O cudnosti (V lesních tišinách)

rubrika: Pel-mel


Miluji les. Ne ten od Strugackých, v němž si někdy připadám jako Mlčoch, ale třeba snový, v němž potkávám Lesopaní, ačkoli i v něm mlčím, ale úplně jinak – v podobě tichých myšlenek. Především však skutečný, živý les, v němž si mohu povídat nejen sám se sebou, ale i se stromy, jejichž kořeny se vzájemně proplétají jako synapse neuronů v mozku. Stromy tímto způsobem spolu mlčenlivě komunikují a celý les tvoří jedinou bytost. Lesní. Potom si najdu nějakou tišinu a v ní začnu snít. Ne ve spaní, ale v bdění. Les mě naplňuje úžasem, poklidem, životodárným zráním a cudností tak neuvěřitelně jahodovou, že podléhám tajemnému Zákonu série

Následující text pochází z na konci uvedeného dílka od Friedricha Nietzscheho, z něhož jsem zde naposledy předložil O mouchách na trhu (Orel much nelapá).

 

Lucifer


Miluji les. V městech je špatně žíti: tam příliš mnoho jest říjících. Zdaž není lépe, dostati se do rukou vrahovi než do snů vilné ženy? A jen mi pohleďte na tyto muže: jejich oko to dí – neznají na světě nic lepšího, nežli ležeti u ženy. Bahno je na dně jejich duše; a běda, má-li jejich bahno ještě i ducha! Byste alespoň jakožto zvířata byli dokonalí! Ke zvířeti však třeba nevinnosti.

 

Radím vám, abyste usmrtili své smysly? Radím vám k nevinnosti smyslů. Radím vám k cudnosti? Cudnost u některých je ctností, ale u mnohých takřka neřestí. Ti jsou sice zdrženliví: ale psice smyslnost závistně vyzírá ze všeho, cokoli konají. I do výšek jejich ctnosti a až dovnitř studeného ducha jde za nimi to zvíře a jeho nepokoj. A jak způsobně zná psice smyslnost žebrati o kus ducha, nedostane-li se jí kusu masa. Milujete truchlohry a vše, co láme srdce? Já však nedůvěřuji vaší psici. Máte mi příliš ukrutné oči a chtivě se díváte na ty, kdo strádají strastí. Nepřestrojila se snad vaše vilnost a neříká si soustrast?

 

A také toto podobenství vám dávám: nejeden z těch, kdož vymítali svého ďábla, sám při tom do vepřů vjel. Komu je cudnost za těžko, toho zní dlužno zrazovati: aby se nestala cestou do pekel – to jest k bahnu a říjení duše. Mluvím o špinavých věcech? To mi není nejhorší. Nestoupá poznávající nerad do vody pravdy, je-li špinavá, nýbrž, je-li mělká.

 

Věru, jsou na světě lidé cudní z hloubi duše: jsou srdce mírnějšího, raději a hojněji se smějí nežli vy. Smějí se i cudnosti a táží se: „co je cudnost! Zdaž cudnost není bláznovství? Ale toto bláznovství přišlo k nám, a ne my k němu. Poskytli jsme tomu hostu přístřeší a srdce: teď u nás přebývá, nechť zůstane, pokud se mu zlíbí!“

 

Tak pravil Zarathustra.

 

Zdroj: Nietzsche, Friedrich: Tak pravil Zarathustra, Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha 1914

 


komentářů: 3         



Komentáře (3)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
3
Lucifer * 06.10.2017, 17:34:34
A co teprve, když strom kýve pahýly http://jdem.cz/dgkrn7 Úžasný

Lucifer
2
Lucifer * 06.10.2017, 17:11:10
Stromem roku 2017 se stal 230 let starý ořešák z Kvasic http://jdem.cz/dgkrf8

Podle tohoto zdroje http://jdem.cz/dgkrg5 je nejstarším stromem světa jeden olivovník v Libanonu, jehož věk se pohybuje mezi šesti a sedmi tisíci lety.

Jiný zdroj http://jdem.cz/dgkrh2 uvádí smrk ztepilý Old Tjikko ve Švédsku, jehož věk datují přesně na 9558 let.

Nejstarším stromem v ČR je Vilémovický tis http://jdem.cz/dgkrj7, jenž se dožil zatím jenom skromných 2000 let, takže je ještě docela mladíkem. Mrkající

Stella
1
Stella 06.10.2017, 16:18:32
Kdybychom rozuměli o čem stromy povídají!
Je pravda, že očišťují.

Je zajímavé, jak Nietzsche používá starozákonní obrazy. Tohle ani on nesetřepe. A překladatel právě tak, drží se slovníku téhož.

Tak pozor, abychom "do vepřů nevjeli":
http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/2371-na-jedno-tema-na-dve-na-tri-odhalovani.html

«     1     »