Pozitivní myšlení a Augiášův chlév

rubrika: Filosofický koutek


Z některých mých nedávných vlastnoručně vyfabulovaných příspěvků by se mohlo zdát, že se k okolnímu světu stavím veskrze negativně. Tu si stěžuji na to, tam si stěžuji na tamto, jinde zase na něco jiného a tak dále. Faktem ale je, že jsem vybaven veskrze pozitivním myšlením. Kdyby tomu tak nebylo, tak při své nadměrné citlivosti vnímání okolního světa bych si už dávno omotal kolem krku tlustou šálu a svou labutí písní obdařil nejbližší strom. Jen si přečtěte moje pohádky či básničky, to pozitivum z nich sálá jako ze supernovy. Dnes chci navázat na druhé post scriptum z Indigového světa, které se, jak jinak, nazývá Pozitivní myšlení. Tento bohabojný přístup k životu jsem tady zmínil již několikrát, kupříkladu v pojednání Vztah mysli a těla I či Starosti hoďte za hlavu.

 

Lucifer


Přeladit se do programu pozitivního myšlení neznamená, že vše kolem sebe budete chválit, i kdyby přitom na vás padaly trakaře, že se budete jako Pepek Vyskoč culit na všechny kolem sebe, i kdyby se vám zrovna chystali nakopnout přinejmenším zadní část vašeho těla. Pozitivní myšlení je tady především pro vás, je to vaše Sanitárium či Lapidárium, anebo něco takového, něco, co vám umožňuje, abyste se neutopili v negativní energii, která kolem vás tu a tam proudí, abyste ji sami negenerovali.

 

Pokud v sobě to pozitivní myšlení ještě nemáte a rozhodnete se, že jím svou mysl obdaříte, tak počítejte s tím, že vás na samém počátku mohou čekat dost nepříjemné zážitky. Nenechte se odradit a pokračujte, dřív či později se nakonec do toho pozitivního stavu doladíte a všechny ty klacky, které vám padaly pod nohy, se rozplynou vniveč, jako když mávnete kouzelným proutkem. Ten kouzelný proutek ale musí nejprve vyrůst, a každý růst je zpravidla doprovázen nějakými těmi těžkostmi.

 

Simon Loyd ve svém Indigovém světě popisuje, jak toto přeladění do programu pozitivního myšlení probíhalo u něj. Hned na úvod upozorňuje na to, že předtím, než začnete, musíte se připravit na to, že když se vymetá Augiášův chlév, objeví se spousta špíny a odpadků. Není to příjemné, ale vyhnout se tomu nedá. Když s pozitivním myšlením začal naplno, zažíval něco, co by se dalo přirovnat k peklu nebo válce.

 

V zaměstnání, kde si ho nikdo léta nevšímal a za nějakou mzdu bezproblémově proplouval, začal mít konflikty s kolegy, podřízenými i nadřízenými. Přišly samy, a protože je řešil kladně a konstruktivně, popřípadě vůbec nereagoval, mnoho lidí tím tak dráždil, až se obával o jejich zdravotní stav. Pracoval pod ředitelem, který si dokázal vždy na každém něco najít, pokud se mu zachtělo. V podstatě si tím jen dokazoval a upevňoval svou moc. A Simon Loyd ho dokázal vyprovokovat úplně k nepříčetnosti, protože na něho najednou nic neměl. A když se konečně nalezl nějaký detail, klidně ho bez ospravedlňování a výmluv přiznal a slíbil nápravu. Ředitel to zřejmě bral tak, že ho zesměšňuje, a raději ho nechal na pokoji.

