Noční sen

rubrika: Povídání


Už uplynula docela pěkná řádka let, kdy jsem měl děsivě depresivní či depresivně děsivý sen. Kupodivu nenastal v noci, ale za bílého dne. Za krásného modrobílého dne. I to se může stát. Stačí k tomu docela málo. Usnout a probudit se do nočního snu.

 

Lucifer


Letěl jsem tehdy letadlem na konferenci do Spojených států amerických. Anebo možná někam úplně jinam. Noční sen, o němž vám budu vyprávět, se totiž odmítl zařadit do časové souslednosti. Když si ho vybavuji, tak nejčastější kulisou bývá letadlo nebo pokoj na jednotce intenzivní péče ve Vinohradské nemocnici. Někdy se však objevují naprosto jiné kulisy. V jednom případě jsem dokonce zahlédl pokoj v porodnici, v jiném zase pokoj v psychiatrické léčebně. Let do Spojených států mi však k tomu, co vám chci říci, vyhovuje nejlépe. Vy si nicméně můžete vybrat jakoukoli kulisu včetně své vlastní.

 

Letadlo se odlepilo z ranveje jednoho z největších západoevropských letišť a zamířilo k modravé obloze, jelikož bylo zrovna jasno. Netrvalo dlouho a pod námi se začal modrat Atlantický oceán. V letadle hučelo jako ve včelím úlu, když má narozeniny samotná královna. Mohly za to letecké motory, od nichž jsem očekával, že nezačnou hořet. Samotní cestující působili poměrně klidným dojmem. Někteří z těch, co seděli u okna, koukali z okna, jiní si něco četli, další vedli tichoučký rozhovor, buď se svým spolucestujícím, kterého znali, anebo ve speciálních případech kterého viděli poprvé, popřípadě sami se sebou. Našli se i tací, kteří nečekali na přísun skromné letecké svačiny a bezodkladně začali podřimovat. K poslední skupině jsem zprvu nehodlal patřit.

 

Když jsem do sebe částečně nasoukal svačinku, kterou mi naservírovala rozkošně se tvářící letuška, jejíž tělesné přednosti jsem nedokázal periferním zrakem ignorovat, pustil jsem si jakýsi film na monitoru přilepeném na zadní části sedadla spolucestujícího, jenž seděl přede mnou. Absolutně si nevzpomínám, co se v tom filmu dělo. Vybavuji si pouze hlavní hrdinku, která mi připomínala servírující letušku, ale na rozdíl od ní byla oblečená v bílém plášti. Zřejmě někdy v době, kdy jsem zkoumal kvalitu obsahu bílého pláště, jsem usnul.

 

Probudil jsem se ve snu a všude byla absolutní noc. Nikde se neozýval sebemenší náznak sebemenšího zvuku. Bylo tak neuvěřitelné ticho, že jsem slyšel, jak mi hlavě duní neurony, jejichž hukot připomínal letecké motory. Nacházel jsem se v jakémsi objektu připomínajícím interiéry z hororových filmů. Probudil jsem se v posteli a zprvu jsem si myslel, že jsem v nemocničním pokoji. Některé kulisy tomu totiž nasvědčovaly. Pokusil jsem se zavolat sestřičku, aby mi donesla nějaké prášky, ale můj hlas mizel někde ve ztracenu. Chtěl jsem vstát, ale byl jsem přikurtovaný a nehybný. A tak jsem hleděl nahoru, kde chyběl strop, a pozoroval měsíc, který měl tvar ozubeného kola. Hvězdy vidět nebyly.

