Už ráno začal večírek (Kontrakultura)

rubrika: Pel-mel


Nedávno přinesla MF DNES článek o ulepených a pitvorných šedesátých letech. Možná, že stejně hloupě a nepoučeně jako autor onoho článku jsme tenkrát posuzovali dobu před půlstoletím my, kteří jsme to dynamické, barevné a nadějeplné desetiletí prožívali. Za padesát let se svět překulí několikrát a nedbá na naše představy o směru. Po oné době naivního, ale tvůrčího vzmachu se kyvadlo světových hodin trochu líně pohupovalo, až se zívnutím odkoplo některé zahnívající režimy. Technokracie přešlapující u hranic se nenápadně uvelebila na nových hnízdištích, a protože byla nadšeně přikrmována, ani nemusela použít všechny ze svých vyzkoušených lstivých metod. Jenom pořádně zaktivizovala jednu, která kdysi nehrála tak velkou roli: mnohem víc než kdysi využívá média.

 

Stella


Chceš si o tom promluvit?

 

Tadeusz Roszak vydal prvotinu s názvem Zrod kontrakultury roku 1969. V druhém vydání z roku 1995 zachoval i původní předmluvu, ale doplnil ji o další, obohacenou o nové zkušenosti. U nás vyšla tato kniha (v níž se Roszakův pojem „kontrakultura“ objevil poprvé), právě letos. Zdá se to být pozdě. Ale mnohé z toho, co se v USA už dávno přežilo, i to, co zůstává nedořešené, prožíváme právě teď.

 

Koncem šedesátých let si Roszak všímá toho, že v Americe vyrostlo pokolení, které jako první generace od nástupu osvícenství radikálně odmítlo celý dosavadní hodnotový proud a vůbec nepředpokládalo, že by obvyklou, přirozenou cestou navázalo na generaci rodičů. Nikdy dřív nebyl mezigenerační rozpor tak vyhraněný. Nikdy předtím nehrál tak velkou roli v politickém životě.

 

Co bylo příčinou pasivity rodičů a jejich spokojenosti s daným stavem? Otcové dospívali většinou za války, ale už před ní byli vedeni především k poslušnosti ve vztahu k institucím. Mnozí měli v paměti krizi třicátých let, a tak toužili po bezpečí a po klidu. Potichu sledovali hon na komunisty, žili v nepřetržitém strachu z termonukleární války. Netoužili po žádném mimořádném ideálu a už vůbec ne po boření jistot. Dokonce se objevil pojem „předčasná senilita“. Aktivita mladých vynikla právě na pozadí chorobné pasivity rodičů. Nakonec i v evropských zemích došlo k zajímavému úkazu. Zatímco v 60. letech děti demonstrovaly proti establishmentu, rodiče demonstrovali na jeho podporu. A dělnictvo, tato předpokládaná pokroková síla, se spokojilo s dobrými příjmy.

 

A kdo měl žízeň, tak ji hasil

 

Co mládež u rodičů postrádala? Imaginaci, rozlet, cit, opravdovost. Roszak píše už roku 1969, že vývoj možná předvídá slavné drama o dvou tulácích čekajících pod seschlým stromem, až přijde skutečný život. Na rozdíl od divadelní hry se ukáže, že tuláci jsou roboti a strom je umělý. Generace 60. let odmítla být „radostnými roboty“.

 

Je pravda, že ne veškerá mládež hledala nadčasovou moudrost. Šlo především o studenty. Stranou zůstali marxisté, konzervativní skupiny i militantní černošská mládež se svojí úzkou etnickou vymezeností (již Roszak vidí stejně zastaralou, jako byl nacionalismus 19. století). Ale studenti vycítili, že civilizace je dezorientovaná. Začali proto hledat jinde. V psychologii odcizení, v orientálním mysticismu, objevili obohacující možnosti halucinogenních drog, experimentovali s životem v komunitách.

 

Zprotivila se jim představa spokojeného blahobytu jako životní mety. Dobře cítili napětí, jehož původ byl v nedostatku tvořivosti, v přizpůsobování obecně přijímaným (a nenápadně vnucovaným) představám o dobrém životě. Mimo jiné také proto, že pod americkým prosperujícím povrchem rostla hrozba jaderné války. I když zbrojení vyhovovalo téměř všem režimům, americkému vojensko-průmyslovému komplexu především. Před neomezenou mocí „vojensko-průmyslového komplexu“ varoval v roce 1960 Dwight Eisenhower (jako první použil tento pojem). Pozdě. V tomto roce byl už vojensko-průmyslový komplex americkým politickým systémem. Nevysvětluje tato skutečnost mnohé ze současnosti?

