Z Doby jedové číslo 3 jsem zde zatím prezentoval pouze jediný příspěvek - Bořiči mýtů o kráse. Nedávno jsem jel metrem a pozorně si tuto knížku pročítal. Proti mně si sedla jedna mladší žena s obličejem velmi silně omítnutým kosmetickým „brizolitem“. A tak jsem jí ukázal obal knížky, abych ji upozornil, cože to na svém obličeji má vymalováno. Jak se zatvářila, to jsem nepoznal, přes ten tlustý „brizolit“ to není ani možné. Dnes tedy přicházím s druhým příspěvkem z DJ3, abychom si tu chemickou situaci vyjasnili.
Lucifer
Do kosmetických přípravků nepatří příměsi toxických chemických látek způsobujících rakovinu, vrozené vady a poruchy učení. Navzdory tomu že existují bezpečnější přírodní alternativy, nejbohatší kosmetické společnosti světa běžně používají ve svých produktech malá množství nebezpečných přísad. Proč je tam přidávají? Jednak proto, že mohou, a druhák hlavně proto, že jimi mohou mnohem levněji dosáhnout zdánlivě stejného efektu jako s přírodními látkami.
Klasickou ukázkou tohoto ziskuchtivého přístupu je kupříkladu náhražka cukru v některých potravinách či lécích syntetickými sladidly, přičemž tím nejjedovatějším je aspartam (viz Nebezpečný aspartam I a Nebezpečný aspartam II). Rafinovaný řepný cukr též není moc zdravý, ale umělá sladidla jsou obvykle mnohem nezdravější. Syntetická výroba aspartamu je levnější než výroba řepného cukru, ale třeba i jiných přírodních sladidel, přičemž aspartamu stačí mnohem menší množství k dosažení zdánlivě stejného efektu. Reklamním nástrojem je demagogická sugesce, že se tímto uleví jak diabetikům, tak obézním lidem. Ano, uleví, ale na úkor intoxikace těla syntetickými jedy.
Víte, že rtěnky obsahují nezanedbatelné množství olova? Tomuhle odborně podloženému zjištění nemohli uvěřit ani ochránci životního prostředí. Avšak v posledních letech výzkumní pracovníci odhalili řadu dalších toxických překvapení v dětských šamponech, kolínských vodách pro muže a různých drahých líčidlech. Ale těžký kov, jenž způsobuje pokles IQ u dětí, v přípravcích, které si podle výrobců mají ženy v průběhu dne opakovaně nanášet na rty?
V roce 2004 zaměstnanci Amerického červeného kříže v tichosti odebrali krev a vzorky poslali k analýze chemických látek do dvou nezávislých laboratoří. Výsledky byly podobné jako u předchozích studií: v těle každého jedince se nacházely stovky průmyslových chemických sloučenin, včetně pesticidů, přípravků zabraňujících tvorbě skvrn, zpomalovačů hoření, změkčovadel, a dokonce i polychlorovaných bifenylů známých pod zkratkou PCB, jejichž používání zabraňuje zákon z roku 1977. Studie se vyznačovala jednou zvláštností: byla provedena na čerstvých novorozencích, záhy po porodu. Bylo to poprvé, kdy výzkumní pracovníci objevili v krvi z pupeční šňůry novorozenců, kteří ještě nepřišli do styku s průmyslovou společností, tak širokou škálu škodlivých chemických látek. Výzkumní pracovníci odhalili 287 chemických látek, z nichž 180 vyvolává rakovinu u zvířat i lidí, 217 poškozuje mozek a nervovou soustavu a 208 způsobuje vrozené vady nebo abnormální vývoj, jak naznačují studie provedené na zvířatech.
Netýká se to jen kosmetických přípravků a žen, které je intenzivně používají. V současné době všichni sdílíme něco, co naši předkové v nesčetných generacích nesdíleli: naše těla jsou zamořena průmyslovými chemickými látkami. Vdechujeme je, přijímáme je společně s vodou (viz Léky z kohoutku) a potravou, atd. V poslední době umožňuje rozvoj vědecké technologie známé jako biomonitoring vědcům měřit skutečné hladiny některých syntetických chemických látek v lidském těle – takzvanou chemickou zátěž organizmu.
Centra pro kontrolu a prevencí nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) v USA již několik let zkoumají chemickou zátěž organizmu u tisíců průměrných Američanů. Vládní a nezávislí výzkumní pracovníci studují vzorky krve, moči a mateřského mléka ze všech koutů světa. Studie ukazují, že každý z nás si v těle nosí stovky známých jedovatých syntetických chemických látek. Věda nyní potvrzuje to, co domorodé kmeny tvrdí již odnepaměti: životní prostředí není venku, ale uvnitř. Jedy v našich řekách kolují i našimi žilami.
