.:: Neviditelný čert ::.

Procházka nebem někde jinde

Skloubil jsem do jedné hromádky dvě zdánlivě se potírající básně od dvou dost rozličných básníků. Možná se vám to mimoprostorové a nadčasové spojení nebude pozdávat či ho přímo zavrhnete a mě třeba proklejete. Byl jsem však k tomu naveden jemnou synchronicitní mlhou. Jak se to stalo? Začnu od prostředka.

V neděli jsem se vydal do nákupního centra Galerie Butovice navštívit knihkupectví Kosmas za účelem vyhledat básnickou sbírku nějakého současného a pokud možno dost mladého autora, abych sebe i Poetický koutek oblažil něčím čerstvým, jež nepochází ode mne či některých spoluautorů NČ. V regálech poetické literatury jsem se přehraboval víc jak hodinu, prolistoval značné množství sbírek, jejichž autoři spadali do předem určeného rámce, ale, i když jsem se snažil velmi vstřícně, ničeho, co by mne skutečně oslovilo, jsem se nedopídil. Nakonec v mých rukou skončila zřejmě poslední sbírka od Oldřicha Mikuláška, jehož jsem tady už několikrát citoval a jenž do kategorie současných mladých básníků evidentně nepatří. Tuhle sbírku jsem ale neznal, takže jsem s ní odešel.

Před pár dny mi z knihovny do rukou vypadla básnická sbírka od Antonína Přidala, která se nacházela v oddělení věnovanému pozůstalosti mé ženy. Teprve před asi dvěma lety jsem zjistil, že něco takového v mé knihovně existuje. Nakoukl jsem, lehký zájem, a potom odložil zpět. Nyní mne zaujala více, ale skutečně jenom čtyřmi básněmi. Jedna z nich se mnou rezonovala velmi silně. Když jsem v knihkupectví Kosmas třímal v ruce sbírku od Oldřicha Mikuláška, narazil jsem na báseň, která rezonovala nejen se mnou, ale vyvolala ve mně jakousi zvláštní spojitost s onou rezonanční básní od Antonína Přidala.

Lucifer

Celý článek »

31.10.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16

Podzimní samota

Když vyjde tato báseň od mého kultovního básníka, babí léto bude dosahovat svého vrcholu. Bude pátek posledního dne v září. Na svém vrcholu báseň setrvá až do druhého dne v říjnu. Bude neděle, babí léto se bude loučit a skutečný podzim odemykat svoje vrátka. Zprvu jen nesměle, po ránu však může i trochu mrazit. Stromy se začnou zbavovat svého listí, pavouci balit svoje sítě, samotáři hledat ještě větší samotu, mraky se mračit ještě více, slunce se slunit ještě méně… vše však čím dál tím pomaleji. I čas se bude zpomalovat. Podzim je zkrátka záchranná brzda rozjetého letního vlaku. Nádherně pochmurná zkratka do zimovišť jarních ptáků.

Lucifer

Celý článek »

30.09.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4

Romance bez potlesku

Upadl jsem do neskonale hlubokého romanticky depresivního stavu paranormálního sentimentu a netuším kudy, jak a proč se z jeho dna, jež klesá stále toporněji a bezpříkladně níže a níže, vytáhnout alespoň do suterénu, pak bych už na vrchol mrakodrapu vyběhl i bez tkaniček u botiček. Možná mi pomůže bláznivá holka, která se točí do klubíčka na mramorovém podkladě pusté pusty, anebo to zkusím ústy přivařenými měděnými dráty k čertí díře. A když mi nepomůže, jak jistě může, když v noci skládá verše z valníku na konci cestovní růže, vytočím levým ukazováčkem na pravé dlani číslo první pomoci, abych ty na druhém konci měděného drátu ubezpečil, že už mi není pomoci, jelikož…

Lucifer

Celý článek »

24.08.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10

Neviditelný čert

Nepravidelný obšťastník

Poetický koutek

Sentimentální blues

Krásná jak luna v úplňku

Procházka peklem všude tady

Procházka nebem někde jinde

Katedrály

Podzimní samota

Někdy pozdě k ránu II

Ještě chvíli zůstaň

Bluebird

Maniodepresivní ovulace

Romance bez potlesku

Language

Témata

Odkazy

Login

Počet přístupů

Archivy

Username
Password