Populárně naučný koutek


« strana 2 »

Jsme ve vesmíru sami? II


Jak bylo řečeno v první části: základními stavebními strukturami všech živých organismů jsou bílkoviny a genetický kód k jejich tvorbě z aminokyselin je zašifrován v DNA a RNA. Molekuly, z nichž se mohou tvořit aminokyseliny, jsou ve vesmíru zcela běžné, přičemž je tato tvorba z termodynamického hlediska zcela průchozí. To však neplatí o tvorbě bílkovin z aminokyselin. Pokud by to probíhalo jenom náhodným promícháváním aminokyselin, tak fakt, že tady jsme, je něco jako výhra v absolutně nepříznivé loterii, a pravděpodobnost, že by se to ve vesmíru mohlo opakovat alespoň ještě jednou, je prakticky nulová. Paul Davies, jakož i řada dalších vědátorů, se však domnívá, že život, seskupení aminokyselin v bílkoviny, vzniká v důsledku samoorganizace. Tato představa vede k závěru, že vesmír nejspíš kypí životem, přičemž se dá předpokládat, že některý z nich má šanci dospět až ke vzniku inteligentních bytostí, což ze statistického hlediska znamená, že i při velmi malé pravděpodobnosti může být náš vesmír okupován značným počtem mimozemských civilizací. Kde tedy všichni jsou?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Jsme ve vesmíru sami? I


Vracím se ke knížce od Paula Daviese, která se zaobírá šesti velkými vědeckými otázkami. Započal jsem poslední, šestou, v podobě Kosmických motýlů, tedy de facto chaosem. Nyní přicházím se druhou a třetí, které se týkají podstaty života. Druhá se nazývá „Hledání ráje“ a třetí „Jsme ve vesmíru sami?“. Původně jsem měl v úmyslu zaměřit se pouze na třetí otázku, jelikož už tady byla mnohokráte probírána, přičemž odpovědi se zpravidla štosují do dvou extrémů. Jeden míří k našemu nezpochybnitelnému osamění, zatímco druhý k rovněž nezpochybnitelnému osídlení vesmíru nespočetným množstvím různých civilizací. Postupně jsem ale došel k závěru, že k tomuto tématu je třeba v podobě úvodu vyňat něco z druhé otázky. Jak jsem tak vyjímal, vyjímal a vyjímal, s pocitem že to či ono bych neměl nevyjmout, tak se mi ten úvod rozrostl až do samostatného příspěvku. Vzhledem k tomu, že obě otázky spolu velmi souvisí, předkládám tu druhou jako první část té třetí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Kosmičtí motýli


V krátké reportáži o tom, jak jsem na Vyšehradě potkal Paula Daviese, jsem slíbil, že z knížky o dalších velkých otázkách týkajících se našeho všeobjímajícího vesmíru včetně nás, která mě k tomuto setkání navigovala, nejdříve vypustím otázku číslo šest, tedy tu poslední. Nehodlám to nijak oddalovat, takže ji tady hned máte. V následujících řádcích pod perexem předkládám jakýsi výtažek z příslušného rozhovoru Paula Daviese s Phillipem Adamsem. Obsahuje pouze Daviesovy reakce na Adamsovy nahrávky. Záležitost, kterou oba pánové v poklidném rozhovoru rozebírají, se týká neklidného chaosu, jenž se dá poetickým způsobem zpodobnit máváním křídel kosmických motýlů, ačkoli i nadále v sobě zachovává určitý, i když ne až tak deterministický řád.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Revoluce RNA


Deoxyribonukleová kyselina (DNA) byla až donedávna považována za královnu nukleových kyselin, jelikož jsou z ní vytvořeny geny, kódovaná řeč, kterou je napsán manuál života. Ribonukleová kyselina (RNA) byla povětšinou považována za sluhu DNA. Je to signální látka, jež vyřizuje buněčné pochůzky pro svého pána, sluha a nosič, který shromažďuje aminokyseliny, aby DNA mohla najít své vyjádření v proteinu. Jenže mikrobiologové a genetici se poznenáhlu dopracovali k úžasnému zjištění, že RNA není jen jakýmsi poskokem DNA, ale něčím mnohem více.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Superbugs


