Neviditelný čert

Stella 10.12.2014, 09:05:45
8747
Prostě to tak je! A šlus.
Spíš ale taková situace přijde nečekána nezvána.

Stella 10.12.2014, 09:03:56
Pro Kocoura. Někdo by řekl synchronicita. Dnes se mi totiž zdálo, jak jdu cestou za zahradami v místě, kde jsme kdysi bydleli. (Je zvláštní, že tu ulici a náš dům ve snu navštěvuji vždycky jen zezadu. Myslím, že tam chodím strašit. Podobně další město ve snu procházím jen v noci.) Ve snu mě překvapilo, jak tam všechno bylo zarostlé - travou a květinami, všechno bylo vyšší než já.
Moje představa konce světa byla právě prkenná ohrada(k sousedům), ale za ní už jen ta mlha.
Máte Kocoure, krásné vzpomínky,nebo - na rozdíl od jiných - z nich dovedete čerpat.

G (neregistrovaný) 10.12.2014, 04:19:35
Ještě k [8741] - dost originální theorie, ale souhlas, jen nevysvětluje, pokud se vše odehrává pouze v readrově hlavě, ty "reálné?-zdokumentované"pohyby a zvuky předmětu/objektů.
Plynule navážu v duchu tohoto vlákna s tématem duchařina/červí díry - nejdříve rídňete >
http://cody.eldar.cz/magie/houska/moje.htm
...a pak gůglňete"hrad houska brana do pekel", vyskočí toho na Vás spousta.
Můj osobní zážitek s tímto fenoménem :
V roce tuším 1985 odkoupila od státu Spolana Neratovice tento zdevastovaný hrad za účele zřízení Nočního sanatoria pro pracující (Playgirls 1, 2 ? ).
Zúčastnil jsem se tehdy, coby bezpečák, výjezdního zasedání do tohoto objektu, za účelem posouzení stavebního stavu, a vznesení připomínek k plánované velkolepé přestavbě.
Stručně- při zběžné prohlídce jednotlivých místností jsem měl po celou dobu velmi zvláštní-nepříjemný, skličující pocit. Šumění v hlavě. Tlak v hrudníku. Později- již venku, migréna, na kterou normálně netrpím.
Při cestě zpět, jsem ke kolegům zmínil tyto pocity. Potvrdili mi totéž...
Do dneška je tato příhoda pevně vryta do mé paměti.
K realizaci onoho sanatoria nikdy nedošlo...
Měl jsem tehdy sto chutí do posudku napsat- na hradě straší...
GM

Starý kocour (neregistrovaný) 09.12.2014, 23:46:48
Měl jsem, jako opravdu malý kluk, i představu "konce světa". Na jednu stranu, na sever byla vzadu za vilou brána, která se nikdy neotevírala - silnice, která tam měla být se nikdy nepostavila. Ale přes drátěný plot byl vidět oblý vrcholek kopce, za nímž už byla vidět jenom obloha. To pro mě byl konec světa, tam už prostě nic nebylo.
Na opačnou stranu, na jih, bylo vidět do údolí a dál na protější kopec se šachtou. Tam se chodilo do obchodu, tam byli lidé, odtamtud občas přicházela krásná navoněná paní, které jsem měl říkat "mamušo". Tam byl "svět".

Ale moje skutečná maminka tehdy byla "babča" v zástěře, která moc česky neuměla, což jsem nevnímal, u nás se mluvilo víceméně polsky nebo "po našem", ale byla to právě babča, ke které se chodilo s rozbitým kolenem nebo pro chleba se sádlem. A která mě večer držela za ruku, když jsem se bál Žabáka, který v noci skřehotal u našeho "stavu" - rybníčku dole na zahradě. Když jsem tam byl asi před patnácti lety, vila mé pratety už byla dávno zbouraná, ani základy nezůstaly. Dole pod svahem jsem našel vyschlý rybníček tak deset krát patnáct metrů, hluboký ani ne metr. Ale tehdy v padesátém tam byla tajuplná hladina porostlá žabincem, pod níž mohlo být cokoliv. Třeba Žabák - moje dětská obluda, jako ta z jezera Lochnes. Ani nevím, jak vypadal - ale byl strašlivý.

