Vinárna U Čerta


« strana 1 »

Malá povelikonoční dekompozice


Prožil jsem velmi zajímavé Velikonoce. Aniž bych si to přál či pohříchu přímo plánoval, tak jsem si vlastně prošel trnovou cestu slovutného mesiáše Ježíše Krista. O Velkém pátku jsem se díky psychosomatickým kotrmelcům nechal sám sebe ukřižovat. Prakticky celou sobotu jsem strávil na kříži s pocitem, že už to se mnou vypadá doopravdy blbě, v neděli jsem se začal vlastnoručně křísit, no a v pondělí jsem už byl do mrtě vzkříšený.

 

Lucifer


Předpokládal jsem, že v tomto do mrtě vzkříšeném stavu vás oblažím nějakou básní, pohádkou či jinou verbálně písemnou konkluzivní frontou. Jenže takové vzkříšení ze stavu, v němž jste si téměř zcela jisti, že už vám nezbývá nic než napsat závěť, je sice velmi životodárné, nicméně v hlavě duní jako v prázdném sudu. Ano, jistě a bezpochyby jsem opět připraven do té vyhladovělé neuronové půdy opět zasévat semínka svých myšlenkových koagulací, abych vás mohl opět kumulativně oblažovat, avšak tento jako jakýkoli jiný přechod vyžaduje jakousi v rámci Heisenbergových relací neurčitosti kvantovanou přechodovou fázi, v níž jest mi zapotřebí dekomponovat všechny zbytky velikonoční intoxikace.

 

Takže se opět jako v Malé předvelikonoční pornografické uchyluji do azylu vinárny U Čerta, z níž vám mohu bez jakýchkoli dekadentně depresivních deprivací kynout v podobě onoho blahosklonného čertíka na pekelném obláčku. To byla samozřejmě jenom taková implementační imaginace, jelikož už několik dní je na obloze jaksi jasno bez jakýchkoli obláčků a vodní prameny začínají vysychat, což se ovšem kupodivu ne zcela tak týká pramenů vínových, ať už vinných či nevinných.

 

(Poznámka dodatečná z úterního večera: Ve chvíli, když jsem tenhle povelikonočně dekompostovaný příspěvek v pondělí dopsal a umístil na NČ do zásobníku, aby vyšel o půlnoci z úterý na středu, bylo tomu tak, jak píšu. V úterý mi však někdo shora, jako by v mých slovech vycítil zoufalou stížnost, okamžitě poslal obláčky, ba dokonce i těžké mraky, tu a tam začalo poprchávat, vzduch se výrazně ochladil a svůj pohyb tím stejným tempem urychlil. Když si to ve středu někdy před polednem přečtete, může být vše zase úplně jinak.)

 

Jak jsem tak o Velkém pátku a valné části následující soboty podřimoval o suchém kousku housky a kalíšku pramenité vody a zkaleným zrakem občas pokukoval na monitor svého domácího notebooku, aniž bych pociťoval jakoukoli potřebu napsat byť sebepitomější komentář, tak jsem objevil folkovou kapelu Ginevra. Díky kouzelnému hlasu zpěvačky tohoto hudebního uskupení jsem se začal opět, i když zpočátku velmi malými krůčky, navracet ke svému normálnímu duševnímu životu. Rozhodl jsem se, že nad sebou ještě nebudu lámat hůl.

 


komentářů: 31         


Malá předvelikonoční pornografická


Byla neděle čtrnáctého dubna, což je poměrně zajímavé datum, a i když byla zima, tak se začalo oteplovat. Měl jsem v plánu vyrazit na zajímavou procházku do Havlíčkových sadů (Grébovky) s nezbytným ženským doprovodem. Aby bylo jasné: po celý svůj dosavadní život jsem tvrdě trval na tom, že kamkoli půjdu či kamkoli si sednu, popřípadě lehnu, musím mít ženský doprovod. Ne vždy se mi to podařilo, takže jsem tu a tam putoval osamoceně a nesmírně duševně, psychicky i fyzicky trpěl. Ale i v těchto případech jsem si ten ženský doprovod nesl v hlavě, popřípadě jsem sledoval různé kolemjdoucí entity tohoto druhu, které neunikly mému perifernímu zraku. Tentokrát jsem však měl domluvený přímý ženský balíček.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 30         


