Pohádky


« strana 1 »

O princezně Ponožce


Na okraji jedné galaxie na okraji vesmíru se nalézala taková nanicovatá hvězda jménem Ponožka. Kolem ní kroužilo sedm planet. První tři zely pustinou, poslední tři taktéž. Jenom ta čtvrtá na svém povrchu zplodila život. Zprvu byl takový nanicovatý, jelikož se bakteriím a virům do práce moc nechtělo. Jednoho nanicovatého dne té planety se však stalo, že na ní havarovala hvězdná bárka z nedalekého slunečního systému, kde to životem nejrůznějších forem včetně inteligentního doslova kypělo. Posádku toho hvězdoletu tvořili migranti, které už přestal bavit blahobyt v jejich domovině, a tak vzali roha, aby se upelešili v nějaké dostatečně konejšivé pustině. To se jim takříkajíc podařilo, ovšem s tím, že po přistávací havárii na Ponožce přežili pouze dva – naštěstí opačné genderové orientace. Říkejme jim třeba On a Ona. Když se On a Ona z havárie otřepali, usoudili, že jako základ jejich živočišného přežití jim baktérie a viry stačí a bezodkladně se začali věnovat sexuální kopulaci, aby tento základ obohatili.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Okoralenka


Byla jednou jedna dívka a ta byla tak okoralá, že skýva měsíc starého chleba je proti tomu exkluzivní žvýkačka. Není tedy divu, že jí říkali Okoralenka. Okoralenka měla za sebou prakticky vše, co za sebou může mít člověk, který je okoralý víc než skýva starého chleba.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Miminko


Na obzoru se začíná rýsovat víkend, v zájmu jehož prožití vám tímto způsobem předkládám pohádku. Proč pohádku? Tak zaprvé proto, že poslední pohádka tady byla před dvěma měsíci bez dvou dní; a za druhé proto, že se cítím poněkud vyčerpaně, což znamená, že jsem schopen napsat tak akorát pohádku. A pak je tady ještě třetí důvod: Meteorologové na tento víkend ohlásili další vlnu babího léta s maximálními teplotami nad dvacet stupňů Celsia, takže mi nezbývá, než si začít balit tlumok k opětovné výpravě na Vyšehrad. Vzhledem k takto závažnému stavu mé osobnosti je nabíledni, že pohádka, kterou se vás pokusím oblažit, je spíše antipohádkou. Skutečná pohádka má jakousi logickou stavbu ověnčenou nejrůznějšími metaforami a ukrývá v sobě určité ponaučení. Tahle je nelogická, nějakou metaforu v ní možná najdete, ale určité ponaučení nehledejte. A navíc je psána ve třetím rodě.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


O Sněhurkovi Prvním (OSP)


Bylo jednou jedno Velmi teplé království, v němž slunce svítilo od východu do západu a valnou část roku téměř v nadhlavníku, což mělo za následek, že všichni jeho obyvatelé byli opáleni až téměř na uhel. Králové se svými manželkami se střídali jako roštěnky na grilu, poddaní se opékali pod grilem, ale jinak království docela vzkvétalo včetně troglokytek, parastromů, z nichž některé se dopídily až velikosti uhelných bonsají. Vše vypadalo tak, že Velmi teplému království (VTK) už lépe být nemůže. Ti, kdož si pod pojmem „lépe“ představovali „hůře“, byli okamžitě vypátráni Královskou bezpečností (KrB) a střelhbitě zpacifikováni s pomocí technologického zázemí Paramilitantních přátel žehu (PPŽ).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Nebavěnka


Na jedné malé planetě jedné malé hvězdy v jedné malé galaxii na okraji jedné malé kupy galaxií se nacházelo jedno malé království, které se nazývalo Zábavné. Nazývalo se tak proto, že od shora dolů, tedy od krále až po nejpoddanějšího poddaného se všichni snažili, aby se neustále bavili. A měli proč.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Bejbilonská pohádka


