matrix (do jaké míry to spolu souviselo, netuším), který byl pro veliký úspěch následován dalšími dvěma díly. Premisa této filmové trilogie je následující: v nějaké budoucnosti se lidským počítačovým vědcům podaří vybudovat stroj zvaný Matrix tak mocný, že dokáže ve svých procesorech vymodelovat celý svět včetně elektronických lidských avatarů. Svět Matrixu a těla jeho lidských obyvatel nejsou víc než přeludy strojové obrazotvornosti.

 

Podle Nicka Bostroma z Yaleské univerzity je zcela nevyhnutelné, že jednoho dne toto naše stroje (počítače) dokáží. A je stejně nevyhnutelné, že se budeme snažit stvořit vesmír virtuální reality – a že se nám to zdaří. A navíc, což je nejdůležitější, to naši potomci udělají ne jednou, ale nespočetněkrát. A teď, jak říká, se podívejte kolem sebe. Vidíte jakýsi vesmír. Při vědomí, že je-li vše takové, jaké se to zdá, jednoho dne vytvoříme nespočet simultánních vesmírů, jaká je pravděpodobnost, že vše opravdu je, jaké se to zdá? Velmi nízká. Pravděpodobnější se jeví, že místo toho, abychom žili v jedinečném, opravdickém vesmíru – tomuhle Bostrom říká „původní dějiny“ – žijeme v jedné z bezpočtu simulací. Nejsme víc než elektronické avatary jako ty v Matrixu. Zní to pošahaně, patrně to pošahané je, ale i tak zajímavé.

 

Hypotéza Matrixu se zakládá na možnosti vybudovat počítače, které jsou vědomé – nebo alespoň to, co nazýváme vědomím, dobře napodobují. Hans Moravec, robotik vizionář z univerzity v Pittsburghu, provedl hrubý výpočet toho, jak rychle by počítač musel pracovat, aby napodobil lidskou mysl. Ukázalo se, že jde o 1014 operací za vteřinu. Nejlepší počítače IBM v téže době dosahovaly přibližně jedné desetiny této rychlosti.

 

Dle Bostroma by ale nebylo nutné simulovat celý vesmír – stačilo by jen o něm přesvědčit jeho „obyvatele“. Nebylo by třeba vyplnit každičký detail – např. jen poté, co bys se někdo rozhodl zkoumat vzdálený astronomický „předmět“, by mu stroj dokreslil všechny fyzikální vlastnosti.

 

To je zneklidňující představa, jelikož znamená, že naše simulované vědomí je vydáno napospas bytostem, o jejichž záměrech a morálce se můžeme jen dohadovat. Možná si libují v našem trápení.  Možná lze v takovém Matrixovém světě nejlépe přežít, když budete nějak vyčnívat. Pokud opravdu všichni obýváme nějakou velkou verzi jakési počítačové hry, může být naším smyslem života bavit své pány. Být přitažlivý, vykonat cosi dramatického, např. stát se diktátorem, popovou hvězdou nebo princeznou.

 

Takže je to dokonalá fantazie paranoika. Nejen, že věci nejsou, čím se zdají být, ale je to všechno ještě mnohonásobně horší. Vše je pouhým přeludem, nic není skutečné. Žádná hypotéza však nestojí ani za zlámanou grešli, nelze-li ji ověřit. Možná vás překvapí, že u této to není až tak složité. Můžeme totiž odhalit švy a klouby, které se programátorům dokonale nepovedly – opravdické „chyby v Matrixu“. V jednom filmu, který se odehrává v simulovaném vesmíru, v hlavním hrdinovi vzklíčí podezření, že něco nehraje, a rozhodne se to ověřit. Když jede svou obvyklou cestou do práce, odbočí náhle do vedlejší ulice a povšimne si překvapených výrazů svých spoluobčanů, kteří zmateně cupitají sem a tam.

 

Není-li náš vesmír skutečný, možná jsou v něm podobné rozpory. Kde bychom je nejspíš měli hledat? Mohli bychom se zaměřit na bizarní nepravidelnosti v submikroskopickém měřítku, jejichž úplná konsistence by pro počítačovou modelaci byla patrně nejsložitější. A právě zde, což je trochu znepokojující, vidíme nepravidelnosti na každém kroku. Na opačných koncích měřítka prostě fyzika nedává smysl. Zatím se ukázalo nemožným smířit kvantové zákony např. s relativitou. Fyzika horečně hledá Teorii velkého sjednocení, která by všechen ten nepořádek nějak urovnala, ale zatím žádnou nenalezla. Možná je sama snaha odhalit tyto nesourodosti chybným krokem. Pokud opravdu žijeme v přeludu, mohou naši páni zmáčknout tlačítko reset a začít s námi hrát zcela novou hru.

 

To je strašlivá představa, navíc patrně zcela mylná. Ale skutečnost, že byť jen stín možnosti, že žijeme v Matrixovém vesmíru, je dostatečná k tomu, aby vyvolala dlouhou temnou noc duše, budete-li o ní dumat vážně. Jedinou rozumnou radou je: nedělejte to. A pokud se do toho přece jen pustíte, pak doufejte, že celá věc byla stvořena pro vaši osobní zábavu, nebo aspoň přežití.

