Neviditelný čert

Splašená mysl

Před několika dny jsem v hlubokém rozpoložení opět navštívil prodejnu knihkupectví KOSMAS v obchodním centru Galerie Butovice. Netrvalo dlouho a v mé ruce uvízl útlý brožovaný výtisk, jehož ústřední název je „Jak zklidnit splašenou mysl“. Trochu jsem ho prolistoval a v některých místech jsem narazil na pasáže, z nichž jsem usoudil, že autor uvažuje podobným způsobem jako já už nějakou dobu. A tak jsem si ten svazeček za drobný obnos přivlastnil. V následujícím textu se vás pokusím seznámit se základními myšlenkami knížky, které jsou nastíněny v jejím Úvodu, přičemž započnu krátkým seznámením s jejím autorem.

Lucifer

27.06.2019, 20:42:20   Publikoval Luciferkomentářů: 1         

Den a Noc

Jsou živočichové, kteří jsou aktivní ve dne, a pak jsou tací, kteří svoji aktivitu produkují v noci. Když jsem vyrůstal, tak se ze mne postupně stával noční živočich. Ne, že by se mi den nelíbil – když svítí slunce, tak je úžasný, ale moje mozková aktivita se začínala projevovat až v noci. Slunce nikde, ale když nebylo pod mrakem, tak ta úžasná hvězdná obloha – Ano, hvězdy jsou též slunce, jenže místo jednoho jich na obloze vidíte tisíce a chápete, že to je Vesmír, Kosmos, Nekonečno. Už odmalička jsem chtěl letět do Vesmíru…

Lucifer

18.06.2019, 22:26:30   Publikoval Luciferkomentářů: 4         

Václav Babinský, psychopatický reprezentant loupežníků a hrdlořezů

Vracím se zpět k psychopatům z knížky bratrů Honzáků. Z její druhé části, kterou sepsal především František Honzák, jsem zde naposledy reprodukoval pasáž věnovanou Franzovi von Trenckovi. Tentokrát vám předkládám lehce poupravený výtažek z roztomilého a svým způsobem poučného povídání o věhlasném lupiči a mordýři Václavovi Babinském. O člověku, který nejdříve nedokončil gymnázium, pak se vyučil loupežníkem, aby svůj život dokončil v jehněčím rouše v klášteře, kde dokonce pletl i košíky.

Lucifer

07.06.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 20         

Zlatá brána

Když jsem na pěšině za rohem obchodního centra málem porazila roztomilého chlapečka, vzpomněla jsem si na vtip, který mi ráno přišel mailovou poštou: Tvoje první dítě spadne ze schodů. Voláš pohotovost. Tvoje druhé dítě spadne ze schodů: Jsi v pořádku? Tvoje třetí dítě spadne ze schodů: Dávej pozor, blbče! Chlapeček byl sám na cestě mezi křovisky a jeho maminka zřejmě postávala v houfu jiných maminek před „Superkrmiva pro zvířata“ a řešila. Ale k chlapečkovi se vrátím později. Dnes jsem totiž zaslechla ještě jeden vtip: Někteří čeští důchodci nemají ani tolik peněz, kolik si měli před penzí našetřit, tedy dva miliony. (Asi v korunách.) No nezačal ten den pěkně?

Stella

04.06.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 17         

Závěrečné slovo Chucka Klostermana

Nastal čas, abych se na stránkách Neviditelného čerta rozloučil se zábavně pojatou knížkou Chucka Klostermana, která je věnována věčným pravdám majícím často dost krátký život a z níž tady naposledy bylo něco o televizi. Na závěr předkládám několik lehce poupravených výňatků z poslední kapitoly, která se jmenuje „Pouze kajícník, jenž přiznává své chyby a lituje jich, může pokročit dál“.

Lucifer

28.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Něco o televizi od Chucka Klostermana

Po třech zmrzlých a ve vyšších polohách přímo zledovatělých mužích nastalo definitivně podletní období, vbrzku následované samotným létem, kdy nás může překvapit nanejvýš mokrý Medard. Kašpar, Melichar a Baltazar představují velmi zajímavý přelom z jara dětského do jara dospělého. Zajímavé je, že tento jev nastává téměř pravidelně v téměř stejné době, kdy se zmínění tři pánové nacházejí v našem kalendáři. Ona důslednost bezpochyby vedla k tomu, že tato atrakce byla ukotvena ve sbírce lidových pranostik.