Malá zářijová


Začalo se září, devátý měsíc v našem kalendářním roce. Léto ukončilo svá tropická blouznění a dozrálo k poslednímu pohlazení. Zestárlo. Ano, září představuje stáří léta, z něhož se narodí podzim. Až někdy na samém konci září, ale teprve počátkem října se z podzimního nemluvněte stane batole, aby na jeho konci začalo dospívat. Jenže teď ještě máme léto, takříkajíc v důchodovém věku, s neskutečně barevnými obrazy, šikmookým sluníčkem, které umí stále ještě zahřát, ale už jenom tak na půl plynu.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


Moje milovaná Klementýno


Tento víkend se nám začne lámat polovina dubna za skvělého téměř letního počasí. Rozhodl jsem se tudíž oblažit vás po necelé měsíční přestávce dalším skvělým hudebním kouskem ve vinárně U Čerta. Po šíleném Paganiniho capriccio číslo 24 přicházím s něčím ještě šílenějším. Jedná se o americkou westernovou lidovou baladu, která vznikla či začala vznikat někdy v polovině devatenáctého století.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 33         


Paganiniho capriccio číslo 24


Housle jsou strunný smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách. První housle, jejichž předchůdce má původ v Arábii, se prý objevily v Polsku. Na počátku 16. století pak pronikly do Itálie. Nejstarší dochované housle vyrobil jakýsi Andrea Amati v Cremoně roku 1564. Snad nejznámější housle „Le Messie“ (známé také jako „Salabue“) vyrobil v roce 1716 Antonio Stradivari. Nikdy se na ně nehrálo a dnes jsou vystaveny v Ashmolean Museum v Oxfordu. Za největšího houslového virtuosa je považován Niccolò Paganini, taktéž Ital, který se narodil v roce 1782 v Janově.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Sluneční koberec


Už nejednou se mi stalo, že jsem stál uprostřed nicoty a najednou si na něco vzpomněl.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Třešňová nálada


Asi si budete říkat, že mi hráblo. Jistá meteoroložka ohlásila návrat zimy a on tady blouzní s třešňovou náladou. Prvák: Žádná zima se už nevrátí. Předpovědi sice zní, že na horách a občas i trochu níže může zachumelit, ale to se v těchto polohách může odehrát i v dubnu, v těch nejvyšších i v květnu. Níže se budou nejvyšší teploty pohybovat kolem deseti stupňů nad Celsiovou nulou, což se zimou už tak nějak nesouvisí. Jaro ještě není, ale předjaří už je bezvýhradně. Druhák: Mám na mysli úplně jiné, nepravé třešně, což ale neznamená, že s těmi pravými, jež budou dozrávat někdy v červnu, má nálada nemusí souviset.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 1         


Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu…


Název tohoto středečního středně únorového příspěvku jsem převzal z písně Vladimíra Merty Chtít chytit vítr, jíž si můžete pustit na závěr, pokud to vůbec vydržíte číst. Upadl jsem totiž do těžké deprese a neznám lepší vrbu než Neviditelného čerta, jehož jsem stvořil v dobách, kdy jsem byl ještě optimista. Jasně, s takovým pesimistickým nádechem, ale jakási optimistická vize tady jistě byla. Teď už není. Narazil jsem do neprostupné zdi, kterou jsem si vlastním úsilím pomohl vystavět. Už po několikráte jsem uvízl ve slepé uličce. Tentokrát ale necítím či nevnímám žádný náznak větru, jemuž bych mohl nastavit své plachty a odplout do jiných vod.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Řeka lásky


Tento příspěvek do čertí vinárny je načasován na 11. 1. 2017. Když si číslice v datu sečtete, dostanete třináctku. Mnozí lidé si myslí, že třináctka je nešťastné číslo. V některých hotelích je třinácté patro vynecháno, po dvanáctém následuje čtrnácté. Hosté ve třináctém patře jsou spokojeni, že jejich patro je označeno jako čtrnáctka a onou značkující blamáží se vůbec netrápí. Nemnozí lidé si pak myslí, že je tomu přesně naopak. Bydlím na Praze 13, a jsem nesmírně šťasten, že jsem si tuto lokalitu vybral. Se všemi obyvateli v tomto pražském obvodu patřím, až na pár kverulantů, mezi ty nemnohé.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  15  16  17  18  19   »