 

Zdroj: Michael Hanlon, Stopařův průvodce Galaxií a věda, MatfyzPress, nakladatelství Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2016 (The Science of the Hitchhiker’s Guide to the Galaxy, 2005)

 

Luciferovy poznámky:

 

V poslední době (již několik let) se občas střetávám se zvláštními jevy či efekty, které si vyloženě říkají o interpretaci v podobě Matrixu. Kupříkladu když někam či s něčím nepospíchám, nic zvláštního se v mém okolí neděje. Pak se najednou objeví velmi blízký časový horizont, který mi přísně a striktně definuje nesmírně krátký čas, během něhož musím někam dorazit či něco dodělat. A v té chvíli mi blízké okolí začne rafinovaně házet „klacky“ pod nohy. Někdo tam nahoře u „monitoru“ se jistě dobře baví.

 

Anebo udělám nečekaný a mnou nijak neplánovaný zvrat ve svém jednání a okamžitě pocítím, jak mé okolí znejistí. Objevují se jevy a efekty, které by u psychotroniků a paranormálních expertů bezpochyby vyvolaly neutuchající nadšení. S těmihle náhlými a i mnou nečekanými zvraty ve svém pohybu, jednání či myšlenkovém směřování si v poslední době zahrávám dost často. Začalo mě to bavit, obšťastňovat a rekultivovat. Někdo tam nahoře u „monitoru“ možná znejistěl.

 

Anebo se mi nezřídka stává, a to už odedávna, že nějaká drobná věc upadne z mé ruky na zem a zakutálí se někam, kam ze své pozice nemohu dosáhnout, ačkoli mi chybí jenom pár milimetrů. Třeba když sedím, tak těch pár milimetrů mě přinutí, abych vstal. Horší je, když se ta drobnůstka zakutálí ke stěně za kusem nábytku. Stačilo by mít prsty o pár milimetrů delší, abych ji odtamtud dostal, musím se však přinutit najít nějaký jiný nástroj. A někdo tam nahoře u „monitoru“ se vehementně snaží, abych patřičný nástroj nenašel.

 

Asi si myslíte, že trpím paranoickým stihomamem. Vězte tedy, že si dobře uvědomuji, že bych mohl něčím takovým trpět. A pokud si uvědomuji, že mi může hrabat v bedně či šplouchat na maják, dá se na můj duševní stav stále ještě pohlížet s jistou dávkou optimismu.

 


komentářů: 24         



Komentáře (24)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

29 2 Světlonoš
Starý kocour (neregistrovaný) 12.08.2018, 00:32:15
Ale ano, Světlonoši, je to tak.

Svého ŠKODOLIBCE si pěstujeme sami. Je to konstrukt stejný jako MATRIX. Můžeme ho ale do značné míry i ovládat. Chce to jen mít dost životních zkušeností a uvidět souvislosti. Taky pokora je nutná.

Já na cvičení pokory používám lehátko a bezměsíčnou a bezmračnou, jasnou noc. Léto je vhodnější ro případ, že byste vyčerpáním usnuli. Stačí se koukat jen na naši lokální galaxii a představit si její rozměry, teploty, hmoty i čas.

Za půl hodinky takové meditace vejde vaše sebevědomí do malého náprstku - aniž ho přitom ztratíte nebo jakkoliv poškodíte.
Jen ho dáte do správného poměru s Vesmírem. Mrkající

Lucifer
28
Lucifer * 11.08.2018, 16:44:11
Starý kocoure, Matrix je samozřejmě představa, která se k vysvětlení některých zvláštních jevů a zákonitostí, včetně chyb v Matrixu, které tak často pozorujeme, přímo nabízí. Ta představa však může nabýt i poněkud jiné podoby, v níž tím ŠKODOLIBCEM jsme my sami. Kupříkladu:
http://www.neviditelnycert.cz/blog/filosoficky-koutek/572-model-kvantove-duse.html

27 MATRIX? JISTĚ!
Starý kocour (neregistrovaný) 11.08.2018, 12:58:10
Tohle je Lucifere moc hezká myšlenková náhražka Boha. Matrix a \"kdosi\" \"kdesi\" u monitoru. Abych pravdu napsal, tenhle názor naprosto souzní s mým.

Schválnosti. Zákonitosti pádů namazaného krajíce. Dvě možnosti jak zapojit dva dráty. Jistě, vždy špatně. Ani chytračení nepomáhá - zapojím a než věc zapnu, přehodím je. V tom případě byly zapojeny správně PŘED přehozením. (Jistě - zjednodušení...)

Už vím, jak na toho chlápka kdesi u monitoru vyzrát. Vždycky, když schválnost nastane, řeknu si v duchu - vím o tobě, ty zlomyslný spratku! Máš radost? Tak si ji užij! Já totiž jedu dál!