Pro poslední dubnový víkend jsem pro vás přichystal další exponát z genetické galerie Marka Hendersona. Naposledy zde byla Epigenetika, nyní vás oblažím „superbugs“. Co je to super, asi víte, a v anglicko-českém slovníku můžete nalézt, že bug je něco jako brouk, porucha, štěnice, obtížný hmyz atp. V tomto případě ono sousloví znamená antibiotickou rezistenci.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Epigenetika


Epigenetika je moderní podobor genetiky, který svým způsobem vyvrací některé výchozí předpoklady klasické genetiky, především v tom smyslu, že klade důraz na vliv životního prostředí. O epigenetice jsem se zde již zmínil s pomocí knížky Biologie víry – Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků od Bruce H. Liptona, viz Nadřazenost prostředí III – Epigenetika. Dnes předkládám další pohled z genetické galerie Marka Hendersona.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 15         


Rakovina


Tento víkend jsem se rozhodl doplnit Populárně naučný koutek o jeden z dalších kousků z genetické galerie Marka Hendersona. K zamyšlení je tam toho ještě více, vlastně celá knížka. Ještě z ní asi něco vycucnu, ale za zbytkem se budete muset vypravit do knihkupectví, tedy pokud jste tak už neučinili. Naposledy jsem zabrousil až k úrovni Inteligence, což je taková vlastnost, o níž by člověk dnes měl problém vůbec zakopnout. Tuto sobotu včetně neděle jsem zacílil na něco, o což zakopáváme téměř na každém kroku. Na rakovinu. Myslím tím jistou formu onemocnění našeho těla, ale v přeneseném slova smyslu bych mohl myslet obecnou chorobnost naší civilizace ("rakovinu"), která nás tím či oním způsobem sžírá na všech frontách. O tom obecnějším však bude jen drobná zmínka.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Inteligence


Je poslední únorový pátek, takže si pojďme říct něco o inteligenci, což je velmi užitečná a nejen lidská vlastnost, jež se však především u lidí začíná vyskytovat skoro už jako šafrán. Následující rozpravu o této záležitosti jsem převzal ze stejného zdroje jako Nepopsaný list (?). Předesílám, že na rozdíl od předchozích vstupů z genetického atlasu Marka Hendersona je tento mnohem více doprovázen mými vlastními formulacemi, aniž bych je nějak rozlišoval od více či méně přeformulovaných úvah zdroje, což se týká především prvních tří odstavců.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Nepopsaný list (?)


Po Evo-devo z genetického atlasu Marka Hendersona se vracím k něčemu, co zde již bylo probíráno v příspěvku Rasa z téhož atlasu. Problém je v tom, zda nás formují geny, nebo prostředí, k čemuž jsem měl jistý dovětek ve zmíněném příspěvku. Obojí nás bezpochyby formuje, nicméně to prostředí hraje čím dál tím větší roli, až se zdá, alespoň dle mého soudu, že kompletně převzalo veškerou nadvládu. Jestli se nemýlím, a se mnou třeba i Ignác z Loyoly, tak je tady jedna podstatná otázka: Je vliv prostředí dnes pro naše formování skutečně přínosný?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 24         


Psycho(pato)logický dav


Lidé se mohou shlukovat buď do různorodých společenství, v nichž si uchovávají víceméně soudnost, kontrolu svého myšlení, cítění a chování, anebo do davů, v nichž jsou zbaveni výše zmíněného a patologickým způsobem se podrobují jakési davové psychologii (psychóze). Tento dav má vlastnosti, které se liší od vlastností jedinců, kteří dav tvoří. Myšlenky a city jedinců tvořících dav jsou zaměřeny týmž směrem. Jedinec se stává automatem a v davu nabývá pocit nepřekonatelné moci. Tento davový efekt mu dovoluje chovat se způsobem, který by jako jedinec potlačil – například s vražednou nebo sebevražednou ničivostí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


«   1    2    3  4  5  6 . . . . . . . . . .  30  31  32  33  34   »