U jedné Američanky, ochránkyně životního prostředí a matky dvou dětí, jež si jako jedna z prvních nechala provést krevní rozbor zaměřený na širokou škálu průmyslových chemických látek, bylo nalezeno celkem 85 toxických látek (kupř. dioxin, polychlorované bifenyly a chemické látky používané v kosmetickém průmyslu a zemědělství) vyráběných společnostmi jako Dow, Shell, Union Carbide, Exxon a Monsanto. Nejvíce ji rozrušil nález pesticidů, jelikož je na svém pozemku nikdy nepoužívala, ale nahrazovala je organickými alternativami. Přesto její krev obsahovala několik druhů organofosfátů a organochlorinů – látek napadajících nervovou soustavu hmyzu. V roce 2005 provedli pracovníci Texaské technické univerzity rozbory mateřského mléka od žen z devatenácti amerických států a zjistili, že všechny vzorky obsahovaly perchlorát, přísadu používanou v karetových motorech, a kromě toho řadu všech možných jedovatých látek včetně rtuti a olova. V případě jedné rodiny, která se podrobila biomonitoringu, byly v tělech rodičů a jejich dvou dětí detekovány změkčovadla, rtuť, olovo a chemické látky obsažené v teflonu. Pětileté dceři naměřili v moči vyšší hladinu dibutylftalátu (používá se v kosmetických přípravcích a jiných výrobcích) než u 90 % dětí testovaných v USA. Mnohem děsivější však bylo zjištění, že u dvouletého syna byla zjištěna vyšší hladina chemických látek zpomalujících hoření než téměř u kohokoli jiného na světě – šestkrát vyšší než u jeho rodičů a dvojnásobně překračovala vědci stanovenou hranici, kdy již u potkaních samců začíná docházet k narušení plodnosti.
V přepočtu na kilogram vstřebávají těla dětí více chemických látek a jejich nevyvinutý organizmus není schopen eliminovat toxiny tak efektivně jako dospělí jedinci. Studie ukazují, že i malá množství jistých chemických látek – včetně přísad ve výrobcích, jež používáme každý den, například v kojeneckých lahvích, nábytku a kosmetických přípravcích – mohou narušit hormonální rovnováhu, nepříznivě ovlivnit vývoj dítěte a způsobit rozvoj jistých onemocnění, obzvláště je-li dítě vystaveno jejich působení již v děloze nebo v raném věku. Studie provedené na zvířatech kupříkladu ukazují, že chemické látky zpomalující hoření – polybromované difenylethery (PBDE) – mohou narušit funkce štítné žlázy a nepříznivě ovlivnit rozvoj mozku. Dibutylftalát, běžná kosmetická přísada, způsobuje pokles plodnosti, obzvláště pak u mužů. Na lidech však bylo provedeno příliš málo studií, a není tedy možné přesně zjistit, jak tyto chemické látky či jiné toxiny, nalezené v dětských organizmech, působí na zdravotní stav svých nositelů.
25. července roku 2005 se v americkém mezinárodním deníku The Wall Street Journal objevil článek od jistého Petera Waldmana Common Industrial Chemicals in Tiny Doses Raise Health Issue (Běžné průmyslové chemické látky v nepatrném množství škodí zdraví). Zde je z něho jeden výňatek:
Vědci se již mnoho let snaží objasnit příčiny výskytu jistých druhů rakoviny a mozkových poruch u dětí. Některé aspekty moderního života způsobují stálý vzestup určitých onemocnění, od rakoviny prsu a prostaty přes autismus až po poruchy učení. Vědci nyní intenzivně zkoumají výskyt velmi nízkých hladin jistých průmyslových chemických látek v životním prostředí. Rostoucí počet studií provedených na zvířatech ukazuje, že i nepatrná množství chemických látek, o nichž jsme se až dosud domnívali, že na živé organizmy nemají žádné účinky, mohou aktivovat geny, spouštět škodlivé procesy a ovlivňovat vývoj mozku u novorozenců.
Ještě v první polovině minulého století se většina syntetických chemických látek, jež nyní zamořují naše organizmy už od narození, nevyskytovala ani v životním prostředí, ani v lidských tělech. Průměrná délka života vzrostla v té době téměř na dvojnásobek, obyvatelé některých míst na zemi zaznamenali impozantní vzestup životní úrovně a lidské vynálezy změnily povahu naší planety.
Zásadní obrat nastal během druhé světové války, kdy vládní dotace podpořily těžbu ropy a výrobu mnoha vedlejších produktů – petrochemických látek a plastů, jež se měly stát stavebními bloky poválečné ekonomiky. Zázračné kosmetické přípravky, nemačkavé oděvy, koberce, na kterých neulpívají skvrny, plastové hračky a elektronické přístroje nyní plní naše domovy, šetří čas i námahu a přinášejí nám zábavu a pohodlí. Pokrok však má i svou odvrácenou tvář – průmysl vypouští do životního prostředí miliardy tun syntetických chemických látek, které se nikdy předtím v přírodě nevyskytovaly a o jejichž účincích na lidské zdraví a volně žijící živočichy víme jen velmi málo.
Stejně jako nyní, i tehdy byla hlavním kritériem při vývoji většiny chemických látek jejich funkce a účinnost, nikoli lidské zdraví a bezpečnost. Nikdo si neuvědomoval souvislosti mezi příčinami a následky. Chemik se například snažil vytvořit levnou karmínovou polymerovou barvu, ale už se nezajímal o to, jestli není toxická, zda je biologicky odbouratelná a neškodí našemu zdraví. Podobné otázky si nikdo nekladl. Teď už si je klademe, ale máme šanci tento kolosální průmyslový stroj emitující miliardy tun toxických látek zastavit? Nadnárodní společnosti dokáží snadno zaplatit dostatečný počet odborníků lačnících po penězích, aby vypracovali oponentní studie, jež dokládají, že malé množství nebezpečných látek v jejich výrobcích je bezpečné.
Zdroj: Stacy Malkanová, Doba jedová 3 – Kosmetika
07.09.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16