 

Najednou jsem si uvědomil, že už neležím, ale stojím. Stál jsem ve dveřích místnosti otočen zády k posteli, k níž jsem byl přikurtován. Neohlédl jsem se. Vyrazil jsem chodbami někam jinam. A pořád totéž. Nikde nikdo, interiéry čím dál děsivější a měsíc nad mojí hlavou jsem už též neviděl. Všude se povalovaly podivné věci v desolátním stavu, jejichž účel mi naprosto unikal. V jedné místnosti jsem zahlédl jakousi paraplegickou konstrukci z titánové oceli potřísněnou temně červenými fleky a zbytky nějakého jídla barvy neurčité. U ní se válela sada kladiv nejrůznějších velikostí a cáry potištěného papíru. V koutě místnosti byla obrovská výlevka, do níž jsem nedokázal pohlédnout, jelikož mě jímala tak neurvalá hrůza, že jsem prchal dál a dál.

 

Běžel jsem chodbami jako smyslu zbavený, a když už jsem si myslel, že tak budu činit donekonečna, zaslechl jsem zvuk. Něco jako pláč malého dítěte. Chaoticky jsem se rozhlížel, z které místnosti přichází. A pak jsem najednou stál ve dveřích pokoje čelem ke zdroji zvuku. Pláč dítěte vydávala malá myš.

 

V tom pokoji bylo docela hezky a útulno. Na televizní obrazovce běžely noční zprávy, v nichž se pravilo, kolik novorozenců se nám lidem už podařilo odpravit. Malá myš seděla v křesílku, pojídala brambůrky s kokosovou omáčkou a zvukově napodobovala ony novorozence. Byl jsem zhrozen a rozhodl se, že tu myš praštím kladivem, které jsem uzmul v místnosti s paraplegickou konstrukcí. Myš však zapištěla: „Co blbneš? Já jen napodobuji, ale vy to děláte skutečně.“ Pochopil jsem svůj omyl a usedl vedle myši do druhého křesílka. Pojedl jsem brambůrky bez kokosové omáčky, kterou nemám rád.

 

Jak jsem tak koukal na televizi, najednou vše zmizelo i s myší.

 

Zaslechl jsem zvláštní hudbu. Absolutně neladila, ale naplňovala mě neskonalým údivem. Ten údiv se postupně začal přeměňovat ve ztopořený klid. Byl jsem opět přikurtovaný k lůžku, nad hlavou měsíc v ozubeném úplňku, a kolem se začali shromažďovat všichni hráči. Každý hrál na jiný hudební nástroj, z nichž žádný jsem dosud neznal. Sestřička v plášti letušky mi přenesla každodenní dávku uklidňujících prášků a talířek se smaženými bramborovými hranolky. Dostavil se i primář a začal hrát na housle. Tenhle hudební nástroj jsem už znal.

 

A zase to ticho. Stál jsem uprostřed obrovského sálu sám a neosvětlený, jelikož byla hluboká noc a všichni patrně spali. Nebyl to vlastně sál, ale galerie. Všude kolem visely obrazy, které jsem nemohl vidět, ale mohl cítit. Potácel jsem se mezi obrazy a hledal ten svůj. Zakopával jsem o jakési harampádí, jehož podstatu jsem odmítal zkoumat. „Ten obraz tady musí být“, říkal jsem si, a to byl jediný zvuk, který jsem slyšel. „Už se konečně probuďte!“ zařval jsem do těch temnot. Nikdo mi neodpověděl, jen obrazy začaly potichu padat na mou hlavu.

 

Když jsem se konečně probudil v letadle krátce před přistáním do Velikého jablka Nového světa, spatřil jsem, jak zbytky mé letecké přesnídávky dojídá taková malá myš.


komentářů: 18         



Komentáře (18)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


17
Zuzana (neregistrovaný) 16.01.2018, 14:40:57
Samozrejme o hadku vubec nejde. Snad jen pro toho, kdo by v tomto hadku chtel videt.

https://michaelpalka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=477574

http://filmecheck.cz/film-25987-mys-ktera-rvala

https://www.csfd.cz/film/334-mys-ktera-rvala/prehled/

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10252510959-mys-ktera-rvala/21038146461/bonus/6970-upoutavka


Pouziva se I prenesene, jak vetsina z vas vi..
Zminka o depresich nemela co delat s L. automatickym prepisem pnuti stve podvedome mysli, ale s moji vedomou mysli. A ta je v pameti, co se v ni odehravalo v nemocnici, pote v rehabillitacnim centru a jeste dost dlouhy cas po navratu domu.