 

Kontrakulturu tedy zrodilo období americké hojnosti. Vlastní domky, po čase vyměněné za vlastní domky na jiném místě, krásné zboží nahrazované ještě lepším zbožím, veliká auta, stále lepší televizory. Ideálem čtyřicátých a padesátých let se stalo jednorázové použití čehokoli. Čas nadbytku i vztahy charakterizuje věta pocházející právě z této doby: Jdi do svého pokoje.

 

Důsledně se dbalo na sociální smír vycházející z myšlenky, že ze všeho nejdůležitější je vlastnit. Korporace se jevila jako velkorysá a chápající. Nikdo nemůže a nesmí mít bídu. Ale – žena bude příjemnou hospodyňkou nebo předmětem zábavy pro úspěšné manažery – playboye. Odbory a protesty se netrpí. Všechno je nahraditelné a svět je odpadní jáma. K ekologii bylo daleko… Iluzorní konzumentský ráj přinesl rozpad tradiční rodiny a např. i nový přístup k sexualitě. Romantické a tragické lásky jsou minulostí, sex může být odměnou pro nejpracovitější, kteří si jeho luxusní podobu mohou dovolit. Prarodiče se odsunou na okraj, často do seniorských městeček, péči budou mít zajištěnou ze sociálního pojištění. Také benevolentní výchova dětí (v praxi do krajnosti dovedené názory doktora Spocka) se hodně vzdálila zdravému rozumu.

 

V době nebývalé prosperity existovala ovšem ještě „druhá Amerika“. Nekvalifikovaní chudí se z center měst museli stěhovat na okraj. Říkalo se tomu „urbánní revitalizace“, ale mezi lidmi „odsun negrů“. Platilo ovšem stále, že i oni mají šanci…

 

Prázdnou ulicí na kolej

 

Růst nebývalé hojnosti a prosperity narazil na omezenost zdrojů, na bezohledné ničení životního prostředí, narazil na obrovskou výši státního dluhu. Rozpadla se sociální síť.

 

Tato etapa společenského vývoje jako velký problém generační byla zvláštní tím, že starší generace totiž vůbec nehodlala podat ruku svým potomkům. Nechápala, co se jim může nelíbit, když všechno mají. Jenomže mladí dobře cítili a viděli, že jsou manipulováni neviditelně, rafinovaně a o to víc. Že není v pořádku, když se někdo, kdo hlasitě nevzývá Rozum, Vědu, neakceptuje Realitu, musí podrobit péči psychologů a „dobře smýšlejících“ humánních expertů, kteří člověka toužícího po tvůrčím životě vyléčí z jeho anomálnosti. Naopak, mladí si nemohli nevšimnout, že šílenci jsou nezřídka právě mezi představiteli elit. Kdo jiný by mohl konverzovat o „úrovni přijatelných ztrát ve stovkách milionů maximálně“ a kdo jiný než blázen by mohl, jako vysocí generálové, označovat třetí světovou válku slovem „wargasm“?

 

Ze snů a z peří, ze sirek

 

Nová generace odmítla se nechat uplácet. S obrovským nepochopením se setkalo to, že nejeden univerzitní absolvent nehodlal dělat kariéru, jako jeho otec. Odmítli poslušnost. Na vysokou školu nastupovali s představou svobodného sebevyjádření, ale museli povinně navštěvovat masové přednášky Pentagonu, který si zajišťoval budoucí personál. V jakém, v čím zájmu jít do Vietnamu? I to přispělo k hnutí, které toužilo po úplně jiné kvalitě života. Bez ohledu na jakoukoli ideologii. Hlavně pryč od industriálního, materiálního pokroku.

