Pel-mel


« strana 1 »

Ráj


Už jste někdy odešli z divadelního představení o přestávce? Já s manželem občas ano, někdy se nám po zhlédnutí první části představení zdá, že čekání na jeho konec by bylo zbytečné plýtvání času. Radši si koupíme na zbytek večera lahev červeného a zatlačíme slzu nad cenou vstupenek.

 

Marky


Neodcházíme často, divadlo máme rádi, některé herce známe i osobně, ale tento týden se opět (ne)zadařilo. Představení mělo být o ráji, jenže autor asi chtěl tak moc úpěnlivě vyjádřit, tak moc věcí, že se do toho trochu zamotal a výsledek byl, podle mého mínění, křeč a zoufalství. Nové bylo to, že se nás snažila zadržet šatnářka, která tvrdila, že i jí se první část zdála prapodivná, ale že pak nakonec zazní poselství, které je „wau“. To poselství měla být myšlenka, že kdyby lidé nebyli blbí, byl by na světě ráj. Nechci rozebírat informační hodnotu takového sdělení, ani to, že ráj si představujeme každý jinak a už vůbec ne, co autor myslel tím, že lidé jsou blbí.

 

Lidský ráj ponechme stranou. Osud (nebo synchronicita?) tomu chtěl a ten stejný den, který jsme byli v divadle shlédnout “ráj”, odešla ráno do nebe šestnáctiletá členka našeho domácího kočičího gangu, dá se říct, že vlastně jedna ze zakládajících členek. Jsem si naprosto jistá, že odešla do kočičího ráje. Chcete vědět, jak takový kočičí ráj vypadá? Pokládám se ohledně koček tak trochu za znalce. Po domě nám totiž již druhé desetiletí pobíhá kočičí parta, která teď čítá dva statné kocoury a již jen jednu kočičí slečnu. Takže nějakou odbornou představu ohledně místa, kam odchází kočičí duše, mám.

 

Tak především, je tam spousta kartonových krabic všech velikostí. Krabice jsou samozřejmě otevřené a v některých jsou polštářky. Takový krabicový nebeský ostrov, ve kterém kočky bydlí. Také je tam nekonečně mnoho kožených sedaček, aby se po nich dalo válet a brousit si o ně drápky. V kočičím ráji nesmí chybět použité froté papuče, houbičky na nádobí, korkové zátky, lesklé náušnice a malé plyšové myšky na hraní. Kolem dokola je veliká zahrada se spoustou stromů, keřů a záhonů s hráškem, šantou a bájnou bylinkou, na které rostou výborné nakládané olivy. Jsou tam koberce a koberečky na schovávání a značkování, a také květináče na vyhrabávání hlíny a shazování z čehokoliv dolů.

 

Kočky jsou tam v tlupách, dvojicích, nebo i jako samotáři, můžou si dělat, co chtějí a kdy chtějí. Takže spát celý den a v noci řádit. A možná tam mají i kopie svých lidí, kterým dovolí, aby je hladili, mazlili se s nimi a nosili jim kapsičky Felix, případně vyčesávali kožíšek.

 

Tak takhle nějak asi vypadá kočičí ráj, a protože kočky nejsou blbé, mají ho některé už na zemi. smiley


komentářů: 1         


Malá óda na Agathu


Napadlo vás někdy, že spisovatelé by měli být i tak trochu psychology? Spisovatel totiž musí zvlášť pečlivě vykreslit charaktery jednotlivých osob příběhu, aby bylo jejich chování uvěřitelné. Jedním z míst, kde se v beletrii můžete setkat s psychologií, jsou detektivní romány. Úspěšní autoři detektivek musí být proto velice dobrými pozorovateli a znalci lidské povahy. Nejlépe psychologicky propracovanými románovými postavami bývají zločinci, jejich oběti a samozřejmě postava detektiva. Hlavně u vrahů se můžeme setkat se zajímavými psychopatickými osobnostmi, které dokážou své odchylky před okolním světem šikovně tajit. Psychologie v praxi.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 5         


