Krátce po napsání článku „Slova z prostoru“ jsem dočetla knihu od Russela Targa “Mimosmyslové vnímání”, psal už o ní v několika příspěvcích na NČ Lucifer (např. “Mimosmyslové vnímání – Neomezené vnímání“). Proto jsem ji taky četla , a dá se říci, že jsem v ní možná našla odpověď na otázku, kterou jsem si položila. Taky se vám to stává, že o něčem přemýšlíte, jen tak otevřete knihu a ona tam je odpověď, nebo její náznak, prostě něco, co s tím na co myslíte, souvisí?
Marky
Ve jmenovaném článku jsem se ptala, jestli telepatie (ESP – extrasensory perception) funguje přímočaře z mozku jednoho člověka, do mozku druhého, nebo jestli jsme v jakési jemné informační síti. Myslím, že budhistická metafora o síti boha Indry spíše ukazuje na tu druhou možnost, nebo vlastně na obě zároveň.
Ve vzdáleném nebeském sídle boha Indry se nachází zázračná síť. Je zavěšená tak, že sahá do všech stran nekonečně daleko. Zcela podle vkusu bohů je na každém uzlíku této sítě zavěšen třpytivý drahokam, a protože je tato síť svým rozměrem nekonečná, je nekonečný i počet těchto drahokamů. Když se na některý z těchto drahokamů podíváme zblízka, zjistíme, že se na jeho vybroušeném povrchu zrcadlí obrazy všech ostatních drahokamů. A nejen to – dokonce i každý drahokam, který se takto zrcadlově odráží, obsahuje na svém povrchu zase znovu všechny ostatní drahokamy. Tak se toto zrcadlení opakuje do nekonečna.
Tato metafora je vlastně holografickým popisem nelokálního vědomí, který vznikl již v roce 200 našeho letopočtu! Naše jednotlivá vědomí jsou jako diamanty, které zrcadlí i všechny ostatní, každou jejich změnu, každou informaci.
Proč je uvedená metafora holografickým popisem? Zjednodušeně řečeno, principem holografie je schopnost úplného záznamu světelné vlny, která nese informaci o předmětu a dále tento záznam zpětně identifikuje jako trojrozměrný obraz. Základní vlastností každého hologramu je, že všechny jeho části, i ty nejnepatrnější, obsahují i úplný obraz celku.
Slavný kvantový fyzik David Bohm zastával názor, že duch každého jedince má své místo v časoprostorovém hologramu, svůj malý dílek, který ale obsahuje všechny informace, jež jsou k dispozici, nebo někdy existovaly.
Podle názoru mnoha fyziků žijeme v nelokální realitě, znamená to, že na nás mohou působit události, kterých si vůbec nejsme vědomi. Nelokálnost vysvětluje kvantová fyzika provázaností (entanglement) oddělených kvantových částic, které původně tvořily jeden celek. Měření polarizace jednoho ze dvou provázaných fotonů pak okamžitě určuje polarizaci druhého fotonu na místě, kde se nachází, třeba i na druhé straně planety.
Trochu mi to připomíná psychologické výzkumy dvojčat, která byla po narození oddělena a neměla vzájemný kontakt. Existují případy, že tato dvojčata měla například stejné povolání, vzala si partnera stejného jména, nebo dala svým dětem stejná jména, vlastnila stejný typ automobilu. Někdy dvojčata popisují, že cítí, když se něco děje s jejich sourozencem. Podobné pocity mívají i některé matky, také vycítí na dálku emoce svých dětí.
Pokud připustíme, že vědomí je nelokální a funguje na podobném principu jako hologram, nežijeme tedy opravdu tak trochu v Matrixu? Mám celkem “výživnou” vzpomínku na jeden lucidní sen. Byla jsem na nádherné louce a měla jsem v úmyslu se ještě porozhlédnout okolo, jenže jsem cítila, že se budím, tak jsem se ještě s posledních sil snažila pohybovat a dívat se na květiny a trávu okolo a najednou se mi jejich obraz začal rozpadat do křivek…i po probuzení jsem měla pár sekund před očima grafické útvary.
PS: Našla jsem na NČ starší článek “Model kvantové duše”…to mi dává smysl.
Zdroj: Russell Targ – Mimosmyslové vnímání (Svět je jiný, než myslíme), Dialog, 2014
23.01.2020, 22:01:14 Publikoval Luciferkomentářů: 6