 

Kolegy doháněl svými názory k šílenství a každý se měl na pozoru, co před ním řekne. Jednou o přestávce začal jeden z nich při čtení bulváru nadávat na to, jak politici kradou, protože v novinách opět propírali nějakou aféru. Negativita, kterou tím způsobil, zaplnila celou místnost a dala by se krájet nožem. Ostatní se k němu přidávali a začali to komentovat. V jenom okamžiku to Simon Loyd už nevydržel a věcně, ale klidně mu před všemi řekl, že on nemá právo mluvit o tom, že někdo krade, odsuzovat ho a urážet, když krade i on sám. Roky totiž svým kolegům s nadšením vždy po víkendu vyprávěl, jak na chalupě pytlačí, jak si tam bere z pole brambory a jiné plodiny. S nevinnou tváří se ohradil, že jsou to malé věci. Když Simon Loyd argumentoval, že krádež je krádež, suma nerozhoduje a princip je to pořád stejný, došla mu slova. Sice se na Loyda nějaký čas mračil, ale Loyd už od něj nikdy zlostné výlevy na politickou scénu neslyšel.

 

Simon Loyd zažíval podivné věci i mimo zaměstnání. Najednou neměl peníze a vůbec s nimi nedokázal vyjít. Prostě někam mizely a on nevěděl kam, ačkoli k pozitivnímu myšlení přistoupil právě proto, aby ty peníze měl. V bytě nemohl nic nalézt, vše mu padalo z rukou, pletlo se do cesty, a přestaly mu fungovat věci – počítač, mobil, televize atd. se začaly najednou porouchávat. Problémy přicházely nikoliv postupně jeden po druhém, ale jakoby v kvantech. Dokonce se málem stal obětí zločinu.

 

S mnoha lidmi, s kterými si do té doby rozuměl, se rozešel, už neopatřili do jeho nového života a obě strany to cítili. S rodiči nekomunikoval, protože vůbec nechápali, co jim říká a jak se chová. Jednou mu dcera řekla, že matka s vážnou tváří prohlásila, že se zbláznil. Ani se tomu nedivil, protože když neinformovanému člověku během telefonického hovoru řeknete, aby vás nezasypával radami, co máte dělat, protože vaše duše vidí jen obrázky, zřejmě k podobnému názoru dospěje. V jisté fázi dokonce sám začal pochybovat o svém duševním zdraví, ale čím více studoval psychologii, tím více se ujišťoval, že je duševně v pořádku, jen se vydal jinou cestou než většina lidí na této planetě.

 

Pro Loyda tento fakt znamenal, že se přestal tolik projevovat a začal si hrát před svým okolím na „normálního“ člověka. Být celý život takový a ze dne na den zcela jiný vyvolá v okolí otázky, které zodpovídat nehodlal. Co měl třeba říct sousedce, která to už psychicky nevydržela a přímo se ho jednou afektovaně zeptala, proč se pořád tak připitoměle usmívá? Že má radost ze života? Z tohoto důvodu pozitivního člověka ani nemusíte poznat. Chová se jako kdokoliv jiný, nikomu se s ničím nesvěřuje a vše se odehrává jen v jeho myšlení, které navenek neprojevuje.

 

Když se nad tím Simon Loyd později zamyslel, pochopil, že jeho okolí ho nemohlo přes noc přijmout jako něco jiného. Zároveň se při tom zbavoval těch stránek osobnosti, které se mu vlastní vinou během života usídlily v hlavě. Ty ho nechtěly za žádnou cenu bez boje jen tak opustit. Zvyk je železná košile a nepříjemně se ozve, pokud ho porušujete. Takže až budete se svými myšlenkovými zlozvyky bojovat a nahrazovat je, neděste se, že budete zažívat to co Simon Loyd při svém přeladění do programu pozitivního myšlení. Výsledem vaší snahy bude, že jednoho dne poprvé ucítíte, že jste se konečně stali sami sebou. Nebudete ničím ovlivňováni, svazováni, deformováni a dušeni.

