Definice síly

rubrika: Populárně naučný koutek


Druhá část této série byla věnována vztahu Universa a času. Článek třetí v se zabývá silou jako fyzikální veličinou, ale i tím, že dvě disjunktní uznávané fyzikální teorie (kvantová mechanika a obecná teorie relativity) jsou poznamenány deficiencí definice síly a času. Článek uvádí hypotézu bezesporné definice síly.

 

mefi & wiki


Úvod

 

Síla je vektorová fyzikální veličina, která vyjadřuje míru vzájemného působení těles nebo polí.

Síla se projevuje statickými účinky – je příčinou deformace těles – a dynamickými účinky – je příčinou změny pohybového stavu tělesa (hmotného bodu), například uvedení tělesa z klidu do pohybu nebo naopak, či změny velikosti nebo směru rychlosti tělesa. Taková změna je (v inerciální soustavě) vždy podmíněna působením jiných těles, ať už přímým dotykem (nárazem, třením, tažením, tlačením) nebo prostřednictvím silového pole. Toto působení je v Newtonově mechanice spojováno s existencí síly působící mezi oběma interagujícími tělesy.

Síla není příčinou pohybu (jako příčina pohybu byla síla chápána v aristotelském pojetí přírody).

Pojem síly je zobecněn rozšířením o tzv. zdánlivé síly, které mají původ nikoli ve vzájemném působení těles, ale ve zrychleném pohybu vztažné soustavy.

Pojem síly je základním pojmem pro vektorovou formulaci mechaniky a elektrodynamiky.

 

Historické chápání síly

 

Pojem síly vychází z denní zkušenosti člověka. Pohybový stav nějakého tělesa můžeme měnit např. tak, že jej vlastním dotykem urychlíme, zastavíme nebo odchýlíme z původního směru pohybu. Podobně to lze udělat „na dálku“ silovým polem, např. elektrickým polem u nabitého tělesa. Těleso (včetně tekutého) také můžeme stlačit nebo roztáhnout (tedy deformovat). Intuitivně chápeme, že tyto účinky mají obdobnou příčinu, kterou lze charakterizovat pojmem síla. Protože ji lze kvantifikovat, jedná se o fyzikální veličinu. Fyzikální veličina je jednotou kvantity a kvality fyzikální veličiny.

 

Rozdělení sil dle působení

 

Podle toho, jakým způsobem síla působí, rozlišujeme různé síly, např. elastické, elektromagnetické, kapilární, třecí síla atd. Jedna z nejběžnějších sil, s níž se setkáváme neustále (aniž si to obvykle uvědomujeme), je gravitační síla Země, kterou jsme přitahováni k naší planetě.

 

Newtonova definice síly

 

Pojem síly je zaveden pomocí Newtonových pohybových zákonů, platných pro inerciální vztažnou soustavu:

  1. Newtonovy pohybové zákony označují sílu za příčinu změn pohybového stavu tělesa (přesněji částice či hmotného bodu).
  2. Newtonovy pohybové zákony ji kvantifikují. Síla působící na volnou částici (při zanedbání ostatních možných silových působení) je rovna časové změně hybnosti částice p, kterou síla způsobí.

 

Pojem (pravé) síly v Newtonově klasické mechanice lze proto shrnout takto:

 

Síla je fyzikální veličina vyjadřující míru působení hmotného objektu (tělesa, silového pole) na jiné těleso, které se projevuje účinky statickými (tj. deformací tělesa) nebo dynamickými (tj. způsobuje změny pohybového stavu tělesa), která, působí-li (v inerciální soustavě) jako jediná na volnou částici (hmotný bod), je rovna časové derivaci hybnosti této částice, působí přímo (centrálně), okamžitě, nezávisle na jiných silách a je vždy doprovázena stejně velkou opačně orientovanou silou, kterou těleso podrobené síle zpětně působí na daný hmotný objekt.

 

Spor

 

Newtonovo zavedení síly nelze považovat za definici v matematickém slova smyslu. Tři Newtonovy pohybové zákony totiž současně zavádějí pojmy hybnost (resp. hmotnost), síla a implicitně také inerciální soustava, a navíc stanoví jejich vzájemné vztahy. Připomínají tak „definici kruhem“. Navíc je nutno uvažovat mnoho předpokladů, často intuitivních.

 

Síla a teorie relativity

 

Speciální teorie relativity opouští centrální působení a zákon akce a reakce, neboť zavádí konečnou rychlost šíření interakce, zachovává však rovnost síly s časovou změnou hybnosti s tím, že na rychlosti souřadné soustavy závisí jak rychlost, tak i hmotnost tělesa.

 

Obecná teorie relativity popisuje interakce ne pomocí síly, ale pomocí změny metrických vlastností časoprostoru dané rozložením energie a hybnosti. Tělesa se pohybují po nejpřímějších trajektoriích v takto zakřiveném časoprostoru.