 

Kontrakultura přinesla poznání, jak moc korumpuje špičky národa. Přestože osmdesátá léta chápala mladickou vzpouru šedesátých let spíš jako zábavu mládeže, tito mladí ve skutečnosti představovali hrozbu. Na první pohled je zajímalo LSD, vlasy a tráva. Ale „odloučená mládež“ byla postrachem vládnoucích elit, protože ohrožovala status quo. Jedině kontrakultura však mohla dát novou vizi společnosti poznamenané absencí jiných ideálů než hmotných. To mladí znovuobjevili krásu, něhu, respektování přírody a její různorodosti, přinesli zájem o jiná etnika – zájem jiného druhu, než jako pouhý zájem o exotické, vzdálené divochy.

 

Folkové balady, protestsongy, acid rock – bývaly i součástí demonstrací. Při nich se totiž nikdy pouze neprotestovalo. Tvůrčí i humorný moment do nich patřil. Otevřenost ano, současná vulgarita nikoli. Básníci kontrakultury jsou docela jiní než básníci devadesátých let s jejich konzervativním a jednoduchým populismem. Tomu nejlepšímu z kontrakultury totiž schází pokleslý cynismus. (Současnost přinesla např. i pozoruhodný detail: postava otce ve filmu bývá téměř vždycky komická.)

 

A pak je hodit na olej

 

Technokracie získala dokonalou kontrolu nad člověkem. Dokonce zjistila, že vzpoura dospívání je velmi výhodný byznys. Dříve předčasní starci, dnes věční adolescenti. Tržní manipulace ovládla všechno. Vůbec nikdo nemá kontrolu nad institucemi. Dokonce už nejde v prvé řadě o zisk. Zisk se stal prostředkem k dosažení moci. (Trump!) Řeči o právu na vlastní názor zakrývají nezájem o druhého, tedy i o to, že druhý třeba potřebuje pomoc. Stali jsme se společností manažerů. Všude sedí experti na něco. Pokud člověk pochybuje, expert mu pomůže pochopit. Psychoterapeut odblokuje nejen úzkost, ale taky otevře cestu k přijetí většinového názoru. Abyste přestali být divní. Demokracie už dávno je pouze inscenovaným představením. Televizní diskuze stojí na předem připravených otázkách. Umění a tvůrčí činnost se považují jenom za osobní záliby. Za věci zbytné. Za „nákladný doplněk“, za odpočinek v honbě za úspěchem. Vytratila se hravost, potřeba tajemství (a hledání tajemství). Všechno se dá vysvětlit a musí být vysvětleno!

 

Technokracie s nezpochybnitelnou modlou vědy je jednoznačně militantní. Hlavním zájmem podniků se stala sociální integrace a plošná kontrola. Zásluha kontrakultury je v omezení technokratické racionality, v znovuobjevení obraznosti, v obnovení úžasu nad tím, že věci mimo nás jsou – a v jejich přijetí bez analýzy a bez jejich praktického využití. Kontrakultura připomněla, že příroda zde není k tomu, aby sloužila člověku. Kontrakultura připomněla i to, že potřebujeme krásu.

 

Zdroj: Roszak, Theodore: Zrod kontrakultury, Úvahy o technokratické společnosti a mládeži v opozici, Malvern, Praha 2016

 


komentářů: 11         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
11
Stella 23.08.2016, 10:46:24
Jiná úroveň! Hodnotné srovnávání.


9
G (neregistrovaný) 22.08.2016, 23:46:16
Jinak zpracované stejné théma >

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/08/22/slepa-cesta-a-past-postmoderny/#more-946529

Písk

Stella
8
Stella 20.08.2016, 12:05:03
Dík za reakci, Starý Kocoure, je jasné, že jednoznačná odpověď se najít nedá. Tu si najde nejspíš každý svou. Jedině, jak včera opakovali v Hyde Park Civilizace - zamrzlá evoluce. Ono asi to "chtění" vodí loutkáře. Protože mu naslouchají.

Roszak taky mluví o zdravém instinktu mladých, ten možná nepřehluší ani technopárty.

Jednu kapitolu Roszak věnuje šamanům. Na rozdíl od jiných autorit si prý šaman nemyslí, že on je tím, kdo ovlivňuje a kdo může ovládat. On je pouze prostředníkem, skrz kterého promlouvají základní síly. Proto taky žije v ústraní a neužívá si slávy.

Já chci věřit, že Lucifer váš text přijme, pokud nebude zase někde na dovolené s nějakým atributem, jak to posledně nazval.(Dovolená: víno s přívlastkem, tedy. Asi.)