 

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky


komentářů: 36         



Komentáře (36)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 2 »

Lucifer
21
Lucifer * 03.09.2013, 23:08:11
Z mé určitě ne, já se vyjadřuji v obrazech S vyplazeným jazykem

Axina
20
Axina * 03.09.2013, 23:06:08
Luciferův komentář mne inspiroval k malé a lehké kvizové otázce: Z jaképak knihy je citát/bonmot "řeč je pramenem nedorozumění"?
Mrkající

Lucifer
19
Lucifer * 03.09.2013, 22:57:17
Stello, já s předposlední větou článku naprosto souhlasím. Předchozí diskutující, tedy kromě mne, měli jen částečně pravdu (částečně proto, že nepochopili podstatu pozitivního myšlení). Já se neospravedlňuji, že nejsem dost pozitivistický, naopak zdůrazňuji, že jsem víc než dost pozitivistický (zase jisté nepochopení článku). Ještě nějaký dotaz? Úžasný Mrkající

Axina
18
Axina * 03.09.2013, 22:27:10
Zdravím Stello. Axina už zase vrtí ocáskem a poštěkává na čertí zahrádce Usmívající se
Neměla jsem dovolenou, naopak. Musela jsem velmi intenzívně pracovat na nové verzi SW. Děje se tak 4x do roka. Dnes jsem novou verzi oficiálně uvolnila k distribuci a od zítřka si až do konce příštího týdne beru dovolenou. Má být ještě hezké počasí. Ale i kdyby nebylo, nevadí, těším se na ni.

Axina
17
Axina * 03.09.2013, 22:25:21
Zdravím Stelo. Axina už zase vrtí ocáskem a poštěkává na čertí zahrádce Usmívající se
Neměla jsem dovolenou, naopak. Musela jsem velmi intenzívně pracovat na nové verzi SW. Děje se tak 4x do roka. Dnes jsem novou verzi oficiálně uvolnila k distribuci a od zítřka si až do konce příštího týdne beru dovolenou. Má být ještě hezké počasí. Ale i kdyby nebylo, nevadí, těším se na ni.

Stella
16
Stella 03.09.2013, 22:18:51
Přes rozhodnutí neplést se k opravdu rozumným a chytrým dnešním příspěvkům, stejně neodolám a přihazuji svou třísku.
Velmi nesouhlasím s předposlední větou článku! Předchozí diskutující měli pravdu.
Pořád se mi zdá,Lucifere, jako byste se chtěl ospravedlňovat za to, že nejste dost pozitivní a optimistický. Viz předchozí některé texty. Nejste - a co má být? Smysl pro humor máte, potřebnou míru optimismu taky. A se vším tím dalším jste prostě vy, a hotovo. Nemůžeme být stejní a podle představ autorů příruček.
Jedinkrát jsem si nechala předepsat antidepresiva. Začala jsem se chovat normálně, t. j.,odvážně, ale změna v chování mě vylekala do té míry, že jsem měla pocit, že za mne jedná někdo jiný. Pro okolí možná dobře, ale raději si ty smutky odžiju.
Znala jsem bigotní katolickou rodinu, velmi hodné lidi, ale oni se pořád smáli - protože to se má. Odcházela jsem od nich pokaždé jako z ústavu...
Když se někdo narodí, aby byl potichu hořícím krbem - St. Kocour - tak není zase od prvopočátku zapáleným naftovým vrtem - se vším, co to s sebou nese. Nechci jmenovat.
Pozdrav osvěžené Axině.

15
Psi nicky neberu (neregistrovaný) 03.09.2013, 19:36:06
A maz.

14
psi nicky neberu (neregistrovaný) 03.09.2013, 19:35:03
Ne, nebyla to tvoje jedina kradez, lhari, zlodeji a darebaku.