U me se to ani neda nazvat navraty do tmy, naopak jsou to navraty ze tmy do svetla a ty tmavsi vzpomenu jen kdyz slysim nebo ctu zazitky podobne mym mym tehdejsim. Nicmene se zdarilo to pnuti prenest - i kdyz na moment. Nikoliv k me skode, litost zbytecna.


Reagovala jsem na surrealisticky prepies podvedome mysli s humorem a pripomnela surrealisticky pribeh "Mys, ktera rvala", s nadeji, ze nebude nutne to dovysvetlit. St. Kocour to, myslim, pochopil Kazdy pojima zivot jak umi. ;) S pocitem 'neuveritelne krasy nebo bez. ;)

Ja bych doporucila humor, ten funguje dost spolehlive. Luciferovo surrealisticke tlachani a hra se slovicky je pokud vim tvuj trademark co cesky internet stoji . ) Mne osobne se "Nocni sen" libi a nevidim duvod tyto 'ulety' opoustet.

Mir s vami, pratele. :)


16 Tak jest Tahiti!
Starý kocour (neregistrovaný) 16.01.2018, 08:47:38
Všechno může být opakováno - jen ten život je autorem signovaný originál. Pořizování kopií není možné.
Tak pravil Světlonoš...

15
Tahiti (neregistrovaný) 16.01.2018, 07:55:23
Tyhlety všechny analajzy jsou takzvaně na prdéček. Poslední tři řádky Luciferovy čtrnáctky to říkají stručně a přehledně. Hádat se o rozumné je nerozumné. Mlčící S vyplazeným jazykem

Lucifer
14
Lucifer * 16.01.2018, 00:20:26
Deprese? Tak to je mi líto. Něčeho takového jsem neměl vůbec v úmyslu. Původně to mělo směřovat někam jinam. Prostě takové komické surrealistické tlachání a pohrávání si se slovíčky, což mě poslední dobou docela baví. Jenže jsem zvolil zmíněnou metodu a přes občasné pokusy odlehčení se to sypalo právě tímto směrem. Výsledek nepovažuji za kdovíjaký literární počinek, ale za automatický přepis pnutí mé podvědomé mysli. V nadcházející době se pokusím úletům tohoto střihu vyvarovat. Jak napsal Čestmír Vejdělek http://jdem.cz/dsa529 : Do tmy se neohlédni.

Život je úžasná věc, kterou je třeba pojímat s noblesou, pokorným nadhledem a s pocitem neuvěřitelné krásy, bez ohledu na jakékoli nepříjemnosti, které s sebou přináší. Nevinný

13
Zuzana (neregistrovaný) 15.01.2018, 23:33:05
Psychiatricke lecebny si 'interpretka' vsimla - a dokonce ji v 'interpretaci' uvedla. Jenze empiricka zkusenost mne jiz drive poucila, takze jsem to opatrne samocenzure opatrne vymazala. ;)

Cely ten Kuciferuv moc zajimavy! sen je komplex veci a ze to vim, mohlo z me 'teasing' reakce docela vyplynout, ctete pozorneji, deti. Nejen text, ale i lidi (tedy vase spoludiskutery a spolutrpitele ;) ctete pozorneji. ;) Chtela jsem jen uvolnit napeti, ktere ve mne ( a nejspis i u dalsich ctenaru) sen vyvolal. Skoro deprese...

Totez plati pro me, though. ;) Ale neplati pro St. Kocoura, Kocour cte pozorne vzdycky!