V bublině


Touto úvahou bych chtěla navázat na předchozí články o psychologii mezilidské komunikace (Proč v té polívce není hrášek? Chápeš, co tím chci říct? Mars není Venuše a Inteligentní lidé jsou plni pochybností). Dnes především na ten posledně jmenovaný, protože bych se chtěla bavit o problémech při komunikaci, o zvláštních brýlích, přes které se díváme na svět a lidi kolem sebe. A podle kterých také s ostatními komunikujeme. Dnes se často pro tento jev používá přirovnání k lidem v bublině.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 12         


Dopisy Karla Klostermanna Betty (Barboře)


Sedmého února jsem slavil narozeniny. Při této příležitosti jsem se sešel s empetrem v Nových Butovicích. Nejdříve v jedné restauraci, kde nás v podobě jedné sklenky vína oběma obsloužila robotí ruka. Pak jsme šli do jiné restaurace, kde se k nám připojil empetrův známý R. Tam jsme pili pivo, asi tři každý, ale mohu se mýlit. V čem se ale mýlit nemohu je, že jsem od empetra dostal k narozeninám knížku. Jako autor je uveden Karel Klostermann, nicméně ji z jeho pozůstalosti připravili Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský. Celá knížka je věnována dopisům Karla Klostermanna jeho druhé ženě Barboře, kterou Klostermann něžně nazýval Betty. Klostermann byl český spisovatel německé národnosti, který se vyskytoval převážně na Šumavě a psal převážně česky. To se týká i dopisů Bettyně. V knížce je u každého z nich však uveden i německý překlad. Už jenom ty dopisy představují dost objemné a kvalitní literární dílo. 50 dopisů, první z nich je z března 1889, poslední z února 1919. Úvodu knížky vévodí úvaha Karla Klostermanna, která je mi velmi blízká, a proto jsem se rozhodl, že vám ji předložím (doslova a do písmene):

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Proč nejezdí metro ze Zličína na ruzyňské letiště


Na konci názvu asi měl být otazník i vykřičník. Proč?! To se vám pokusím v krátkém a neplánovaném příspěvku naznačit. Tahle otázka s vykřičníkem se ke mně občas už po léta vrací jako bumerang. S ještě větší vehemencí však poté, když byl dokončen úsek trasy metra A do Motola. Podotýkám, že s velikým jásotem, nadšením a úpěnlivou vizí, že se pražské metro konečně brzy dokope až na své hlavní letiště. Brzy?!

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Synchronicita III (Péťa Pištec)


Po několikaleté odmlce se vracím k fenoménu, pro nějž Carl Gustav Jung zavedl pojem synchronicita. Jedná se o akauzální (příčinně nevysvětlitelný) sled událostí, které vykazují smysluplnou či významnou shodu okolností. Kupříkladu se vám zdá sen o Africe, dopoledne se hned po prvním kliknutí na některý ze zpravodajských webů dočtete, že v Angole explodovala elektrárna, a odpoledne vás v antikvariátu osloví žena afrického původu, do které se večer zamilujete. Ne proto, že jste měli ten sen a četli něco na internetu, ale proto, že byste se do ní zamilovali tak jako tak. Ona synchronicita vám však naznačuje, že jste tak učinili správně. Asi to není úplně dobrý příklad, jelikož jsem si ho zrovna vycucal z palce, ale podstatu jste snad vstřebali.

Již nějaký čas mi na stole leží knížka od Roberta H. Hopckeho s hlavním titulem „Nic není náhoda“, která oplývá synchronistickými událostmi na nejrůznější způsoby. Nebudu vás oblažovat dlouhým sledem citací z této knížky, uvedu jen některé autorovy myšlenky a formulace. Následovat bude pozoruhodný synchronistický příběh z téhož zdroje. Na úvod však učiním jakousi odkazovou rekapitulaci předchozích příspěvků, které jsem zde na toto téma publikoval.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


V síti


Krátce po napsání článku „Slova z prostoru“ jsem dočetla knihu od Russela Targa Mimosmyslové vnímání”, psal už o ní v několika příspěvcích na NČ Lucifer (např. “Mimosmyslové vnímání – Neomezené vnímání“). Proto jsem ji taky četla smiley, a dá se říci, že jsem v ní možná našla odpověď na otázku, kterou jsem si položila. Taky se vám to stává, že o něčem přemýšlíte, jen tak otevřete knihu a ona tam je odpověď, nebo její náznak, prostě něco, co s tím na co myslíte, souvisí?

