Povídání


« strana 2 »

Virginia Woolfová: Vlny (Do čítanky)


Jsou knihy o světě, úplně správné a výstižné, ale po jejich přečtení si řekneme: A co dál? A potom jsou knihy, které odkryjí povrch věcí a otevřou i člověka, podívají se dovnitř a zevnitř a připomenou, že svět vypadá úplně jinak, když ho pozorujeme ze stoje na hlavě, ač je to pořád týž svět. Virginia Woolfová žila mezi lidmi, kteří nemohli rozumět, že ona vidí neviditelné (a marné) a že ji tento dar zatížil bezvýchodnou osamělostí. Ve Vlnách uvozuje monology spolužáků o jejich životě (každý hovoří o tomtéž, ale každý úplně jinak, jako různé plošky jednoho vybroušeného kamene) výsostně básnickými, dynamickými a barevnými popisy slunce, moře, zahrady s květinami a ptáky, s hrou světla za oknem pokoje. To vše v různých fázích dne – života. Všechna čest překladateli Martinu Pokornému!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Cesta do Krtně


Ve druhé polovině října minulého roku jsem se rozhodl vyrazit do Krtně. Do čeho a proč jsem tam chtěl vyrazit? Většina z vás nejspíš odpověď na první část otázky nezná, takže: Krteň je zaniklá ves nedaleko Chab a Třebonic na západním okraji Prahy 13, na jejímž východním okraji bydlím v části nazývané Nové Butovice. Jasný? Odpověď na druhou otázku je vcelku jednoduchá, ale ne zcela jasná. Její nejasnost spočívá v tom, že mě někdy kolem poledne zničehonic napadlo vyrazit na procházku do Krtně, ačkoli jsem celé dopoledne přemýšlel o tom, že se budu celý den povalovat z důvodu odpočinutí.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Velká májová procházka


Bylo pozdní dopoledne, až téměř poledne, osmý máj, sváteční máj, a já jsem vyrazil s pomocí svých nohou oslavit vítězství. Ne však to, které se v tomto dni tak nějak povšechně slavilo, ačkoli drtivé většině oslavenců bylo naprosto ukradené, ale své vítězství. Jaké? Po delší době jsem se rozhodl jít na dlouhatánský pěší výlet, a bylo mi v podstatě jedno kam, jelikož mým bezpodmínečným cílem bylo zvítězit nad svojí leností, především tou fyzickou, která ve mně začala nebetyčně kypět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Dialogy (Pondělní dopoledne)


Počasí zvelikonočnilo, barvy vyskočily a ptáci si najednou vzpomněli! Po celou zimu se milostivě ukázal na krmítku tu jeden, tu dva, ostatní byli nejspíš na exotické dovolené, neboť je nutné létat s dobou. Od listopadu jsme nezkrmili ani půl kila slunečnice, zatímco v loňské zimě jsem ji nestačila kupovat. A najednou – rvou se o každé semínko. Banda líná. Teď už by se přece snadno uživili bez člověčího přispění. Nebo je tolik vyčerpává budování (rekonstrukce) hnízd? Krmení holátek? A není za tou chtivostí onen často zmiňovaný nedostatek hmyzu? Po mouchách i po komárech i po vosách se nám ještě bude stýskat!

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 27         


Rouper de Clotrimazolova resuscitace


Před jedním rokem a téměř jedním měsícem se Rouper de Clotrimazol rozhodl uvést sebe do stavu dočasné rezignační demise. Důvodů bylo mnoho, ale ten nejdůležitější spočíval v tom, že už měl všeho plný sklepní šuplík, což se s těmi ostatními důvody nijak zvlášť nevylučovalo. Rozhodl se tedy pro jednou a zase vyzvrátit všechno nestravitelné a propláchnout žaludek, střeva a všechny ostatní tělní dutiny jedinou možnou tekutinou, která připadala v úvahu, totiž lučavkou královskou v podobě nevinného střiku.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 19         


Vysněná sentimentální povídka


V noci ze čtvrtka na středu (čas běžel pozpátku) jsem měl zvláštní sen. Zjevilo se mi mé budoucí já a pravilo: „Máš za úkol nejpozději do včerejška napsat velmi čtivou a neuvěřitelně sentimentální povídku. A to není všechno. Sentimentalita, kterou máš za úkol do ní vložit, musí být tak cituplně srdceryvná, že každému čtenáři musejí téct potoky slz a někteří z nich budou ochotni okamžitě spáchat seppuku alias harakiri. Je ti to jasné?“ „Je,“ řekl jsem až tak zemdleným hlasem, že se celý dům otřásl v základech a nedaleko od něho vykolejilo několik souprav metra. „Tak se do toho dej, jsem si jisté, že to zvládneš,“ pravilo s šibalským úsměvem moje budoucí já. „Jak si tím můžeš být tak jisté?“ položil jsem překvapivou otázku. „Inu proto, že jsem tvé budoucí já,“ s přehledem odšpuntovalo mé budoucí já.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 27         


Moje Pandořina skřínka


Když jsem se narodil, nasáčkovaly se k mé kolíbce v době, kdy máma usnula vyčerpáním, tři sudičky s dárečky. První pravila: „Přinesla jsem ti logaritmické pravítko s multiprocesorem sto čtyřicáté deváté generace. Pokud ti nebude stačit deset prstů na rukou, vezmi do levé ruky logaritmické pravítko a pravou rukou ho začni mnout. Výsledky výpočtů, kterých takto dosáhneš oběma rukama, ti zaručí neutuchající slávu plnou bohatých zážitků.“ Druhá pravila: „Přinesla jsem ti tajnou a dosud nepublikovanou verzi Kámasútry. Pokud ji se zájmem prolistuješ, stačí pravou rukou, levou nech zatím v záloze, a její obsah do sebe vstřebáš, nebude na Zemi žena, která by tvému umu neodolala.“ Třetí pravila: „Přinesla jsem ti Pandořinu skřínku vygenerovanou tobě přesně na míru. Pokud pocítíš, že selhalo jak logaritmické pravítko, tak Kámasútra, otevři ji. Najdeš v ní návod, jak se obejít bez všeho a přitom všeho dosáhnout.“

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 52         


«   1    2    3  4  5  6 . . . . . . . . . .  40  41  42  43  44   »