Je pravda, že tisíc zpráv ještě nezprostředkovává pravdu. Pak přijde detail, nebo vlastní zkušenost, a všechno je postavené na hlavu.
Naše babička říkávala: V tom aby se pes vyznal.

7 Kdo vodí loutkáře?
Starý kocour (neregistrovaný) 20.08.2016, 00:47:49
.

6
Starý kocour (neregistrovaný) 20.08.2016, 00:45:51
Přečetl jsem Stello.
A hned při prvním kousku textu jsem ji uslyšel. Tu píseň Yestrday...
Trochu mě vylekalo, jak rychle jsem ji poznal. Jakési souznění s obsahem. Těžká nostalgie? Těžko.

To celé je o loutkářích. Vždy byli. Církve, zednáři, mocní, roztodivné \"osy zla\". Hitler Stalin.
Každá osa se točí svým směrem a když do sebe narazí, vzniká konflikt. Válka. Horká nebo studená. Přinejmenším ideologická.
Ale není to jen dvoudobý tanec. Těch dob je více i když uznávám, že tanec je to ostinantní, po několika taktech se opakuje. Ale ne stejně, mění se kulisy, mění se nástroje moci. Případ Gleiwitz se dneska opakuje po několikáté (ty všechny vybombardové nemocnice v Aleppu) a už ho vnímáme jako normální ideologický způsob boje. Povolený chvat. Guernica.
Nečejkejme, že to detailněji pochopíme. Na to je to příliš velký a složitý stroj. Jen celému principu můžeme trochu rozumět. Když se věci zjednoduší na holou kostru, na kost.
Současná situace na Blízkém východě: Několik muslinských \"škol\" se bije o moc a my, tzv. Západ se pokoušíme využít té rvačky (...třetí se směje) ke svému prospěchu. A dostáváme na budku. Už nejsme nejmocnější. Už to nemáme pod palcem.

Je těžké, snad přímo nemožné zjistit pravdu. Říkávám, že to, co nevidím na vlastní oči a neslyším na vlastní uši, co si \"neolíznu\" a neohmatám může být fikce. Vlastně to JE fikce.

\"Překrásný nový svět\", někým vytvořený pro mě, pro nás. Je ovšem hodně takových světů a chyba je myslet si, že právě ten náš je reálný, skutečný.

Stella zabrousila na moje téma, kterému se na svém blogu už raději vyhýbám. Jednak bych se opakoval, jednak mě to téma děsí. Ovšem je to realita - aniž bych spřádal konspirativní teorie. Ale vrátím se k tomu. Už pomalu končím se životem (doufám, že pomalu [;>), tak asi bych měl vydat závěrečnou zprávu o tom málu, co jsem vyzkoumal a snad pochopil. Buď ten text pošlu Světlonošovi, nebo ho vyvěsím na svůj blog. Bude to pokračování nebo spíše \"skoropolemika\" k tomuto.

I když nemůžeme nic podstatného změnit, můžeme možná vědět, tušit, kam se to celé koulí a jaká bude další otočka kola dějin, kdy už tu nebudeme.

Za oknem z dálky duní technopárty v průmyslovém skanzenu. A nějak se mi vybavují obřadní písně jihoamerických Indiánů z pralesa. A jejich, na naše poměry obskurní zvyky a uvažování. Ale ty obřadní tance s bubny a zpěvem šamana jsou barevnější, zajímavější než ono techno, zaznívající z oblasti Dolních Vítkovic. I když tam nějaký šaman taky.

Stella
5
Stella 19.08.2016, 17:15:18
Zatímco ještě nedávno bych o "světovládě" pochybovala, dnes už ne. Napomohl mi k tomu Obama. Ten za sebe nemluví a právě u něho je to hodně poznat. Přesně viz Lucifer - poslední odkaz v 4.

G, máš, bohužel, pravdu, jakkoli je každá generace "na rozcestí", v dnešní nejmladší generaci každý striktně volí INDIVIDUÁLNÍ cestu - aspoň se mi zdá. Nebo mladé něco spojuje? Kromě společných her?
Jinak ale konstatuju, že je mezi nimi tolik příjemných, sympatických a nepodlézavých lidí, kolik z dřívějška nepamatuju! Jsou přirozenější a vyrovnanější. Jak to jde dohromady? Jakou lžíci - a rodiče - máš, tolik a tak nebereš! Aneb: nůžky se rozevřely. Nemyslím hmotné rozevření.