Ale ačkoli bych na toto téma mohl dalekosáhle spekulovat či přímo literárně floskulovat, přicházím s něčím úplně jiným – s televizí. Mlhavě si vzpomínám, jak se v bytě mých rodičů, v němž jsem se kupodivu nacházel i já v dětských šatičkách, objevil první televizní přístroj. A jak jsme na něj koukali jako na zázrak. Taková malá bedýnka s monitorem, na němž se převážně vlnil monoskop. Samozřejmě že ne vždy, jinak by nás to koukání na bedýnku jistě brzy přestalo bavit. Objevovali se tam i lidé, kteří nám něco povídali…

Přicházím s dalším přídělem z knížky od Chucka Klostermana, z níž jsem vás posledně obdařil úvahou „Kterak za svého života opomíjený tvůrce po smrti ke slávě přišel“. Následující úvahu jsem převzal z úvodní části kapitoly „Neříkejte, co se děje. Nahrávám (si) to.“, která se zabývá osudem televize a končí otázkami. V dalších částech této kapitoly si Klosterman s těmito i dalšími otázkami pohrává, což ale zde replikovat nebudu. Není třeba. Úvodní část, kterou jsem tak trochu stylisticky upravil, dle mého soudu bohatě stačí k pozoruhodnému zamyšlení.

Lucifer

19.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 10         

Znovu o podobném (Žena a svoboda)

To mi manžel nedovolí, dá se zaslechnout ještě dnes. Za tou větou se skrývá: do toho se mi nechce a hotovo, konec diskuse. Ještě v současnosti, prosím, může manžel posloužit jako autorita, o níž se nepochybuje. Když mě manžel nekontroluje a můžu všechno, je to projev důvěry, rezignace, nebo lhostejnosti? Vymlouvat se na něj ale nebudu, sama svého štěstí i neštěstí strůjcem, dobře mi tak.

Stella

16.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8         

Nepokojná ruská duše

Kolem deseti tisíc ruských umělců, politiků i filozofů spočívá na ortodoxním hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois nedaleko Paříže. Leží zde jeden z Rasputinových vrahů, kníže Jusupov, symbolističtí básníci a manželé Dmitrij Merežkovskij a Zinaida Gippius, předseda Prozatímní vlády Georgij Lvov i nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivan Bunin. Jinému spisovateli, Viktoru Někrasovovi (V stalingradských zákopech), jistě nikdy nepřišlo na mysl, že také on najde své poslední místo mezi porevolučními emigranty. K hrobům proslulých osobností minulosti přibyl v nové době i hrob tanečníka (a ředitele baletu Pařížské opery) Rudolfa Nurejeva a hrob režiséra Andreje Tarkovského (Solaris, Stalker…).

Stella

07.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 39         

Kterak za svého života opomíjený tvůrce po smrti ke slávě přišel

Přicházím opět s přídělem z knížky od Chucka Klostermana, z níž jsem vás posledně obdařil Částicovou horečkou. Tentokrát se to týká úvahy na téma, které jsem s humornou nadsázkou naznačil v názvu tohoto příspěvku. Otázka zní: Kolik dnešních významných celebrit na poli umění všelikého druhu bude za sto či dvě stě let požívat takové slávy jako někteří z těch, kteří jsou v téže době přehlíženi jako velké širé rodné lány a téměř systematicky umírají v bídě a zapomnění? Klosterman v této souvislosti zmiňuje dva spisovatele, Hermana Melvilla a Franze Kafku, kteří, každý svým vlastním způsobem, reprezentují druhou výše zmíněnou sortu. Jistě vás napadnou i další, nejen v literatuře a umění všeobecně.

Lucifer

04.05.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 22         

Nelitujme se

No tak jsem se rozčilila, jistěže zbytečně, ale když se člověk neovládne, tak i celkem netečný flegmatik začne klít. A stejně si myslím, že ta mladá žena jenom nešikovně zvolila pointu. Protože to, co napsala, nemůže myslet vážně. Jako provokace k vyvolání čtenářských reakcí – dobré! Pokud ovšem opravdu žije v domnění, že její generace je ztracená a že „pokrok se zastavil“, potom bezděčně potvrzuje názor, který v textu cituje: že dnešní mladí jsou jako sněhové vločky. Křehcí, nic nevydrží

Stella

30.04.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12         

Ludvík Vaculík: Mé fyziky

Doplněk k posledním diskusím u Luciferových fyzikálních příspěvků

Neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky. A neexistuje Vaculíkův text bez myšlenky vyjádřené někdy váhavě, ale nakonec přece jistě, navíc s vtipem, s lehkou sebeironií i se skrytou skromností pochybujícího. A protože je autorem Ludvík Vaculík, text musí být především krásný! Za jednu z jeho nejlepších úvah považuji níže uvedené zamyšlení nad otázkami, jimž se tento blog věnuje asi vůbec nejčastěji: můžeme věřit v nějaký obecný výklad světa, nebo platí, že co člověk, to jiné vidění a vysvětlení? Příznačně své rozvažování Vaculík nazval Mé fyziky. V duchu svého výroku, že na jednu věc mívá více názorů. Osobních!

Stella

21.04.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 20