Zabyvala jsem se v posledni dobe mimo jine tridenim a ctenim starych dopisu, psanych propiskama a vyplynulo mi z nich mnohe pouceni.

Taky jsem v te stokilove hromade posty nasla Steklikuv 'Projekt kosmickeho pivovaru'. ;) Takze ted uz mam uplne jasno, kde se Honza prave nachazi. ;)


Lucifer
12
Lucifer * 15.01.2018, 22:48:52
[10] Ano. Jde o jakési metaforické leporelo stvořené metodou automatického psaní čerpajícího z podvědomí. Podněty nepřicházely jenom z mých zážitků, ale i z jiných zdrojů. Třeba malá myš je částečně inspirována Pěnou dní od Borise Viana; má však i jiný, můj vlastní rozměr. Jak jsem naznačil: Každý si kolem těch metaforických podobenství může postavit vlastní kulisy. Ať už vědomě, nebo podvědomě. A pokusit se najít vlastní obraz v obrovské obrazárně poslepu. Nevinný

11 Pro Zuzanu
Starý kocour (neregistrovaný) 15.01.2018, 22:41:53
Ten film jsem viděl už dávno, ale zapamatoval jsem si ho docela dobře. Měl totiž takovou zvláštní surrealistickou atmosféru, ačkoliv kamera i herecké výkony byly takříkajíc \"v normě veselohryů.

Asi ta šílená situace - ale která by se docela dobře mohla přihodit. Tak - nebo podobně.
Citlivý okamžik, kdy malinký popud dokáže zásadně změnit situaci, svět...

Efekt motýlích křídel. Kapka, která způsobí přetečení poháru. Jeden elektron navíc, který spustí klopný obvod, ovládající povel pro spuštění atomové války, která vyhladí lidstvo.

Ale nebojte se. Je empiricky zjištěno, že po každé velké katastrofě přežívá cca 7 % zasažené populace. Krys, švábů, lidí, zlatých stafylokoků.

Proč 7% nikdo neví. Asi přírodní zákon.

10
xxx (neregistrovaný) 15.01.2018, 22:34:24
Však licentia poetica umožňuje úplně všechno...
Důležitý je celek. Obrazy plus myšlenka.

Po dlouhém trmácení "Ten obraz tady musí být."

Lucifer
9
Lucifer * 15.01.2018, 21:53:18
[4] Snad jenom ta Vinohradská nemocnice, ale to jsem ohlásil. Nicméně není to totéž, jen jsem si na to vzpomněl a jakýsi podnět tam bezpochyby je. Zbytek je úplně mimo. Především malá myš. Kokosovou omáčku jsem přimíchal zcela náhodně. Zajímavější je psychiatrická léčebna a paraplegická konstrukce. Ale toho si interpretka jaksi nevšimla. Úžasný

8
xxx (neregistrovaný) 15.01.2018, 21:52:06
Tahiti, škoda přeškoda, že nenapíšeš takový komentář jako článek!

Stella
7
Stella 15.01.2018, 21:49:48
Je to detail, ale přece: v těch Smlouvách dvojí krve byla s vědomím a s dovolením paní, která to prožila, použita její vzpomínka.

Já jsem zažila v nemocnici na JIP také pacientku, pokročilého věku, která křičela nepřetržitě: volala policii, smlouvala o život. Nabízela všechno možné.
Křičela ze všech sil (kde je brala?)do tří ráno, pak jí něco píchli, ale od půl šesté křičela zase.
Mozek, to je věc! Když je.

St. Kocoure, můj sen: stojím v místě mně nejbližším, v kuchyni. Prázdný stůl a všude zavřené dveře, bez klik. Asi si to děláme sami.