Měl jsem krásné dětství. Kdyby nebylo moje, tak bych ho někomu záviděl...

Starý kocour (neregistrovaný) 09.12.2014, 22:57:18
Inu: struny jsem z uvažování o Všehomíru vynechal. Už od začátku se mi nelíbily, nějak divně vysvětlovaly věci, vysvětlitelné i jinak.
Ale myslím si, že člověk, Homo Sapiens má rád jakýsi řád. Pyramidu. Ale struny se nějak zapletly - i kauzálně.
V době, kdy se černé díry nedaly moc prokazatelně pozorovat a uvažovalo se o tom, že po volném intergalaktickém prostoru bloudí takoví neviditelní požírači čehokoliv jsem měl primitivní představu, že každá galaxie by měla mít uprostřed černou díru. Jako nejkoncentrovanější stav hmoty i energie. Dneska se zjišťuje, že tomu tak pravděpodobně je. Neboli: poznání se přibližuje mé fantazii, což mě velmi těší, věci jsou uspořádány do nějakého řádu.
Teď ještě vysvětlit ty "temné síly" nějak jinak, elegantněji a budu docela spokojen s vesmírem, ve kterém žiji.

Neberte mě moc vážně, jsem naprostý laik...

Lucifer  09.12.2014, 19:39:54
mefi, fyzikální teorie platí do té doby, dokud její předpověď nenarazí na něco, co je s experimentem v jednoznačném rozporu. Pak je třeba ji buď opravit či nahradit nějakou vyšší formou. Standardní kvantová teorie takto zatím úspěšně funguje, takže je zcela použitelná a bez ní si už nedovedeme představit valnou část moderních vědeckotechnických výdobytků, jako třeba počítače. Není důležité, do jaké míry nás její matematické struktury ponoukají k nejrůznějším fantastickým interpretacím v podobě reálných struktur, jako je třeba entanglement, jenž vedl až k představě neustále se větvících vesmírů. Důležité je, že funguje. To se zatím nedá říci o jejím pokusném následovníkovi, teorii superstrun. Ta se ve svých matematických strukturách motá jako nudle v bandasce. Předpovědět zatím dokáže míň, než co předpověděla standardní kvantovka, takže její struny se čím dál tím víc podobají těm zamotaným nudlím, beztvaré hromádce propletených špaget. Strunaři promiňte.

Stella 09.12.2014, 19:34:30
St. Kocoure, ta ohrada je moje! představa z dětství. Za ní byla mlha. (Později západní Německo. To jsem si vůbec neuměla představit. A bylo kousek od nás.)

Ohledně duchů. Vnímání atmosféry ano, ale pak je tu taky reálná existence některých jevů - bytostí?- nezávislá na nás... Fakt že jo.

mefi (neregistrovaný) 09.12.2014, 19:20:33

Ony některé části fyziky (strunaři promiňte) mají toho asi s vírou společného více, než si jsme ochotni přiznat a natož připustit.

Pro fyziku platí, že žádnou teorii nelze dokázat, ale každou může vyvrátit jeden zdařilý a hlavně opakovatelný a ověřitelný experiment.

Ona vlastně ta víra nejen ve fyziku říká: To co se děje má nějaký smysl, řád věcí není nahodilý.

Vesmír vznikl za nějakých počátečních a okrajových podmínek, které se obráží v nastavení fundamentálních konstant (například konstanta jemné struktury). Kdyby neexistovala hypotéza inflace, pak z rozboru (matematického) vychází, že šest základních konstant na počátku by muselo být nastaveno s relativní přesností 10^-66.

Nikdo z nás si nepřizná, že smysl životaj je vlastně házení mincí (chcete-li chůze opilého námořníka); ikdyž pro složité systémy jako je lidská společnost či dokonce i kvantová mechanika jiný než pravděpodobnostní (ná kvantifikaci náhody) založený popis není.

Ach jo!

Lucifer  09.12.2014, 17:19:12
G, kromě "poltergeistovy trilogie" zde na toto téma bylo kupř.:

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/623-readri-a-sberac-rozptylenych-informaci.html

S duchařinou bych to viděl takhle:

V místech, kde se nějakému jedinci udála velmi silná emocionální událost, tragédie atd., tento jedinec v okolních předmětech po sobě zanechá velmi silný záznam informací, které vyzářil jeho mozek. Někteří citlivý jedinci, kteří se pak v tomto místě objeví třeba i za dost dlouhou dobu tyto informace nějakým způsobem shromáždí a dešifrují, přičemž se před jejich vnitřním zrakem vytvoří obraz onoho zdroje, duch. Obraz ducha se tedy vygeneruje přímo v jejich mozku, ne venku. Pokud bude takového "readra" doprovázet někdo, kdo ty informace nebude vnímat, natožpak dešifrovat, žádného ducha neuvidí.

Starý kocour (neregistrovaný) 09.12.2014, 17:05:58
Já tomu, páni Světlonošové a Mefi, vlastně vůbec nerozumím.* Já skončil u raného Einsteina - a pochopit, proč nelze překročit rychlost světla (pokud je to pravda) mi trvalo dost dlouho. Ne věřit, tomu jsem věřil - ale pochopit to, dokázat si to představit.

Částicová fyzika pro mě zůstala nepochopená vůbec - stejně jako teologie. Jakási hra s velkou černou skříňkou, kam cosi vchází a něco jiného vychází a my se snažíme odhadnout, co je uvnitř. Děláme o tom různé složité teorie. Občas nás příroda nechá nakouknou dovnitř dírkou po hřebíku - a má to za následek další otázky.
===
K myšlenkovým konstrukcím - já se strašně rád dívám na věci odzadu, zevnitř - prostě z jiných, nezvyklých úhlů. To je asi nemoc z povolání. Čumět kouzelníkovi pod ruce. Poznám berličky v dramatu, i v muzice a myslím, že poznám i fičury v politice a běžných vztazích. I když nevím, o co přesně jde, vidím \"podvod\". A tak se (jsem už na světě dost dlouho) podivuji nad způsobem, jak řeší současná astrofyzika své neřešitelné problémy. Tu temná hmota, onde temná energie. A rovnice najednou fungují. Vše ovšem mimo možnosti jiného než matematického důkazu. Trochu to připomíná modely v geocentrické myšlenkové soustavě. Jak vznikají retrográdní pohyby planet - například...

Kdysi jsem uměl matematicky dokázat existenci Boha. Už jsem to asi zapomněl - nepotřebuji nikomu, tím méně sobě, nic takového dokazovat. Jeho existence je pro mě irelevantní.

*/ Dodnes si vzpomínám, že když jsem si chtěl jako malý kluk představit nekonečnost vesmíru, vycházela mi v představách na konci vesmíru vždycky prkenná ohrada. Ale - co je za ní? Aha?
Dnes mám (ve snech) místo konce vesmíru jeho střed. Temný studený a jednosměrný. Naštěstí to není černá díra - ale jenom jakási těžká planeta. Bez slunce, bez tepla, hvězdy jsou od ní tak daleko, že už skoro nejsou vidět. Je tam uloženo všechno, co jsem v životě poznal - jako odlitek, obraz, exponát. Není tam nijak příjemně. Takové museum ve tmě. Je to jenom - konec vesmíru...

To, že se odtamtud vracím na Zemi je způsobeno pouze jenom tím, že se (zatím vždy) probudím.

G (neregistrovaný) 09.12.2014, 16:49:08
Sry, že ruším Vaše kruhy, ale před chvílí jsem narazil na imo zajímavě "vjedecky" pojatý problém "duchařiny" a prté se mi nechce hledat zdejší "Poltrgejstovou trilogii" vrážím to s M.D.R. sem a teď >
http://m.idnes.cz/blog/clanek.438685.idn
GE [pro STK - to je pozdrav, né mé iniciály ]

Lucifer  09.12.2014, 15:52:51
Třeba něco tady

http://www.aldebaran.cz/bulletin/2004_s4.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Planck_units

http://en.wikipedia.org/wiki/Planck_scale

Planckovy škály jsou zkrátka takové zvláštní kombinace fundamentálních konstant, nad kterými se vedou podivuhodné spekulace. Nevím, co k tomu dodat. Kvantová pěna na počátku našeho vesmíru je též jakási spekulace, která si zatím s tím počátečním okamžikem umí nejlépe poradit. Časem se může objevit úplně jiná, která to bude umět ještě lépe. Já se zatím spokojím s obsahem komentářů [8734], [8735].

mefi (neregistrovaný) 09.12.2014, 15:06:56
Ale byl bych rád abys mi vysvětlil rozdíl v ve velikosti Planckovy škály pro čas a jiné veličiny; a zvýšení teploty o 10^23K také nelze jen tak zamluvit.

To, že v dnešním vesmíru nelze kauzalitu porušit, není sporu.

Co když ale v kvantové pěně na počátku světa neexistoval čas a prostor jako takový, případně čas byl vícerozměrný?

Co by se stalo při sloučení dvou časových poloprostorů, byla by zachována kauzalita?

Ano jsou to otázky ze zvláštní školy, ale i s těmy by si fyzik měl umět poradit, nebo říci nevím.

Nevím, odkud se vzala kvantová pěna, kde by se na počátku vzal prostor, který by mohl fluktuovat.

Řešení kdy singuaritu počátku odsouvám do mínus nekonečna asi nebude správné.

Čas (časoprostor) zřejmě nemůže existovat bez hmoty a vakuum má tedy hmotnou podstatu (neb má energii, kterou fyzici umí spočítat s nepřesností 120 řádů.

Odpověď na otázku, co bylo předvelkým třeskem, která zní: \"PánBůh připravoval peklo pro ty, kteří se budou takto ptát,\" Je očividně nesprávná.

V poznání neexistují nesprávné otázky, existují jenom nekvalifikované odpovědi...

Lucifer  09.12.2014, 12:54:35
Minuli jsme se a já teď na chvíli mizím.

Lucifer  09.12.2014, 12:52:55
Pokr.:

Kupříkladu mechanické kyvadlo, třeba hodinové. Na první pohled se kývá sem a tam, jakoby docházelo ke stejnému pohybu opačným směrem. Nedochází. Do stejné polohy se vrací za úplně jiné konstelace okolního vesmíru. Muselo by se vracet za stejné konstelace. Země by se musela začít otáčet opačným směrem, Zeměkoule začít obíhat Slunce opačným směrem atd. Pokud ale nebudeme tomu kyvadlu dodávat zvnějšku energii, která se v důsledku nejrůznějšího tření vytrácí z jeho usměrněného pohybu do chaotického pohybu okolních molekul, kupř. závažím nebo pružinou, bude se jeho kývání postupně tlumit. Pokud budeme chtít při ignoraci všech ostatních pohybů (rotace Země atd.) celý ten proces, pohyb přesně otočit (podobně jako čas), tak by se energie z chaotického pohybu okolních částic přelévala do energie usměrněného pohybu kyvadla a my bychom ji museli odsávat. No a to dle druhé hlavní věty termodynamické není možné.

A ještě velmi stručně k cestování časem červí dírou, a to zcela podle mého vlastního názoru: Představme si, že pomocí červí díry se můžeme nějakou zkratkou přemístit za jednu sekundu do místa, kam z našeho místa doletí světlo za jednu minutu, a že máme sebou perfektní dalekohled. Když se z cílového místa okamžitě podíváme dalekohledem do místa, odkud jsme přicestovali, uvidíme sebe ve stavu 59 sekund před odletem. Vidíme sami sebe v minulém čase, ale neznamená to, že jsme cestovali časem. Předběhli jsem pouze informaci šířící se normálním prostorem rychlostí světla. Daleko vzdálenější minulost hvězdných objektů vidíme též na noční obloze, a to u každého jinou. S cestováním časem to má společného asi stejně tolik, jako když si pustíme starý film.