Archiv - Červenec 2016


« strana 1 »

Podivnosti moci (Canetti: Hitler Speerovýma očima)

rubrika: Pel-mel


Je známá věc, že autoritativní režimy si málokdy rozumějí s moderním uměním. Totalita upevňuje stávající a vrací se k minulému, osvědčenému, zatímco boření konvencí všeho druhu je přímo zákonem nadcházejícího času (pokud vládce nevyhnal ze země skutečně tvůrčí umělce). Není náhodou, že sochy a obrazy z dílen německých a sovětských umělců meziválečné doby jsou si tak podobné. Popisný realismus, masová dostupnost a didaktičnost – víc není režimu třeba. Od architektury se pak očekává monumentálnost. Z důvodů velmi politických. Albert Speer nebyl architektem ani tak vynikajícím, jako proslaveným. Jeho osud je naprosto výjimečný i v tom, jakou sebereflexí prošel během mnohaletého žaláře. Přesto: když v 75 letech vzplanul láskou k mladé ženě (a ona se zamilovala do něj), on, otec šesti dětí a manžel příkladné manželky, poprvé v životě pocítil jinou vášeň, než závrať z možnosti podílet se na moci. Přiznává to. Najednou pochopil, že v jeho životě bylo všechno náhražkou. Prožil domnělé přátelství, domnělou lásku, miloval domnělé umění. Opravdovým bylo jen jeho opojení mocí.
 
Stella

Celý článek »

komentářů: 7         


Když přijde láska

rubrika: Pel-mel


Červenec se zvolna začíná dobírat k srpenci, léto je v plném proudu, občas tak nějak sprchne, někdy i víc takže laskavé vodní přívaly tu a tam něco vyplaví, do toho burácí hromy a blyští blesky, nicméně teploty mají neustále tendenci držet se ve svých maximech okolo třicítky. Takže je furt horko. V průměru víc než v májovém květenci, kdy „hrdliččin zval ku lásce hlas“. To pravil Karel Hynek Mácha a mnozí ten květnový měsíc považují za měsíc lásky. I já jsem k tomuto májovému ulpívání k lásce vždy znovu a znovu směřoval, a téměř vždy znovu a znovu jsem byl těžce vyveden z míry. Každý, kdo si pořádně přečetl Máchův Máj, musel bezpochyby dospět k závěru, že v tomto zlovolně květnatém měsíci není láska tím nejdůležitějším. Mně to trvalo hodně dlouho, než jsem k tomuto závěru tak nějak dospěl. Ale nakonec se mi to podařilo. Láska může nicméně kvést v kterémkoli ročním období. Každé z nich k tomu má své vlastní a ničím nezaměnitelné páky. Takže teď bych rád oslavil lásku letní, k čemuž jsem si dovolil přichystat čtvrtou část ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií. Ve třetí části jsem s pomocí na konci zmíněného zdroje zabrousil do epochy heroické medicíny. Dnes se vracím do epochy renesance, jelikož tam je třeba hledati ty nejromantičtější projevy lásky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Mléčná dráha

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Narodil jsem se v Mléčné dráze. To je taková galaxie, kde jste se narodili všichni, kdo tohle čtete. Nepředpokládám, že to čte někdo z jiné galaxie, ale jeho přítomnost bych jistě přivítal.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Atlas mraků (Vytrženo z kontextu)

rubrika: Pel-mel


O filmu Atlas mraků se na Neviditelném čertovi diskutovalo už mnohokrát. Předlohou k filmu je velmi obsáhlé epické dílo střídající historická období a uvádějící příběhy lidí (v jednom případě klonů), kteří se nikdy nepotkali. Přesto je něco (tajemného) spojuje. Ale na rozdíl od filmu není v knize tento motiv zásadní. Mitchell má neobyčejnou fantazii, je mistrem rozvíjení děje pomocí nesčetných detailů a souvislostí. V tomto ohledu je doslova marnotratný. Jiný autor by z jednotlivých osudů vytěžil nejméně tři knihy. Ne každý by ale byl schopen rozdílného dobového vyjadřování tak, jak to dokáže Mitchell. Všechny postavy z různých časů jsou ztělesněním jedné duše, která symbolizuje věčný koloběh, ale přiznám se, že jsem úplně nepochopila, jestli má postavy spojovat ještě něco jiného, společného (kromě mateřského znaménka). Počítám-li dobře, hlavních postav je šest. „Atlas mraků“ je název skladby, sextetu, který zpravidla přinese brzkou smrt tomu, kdo jej dostane do ruky. Fundované informace o knize uvádí Wikipedie. Dnešní příspěvek přináší úryvky z dialogů, z dopisů a z deníkových záznamů.
 