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 6         


Slova z prostoru


Je po Vánocích i radovánkách souvisejících s koncem starého a začátkem nového roku a já se vracím zpět k tématu lucidních snů. Jak už jsem psala v příspěvku „Co se Ti dnes zdálo?“, je to pro mě zajímavá oblast, protože jsem tímto fenoménem postižena už od malička. Dnes bych se chtěla zabývat kontroverzními, ale o to lákavějšími otázkami. „Jsou lucidní sny pouze výtvorem fantazie – mozku snícího, nebo se v nich objevují i informace a vize odjinud? A jestli ano, tak odkud?“ Nechci se pouštět sama na tak tenký led a ani se pohybovat na metafyzické úrovni. Vzala jsem si proto na pomoc knihu „Lucidní snění“ od Stephena LaBerge, psychologa, který pracuje v oblasti vědeckého studia lucidního snění a který v roce 1988 založil Lucidity institut (zabývá se zkoumáním a využitím lucidních snů pro zlepšení kvality lidského zdraví a života).

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 17         


Dva tisíce dvacet


Podle kalendáře se nám končí rok 2019 a nahradí ho rok 2020. Je to jenom kalendář, jeden z mnoha, takže nemá smysl z toho dělat nějakou kanonádu. Každou chvíli se něco končí a něco začíná. Některé věci přetrvávají a v průběhu času nabývají jiných rozměrů, jiné se postupně vytratí do nikam. V podstatě se ale nevytratí vůbec nic, vše zůstane někde zakódováno. Je jen na nás, který z těch kódů si vybereme.

Tento příspěvek k zakončení předchozího roku a k započetí roku dalšího jsem pojal tak nějak spoluautorsky. Měl jsem prostě takový nápad, že oslovím ty, kdo už tady něčím přispěli, aby napsali krátký text jakéhokoli obsahu. Aktuální počet autorů tohoto silvestrovského a novoročního příspěvku není až tak veliký, ale v průběhu Silvestra se může zvětšovat. Každý, i ti, kteří zatím NČ jenom četli, se může připojit. Stačí mi napsat do redakčního emailu, jenž se skrývá pod mým nickem na konci seznamu autorů, pár vět včetně svého nicku. Tento příspěvek je totiž průtočný – jako celý čas, jako vše ve vesmíru, jako cokoli v nás.

 

Marky, empetr, Astra, Starý kocourLucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Mars není Venuše


Dvě slečny stojí u nepojízdného BMW na D1 a mávají na kolemjedoucí auta. Sympatický pán zastaví a nabídne se, že nepojízdné BMW odtáhne do nejbližšího autoservisu. Děvčata nadšeně souhlasí. Pán požádá jednu ze slečen, aby si přesedla do jeho auta a ta druhá, aby zůstala v tom nepojízdném, které přichystal k odtažení na laně. Slečny se ale nechtějí rozdělit, tak hodný a sympatický pán nasedne do svého auta, slečny do BMW a auta se rozjíždějí. První sjezd z dálnice, první křižovatka, pán šlápne na brzdu… a tu hodný a sympatický pán ucítí náraz. Do jeho auta nekompromisně narazilo tažené BMW. Pán zcela nesympaticky kleje a jde se podívat, co se to, sakra, stalo. Zůstane však stát a bez jediného slova hledí na vyděšené slečny, které se na něj dívají ze zadního sedadla BMW: „Vždyť jste říkal, že si máme sednout a že nás odtáhnete“…

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 13         


Pořád se něco děje! (příhoda)


Co se asi tak může dít na zastávce tramvají na nejrušnější křižovatce v Praze na Pavláku? Kdo to zná, ví, jak to tam vypadá. Tramvaj za tramvají, do toho houkačky sanitek, policajtů, drnčení, hororové místo.

 

Astra


Celý článek »

komentářů: 29         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  98  99  100  101  102   »