Archiv - Březen 2014


« strana 3 »

Co je komunismus? (Klácel – Němcová)

rubrika: Pel-mel


Kdysi jsme se učili o Klácelových Listech přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. Věnoval je Boženě Němcové. Bylo jasné, že není o čem pochybovat: Oba inklinovali ke správnému učení. Ale Klácel je k nové ideologii překvapivě kritický. Své postoje zdůvodňuje filozoficky a nábožensky. Vypadá to, jako by stačil název díla a někteří historikové předpokládali jednoznačnost a „levicovost“ Klácelových názorů, aniž by si přečetli pramen samotný. Je skutečností, že Klácelův způsob vyjadřování je velmi květnatý, strojený, občas i patetický, ke čtení neláká. Nicméně, jeho myšlenky jsou velmi aktuální dnes, kdy věci, jež se zdály být jasné, znovu ztrácejí ostré kontury. A to se Klácel domníval, že dobře bude tak za dvě stě let…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 15         


Nedělní Rouperova rekonvalescence

rubrika: Povídání


Prohlásil jsem, že zde v neděli nic dávat nebudu. Stellu to rozesmutnilo a jako topící se chytila posledního stébélka, že mě snad někdo zaskočí. Bezpochyby tím nemyslela sebe, ale nejspíš Roupera de Clotrimazola se svojí roztomilou partičkou. Přinutil jsem se tedy přerušit svůj dlouho plánovaný víkendový spánek a dotrmácel se až k tomu nejspodnějšího sklepního futrálu, kam Rouper obvykle zaleze, když nemá náladu komunikovat se světem. Rouper si mě prohlížel velmi znechuceně, procedil mezi zuby několik ve slušné společnosti nepoužitelných slovních hříček, ale nakonec se nechal obměkčit a podal mi lístek, na němž byl napsán začátek jeho dalšího čertího rozjímání. Řekl mi, že když ten úvod dokončil, zasekl se jako rezatý klíč v tisíc let nepoužívaném visacím zámku a pochopil, že už to dílko nikdy nedokončí. Ať si to tedy vezmu a předložím čertím čtenářům, jestli by se třeba o to dokončení nepokusili. Když jsem s tím papírkem odkráčel, nemohlo mi uniknout, že se mu velmi ulevilo, takž není vyloučeno, že z toho svého sklepního futrálu zase někdy vyleze. Teď bude následovat úvod Rouperova jím zřejmě nikdy nedokončeného dílka, o jehož dokončení se můžete pokusit. Ten úvod je velmi krátký, kratší než tento perex, a ode mne, jak už jsem řekl, nic dnešní neděli nečekejte. 

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Richard Feynman na svobodárně v Los Alamos

rubrika: Pel-mel


V pojednání Einsteinův-Rosenův vlnící se vesmír jsem zmínil zábavnou knížku Richarda Feynmana, která se v originále nazývá Surely You're Joking, Mr. Feynman, což v českém překladu znamená něco jako, že to Feynman nemůže myslet vážně. Někdy si na ten název vzpomenu, když zde zcela vážně popisuji realitu a některé reakce naznačují, že to nemohu myslet vážně. Komentátora rezyho, jehož si velmi vážím, ačkoli mě podobně jako informace, i když z jiného úhlu pohledu, tady velmi seriózně cupuje, to dokopalo do stavu, že si tu knížku po mnoha letech začal znovu číst. Pro tuto sobotní resuscitaci jsem připravil jednu ukázku z této knížky, abyste se tak nějak do těch Feynmanových vážně nevážných stavů vcítili. Týká se jeho účasti na projektu Manhattan, jenž za druhé světové války měl za úkol vyrobit atomovou bombu. Feynman byl přizván jako velmi nadějný teoretický fyzik, jenž v této době ještě neměl ani jeden titul. Projekt Manhattan se odehrával téměř po celých Spojených státech, přičemž čtyři nejdůležitější centra se nacházela v Chicagu (stát Illinois), Oak Ridge (Tennessee), Richlandu (Washington) a Los Alamos v Novém Mexiku. Poslední štace byla právě ta, kam se měl přesunout Feynman. Ubytován byl ve svobodárně v nedalekém městečku Albuquerque. Zde je jeden jeho zážitek z tohoto období, převzatý z kapitoly Los Alamos zdola z výše jmenované knížky, který začíná v okamžiku, kdy se příslušné stavební firmě konečně podařilo dostavět svobodárny:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Satoriho svíčka