Stella

Celý článek »

komentářů: 65         


Točité schodiště (Pelmel na literární motivy)

rubrika: Pel-mel


Lidové noviny přinesly v pátek 17. června 2016 stať Ondřeje Horáka Svobodná česká literatura vyklidila pozice. Zamyšlení se zabývá důvody, proč se současní autoři neřadí k předním světovým spisovatelům. O. Horák si je vědom toho, že příčiny stavu jsou také mimoestetické. Ale i tak bychom za poslední čtvrtstoletí sotva našli dílo něčím objevné. Zatím čekáme na jedince, který překročí mez solidní průměrnosti. Dobrých domácích knih je dost, ale na veledílo si doba musí počkat. Neuzraje každý den a také potřebuje úrodnou půdu. Zvláštností takové úrodné půdy je to, že připomíná vyprahlý úhor. Neboť i zde platí stará pravda, že nejlepší věci vznikají pod tlakem. Pod tlakem nepříznivých okolností, nikoli pod tlakem společenské objednávky. Zdá se přitom, že nikdy u nás nežilo tolik spisovatelů nebo psavců jako dnes. Českou příchylnost k psaní už kdysi postřehl Karel Havlíček (z Borové u Přibyslavi), když řekl, že u nás je z dopuštění Božího každý vlastenec spisovatelem. Nakonec, vydat knihu může každý, viz internetové návody. (Pokřtít! Včas!)

 

Stella


Přelévaná realita

 

Daniela Hodrová je autorka, která má své spolehlivé místo v domácí i zahraniční literatuře už pěknou řádku let. Známější je ovšem její mladší kolegyně z bratrského (a většího) Polska. Olga Tokarczuková se dívá na svět podobnýma očima. Obě spisovatelky mají k sobě blízko, možná je to dáno i sdílenou uhranutostí C. G. Jungem. Zatímco Tokarczuková tišeji a smířlivěji vstřebává svět, Hodrová tu kráčí, tu pobíhá po pražských ulicích a náměstích. Neustále se vrací k olšanskému hřbitovu, přitahována jak vzpomínkami na dětství prožité v jeho blízkosti, tak silným magnetismem místa přebývání neživých. Bloudí sem a tam, v chůzi se zaplétá do nitek a pavučin poletujících vzduchem, některé ji vedou k Giordanu Brunovi, další ke Komenskému nebo k Rudolfu Steinerovi, jiné k postavám z mýtů křesťanských i nekřesťanských, v chlebnikovovském nadstátí potkává ty, kdo utvářeli její vnitřní svět.


komentářů: 0         


Test

rubrika: Pel-mel


sssss fdddddddddd ddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddd dfffggggggggggggggggggg gggggggggggggggggg ghggggggggggggggggg ggggggggggggggggggg ghgggggggggggggg


ssssssssssssssssss

 

 

ssssssssssssssssssssss

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

sssssssssssssssss


komentářů: 0         


Probuzení a Žena, která se ptá proč

rubrika: Poetický koutek


(Má vlajka srdce)

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Mentální choroby – Kolotočová a šoková terapie

rubrika: Pel-mel


první části tohoto ústředního letního seriálu na téma podivuhodných výdobytků medicíny napříč historií až téměř dodneška jsem naznačil, že zdroj, jenž jsem si dovolil k tomuto počinku využít, se skládá ze čtyř kapitol. Stejně jako druhou část jsem i tuto třetí obhospodařil kapitolou čtvrtou, jež se jmenuje „Epocha heroické medicíny“. Tato kapitola okupuje zhruba polovinu zdrojové knížky a i přesto, že se týká naší relativně nedávné minulosti (někdy možná i přítomnosti), demonstruje tak neuvěřitelná lékařská alotria, že předchozí tři historické kapitoly jsou výrazně pozadu. Dnešní ukázku z tohoto jistě velmi podnětného dílka jsem věnoval některým léčebným procedurám duševně či mentálně postižených lidí. Soustředil jsem se především na dva terapeutické postupy: první využívá kolotoč, druhý elektrické šoky, přičemž jejich vhodně zvolená kombinace může být bezpochyby ještě efektivnější.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Moc a přežívání (Elias Canetti)

rubrika: Pel-mel


O moci jako o nejsilnějším pudu bylo už napsáno mnoho. Právě tak o moci bezmocných a bezmoci mocných. O touze po ovládnutí druhého, o potřebě manipulovat jím. (Když to nejde jinde, tak aspoň v nejhlubším soukromí.) Canetti se zaměřil na moc jako na cestu k přežití. Z jeho pojednání je zřejmé, že touha po moci je zakódována jako jeden z projevů samotného života. Přežít za každou cenu! Ale bez nadání rozumem, bez morální brzdy…

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 10         


How many more years

rubrika: MojeTrubka


Kolik let ještě budu žít? Ptám se někdy a někdy zase přepočítávám ta léta předešlá. Čím dál tím častěji je přepočítávám rychleji. Někdy mám skutečně pocit, že jedu ve stále se zrychlujícím vlaku. Koukám se z jeho okna, má léta se kolem míhají jako snímky na starém filmovém pásku z umělé hmoty a někdo otáčí klikou promítačky čím dál tím zběsilejším tempem. Tím promítačem jsem já sám. Okénka filmu se hromadí, můj čas se krátí, a až se budu blížit k cíli své cesty, posypou se okénka mých let tak zběsile, že se celý film rozsype, rozmázne v samotný konec, který se pak už nehne.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 26         


«     1    2   »