6
Z. (neregistrovaný) 15.01.2018, 20:14:56
A of chvile kdy jsem to tukala se zase 'svet' zmenil.

5
Zuzana (neregistrovaný) 15.01.2018, 20:13:16
O snech taky tady, zase trosku jinak ;):

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/2382-o-smlouvach-dvoji-krve.html


"Zuzana (neregistrovaný) 05.06.2017, 13:32:46
Nevim. Je toho hodne, co nevim ;)

Ale - pokud jde o zazitek Vasi pritelkyne, tam mam temer shodnou zkusenost: vlidne, mlhave a krasne tvare, podavajici mi pomocnou ruku. Nektere se podobaly mym pratelum, kupodivu pratelum z davnejsiho minula. Byly vlidne a prinasely mne pocit nebyvalo stesti, stesti jineho druhu, nez na jake znam z bezne reality.
Je to temer nesdelitelny pocit, ktery se stejne pokusim nekde a nekdy vyjadrit, ale chce to cas a hodne premysleni.

Ale jak jsem psala v minule v debate na toto tema, zatim svoje nemocnicni pocity pricitam hlavne me fyzicke kondici po urazu a po nasledne operaci a s tim souvisejici medikaci, kterou jsem nedobrovolne dostavala do systemu. Nektera tezka sedativa,dokonce morfium proti bolestem - to udela svoje dilo...mozna v te situaci dobre. Kupodivu si pamatuju hodne detailu. Pamatuju si castecne i operaci primo i kdyz jsem si ji v polobdeni zapamatovala sluchove jinak, nez jak se odehraly v realite. Rezave skripeni chirurgickeho nastroje (pilky)jsem si zapamatovala jako hluk pojizdneho voziku, na nemz se vozili lide v pracovnich plastich, kteri rozvazeji ovocne dzusy a napoje vseho druhu a davaji to regalu :) A vnimala jsem to jako zazitky z CR. Pamatuju si i vyroky doktoru a personalu kolem me, jak spolu behem operace mluvili...Jedno ale je jiste: podobne jako St. Kocour se od pobytu v nemocnici a rehabilitacnim centru nebojim smrti, prinejmensim ne jako driv. Zkratka jsem si svoje zazitky a pocity dala dohromady s 'zivotem' po smrti a ten jsem vnimala jako krasny...:)"


4
Zuzana (neregistrovaný) 15.01.2018, 18:00:23
Vidím to jako mix nemocnice Vinohradská, myš zabitá ne kladivem, ale dlaní pod posteli u dědečka na Slovensku, zaoceánské konferenční lety, kde jedinou záhadou je kokosová omáčka, leda v Praze nabitý ( a znovu nabytý ) kokos v důsledku konfliktu s vozem metra, ale ten záhadou není, reakce na trumpeeland a dávné shlédnutí filmu

"Myš, která řvala"

"Varování: Následující část článku vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.
V nejmenším státě světa, v alpském velkovévodství Grand Fenwick, vládne velkovévodkyně Gloriana XII (Peter Sellers) spolu s ministerským předsedou Rupertem Mountjoyem (Peter Sellers). Grand Fenwick je ekonomicky závislý na exportu místně pěstovaného vína. Když se však možnost exportu vína do Spojených států radikálně sníží, poté co se v Kalifornii začne vyrábět jeho imitace, rozhodne se vláda velkovévodství vyhlásit USA válku v naději, že válka rychle skončí vítězstvím USA a ti se jako vítězové o poražené velkovévodství ekonomicky postarají. Do USA se vypraví dvacetičlenný sbor lučišníků pod velením dědičného maršála Tullyho Bascomba (Peter Sellers). V době připlutí do New Yorku je město liduprázdné, protože je nacvičován protiatomový poplach. Newyorská hlídka omylem považuje sbor lučišníků za mimozemšťany. Sboru lučišníků se podařilo zajmout amerického generála a několik policistů a dále zajmout vědce, který právě dokončil vývoj miniaturní bomby, která může zničit svět. Výsadek se se zajatci vrátil do Grand Fenwicku, s tím, že válku s USA vyhráli.

Konec části článku, která vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla."

«     1    2   »