rubrika: Poetický koutek


(Ovinutá chobotnička)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Roztržitost? (Veřejná zpověď)

rubrika: Povídání


Ráno jsem lomcovala klikou od výtahových dveří a polohlasem jsem proklínala všechny elektrárny světa, včetně Dukovan, DněproGESu a nedostavěného Temelína. Výtah nejel a nejel. Červená nesvítila. Z přízemního bytu vyšel ten drzý puberťák. Co se děje, paní? Zkuste si ten výtah přivolat. Zmáčkněte ten knoflík. Nikdy dřív mě nenapadlo, že jsem stejně směšná, jako ty figurky, o kterých se vypravují anekdoty. Ale jak teď čím dál častěji vzpomínám, musím si přiznat, že tomu tak je, bylo a docela určitě už to tak zůstane.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 25         


Schrödingerův vesmír

rubrika: Populárně naučný koutek


Po předchozím vlnícím se vesmíru od Einsteina a Rosena je načase vypustit do modelů vesmíru kvantovou fyziku. Jedním z těch, který s tím vypuštěním neváhal, byl Erwin Schrödinger. Pojďme se tedy podívat, jakým způsobem tento skvělý rakouský teoretický fyzik vypustil kvantovou fyziku mezi Einsteinovy vesmíry, a taky jak si svého života užíval. Musím říci, že právě tím druhým způsobem je mi velmi sympatický.cool

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda

rubrika: Povídání


V neděli jsem poprvé letos vyrazil na jedno z nejmystičtějších míst v Praze a jejím blízkém okolí. Tohle místo je přímo v Praze a nazývá se Vyšehrad – nejtajemnější a nejmystičtější místo nabité jakousi pradávnou energií, které můžete v Praze naleznout. Není tedy divu, že jsem zde na Vyšehrad, stejně jako na pro mne kultovní Slapy u Nové Rabyně mimo Prahu, už několikrát upozornil, třeba v podání Luciferův sloup nebo básničky Praha. Pod tímto téměř okultním či kultovním místem jsem v neděli potkal „medvěda“.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Dobrou chuť! (Jídlo a stolování v 19. století)

rubrika: Pel-mel


Existuje obor zvaný sociologie jídla. Není divu, že si stravování zaslouží zájem vědy. Protože, jak je psáno v knize Z dějin české každodennosti: „Pro nezanedbatelnou část populace jídlo bylo a je hlavní starostí, zájmem, potěšením i konverzačním tématem… Jídlo uspokojuje jednu ze základních životních potřeb. Způsob tohoto uspokojení se proměňuje jak v závislosti na době, zeměpisném určení a vývojovém stupni lidské společnosti, tak v závislosti na příslušnosti k té které sociální, případně profesní vrstvě. Váže na sebe další sociální funkce: je úzce spojeno s náboženstvím, společenskou komunikací a reprezentací, je zdrojem PŘEDSTAV a IMAGINACE, zdrojem a inspirací regionálních stereotypů. V tom, co jíme, se projevují ekonomické, sociální a kulturní vlivy.“ (str. 117) Postoje k jídlu odrážejí i hierarchii v rodině. Bývalo běžné, že nejprve a nejlépe jedl živitel, pak synové, dcery a matka.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Na hladině

rubrika: Povídání


Na hladině Slapské přehrady

Vznáší se moje tělo

Má duše do nebes odletěla

Protože se jí tam chtělo

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Březnová

rubrika: Poetický koutek


(Do copánků)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


«   1  2    3     »