Neviditelný čert

Sobota bývala mým sanitárním dnem a občas se k tomu vracím. Po předchozích filosoficky a i jinak náročně pojatých příspěvcích je navíc zcela potřebné přijít s něčím prostým a uklidňujícím. Za tímto účelem jsem vyhrabal ze zoologické nory Johna Lloyda a Johna Mitchinsona jezevce, což je zvíře natolik svérázné, že britská aristokracie neodolala nechat se jím inspirovat a do jeho kulturních zvyků se zakonzervovat. Mimochodem, představa, že bych si do kravaty zapíchnul kost z jezevčího penisu je dvojako neuskutečnitelná. Zaprvé, kravatu nenosím, a zadruhé, strkat si do něčeho ovázaného kolem krku penisovou kost jakéhokoli pruhovaného zvířete, je zvrhlost, proti níž by se ohradil i markýz de Sade spolu se Sacher-Masochem. Jenže Británie je region velmi rázovitý.

Lucifer

Podobnost jezevců s příslušníky britské aristokracie je až zarážející: jezevci jsou tvrdohlaví tvorové s ustálenými návyky: některé jejich nory a pěšiny, které k nim vedou, jsou několik staletí staré, děděné z generace na generaci jako vznosné paláce. Největší nora, jaká se kdy našla, byl skutečný Blenheimský palác s více než 130 vchody, padesáti místnostmi a kilometrem tunelů. Při jejím budování musela zvířata přemístit sedmdesát tun země. Ve většině doupat žije skupina až dvaceti dospělých jezevců, v podstatě rozšířená rodina. Jezevci stráví polovinu života uvnitř, většinou tvrdě spí. Patří do čeledi lasicovitých a jsou blízcí příbuzní lasice, kuny a vydry. Latinský název této čeledi Mustelidae vychází z latinského názvu lasice – mustela.

Jezevci se s oblibou živí žížalami, takže skoro nepotřebují pít. Ale stejně rádi jedí myši, krysy, žáby, vosy, brouky, ježky a dokonce i obilí. Pruhovanou srstí jakoby dávali svému okolí na vědomí, že jsou silní, zuřiví a připravení se bránit. S ostatními příslušníky svého druhu komunikují prostřednictvím silného pižma, vylučovaného ze žlázy pod ocasem. Takto si značkují teritorium a potvrzují příslušnost k rodné skupině. Každý jezevec má charakteristický pach a „rodový pach“, který se utváří neustálou vzájemnou výměnou pachů. Dospělý jedinec, jenž stráví příliš dlouhou dobu mimo noru a jeho rodový pach vyvane, riskuje, že bude zapuzen. Jezevci si také vytvořili slovník šestnácti různých zvuků, včetně bzučení, vrčení, krkání, ňafání a kňučení. Kdysi se toto kňučení považovalo za znamení blížící se smrti.

Jezevci mohou mít říji kdykoli během roku a spojení může trvat až devadesát minut. Samice se může pářit s několika různými samci, nosí v sobě všechna oplodněná vajíčka, z nichž se brzy zjara narodí mládě, které má několik nevlastních sourozenců. Jen 60 % mláďat přežije první rok života. Většina z nich přijde o život, než dosáhne sedmi let: v Británii jedno z šesti každý rok zahyne na silnicích.

Británie patří k zemím s největším výskytem jezevců. Od roku 1985 se jejich populace zvýšila o 70 %, na více než 300 000 jedinců, i přes to, že byli pronásledováni, protože údajně šíří mezi dobytkem tuberkulózu. Ukázalo se, že vybíjení jezevců má paradoxně opačný účinek. Od počátku vybíjení jezevců v sedmdesátých letech 20. století bylo uloveno 50 000 jezevců, ale poraženo bylo více než 118 000 nakažených kusů dobytka. To proto, že při vybíjení se rozpadnou vzájemné vazby v koloniích a nakažení jezevci, kteří přežijí, se odstěhují jinam a šíří chorobu dál.

Evropská jezevec lesní (Meles meles) se do Evropy rozšířil z Asie před dvěma miliony let. V Číně žije jiný podobný druh dodnes. Štětiny na štětkách na holení pocházejí z čínských jezevců, kteří jsou pronásledováni jako škodná. Navzdory pověstem se nestříhají jako ovce. Maso jezevců se kdysi jedlo v Irsku i v Británii. Jejich kýty se udily jako „jezevčí šunky“ a chutnaly jako uleželé skopové. Viktoriánští gentlemani používali penisovou kost jezevců jako jehlici do kravaty.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech

11.01.2014, 00:44:41   Publikoval Luciferkomentářů: 42