.:: Neviditelný čert ::.

Artemis II – Základna na Měsíci

rubrika: Pel-mel

Odborníci tvrdí, že vybudování měsíční kolonie v příštím desetiletí, jak si to přejí NASA a Elon Musk, bude vyžadovat nalezení řešení problémů, kterým zatím plně nerozumíme. 24. března oznámil správce NASA Jared Isaacman nové plány na vybudování „trvalé lidské přítomnosti“ na Měsíci, včetně stálé měsíční základny. Stavba nového domova lidstva mimo Zemi by mohla začít již v roce 2027, uvedl Isaacman. Oznámení přišlo jen měsíc poté, co generální ředitel SpaceX Elon Musk podobně opustil plány své společnosti na návštěvu Marsu ve prospěch vybudování základny na Měsíci.

Lucifer

Artemis II je jednou z misí v širším americkém programu, jehož cílem je do roku 2030 zahájit budování stálé základny na Měsíci. Nejde jen o průzkum. Jak řekl americký prezident Donald Trump, jde o prosazení „americké vesmírné převahy“, nastolení „trvalé americké přítomnosti“ a rozvoj lunární ekonomiky. Vrací se americké koloniální myšlení o „zjevném osudu ke hvězdám“. Hlavním cílem je přístup k omezeným, cenným zdrojům na jižním pólu Měsíce, kde by vodní led mohl udržovat život a poskytovat raketové palivo pro mise na Mars. Roli hrají i spekulativní, ziskem řízené vize, od těžby hélia-3 až po získávání zdrojů z asteroidů a jejich dopravu na Zemi.

Vědci tvrdí, že kolonizace Měsíce nebude tak jednoduchá, jako sbalit se a odletět. Prostředí na Měsíci je drsné: představte si ostrý jako břitva, elektrifikovaný prach a neustálý proud radioaktivních částic letících rychlostí světla. Vědci si stále nejsou jisti, jak tato zvýšená dávka kosmického záření, spojená se slabší gravitační přitažlivostí Měsíce ve srovnání se Zemí, ovlivní lidské tělo ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. A pak je tu technologická proveditelnost: Kde budou astronauti žít a z jakých zdrojů? V tuto chvíli tyto velké otázky stále čekají na odpovědi, které možná nepřijdou včas pro plány navrhované NASA a Muskem.

Například pokud se NASA rozhodne investovat do podzemního obydlí – což je možná nejjistější způsob, jak se vyhnout radiaci – vědci stále nemají ponětí, jak se na Měsíci projeví slabší gravitační přitažlivost Měsíce (pouhá šestina gravitační síly Země) na zdravotní rizika. Z předchozích vesmírných letů víme, že bez gravitační síly, s níž se lidé vyvinuli, potřebují naše kosti a svaly značné množství pohybu, aby neochably. Nebylo by však praktické vláčet na Měsíc těžké běžecké pásy, jako jsou ty používané na Mezinárodní vesmírné stanici.

Pobyt v kosmickém prostoru představuje pro lidské tělo extrémní zátěž. Zatímco dopady mikrogravitace na svaly a kosti jsou známé už delší dobu, teprve nedávno se vědci začali podrobněji zabývat tím, co se děje s naším nejdůležitějším orgánem. Tým výzkumníků z University of Florida provedl detailní analýzu mozkových snímků třiceti astronautů, kteří absolvovali mise různé délky. Výsledky ukázaly něco překvapivého: mozkové komory se během pobytu mimo Zemi výrazně zvětšují. Tento efekt je viditelný už po relativně krátkých misích trvajících několik týdnů.

Velitel mise Artemis II Reid Wiseman pocítil opravdový strach, když zjistil, že se kosmická loď Orion vzdálila od Země více, než se předpokládalo. Reid Wiseman a jeho tři členové posádky měli dosáhnout vzdálenosti 219 667 námořních mil (252 788 standardních mil, resp. 406 823 kilometrů) — což je dále, než se kdy kterýkoli člověk dostal od své domovské planety — a teprve poté se šestý den své desetidenní mise k Měsíci obrátit zpět k Zemi. Ukazatel vzdálenosti na kosmické lodi Integrity však stále stoupal, když minuli plánovaný bod návratu, což v astronautovi vyvolalo obavy, že se něco strašně pokazilo.

Když Wiseman uviděl, že počítadlo se vrátilo na 219 668 námořních mil, řekl: „Letíme domů,“ a posádka propukla v jásot. „Věděl jsem, že je velká šance, že to zvládneme,“ dodal. V rozhovoru pro sesterský časopis Live Science, The Week Junior Science+Nature, Wiseman vzdal hold pozemním týmům NASA za konečný úspěch mise. „Bezpečný návrat domů je důkazem technické preciznosti a práce letových řídících týmů tady na Zemi, které tuto raketu sestavily a poté ji řídily, když jsme letěli na Měsíc a vraceli se zpět. To jsou skuteční hrdinové této mise. Mají opravdovou odvahu.“

Domnívám se, že ambiciózní představa začít v nejbližších letech budovat na Měsíci základnu, která se časem změní v město, se jen tak hned neuskuteční. Důvodů je několik. V současné době řešíme války na Ukrajině či v Íránu, hrozí ekonomická krize, máme problémy s energetickými zdroji, různí ideologičtí či náboženští fanatici degradují lidskou kulturu a v čele dvou největších mocností jsou paranoidní osobnosti, přičemž ten v Rusku je jakousi kopií Adolfa Hitlera. A s tímhle chceme stavět základnu na Měsíci, posléze i na Marsu a později vyrazit i k nejbližším hvězdám? S raketami na chemický pohon, které se plouží kosmickým prostorem jako nějaká rachotina ze starých filmů a s nimiž jsou problémy udržovat v chodu Mezinárodní vesmírnou stanici? A přitom se začínáme vracet tak nějak do středověku.

Člověk ještě není a nejspíš dlouho nebude jak fyzicky, tak psychicky připravený na delší pobyt ve vesmíru. V naší galaxii bezpochyby existují vyspělé civilizace, které se dokáží přemísťovat vesmírem mnohem efektivnějším způsobem a jejich tělesná schránka je k tomu přizpůsobena. Cituji z románu 3001: Poslední vesmírná odysea od Arthura Charlese Clarka:

Říkejme jim Prvorození. Třebaže se ani zdaleka nepodobali lidem, byli přesto z masa a krve a při pohledu do hlubin kosmu je jímala bázeň i úžas a doléhalo na ně osamění. A jakmile nabrali sil, začali se rozhlížet po druzích mezi hvězdami… Avšak éra strojového bytí rychle pominula. Ve svém neutuchajícím hledačství se naučili uchovávat poznatky v samotné struktuře prostoru, vtělovat navěky své myšlenky do mřížek znehybnělého záření. Proměnili se tak posléze v čistou energii. Jen prázdné schránky, které odvrhli, se v bezduchém tanci smrti na tisících světů ještě chvíli zachvívaly, než se posléze rozpadly v prach.

Zdroje: