Neviditelný čert

Z některých mých nedávných vlastnoručně vyfabulovaných příspěvků by se mohlo zdát, že se k okolnímu světu stavím veskrze negativně. Tu si stěžuji na to, tam si stěžuji na tamto, jinde zase na něco jiného a tak dále. Faktem ale je, že jsem vybaven veskrze pozitivním myšlením. Kdyby tomu tak nebylo, tak při své nadměrné citlivosti vnímání okolního světa bych si už dávno omotal kolem krku tlustou šálu a svou labutí písní obdařil nejbližší strom. Jen si přečtěte moje pohádky či básničky, to pozitivum z nich sálá jako ze supernovy. Dnes chci navázat na druhé post scriptum z Indigového světa, které se, jak jinak, nazývá Pozitivní myšlení. Tento bohabojný přístup k životu jsem tady zmínil již několikrát, kupříkladu v pojednání Vztah mysli a těla I či Starosti hoďte za hlavu.

Lucifer

Přeladit se do programu pozitivního myšlení neznamená, že vše kolem sebe budete chválit, i kdyby přitom na vás padaly trakaře, že se budete jako Pepek Vyskoč culit na všechny kolem sebe, i kdyby se vám zrovna chystali nakopnout přinejmenším zadní část vašeho těla. Pozitivní myšlení je tady především pro vás, je to vaše Sanitárium či Lapidárium, anebo něco takového, něco, co vám umožňuje, abyste se neutopili v negativní energii, která kolem vás tu a tam proudí, abyste ji sami negenerovali.

Pokud v sobě to pozitivní myšlení ještě nemáte a rozhodnete se, že jím svou mysl obdaříte, tak počítejte s tím, že vás na samém počátku mohou čekat dost nepříjemné zážitky. Nenechte se odradit a pokračujte, dřív či později se nakonec do toho pozitivního stavu doladíte a všechny ty klacky, které vám padaly pod nohy, se rozplynou vniveč, jako když mávnete kouzelným proutkem. Ten kouzelný proutek ale musí nejprve vyrůst, a každý růst je zpravidla doprovázen nějakými těmi těžkostmi.

Simon Loyd ve svém Indigovém světě popisuje, jak toto přeladění do programu pozitivního myšlení probíhalo u něj. Hned na úvod upozorňuje na to, že předtím, než začnete, musíte se připravit na to, že když se vymetá Augiášův chlév, objeví se spousta špíny a odpadků. Není to příjemné, ale vyhnout se tomu nedá. Když s pozitivním myšlením začal naplno, zažíval něco, co by se dalo přirovnat k peklu nebo válce.

V zaměstnání, kde si ho nikdo léta nevšímal a za nějakou mzdu bezproblémově proplouval, začal mít konflikty s kolegy, podřízenými i nadřízenými. Přišly samy, a protože je řešil kladně a konstruktivně, popřípadě vůbec nereagoval, mnoho lidí tím tak dráždil, až se obával o jejich zdravotní stav. Pracoval pod ředitelem, který si dokázal vždy na každém něco najít, pokud se mu zachtělo. V podstatě si tím jen dokazoval a upevňoval svou moc. A Simon Loyd ho dokázal vyprovokovat úplně k nepříčetnosti, protože na něho najednou nic neměl. A když se konečně nalezl nějaký detail, klidně ho bez ospravedlňování a výmluv přiznal a slíbil nápravu. Ředitel to zřejmě bral tak, že ho zesměšňuje, a raději ho nechal na pokoji.

Kolegy doháněl svými názory k šílenství a každý se měl na pozoru, co před ním řekne. Jednou o přestávce začal jeden z nich při čtení bulváru nadávat na to, jak politici kradou, protože v novinách opět propírali nějakou aféru. Negativita, kterou tím způsobil, zaplnila celou místnost a dala by se krájet nožem. Ostatní se k němu přidávali a začali to komentovat. V jenom okamžiku to Simon Loyd už nevydržel a věcně, ale klidně mu před všemi řekl, že on nemá právo mluvit o tom, že někdo krade, odsuzovat ho a urážet, když krade i on sám. Roky totiž svým kolegům s nadšením vždy po víkendu vyprávěl, jak na chalupě pytlačí, jak si tam bere z pole brambory a jiné plodiny. S nevinnou tváří se ohradil, že jsou to malé věci. Když Simon Loyd argumentoval, že krádež je krádež, suma nerozhoduje a princip je to pořád stejný, došla mu slova. Sice se na Loyda nějaký čas mračil, ale Loyd už od něj nikdy zlostné výlevy na politickou scénu neslyšel.

Simon Loyd zažíval podivné věci i mimo zaměstnání. Najednou neměl peníze a vůbec s nimi nedokázal vyjít. Prostě někam mizely a on nevěděl kam, ačkoli k pozitivnímu myšlení přistoupil právě proto, aby ty peníze měl. V bytě nemohl nic nalézt, vše mu padalo z rukou, pletlo se do cesty, a přestaly mu fungovat věci – počítač, mobil, televize atd. se začaly najednou porouchávat. Problémy přicházely nikoliv postupně jeden po druhém, ale jakoby v kvantech. Dokonce se málem stal obětí zločinu.

S mnoha lidmi, s kterými si do té doby rozuměl, se rozešel, už neopatřili do jeho nového života a obě strany to cítili. S rodiči nekomunikoval, protože vůbec nechápali, co jim říká a jak se chová. Jednou mu dcera řekla, že matka s vážnou tváří prohlásila, že se zbláznil. Ani se tomu nedivil, protože když neinformovanému člověku během telefonického hovoru řeknete, aby vás nezasypával radami, co máte dělat, protože vaše duše vidí jen obrázky, zřejmě k podobnému názoru dospěje. V jisté fázi dokonce sám začal pochybovat o svém duševním zdraví, ale čím více studoval psychologii, tím více se ujišťoval, že je duševně v pořádku, jen se vydal jinou cestou než většina lidí na této planetě.

Pro Loyda tento fakt znamenal, že se přestal tolik projevovat a začal si hrát před svým okolím na „normálního“ člověka. Být celý život takový a ze dne na den zcela jiný vyvolá v okolí otázky, které zodpovídat nehodlal. Co měl třeba říct sousedce, která to už psychicky nevydržela a přímo se ho jednou afektovaně zeptala, proč se pořád tak připitoměle usmívá? Že má radost ze života? Z tohoto důvodu pozitivního člověka ani nemusíte poznat. Chová se jako kdokoliv jiný, nikomu se s ničím nesvěřuje a vše se odehrává jen v jeho myšlení, které navenek neprojevuje.

Když se nad tím Simon Loyd později zamyslel, pochopil, že jeho okolí ho nemohlo přes noc přijmout jako něco jiného. Zároveň se při tom zbavoval těch stránek osobnosti, které se mu vlastní vinou během života usídlily v hlavě. Ty ho nechtěly za žádnou cenu bez boje jen tak opustit. Zvyk je železná košile a nepříjemně se ozve, pokud ho porušujete. Takže až budete se svými myšlenkovými zlozvyky bojovat a nahrazovat je, neděste se, že budete zažívat to co Simon Loyd při svém přeladění do programu pozitivního myšlení. Výsledem vaší snahy bude, že jednoho dne poprvé ucítíte, že jste se konečně stali sami sebou. Nebudete ničím ovlivňováni, svazováni, deformováni a dušeni.

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky

03.09.2013, 00:00:20   Publikoval Luciferkomentářů: 36