Povídání


« strana 3 »

O relativnosti věcí


No tak jsem se dlouho rozmýšlela, jestli si mám, nebo nemám jednou za život objednat v nemocnici nadstandardní pokoj. Zkrátka – proč si nedopřát to, co si dopřávají paní, za kterými pak přicházejí zástupy příbuzných i s kočárky. Ale právě proto jsem se rozhodla, že ne. Nebo mi spíš bylo líto peněz? Ale je také možné, že jsem se po minulých zkušenostech nechtěla připravit o ten specifický (nemocniční) společenský život. Kolik spletitých osudů člověk vyslechne! Je přece starou pravdou, že život píše příběhy, které by žádný čtenář romanopisci nevěřil. A ještě: ve srovnání s chorobami spolunocležníků se vlastní zdravotní problém najednou smrskne v nepatrnou potíž.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


Patafyzicky dadaistická


Už asi měsíc se chystám podat zde důkaz o tom, jak si teoretičtí fyzici blouznící o finální teorii všeho hrají jako malé děti s gumovými matematickými kachničkami v halucinogenní vaničce ověnčené kvantovou pěnou. Základem mého plánovaného pojednání je knížka Neznámý vesmír od Stuarta Clarka, která se zaměřuje především na kosmology meditující o absolutním stvoření našeho vesmíru v podobě jakéhosi velkého třesku z ničeho. Knížku jsem už prošel několikrát tam a zpět a neustále jsem žasnul, jak málo stačí k dětské radosti. K radosti dětí vědeckého kalibru na nejvyšší úrovni. Dočetl jsem se, že mnohé z toho, co tato značným zdrojem intelektu obdařená dítka vykonstruovala, nelze vlastně vůbec dokázat, jelikož do svých konstrukcí dítka zazdila něco jako neviditelné, nedosažitelné a neohmatatelné věci, čímž si zajistila nevyvratitelný alibismus. Jenže mé milé dušičky kolem krouží, chtějí si hrát. Musím se jim věnovat. Nemohu se soustředit na vytříbenou kumulaci tohoto pojednání, takže posečkejte, čas ještě nevypršel. Místo toho vám pro konec tohoto týdne předkládám patafyzicky dadaistické pojednání de facto a de iure o ničem a zároveň o všem.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Rouper de Clotrimazolova sologamie


Poté co byl Rouper de Clotrimazol svým Tvůrcem Mistrem L (TML) konečně vypuštěn ze svého sklepního šuplíku do bulvárního prostředí, nastalo necelé týdenní období, kdy si to odšuplíkování Rouper užíval plnými hrstmi – jak na rukou, tak na nohou. Pak si ale všiml, že TML ho má takříkajíc na háku, jelikož se musel věnovat jakési nejurodivé vědecké práci. A to ho naštvalo, jelikož chtěl se svým Tvůrcem prodiskutovat velký balíček neskonale pozoruhodných, někdy vhodných, obvykle však v jádru nevhodných, ale pozoruhodnosti hodných otázek podstaty lidské existence. Tož když nemohu být se svým Tvůrcem, budu sám se sebou – řekl si Rouper de Clotrimazol – a začal dumat, kterak tento počinek učinit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 18         


Rouper de Clotrimazolovo podzimní rozjímání


Rouper de Clotrimazol strávil jaro i léto ve svém sklepním šuplíku, jelikož jeho Tvůrce Mistr L (TML) naháněl ženský po okolních lesích pod vlivem resveratrolu v podpaždí třímaje Kámasútru. Buď spal v poloze skrčence, anebo si četl Nevolnost od Jeana-Paula Charlese Aymarda Sartra, což mu z existenciálního hlediska připadalo ještě skrčenější. Začal podzim a TML nejevil známky přítomnosti. To Roupera už fakt naštvalo, Sartra s jeho Nevolností odhodil do odpadní jímky v nejvzdálenějším koutě šuplíku a začal rozjímat.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 6         


Podzimní Vidoule v hřejivém slunci babího léta


Na úvod pohádky věnované mému vlastnímu miminku jsem oznámil, že vzhledem k oznámení meteorologů o návratu babího léta vyrazím na další výpravu tohoto druhu na Vyšehrad. Neučinil jsem tak, poněvadž bych se nerad zamotal v časové smyčce. Nemá smysl pokusit se v krátké době zopakovat totéž jenom proto, že to bylo fajn. Zpravidla to už není totéž a k tomu ještě ani fajn. Takže jsem v tom nádherném téměř letním počasí vyrazil do míst, kde už jsem nějaký ten čas nebyl, ačkoli je nedaleko mého bydliště, rostou tam stromy a vždycky mi tam bylo fajn. I tentokrát tomu tak bylo.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Tak nám zapršelo