 

Síla a kvantová mechanika

 

Schrödingerova formulace kvantové mechaniky přiřazuje pozorovatelným veličinám příslušné (lineární hermitovské) operátory a stavům systému vektor v Hilbertově prostoru (v souřadnicové reprezentaci známý pod názvem vlnová funkce). Časovému vývoji podléhá stavový vektor, rovnicí časového vývoje je Schrödingerova rovnice. Máme-li částici v potenciálovém poli, lze pomocí Ehrenfestova teorému odvodit obdobu zákona síly pro střední hodnoty operátorů a zavést tak operátor síly. Časová změna střední polohy souřadnice tak bude ve vnějším potenciálovém poli popsána klasickou mechanikou. Je však třeba zdůraznit, že tyto rovnice jsou rovnostmi operátorů ve smyslu středních hodnot. Chování podle kvantově mechanického vztahu bude blízké klasickému chování, pouze bude-li částici reprezentovat „úzký“ vlnový balík (velké hybnosti částice). Časovým vývojem se navíc vlnový balík (s výjimkou stacionárních vázaných stavů) postupně rozplývá, takže takové klasické chování je dobrou aproximací pouze pro krátké časové intervaly.

 

Definice času

 

Jiný přístup představuje odhad silového působení z hypotézy změn časového invariantu neb čas je invariantem času, který je též invariantem zrcadlení času potažmo otočení času na topologických zrcadlech disjunktních podmnožin (vesmírů) topologického systému množin Universa [10].

Zavedení síly účinkem

 

Síla násobená skalárně zprava jednotkovým vektorem ve směru dráhy je rovna parciální derivaci dráhového účinku síly dle vektoru dráhy.

 

Takto formulovaná věta umožňuje pracovat se silou i s jako tensorem vyššího řádu než prvního. Je zřejmé, že výše uvedená věta umožňuje uvažovat také dráhový účinek síly jako tensor vyššího řádu než nultého. Dráhový účinek lze definovat zobecněním pojmu změny energie, tedy zobecněné změny časového invariantu.

Ve většině fyzikálních úvah postačuje uvažovat sílu jako tensor prvního řádu, tedy vektor

 

 

Tato věta umožňuje obejít výpočetní potíže spojené s tautologickými definicemi síly.

 

Důkaz

 

Důkaz této věty je založen na nahrazení derivace funkce podle vektoru, při kterém derivaci funkce počítáme jako průmět gradientu funkce do jednotkového vektoru ve směru derivace, neboť výpočet z definiční limity derivace funkce dle vektoru je většinou obtížný.

 

Závěr

 

Současná fyzika zná čtyři druhy základních interakcí, na které lze redukovat veškeré vzájemné působení materiálních objektů: gravitační, elektromagnetická, silná (též zvaná barevná), slabá.

Z těchto základních interakcí pouze dvě jsou dalekodosahové a projevují se v makroskopických (nekvantových) měřítcích, ve kterých má pojem síly smysl. Je to gravitace a elektromagnetické působení, které je zodpovědné za všechny ostatní makroskopické silové projevy.

 

Použité prameny

  1. Feynman R. P., Leighton R. B., Sands M., Feynmanovy přednášky z fyziky - díl 1/3, 1. české vydání, Fragment, 2000, ISBN 80-7200-405-0.
  2. Horák Z., Krupka F., Fyzika, 3. vydání, SNTL v koedici s ALFA, Praha 1981
  3. Kvasnica J., Havránek A., Lukáč P., Sprušil B., Mechanika, 1. vydání, Academia, Praha 1988
  4. Kittel Ch., Knight W. D., Ruderman M., Mechanics. Berkley Physics Course, Vol. 1. McGraw-Hill, New York 1965 (existuje slovenský překlad)
  5. Friš S. E., Timorevová A. V., Kurs fyziky, Nakladatelství ČSAV, Praha 1962
  6. Neviditelný čert, komentáře ke článku Logika a význam III – Omyl hazardního hráče včetně komentářů
  7. Neviditelný čert, Neznámý vesmír – Černé díry a horizont událostí včetně komentářů
  8. Neviditelný čert, Příspěvek Neznámý vesmír – Temná hmota versus nová teorie gravitace včetně komentářů
  9. Neviditelný čert, Kosmologický paradox
  10. Neviditelný čert, Universum a čas
  11. Diskuse ke článku Síla na Wikipedii
  12. Příspěvky wikipedisty Kenaboba

 

Seznam symbolů

 


komentářů: 112         



Komentáře (112)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 8 »

mefi
8 2 Světlonoš #4
mefi * 19.01.2021, 23:55:45
.

Úhelnou vlastností síly v mikrosvětě je to, že síla a dráhový účinek síly v mikrosvětě nekomutuje, čili komutátor síly a dráhového účinku síly je nenulový.

Lze dokázat, že Schrödingerovy formulace kvantové mechaniky jsou ekvivalentní s formulací Maticové kvantové mechaniky.

.

Szidi Tobias - Tvrdohlavá

https://youtu.be/A7UEB1NUIns

.

