V důsledku letošní naprosto neomluvitelné absence ročního období jménem Zima (viz Zima nezima) se nám veškerý ten roční klimatický vývin (nezaměňovat s vývinem klimakterickým) posunul zhruba o deset dní kupředu, takže kupříkladu šeříky, jež obvykle, když Zima nemá „áčko“, vzkvétají někdy počátkem května, což je český krycí název pro Máj, kdy již odrostlí jarní skřítci hrají v rozkvetlých lesích na šalmaj. Mimochodem, šalmaj je dle tetičky Wikipedie dřevěný dechový nástroj s dvojitým plátkem (strojkem) a kónickým vývrtem, a je předchůdcem hoboje a anglického rohu, což je jistě velmi zajímavé. Takže když to tak nějak shrneme: má dnešní předmájová sobotní oddechovka je už vlastně májová, a až to bude příští víkend napsáno v kalendáři, bude tu psát, či hrát na šalmaj, někdo jiný.
Lucifer
26.04.2014, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 14
Když naříkáme na osud, na všelijakou smůlu, která nás pronásleduje, je dobré si připomenout někoho, komu nebyl dopřán ani zlomek toho, z čeho se můžeme radovat my. I když svůj život sami vidíme jako průměrný a možná i nudný. Některé lidi nepochopitelně pronásledují samé nepříznivé události, a přesto dokáží dobře žít. Ale jsou také lidé, kteří v sobě pěstují pocit trvalé křivdy. V každodenním životaběhu nás nenapadne přemýšlet o tom, jak velký dar máme, když můžeme svou cestu volit nebo aspoň její směr ovlivňovat. Taková možnost někdy nebyla dopřána celé generaci…
Stella
24.04.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 8
(Quo vadis)
29.03.2014, 00:19:47 Publikoval Luciferkomentářů: 19
V poslední době jsem si několikrát vzpomněl na Karla Čapka. Ne na toho z nejslavnějších českých spisovatelů, ale na dávného kamaráda z dob svého dozrávání v rodném Bílém městě. Měl stejně jako já skoro stejně mladšího bratra, který se jmenoval stejně jako ten můj, jenž stejně jako oba Čapkové už nežije. Když jsme se poznali, oba jsme už měli jisté poetické sklony. Jeho první básně, které jsem jistým způsobem získal přepsané na psacím stroji, se mi velmi líbily. Karel je však potom spálil; já bych je však možná ještě mohl z nějakého šuplíku ve starém sklepení vyhrabat. Po nějaké době, když jsem opustil své rodné město, jsem se s ním setkal v Praze. Nejen s ním, ale i s jeho bratrem. Teprve před pár lety jsem na internetu narazil na to, že měl ještě prostřední jméno, Jan. Když jsem si na něj v poslední době několikrát vzpomenul, trochu mi běhal mráz po zádech.
28.03.2014, 00:00:31 Publikoval Luciferkomentářů: 9
(Nevyžehleného prádla)
15.03.2014, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 15
(Ovinutá chobotnička)
07.03.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 12
(Do copánků)
01.03.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 5
(A dětská)
23.02.2014, 00:00:06 Publikoval Luciferkomentářů: 4
(A uvolněná)
20.02.2014, 00:00:31 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Třetí neděle chmurného lednového nečasu, v němž se nenachází ani špetka jakéhosi náznaku zimy, vlastně žádného ročního období - už skoro měsíc, jako by se zastavil čas a příroda i s počasím si vzaly dlouhodobé neplacené volno, atakdále - zvolna mizí do útrob minulosti. Poté, co jsem se pokochal Čtvrtými narozeninami Neviditelného čerta, jsem stejně jako před dvěma týdny se Špatným mnichem opět zatoužil ponořit se do poezie prokletých básníků. První na řadě byly pochopitelně zase ty mnou kdysi tak jurodivě zhudebňované Květy zla, jenže k Charlesi Baudelairovi jsem tentokrát přizval dalšího básnického proklatce, Arthura Rimbauda.
Dnešní poetický program je tedy následující: Nejdříve přijde na řadu Víno hadrářů od Charlese Baudelaira, do něhož jsem kdysi velmi skromně nacpal pouze tři jednoduché akordy (G, D, C); a pak předám slovo Vladimíru Mertovi, který mnohem zkušeněji zhudebnil báseň Má bohéma od Arthura Rimbauda. Zatímco první část bude pouze textová, mé zhudebnění je nepřístupno, druhou část si už můžete hudebně vychutnat. Obojí vás, doufám, k vykročení do dalšího lednového týdne poctivě, popřípadě i patřičně naladí.
20.01.2014, 00:00:22 Publikoval Luciferkomentářů: 4
V nedělním zachmuřeném večerním nečasu jsem si náhle vzpomněl na jednu útlou a drobnou knížku básní od Charlese Baudelaira, jejíž název Květy zla do toho nečasu perfektně zapadal. Mám ji už pěknou řádku let, někdy od svého dospívání, a tehdy jsem si ji velmi oblíbil. Dospívající, obzvláště pak poeticky založení muži se v těch dobách, nevím jak dnes, občas velmi rádi nořili do chmurných představ, v nichž si své dorůstající ego sadomasochisticky hýčkali. Ani já jsem tomu neunikl, takže nemůže být překvapením, že mě do těch představ doprovázel jeden z prokletých básníků se svými „květy zla“.
06.01.2014, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 45
(Obsese)
01.01.2014, 01:26:08 Publikoval Luciferkomentářů: 15
Vladimír Holan
26.12.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 13