Za příšerné desetiletí považuju osmdesátá léta. Od hudby, přes módu, přes zábavu... Kdo tehdy vyrůstal, nic jiného nepoznal, tak se jim nedivím, že rádi vzpomínají, ale. Byli ochuzeni.
Navíc pokračovalo už od sedmdesátých let všechno "jen jako" - a to je děs a hrůza.

K mé poznámce 1 - kontrolovat budem všechno - ale kromě institucí, jak je psáno v článku.
Fotopasti! V lese, ouvej!

Dík, Géčko Veliké!

Lucifer
4
Lucifer * 19.08.2016, 16:29:32
G, vystihl jsi to docela přesně. Ode mne do sebe bouchnutí neočekávej. Mrkající

Ano, je to takový kafemlejnek či pochod na dvě doby, raz, dva, raz, dva... Otázka zní, kdy a v jaké formě nastane další return to step 2. Tedy jestli vůbec nastane. Loutkovodiči mají k dispozici mnohem efektivnější prostředky a loutky či automaty pro jejich radost mají mnohem zdevastovanější duševní kapacitu.

http://www.neviditelnycert.cz/blog/slovo-neviditelneho-certa/1949-2015.html

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/355-kdo-skutecne-vladne-svetu.html

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/2052-totalni-svetovlada.html

3
G (neregistrovaný) 19.08.2016, 16:01:45
V mém předchozím kraťouličkém příspěvku, psaném těsně před výpravou za mamutem a penzí, jsem zvolil ten gif proto, bo by se formát wmv, obsahující mé obdivné mručení, včetně šumu frenetického potlesku, zřejmě minul, vzhledem ke kleknutí Tvého technického parku, účinkem.
Takže proto ten vizuál...
Následujíci p.s. klip je pro Tě též milosrdnější bez zvukového doprovodu,
a myslím, že vystihuje, stejně jako ten gif, merito pudla lépe, než sním.
Pudly nežeru, na upřesnění...

Ale proč ten druhý náhlevstup?
Během sijestýýý, jsem si makovicí prohnal svou temnou minulost, a rozhodl se dopustit se následně sepsaných myšléének.
Asi mne sepsujete, ale přesto to dávám fšanc...
Takže malé, možná pro mnohé čtenáře i zdejší ístvík poněkud kóóntraverzní kratší filozofické zamyšlení, jak to tenkrát na východě bylo >

Pokud bychom uvažovali nad tématikou uvedenou v úvodníku (a ono to ani jinak nejde) generačně, dospějeme (nikoliv konsensuálně, viz předchozí odst.) nejspíše k těmto výsledkům :
1.Generace narozená v 30' až do osvobození - jdeme na jistotu, udržet mír, moč a stolici (sry), politicky snadno zblbnutelná...
2. Generace narozená 45' až 60 - hele, vona je spousta věcí trochu jinak, než nám v edukačním procesu navykládali, samá lež a přetvářka- vzbuřme se proti konvencím, buďme investigativní...
... a přišli o iluze 20.8.
3. Generace rozená 60' až 80 - return to step 1, navíc ubylo filozofično, přibylo materiálno, propaganda na plnej céres, máje bez májek, ale před tribůnama, lampionové průvody v listopadu na oslavu října etc, etc, e.g.
4. Generace od počátku 80' do konce 90' - opětovná naděje, že směřování kotlinky nabere správný směr, bohužel (imho) prošustrovano, vzor rodičů z generace předchozí (oyebat, nemakat, zbohatnout) zkopírován, až na nečetné čestné výjimky...

Có?
Do mne!
Teď.
GA

2
G (neregistrovaný) 19.08.2016, 10:05:00
Dobře Ty!
http://www.yaplakal.com/html/emoticons/bravo.gif
GM
P.S. dovětek k pojmu "wargasm"

https://youtube.com/watch?v=wJcezFpIWwU

Stella
1
Stella 19.08.2016, 08:27:19
A vůbec, zdá se, že všemi kontrolováni, kontrolovat budeme i my moci všechny. Jak to ti antiutopisti mohli vědět!

«     1     »