Na vzdálené periferii jedné kuličkové hvězdokupky se nacházela dýchavičná hvězda, kolem níž se kutálela jedna jediná planeta připomínající ohlodanou briketu. Bylo to dost pusté místo, ale i tak se na něm svého času vylodila jakási pitoreskní družina v čele s NaBouchaným Dnesorem (NBD). Jen co NBD ihned po dopadu na povrch Brikety vysmrkal ze své nosní nanotrubičky lepkavé nanokuličky, prohlásil briketovou planetu za své království, čímž se de facto i de iure jmenoval jeho králem. Zbytek družiny blahosklonně povýšil na své poddané, Briketu přejmenoval na Bejbilon, tento název duplikoval i na své čerstvě narozené království a okamžitě se ujal jeho rekultivace.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 7         


Kterak stařenka se stařečkem přišli k dítěti


Byl jsem upozorněn mimo prostory tohoto webu, že už dlouho jsem tady nedal pohádku. Tedy já si myslím, že to není až tak dávno, kdy jsem tady vysadil Světlonošku, ale faktem je, že dotyčný(á) upozorňovatel(ka) může mít časomíru nastavenou na úplně jinačím levelu. Tento fakt jsem přijal a chutě se pustil do díla. Takto iniciovaná pohádka, kterou vám předkládám k víkendovému odpočinku za účasti babího podzimu (teploty se mají vyšplhat až k nějakým patnácti stupňům, stupnici si vyberte dle své letory), je určená především dětem, úplně těm nejmenším a nejužvatlanějším, jelikož má tytéž vlastnosti. Hlavním důvodem této fokusace na co možná nejnižší věk čtenáře je zvětšit návštěvnost Neviditelného čerta této skupinky obyvatel, jelikož se momentálně pohybuje kolem nuly, a v tomto případě se jednoznačně jedná o Kelvina. Čtenáři, kteří se dožili již poněkud vyššího věku, jenž však nepřekročil hranici sto (ne, ani Celsius či Fahrenheit v tom nejede) si však též mohou přijít na své, když se budou dostatečně soustředit a z pohádky vypreparují představu (po(na)učení), kterak s nosnou myšlenkou pohádky naložit, když překročí stovku (ani Réaumur v tom nejede). Takže konec žvatlání, dudlík (je povoleno nahradit ho cigárem či hrdlem lahve kvalitního pití) do pusy a jdeme na to.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Světlonoška


Na vzdáleném okraji galaxie Jablečný protlak se nacházela potemnělá hvězda Pudink, kolem níž obíhalo devadesát devět planet, ale jenom ta devátá ještě jevila nějaký život. Jmenovala se Rozinka devátá a ve svých temnotách ukrývala království Světlonosné. Kdysi v něm bývalo hodně světla, proto ten název, jenže posledních několik milionů místních let byl Pudink už jen sotva viditelným dohořívajícím uhlíkem, zbytek galaxie téměř v nedohlednu, takže prakticky tma tmoucí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 35         


Dítě hromu


Z knížky Williama Elliota Griffise jsem tady přetlumočil už pět japonských pohádek. Poslední z nich se jmenuje Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně. I jarní slunce se už nechalo vylákat ze zimní jeskyně, takže nadešel čas, abych tuhle japonskou pohádkovou rapsodii zakončil číslem šest. Jak možná víte či nevíte, šestka je Luciferovým magickým číslem. Magické je i tohle jaro, které si o brzkých Velikonocích odpustilo sněhové radovánky. Šestá a na dlouhou dobu či úplně navždy poslední japonská pohádka, kterou vás v poněkud zkrácené a lehounce stylisticky poupravené formě oblažím, je o dítěti hromu. Někdy si takhle připadám, ale zatím se nechystám odejít do mraků.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Princezna Bajka


(Někdy i Pohádka)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


«     1    2  3  4  5  6  7   »