7
xxx (neregistrovaný) 19.01.2021, 21:53:17
Právě jsem dokoukala seriál Teorie velkého třesku
a hle: pokračování zde!
Vždyť je to přímo nehumánní! Mrkající

Lucifer
6
Lucifer * 19.01.2021, 17:56:47
Spletenka, ty jeden neomylný pozorovateli. Občas se ke mně ještě vracejí záchvaty perfekcionismu. První pokus jsem tam klidně mohl nechat. Žádnou důležitou chybu neobsahoval. Ale... no však víš Úžasný

5

Lucifer
4
Lucifer * 19.01.2021, 14:02:48
Kromě Schrödingerovy formulace kvantové mechaniky existuje ještě Heisenbergrova maticová formulace.

http://jdem.cz/fgubj9

Viz též Kvantová mechanika na Wikipedii

http://jdem.cz/fgubk7

mefi
2 K #1 2 a to nejen fyzikům...
mefi * 19.01.2021, 01:32:19
.
mjr. Terazky: „Súdruh Kefalín, rozumeli ste aktuálním otázkam Marxismu-Leninismu?“
„Ano, soudruhu majore, rozumím úplně všemu,“ na Terazkyho otázku odpoví vojín Kefalín.
„terazky so majorom a z aktualnych otázok Marxismu-Leninismu nerozumím ani slovo!“ posměšně na to major Terazky.

Ano, toto se stalo současnému poznávání Jsoucna takzvanými moderními vědci! V bibli a nejenom v bibli je tento příběh popsán zmatením jazyků při stavbě Babylónské věže…

Z ukázky #1 je zřejmé, že se této pochybné cti dostalo i moderní fyzice. Dva fyzici z různých podmnožin fyzikální vědy se nedomluví! V žádném případě to není vážný problém jenom fyziky či fyzikální matematiky, ale lidského poznání jako celku!
.

Řešení je triviální!

John von Neumann (1903-1957) poznamenal: „Rozvíjí-li se matematický vědní obor daleko od empirického pramene nebo je-li ještě druhá a třetí generace ovlivňována ideami pocházejícími ze skutečnosti pouze nepřímo, dostává se do vážného nebezpečí: více a více estetizuje, a nakonec se stává l’art pour l’artismem… Ve velké vzdálenosti od svého empirického pramene nebo po několikanásobném abstraktním sebeoplodňování se takový vědní obor ocitne v přímém nebezpečí degenerace. V takovém případě, jak se zdá, jediným prostředkem k nápravě je návrat ke prameni, to je nové a více či méně načerpání empirických myšlenek.“

V podstatě totéž měl namysli již v roce 1822 francouzský matematik Jean Baptiste Joseph Fourier (1768-1830), když ve svém díle „La Théorie analytique da la chaleur“ napsal: “Hluboké studium přírody je nejvydatnějším pramenem matematických objevů. Toto studium … je výhodné nejen proto, že ukazuje určitý cíl bádání a že vylučuje mlhavé úvahy a nikam nevedoucí kalkulace, ale je jistým prostředkem budování správné analýzy a k odkrývání jejich principů, které se opět a opět vyskytují ve všech přírodních jevech“

.

Kontrolní otázka:

Odkud jsem výše uvedený odstavec opsal jedná se o oddíl 1.1.5 na straně 31 prvního dílu trilogie.
Tož čmuchej, šmudlo v informačním šapitó https://www.neviditelnycert.cz/blog/popularne-naucny-koutek/2501-neznamy-vesmir-temna-hmota-versus-nova-teorie-gravitace.html

.

Tito and Tarantula- After Dark

https://youtu.be/xX1z20VstKI

.

mefi
1 Z jiného soudku
mefi * 18.01.2021, 21:22:55
.

Black-hole laser edges closer to testing Hawking

Reference: arxiv.org/abs/1209.4993

Relevantní posouzení:

Bill Race ( https://www.linkedin.com/in/william-rice-a446b519/ )

Numerické (počítačové) simulace a analogové experimenty jsou cennými nástroji v každém výzkumném programu. Musíme však pečlivě vážit slova.

Numerické simulace mohou trpět nekvalitními algoritmy, numerickými chybami atd. Vědci jsou si dobře vědomi nedostatků a (obvykle) přijmou odpovídající opatření.

Analogové experimenty používají APS k prozkoumání IPS. Chování APS (v některých ohledech) je podobné IPS. APS však není IPS.

Musíme být velmi opatrní, abychom nezaměňovali cizí chování APS s chováním IPS.

Crowther's, et al. ( https://arxiv.org/pdf/1811.03859.pdf ) odpovídá

Analogové experimenty s laserovými černými dírami (LBHAe) pokročily od doby, kdy zpráva (arxiv.org/abs/1209.4993) odkazovala na výzkum v roce 2012.

Diskuseo tom, jak LBHAe napodobuje kosmické černé díry (BH) a co z nich můžeme bezpečně vyvodit, bude pravděpodobně nějakou dobu trvat.
(
https://ui.adsabs.harvard.edu/search/q=black%20hole%20laser%20analog&sort=date%20desc%2C%20bibcode%20desc&p_=0)

Nestabilita v LBHAe produkující "rezonanční Hawkingovo záření", které se podobá tunelování BH ( https://arxiv.org/pdf/2002.08835.pdf) je sporné.


S vyplazeným jazykem


«   1  2  3  4  5  6  7    8     »