První část této série byla věnována Kosmologickému paradoxu. Nyní se pojďme podívat na pojem čas. Jedním z atributů Universa je časoprostor, jehož nedělitelnou součástí je čas. Proč neplyne čas jen jedním směrem. Jaká je povaha prostoru a času při expanzi vesmírů? I na takové otázky se pokusili nesprávně odpovědět nejvýznamnější vědci netoliko v minulosti. Trochu jiný pohled na čas nabízí níže uvedený příspěvek.
mefi
Čas je velmi zajímavá fyzikální veličina. Čas lze definovat jako invariant času neboli invariant zrcadlení času a otočení času na topologických zrcadlech Universa, které je sjednocením téměř disjunktních topologických systémů jednotlivých paralelních vesmírů, antipodů. Průnikem topologických systémů jednotlivých paralelních vesmírů je spočetná podmnožina jednorozměrného Euklidovského prostoru {E1}+.
Myšlenkový model plynutí času během expanze vesmírů
Nechť oscilace oscilátoru jsou omezeny rychlostí světla. Zajímavým oscilátorem je matematické kyvadlo, které je popsáno rovnicí, ve které se říká: Rychlost kyvu (daná rychlostí světla) je úměrná druhé odmocnině z velikosti vesmíru l děleném gravitačním zrychlením vesmíru g
Protože rychlost světla je univerzální konstanta a gravitační zrychlení (potažmo i hmotnost vesmíru) lze zjistit z Planckovy škály jako podíl Planckovy hmotnosti a čtverce Planckova času, lze stručně konstatovat:
Délka periody matematického kyvadla , jehož délka je definována lineární velikostí vesmíru l, je nepřímo úměrná velikosti druhé odmocniny z velikosti vesmíru
Z toho vyplývá, že čas během expanze vesmíru komprimuje, a tedy nejen model ΛCDM obsahuje hrubou chybu.
Odtud pramení jedna zajímavost: Zatímco kalendář vně Universa je nespočetný, pak kalendář In situ, tedy takový, jaký jej vnímá asi nejen člověk, je spočetný. Toto vyplývá ze skutečnosti, že startovací ne nahou nenulovou singularitu (má horizont událostí) kladnou nulu 0+ (potažmo zápornou nulu 0−) dělíme nulou – start oscilátoru.
Jak je to se šipkou času
Na jaře proběhla odborným tiskem zpráva, že byl objeven paralelní vesmír, ve kterém má šipka času opačný směr „plynutí“ času než jak je obvyklé v našem vesmíru.
Řešení tohoto fyzikálního problému je velmi jednoduché: Žijeme ve vesmíru se zápornou metrikou! Důkaz je velmi snadný a vychází z první hlavní věty termodynamické a uzance znamének při toku veličin do systému anebo ze systému: Nechť systém koná jenom mechanickou práci, pak změna vnitřní energie termodynamického systému je rovna součtu dvojic vyměněných tepel a součtu součinů dvojic sil a délek trajektorií (konjugované dvojice).
Protože síla je agregovaná veličina (tenzor ne nultého řádu), tudíž nemá smyslu hovořit o znaménku, pak aby byl splněn požadavek na znaménka toků veličin, je nutné, aby délka dráhy (skalár), na které je definován dráhový účinek síly, byla záporná.
Výše uvedené tvrzení lze rozšířit i na znaménko diferenciálu délky v zakřiveném prostoru. Protože vztah pro výpočet diferenciálu délky obsahuje druhou odmocninu z „jistého“ determinantu, oba směry „plynutí“ času – šipky času jsou relevantní.
Vztah času a topologie Universa
Topologický prostor systému množin Universa matematicky formalizuje pojem tvar (konvergenci, kompaktnost a spojitost). Pojmy definované topologicky splývají s pojmy zavedenými pomocí metriky. Čas určuje okamžik události na časové ose. Čas bývá definován jako jedna z několika fundamentálních kvantit. Čas je hypoteticky invariantem času a hypoteticky je též invariantem zrcadlení potažmo otočení času na topologických zrcadlech disjunktních podmnožin (vesmírů) topologického systému množin Universa {*E1+|||G3+|||E1+|||G3+|||E1+*}
kde význam jednotlivých symbolů je následující:
E1+ spočetné těleso racionální podmnožiny jednorozměrného Euklidovského prostoru
G3+ spočetné trojrozměrné Gaussovo těleso komplexních čísel
| topologické zrcadlo
* dolní potažmo horní závora (infimum potažmo supremum)
Poznámky
Lineární velikost vesmíru potažmo Universa lze definovat jako velikost vymezené dráhy dvou intramediálních částic, po které se od sebe se vzdálily v racionální podmnožině ryze imaginárního jednorozměrného prostoru {I1}+, to jest času, který je roven stáří vesmíru potažmo Universa a je ryze imaginární energií a topologická zrcadla času ||| byla a jsou a i budou na úrovni pozorovatele.
Co to jsou i n t r a m e d i á l n í částice, se můžeme dopídit v pracích Františka Kahudy, který je nazýval mentiony. Pomocí těchto i n t r a m e d i á l n í c h částic lze vysvětlt takové jevy jako jsou synchronicita, proutkaření, telekineze, telepatie... František Kahuda se ovšem mýlil, co se týče rychlosti mentionů tedy i n t r a m e d i á l n í c h částic, mentiony nejsou hypotetické tachyony, neboť představa nadsvětelných rychlostí porušuje zákon kauzality a to nejen dle zákonů speciální teorie relativity. I vyšší moc musí hrát podle zákonů Universa!
Použité prameny
12.01.2021, 15:35:43 Publikoval Luciferkomentářů: 111