Tou větou začíná tolik internetových článků! Je v ní skryta úleva, že konečně, ale také ironický povzdech: To se dalo čekat, zase nás to vyplaví. Nebo: No jistě, chtěli jsme k rybníku! Okurky chytnou plíseň a rajčata – škoda mluvit. S podzimním deštěm vezmeme zase na vědomí radiátory či kotel, a my, kteří si to můžeme dovolit, začneme se pomalu choulit do sebe v očekávání jiného „nám“: nám, nám narodil se.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 14         


Směr baboletní Vyšehrad


Poslední den září roku 2017 nastal v sobotu. Asi ne všude v česko-moravsko-slezských oblastech, ale v Praze se babí léto ukázalo v celé své kráse. Poklidné slunečné počasí s maximálními teplotami kolem dvaceti stupňů Celsia – a já se ráno probudil v dost pomačkaném stavu. Rozhodl jsem se, že to takhle nenechám, a nejlepší způsob jak se vyžehlit, který mě napadl, byl vykonat dlouhatánskou procházku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Veselá příhoda z metra


U předchozího povídání Stelly na téma všelikého hmyzu a jeho pozoruhodně oblažujícího vlivu na lidské hemžení jsem, vyzván samotnou autorkou, prohlásil, že nastal čas, abych oprášil komprimovanou formu svých zamyšlení. Chvíli po vypuštění tohoto sebevědomého komentáře jsem začal nabývat pocitu, že to nebude až tak snadné. Moje komprimace, jež mi vždycky slušela jako čertíkovi růžky, se v posledních letech vytrácela v bahništi čím dál rozvláčnějších textů. Nejen svých, ale především těch vyexpedovaných z knížek. Už jsem si na to tolik zvykl, že komprimuji, jen když spím, a to si tou komprimací ještě nejsem zcela jistý. Můj pokus najít zpět své komprimované kořeny bude tudíž velmi spletitý. Budu na tom úpěnlivě pracovat, a abych se nechal inspirovat, nahlédl jsem do svého letitého písmenkového archivu. Pro tento prodloužený víkend vám z něho věnuji komprimovanou veselou příhodu z metra, kterou jsem napsal dvacátého prvního července roku 2008.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 31         


Nikdy nejsme sami (O spolubydlících)


„Chaloupky pod horami“ i jiné chaloupky bývají na obrázcích tak malebné! Jak krásně se v nich muselo žít! Dřevěný domeček usazený v zeleni, v něm skromní, pracovití lidé. Takový romantický obrázek nedovolí připustit možnost, že by snad jeden každý obyvatel roubenky klidně vyměnil skromnost a pracovitost za hříšný život na zámku. V prachových peřinách se přece spí lépe než na tvrdé lavici nebo ve společné posteli. A na zámku měli určitě méně blech, štěnic, švábů a jiných podobných spolubydlících. Nejen, že to v chalupách pořádně páchlo, ale obtížný hmyz patřil k životu stejně přirozeně, jako třeba myši. Pokud se někdo narodil se sklonem k alergii, prostě umřel tak brzy, že dnes propadáme iluzím o dokonalé imunitě předků.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 17         


Chmelová šiška v Žatci a svatá trojice v Kokořínském dole


Během léta jsem již učinil dvě výpravy za hranice Prahy. První se odehrála v půli června, kdy jsem mimo jiné navštívil Žatec a Chomutov. Druhá výprava počátkem července byla cíleně zaměřena na Kokořín. V plánu mám ještě uskutečnit nejméně třetí letní výpravu, cíl jsem však zatím nedefinoval. Napadá mě Křivoklát, Šumava, Vysoké Tatry, Tokio, Mars nebo Venuše či kulová hvězdokupa Messier 13 v souhvězdí Herkula. Návštěvu Chomutova jsem tady nenápadně naznačil v podobě Tajemné ženy z města Ch. Nyní bych se s vámi stručně podělil o zážitky z Žatce a Kokořína.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


«   1  2    3    4  5  6  7 . . . . . . . . . .  25  26  27  28  29   »