Naposledy (ve čtvrtek) jsem z focení šel na jednu lesní zastávku autobusu, abych nemusel ťapkat tři kilometry po rozpálené silnici a ještě do kopce. Tak jsem zkonzultoval svou polohu s GPS a zvolil kratší cestu lesem - a z kopce. Jenže - mezitím někdo les \"vytěžil\", \"protože kůrovec\". Po té asi 400 m dlouhé pasece jsem šel dolů, propadaje se do různých vývratů tak ztuha, že autobus jsem viděl odjíždět asi ze stometrové vzdálenosti. Další jede až o půl jedenácté večer.

Náladu mi to nevzalo. Představoval jsem si ŠKODOLIBCE, jak se těší, že budu aspoň v duchu nadávat, žehrat na osud. Neudělal jsem mu tu radost. Ta druhá, DOBRÁ NÁHODA mě vzápětí odměnila. Mávl jsem na druhé auto, které si frčelo kolem do kopce. Zastavil mladý chlápek se dvěma dcerkami na zadních sedadlech a na kopec jsem se dostal místo za 40 minut za minuty čtyři a neusmažený.

TAK SE NA ŠKODOLIBCE OSUDOVÉHO MUSÍ!!

26
xxx (neregistrovaný) 23.07.2018, 17:46:37
Šambala. Plus e-shop.

http://probud.se/petr-chobot

25
G (neregistrovaný) 23.07.2018, 12:13:47
https://youtu.be/4jfKI-h2iaA

O otrocích...

24
Z. (neregistrovaný) 20.07.2018, 03:49:40
A skocnilo to jal popisuju. Ve scence na videu snad Stalone nebezel rovnou v CP..

23
Z. (neregistrovaný) 18.07.2018, 22:19:39
Just kidding!!!! Vim, že nešlo o hrušky! Mrkající Mrkající

Jestli najdete (kdokoliv) film celý, stáhněte si, stojí za to.

Lucifer
22
Lucifer * 18.07.2018, 21:16:11
Nesmysl, Z., nic takového jsem neměl v úmyslu (zase ten paranoický stihomam Mrkající ). Napadlo mě, že na YouTube najdu alespoň kousek toho filmu, abych ho se dal, a narazil jsem zrovna na tebou popsanou scénu. Absolutně netuším, jestli to nakonec neskončilo tak, jak popisuješ. Film jsem možná někdy viděl, ale jeho obsah si možná už nepamatuji. Zaujal mě, takže se porozhlédnu, jestli bych si ho někde nemohl zhlédnout celý a popřípadě i stáhnout. Úžasný

21
Z. (neregistrovaný) 18.07.2018, 20:55:38
No tak jo. Usmívající se
Až na drobný detail jsem to popsala skoro přesně, neviděla jsem film hodně let. Čerpala jsem jen z paměti.
Paranoicky viděno, někdo mne tady zas chtěl nachytat na nepřesnost ( na hruškách. Úžasný Usmívající se


"Stres dovede oslabeného člověka pěkně přiškrtit."

Pořádně přiškrtit! Ale nemusíme za každou cenu vyhrát, když nejde o život jde o h....

Lucifer
20
Lucifer * 18.07.2018, 20:07:00
The Prisoner of Second Avenue (1975) – Stallone Vs. Lemmon
https://www.youtube.com/watch?v=ms4xSOdilVA
Úžasný

19
Zuzana (neregistrovaný) 18.07.2018, 19:50:16
Ve filmu (17) nezaměstnaný executive začíná nedobrovolnym pobytem v domácnosti trpět paranoiou, spojenou s mnoha komickými situacemi. Skoro tragikomická nastane ve chvíli, (kdy se těsně po události vzpamatoval:
Hrdina šel běhat do Centrál Parku a vrazil tam do protiběžícího. Posléze zjistil, že nemá peněženku. Doběhl toho člověka a donutil ho nasilím peněženku vydat. Doma pak zjistil, že svoji penezenku nechal doma v šuplíku a že běžci vlastně jeho peněženku v paranoii ukradl.


Co nedokázala psychoanalýza, na kterou bezúspěšně a pravidelně docházel, to udělala paranoidní ptakovina, kdy konečně pochopil, že tudy cesta nevede. Usmívající se

Stella
18
Stella 18.07.2018, 19:29:29
10
Za slovem Mysli následovala vždy konkrétní rada: Dělej něco, třeba...

Stres dovede oslabeného člověka pěkně přiškrtit.

Zdá se, že v Americe se dlouho nekonal žádný prezidentský atentát... S Dortíkem je legrace nevídaná.

17
Z. (neregistrovaný) 18.07.2018, 17:50:24
The Prisoner of Second Avenue - jeden z mimořádně dobrých am. filmů s výborným obsazenim.

Lucifer
16
Lucifer * 18.07.2018, 17:47:10
The Matrix - Deja Vu
https://www.youtube.com/watch?v=XfEuxRDYiyc
Úžasný

15
Z. (neregistrovaný) 18.07.2018, 17:44:25
Doporučuju:

https://www.imdb.com/title/tt0072034/
Zamilovaný

«     1    2   »