Lucifer
13
Lucifer * 03.09.2013, 17:27:07
Něco ke krádeži. Myslím, že Loyd nedává rovnítko mezi drobnou a velkou krádeží ve smyslu velikosti poškození okradeného. Z tohoto hlediska je jistě velký rozdíl, jestli někomu ze zahrady ukradete pár jablek, anebo mu vykradete celý dům. Jde o to, že v obou případech kradete. Kdyby ti drobní zlodějíčci měli takové možnosti jako ti velcí zloději, nejspíš by kradli i ve velkém. Jedná se však o systematické kradení, ne o nahodilé úlety. Je jistě rozdíl mezi tím, když budete pravidelně chodit krást třeba nějaké plodiny na cizí pole či do cizí zahrady, a tím, když se budete v noci vracet s rozjařenou společností a z bujného veselí vás napadne vyšplhat na nějaký plot cizí zahrady a urvat si ze stromu pár jablek, nebo tak něco.

V době, když jsem ještě nedospěl ani na práh dospívání, jsem zažil jednu velkou ostudu. Jenom tak z nudy, byly asi prázdniny, mě napadlo, jak by se dalo šikovně něco uzmout ze samoobsluhy. Vtip (předjímám, že naprosto stupidní, každému, i tomu největšímu mudrci, může občas hrábnout) spočíval v tom, že jsem si vzal košík, zašel jsem si k regálu, kde byly šuměnky, jednu si dal do košíku, pak jsem chvíli kroužil kolem regálů, pozorován svými kamarády, kteří čekali, jak to dopadne, no a v místě poněkud zastrčeném jsem ten sáček šuměnky dal do kapsy. Byla to moje první a poslední krádež a dopadla velmi ostudně. U pokladen (v té době ještě nebyly instalovány šmírovací kamery) mě čapli a já byl uveden do stavu těžkého zločince, že by si ani potulný pes ode mne kůrku nevzal. Přitom šlo jen o experiment. Sáček šuměnky byl za pár halířů. Ale ta ostuda… škoda mluvit.

Nevinný S vyplazeným jazykem

Lucifer
12
Lucifer * 03.09.2013, 15:08:11
Stoicismus je popsán tady

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stoicismus

Nevidím tam žádný rozpor s pozitivním myšlením.

Lucifer
11
Lucifer * 03.09.2013, 15:04:07
rezy, pozitivní myšlení nemá s počtem kafí po padesátce nic společného, začít s ním se dá i v sedmdesátce. Důležité pouze je uvědomit si, co skutečně potřebuji, čeho skutečně mohu dosáhnout atd. Stoicismus není negativní myšlení a jeho rozumná míra jistě není k zahození. Úžasný

rezy
10
rezy 03.09.2013, 14:59:03
já bych na obranu starého kosoura poznamenal, že i já na sobě s přibývajícími léty cítím spíš ubytek pozitivního přístupu k problémům, a dokonce to jde tak daleko, že když se nějakej potíž objeví, často se nejdřív dobře rozhlédnu, jesli by to neudělal někdo jiný, takže těm, co v padesáti začnou s pozitivním přístupem,nadupaný jak po pěti kafích, těm bych taky moc nevěřil. U nás je to skutečně o tom stoicismu a rozvaze nic nepokazit. Úžasný

Lucifer
9
Lucifer * 03.09.2013, 14:46:31
Starý kocoure, pozitivní myšlení rozhodně není lhaním si do kapsy, ani hereckou pózou. Je to životní filosofie, která umožňuje efektivně dosahovat svých cílů, naplňovat své představy, zvládnout životní nástrahy atd., čili to, co tady vlastně naznačil rezy. Problémy Simona Loyda s okolím nebyly způsobeny podstatou pozitivního myšlení, ale jeho přechodným obdobím, než se ho Simon Loyd naučil ovládat. Jak sám píše, tak tohle přechodné období trvalo přibližně tři měsíce, pak všechny problémy, včetně konfliktů s okolím zmizely. Od té chvíle se mu dařilo dosahovat všech svých vytčených cílů, kromě jiného také toho, že zbohatl. Pozitivní myšlení je vnitřní záležitostí, ne vnější či společenskou. O mezilidských vztazích píše Loyd v jiné podkapitole, možná se k tomu ještě dostanu.

