.:: Neviditelný čert ::.

Směr Opava

rubrika: Povídání

Letos jsem absolvoval tři cesty mimo výrazný rámec mého již po delší dobu pobytového města jménem Praha. První byla do Olomouce, druhá do Brixenu (Vyrážím do Brixenu, Druhá reportáž z Brixenu, Brixenská rozlučková), třetí do Mariánských Lázní. Čtvrtá, která počíná dneškem, je do mého rodného města (Rok Ďábla, Opava, Neviditelné město). Kruh či vlastně čtverec se tak uzavírá – všimněte si, že v odkazu věnovaném Olomouci své rodné město zmiňuji.

Lucifer

Ještě než se vyjádřím k cíli své poslední letošní cesty, musím poněkud odbočit. Zcela nečekaně jsem před krátkým okamžikem (když to vyjde, tak už vlastně včera) zaznamenal na jisté polské webové stránce odkaz na Neviditelného čerta, která se zabývá Divadlem Sklep. Pokud si na vložený odkaz klinete, naleznete zmínku o NČ v rubrice Divadlo sklep písničky s odkazem na Směr Karlštejn. Tato informace mě inspirovala k názvu dnešního opavského příspěvku. Na té polské stránce mají Sklep s malým písmenem na počátku, ale stejně tak dopadla třeba i Ostrava či Burdová. Poláci se s tím zkrátka nemažou. Originální stránka Divadla Sklep je tady. Na ní můžete spatřit obličejíčky celého sklepáckého ansámblu, mezi nimiž se nachází i jeden, s nímž jsem se krátce osobně seznámil. Jak jistě nebudete pochybovat, tím dotyčným členem Divadla Sklep je žena, ale která, to vám neprozradím. Není to Tereza Kučerová, ale zkuste hledat v její těsné blízkosti. Anebo na NČ, jelikož jsem to tady zřejmě už někdy na sebe napráskal.

Teď se ale na scénu mého divadla začíná přemisťovat Opava. Usazuje se přímo na jejím hlavním jevišti a měla by tam vydržet až do konce tohoto roku. Zatím to nemám ještě zcela rozplánované, takže není vyloučeno, že se vrátím den před Silvestrem, ale pravděpodobnost že až po něm je momentálně mnohem vyšší.

Z Prahy do Opavy jsem jel už mnohokrát. Úžasná cesta, obzvláště v oblasti Orlických hor. Jediným kazem na kráse, i když naprosto zanedbatelným, byl fakt, že ve Svinově (Svinov je součást vesnického konglomerátu, kterému se říká Ostrava) jsem musel přesedat. Rychlík Opava-Praha a zpět zkrátka neexistoval. Jenže už tomu tak není. Ne zcela tak dávno byla Opava s Prahou železničně spojena přímým rychlíkem – samozřejmě že přes Svinov, ale bez přestupu. Cesta se zkrátila na necelé tři a půl hodiny, stačí nasednout v Praze a za těch pár okamžiků vysednout v Opavě, a vice versa. Když jezdím do práce metrem, tak tam a zpět je to asi hodinu a půl. Cesta do mého rodného města bude trvat o něco málo víc než dvakrát tolik. Stačí jen nasednout, trochu se osvěžit, přečíst si něco na internetu či přímo poklábosit na NČ, popřípadě se začíst do nějaké knížky či jenom tak pokukovat po krajině, a vysednout. Opava přede mnou, Praha za mnou.

Opava je prakticky pohraničním městem. Po Pekařské ulici se můžete vydat do Polska pěšky, na kole či autem, nejbližší vesnice hned za hranicemi je Pilszcz. Je to skoro tak daleko jako z mé ubikace v NB do mého pracoviště poblíž Ďáblic, akorát tam nejede metro. V jednom z posledních paneláků na Pekařské ulici směrem do Pilszcze jsem kdysi bydlel. V nejhořejším patře. Za jasného počasí byl z ložnice výhled až na Praděd.

Opava byla ještě někdy v první polovině minulého století hlavním městem českého Slezska. Je poměrně starým středověkým městem, v němž vládl i jakýsi levoboček Přemyslovců. Nastala však průmyslové éra, bylo nalezeno uhlí, začaly se stavět hutě, a tak nadvládu nad tímto regionem převzala Ostrava – kousek na východ nedaleký vesnický konglomerát. Na konci druhé světové války byla Opava velmi zničena a na rozdíl od většiny podobně velkých měst se už pak nikdy nijak zvlášť výrazně nerozvinula. Proto tam taky tak dlouho nejezdil přímý rychlík z Prahy. Dnes už jezdí, ale přesto si to musí šinout přes Svinov.

Když jsem se zcela nečekaně narodil v opavské porodnici, která se nachází na Olomoucké ulici (to jsou mi ale kotrmelce, čtvercové), tak (alespoň jak jsem byl kdysi dávno vyrozuměn) musel pan porodnický lékař učinit velmi závažný chirurgický kotrmelec, aby mě vůbec odrodil. V různých obměnách se mi to v životě opakovalo několikrát a jsem zvědavý, k čemu se tímto způsobem ještě doberu. Asi rok a půl po mém narození jsem byl ubytován v prvním patře šestipatrového domu na roku Kolářské ulice směrem na Horní náměstí, které bylo v té době přejmenováno na Náměstí prvního máje (či tak nějak). Ten První Máj neměl nic společného s Karlem Hynkem Máchou, ale s tzv. pracujícím lidem, který bojoval za své lepší pod korouhví těch nejlepších a nejčervenějších. Když jsem trošku dorostl, byl jsem obdařen vlastním pokojem, z jehož oken jsem občas koukal na Slezské divadlo.

Absolvoval jsem opavské gymnázium, o velkých přestávkách chodil kouřit do parku, v němž se nachází opavské museum, po cestě z gymplu jsem se tu a tam stavil v pivnici u Bílého koníčka, kde jsem s různými zvláštními lidmi rozebíral velmi zajímavé věci z pivní sedliny tehdejších časů atd.

Ještě moc bych toho mohl napsat o svém rodném městě, ale čas se začíná naplňovat, musím se vyspat, ne vycpat, a zítra mě někdy krátce před pátou odpoledne čeká na hlaváči rychlík IC 513. Pokud to půjde, tak se z něho možná ozvu. Jestli se budu ozývat z Opavy, to ještě nevím. Jedu tam z úplně jiných důvodů, mnohem hlubších než ošetřování NČ.

Tak zatím...