Pohádky


« strana 2 »

Světlonoška


Na vzdáleném okraji galaxie Jablečný protlak se nacházela potemnělá hvězda Pudink, kolem níž obíhalo devadesát devět planet, ale jenom ta devátá ještě jevila nějaký život. Jmenovala se Rozinka devátá a ve svých temnotách ukrývala království Světlonosné. Kdysi v něm bývalo hodně světla, proto ten název, jenže posledních několik milionů místních let byl Pudink už jen sotva viditelným dohořívajícím uhlíkem, zbytek galaxie téměř v nedohlednu, takže prakticky tma tmoucí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 35         


Dítě hromu


Z knížky Williama Elliota Griffise jsem tady přetlumočil už pět japonských pohádek. Poslední z nich se jmenuje Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně. I jarní slunce se už nechalo vylákat ze zimní jeskyně, takže nadešel čas, abych tuhle japonskou pohádkovou rapsodii zakončil číslem šest. Jak možná víte či nevíte, šestka je Luciferovým magickým číslem. Magické je i tohle jaro, které si o brzkých Velikonocích odpustilo sněhové radovánky. Šestá a na dlouhou dobu či úplně navždy poslední japonská pohádka, kterou vás v poněkud zkrácené a lehounce stylisticky poupravené formě oblažím, je o dítěti hromu. Někdy si takhle připadám, ale zatím se nechystám odejít do mraků.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Princezna Bajka


(Někdy i Pohádka)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Pohádkové střípky


Pro tento víkend jsem pro vás připravil pár střípků ze svého pohádkového archivu. Jedná se o někdy až velmi stručné vianovštiny, které ze mne vypadly na jeden zátah, aniž bych se zajímal o jejich literární kvalitu za účelem stát se slavným spisovatelem. Myslím, že Boris Vian tímto způsobem přistupoval k valné části svých psacích počinků, ale, a to je třeba zdůraznit, mnohem obsažněji, jelikož pocházel z velmi bohaté rodiny, a tak na to měl dost času. Původ mých pohádkových střípků byl hlavním důvodem, proč jsem je tady až dosud nezařadil do rubriky Pohádky. Vlastně nikam, ačkoli střípek O malém žlutém kuřátku se zde objevil v jednom mém komentáři (najděte si ho sami). Jenže během víkendu, jak alespoň hlásají meteorologové, má udeřit mráz, a tak mě napadlo, že by vás ty pohádkové střípky mohly zahřát.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Reinkarněnka


V jednom království, které se nacházelo na planetě Potulné obíhající kolem hvězdy Toulavé někde na okraji Šlehačkové dráhy, se velmi konzervativně vyhlížejícímu královskému páru už asi pojedenácté narodilo dítě. K naprostému uzoufání krále (královna si vcelku lebedila) to zase bylo děvče – tedy princezna. Chudák král z představy, že už má asi jedenáct princezen a furt žádného prince, z toho byl takříkajíc na plech, což jeho rádcové přijali jako výzvu vybrat si další dovolenou – tedy celkově zhruba už jedenáctou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Jak se sluneční bohyně nechala vylákat z jeskyně


Přicházím s pátou japonskou pohádkou v podání Williama Elliota Griffise. Čtvrtá byla o statečném lučištníku Jorimasovi, pátá je o sluneční bohyni Jasné. V Griffisově kouzelném spisku je zařazena jako poslední, dvacátá, zatímco Setkání hvězdných milenců, uvedené zde jako číslo dvě, zařadil Griffis hned na první místo. Kruh se tedy uzavírá a příští pohádka bude zase moje – dejme tomu o tom, jak se Lucifer nechal vylákat z kavárny Satori. Představuji si to zhruba tak, že se kolem kavárny Satori shromáždí dav padlých andělů, aby z ní vydoloval svého světelného šéfa, jelikož mezi smrtelníky to bez něho vypadá bledě, což má za následek i úpadek padlých andělů. Jak si přitom poradí, co vymyslí k dosažení svého cíle a jaký dopad to bude mít na smrtelníky, to si momentálně tak nějak nedokážu představit. S jistým předstihem tedy pohlédněme na to, jak si s tím poradili japonští bohové, když jsem jim ta nejjasnější bohyně, kterou ošklivým způsobem naštval její měsíční bratr, zabarikádovala v nejtemnější jeskyni.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


O statečném lučištníku Jorimasovi


Když se vám po nocích pochází po střeše podivná nestvůra smontovaná z různých živočišných dílů, vydává děsivé skřeky a jinak podobně nechutné zvuky, nakukuje do vaší ložnice s naprosto duševně nestravitelnými grimasami atp., takže definitivně přijdete o svůj klid, stane se z vás slaboučký věchýtek a místo osmdesáti kilo jich máte jenom čtyřicet, staňte se statečným lučištníkem. Naučte se míti oči na stopkách vyladěných do ostřížího zraku, za nemalý peníz si ve špičkovém obchodě kupte skutečně kvalitní lučištníkovo nářadí, ne nějaký šunt za pár kaček z papíru maskovaném sprejery komerčního konzumu, a zapište se do lučištnického kurzu velmistra Jorimasy. Pokud ten kurz absolvujete na jedničku a následující noci vystřelíte ten správný šíp, odporná obluda, která se sadomasochistickými choutkami ničila nejen váš spravedlivý spánek, žuchne k vašim nohám a vy se opět doberete svého klidu, zesílíte jako bohatýr a rozumně doladíte svá kila. Anebo si pořiďte dostatečně dimenzovanou krysu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Daikoku a oni


Předevčírem započal astronomický podzim a v následujících dnech by prý mělo dorazit babí léto. Možná dorazí, možná ne, anebo si tu dorážku nechá až na Vánoce či přímo na Nový rok. Sentimentálně dojímavá nálada však s tím bezpochyby souvisí, samozřejmě jak u koho, a tak jsem se rozhodl, že přeruším podnětně započatou sérii o mimosmyslovém vnímání všeho druhu. Na podzimním podnose s možnou příchutí babího léta přináším třetí japonskou pohádku od W. E. Griffise. Tentokrát se nesetkají hvězdní milenci, ale zástupci dvou různých způsobů nazírání na strávení lidského života. I tato pohádka má v sobě zakotvenou velmi silnou moudrost. Je už jenom na vás, jestli ji tam objevíte, anebo objevíte něco úplně jiného či se jenom pobavíte její přítulně humornou stavbou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«   1    2    3  4  5  6  7  8  9   »