Pozitivní myšlení musí být zároveň provázeno jednoznačným vnímáním reality. Lidé odtrženi od reality si na to mohou pouze hrát. Člověk zakotvený v realitě si dokáže intuitivně vytýčit takové cíle, které jsou realizovatelné. Nemá třeba smysl, aby se člověk, který není obdařený hudebním sluchem, zatoužil stát se světově proslulým hudebním skladatelem. Dosažení i sebereálnějšího cíle sebou přináší všelijaké překážky, které jsou však překonatelné. Zatímco negativně myslícího člověka tyto překážky dřív či později odradí, nakonec si najde nějaký důvod, proč to nebo ono nelze udělat, pozitivně myslící člověk si vždy najde nějaký způsob, jak tu nebo onu překážku zdolat.

Axina
8
Axina * 03.09.2013, 13:07:43
St.Kocoure, souhlasím s vámi. Člověk se jen tak nepředělá. Něco zdědil, nějak ho utvářely životní peripetie, kterými prošel. Zejména na temperamentu se dá těžko zapracovat. Je však možné si být vědom svých slabin a soustředit se na jejich eliminaci. Krátkodobě. Ale i to může přinést pozitivní výsledek.
Příklad: Vím, že nejsem moc tolerantní. Zejména ke šlendriánu v práci nebo k pitomým nápadům ctižádostivců v jakékoli pozici, která jim skýtá možnost projevit svoji pravomoc. Je třeba se ovládnout a nevykřičet hned do celého světa své námitky. Na poradě klidně pronesená analýza problematiky a zdůvodění, proč je ten nápad pitomý, dá šanci šéfovi se mnou souhlasit a tomu "expertovi" vycouvat. Mám v takovém případě sice radost, ale současně pocit, jako bych složila pár metráků uhlí. Celou tu dobu jsem totiž musela potlačovat svoji přirozenost.

7 O smířlivosti
Starý kocour (neregistrovaný) 03.09.2013, 11:24:02
Nejsem si jist několika věcmi, přátelé:
Jestli si takový člověk, který "začne pěstovat" pozitivní myšlení nakonec jen nelže do kapsy, jestli to, co provádí není jen poněkud komplikovanější póza, které věří nejsilněji on sám. (Komu se nelíbí slovíčko "póza", dosadiž si místo toho "životní role".)
Herec, tedy dobrý herec, se stává někým jiným, když přejde tu neviditelnou hranici mezi jevištěm a zákulisím. A někteří z nich to "přepnutí" prožívají velmi silně. Ví o dvou, kteří museli hraní nechat - dostávali se do stavů, které by byly typické pro jejich postavy/role a měli z toho vážné psychosomatické potíže.
Místo "pozitivismu", který ve výsledku často dopadne jako křeč, špatně naučená role, (viz potíže autora textu s okolím) si dovolím doporučit pěstovat stoicismus a smířlivost.
Když ovládneme sami sebe, ovládneme částečně i jiné. Často se přihodí, že na něčí požadavek uděláme nebo řekneme něco, s čím vnitřně nesouhlasíme, co nechceme. Jen proto, že "se to ode mně čeká". Zkuste někdy ani nepřisvědčit, ani nevybuchnout(!), ale říct klidně, s úsměvem že tohle nechcete, s tímhle nesouhlasíte. Nebudete-li to předstírat uvidíte, kolik na tom vyděláte klidu. Nakonec: vyděláte oba, není-li ten druhý psychopat.
Takhle se dá najít i cesta ke zvířátkům - dokonce i divokým, neochočeným. Trpělivost, tuny trpělivosti a zkusit si barvitě představit, proč ten druhý koná tak, jak koná. Myslím, že se tomu říká empatie. Ale zase pokud tu empatii budete předstírat, nedozvíte se nic. Protože něco předstírat je jenom krátkodobé řešení. Povrchní, společenské. Nanejvýš tak uvěříte sami sobě a stanete se podivínem, který má o sobě nereálné představy. Úžasný

«   1    2    3   »