Pel-mel


« strana 1 »

Švédská píšťala (Zvláštní životy prvků podruhé)


Dá se říci, že alchymie definitivně skončila až roku 1811, kdy Berzelius zavedl zkratky pro označování prvků a navrhl chemické symboly. Jeho systém zápisu s konečnou platností odstranil rozdíl mezi podstatou materiálu získaného v přírodě a stejným materiálem získaným v osvícenské laboratoři. Pokud má vědec k dispozici speciální technologii, objevy často následují jeden za druhým. Speciální technologii chemici či alchymisté ještě v 18. století neměli, a tak se museli spokojit třeba se švédskou píšťalou. Píšťala, „kapesní laboratoř,“ pomáhala extrahovat prvky vzácných zemin ze švédských rud. Tato jednoduchá pomůcka se používala při výuce analytické chemie až do poloviny 20. století, kdy byla nahrazena spektroskopem. Skrz tenkou (zřejmě železnou) zužující se trubici, na konci zahnutou do pravého úhlu, musel badatel silně foukat do plamene. Pokud to vydržel takových patnáct minut, získal řadu informací o rozžhavené látce. Intenzita barvy, zápach i zvuk mu napověděly, jaký materiál má před sebou. Za úspěchy švédské vědy stojí právě nekonečná trpělivost při opakovaném porovnávání. Spolu s touhou, aby nález posloužil praktickému životu.

 

Stella


Zámožní angličtí a němečtí mecenáši nabízeli výhodné pracovní podmínky uppsalskému lékárníkovi Scheelemu, který jako první vyrobil kyslík a chlor. Do Uppsaly se Scheele přestěhoval ze Stockholmu. Ale dokoncei v malé Uppsale se mu život zdál být příliš rušný, a proto dožil na venkově, aniž by zatoužil po slávě. Podobně se zachoval také majitel dolů Hisinger, který ve věku dvaceti čtyř let vytvořil atlas přírodních zdrojů, a tím položil základy národní mineralogie. Splnil úkol, který si stanovil, využil svých schopností a – víc nepotřeboval. Řídil se tím, že věcí opravdu nezbytnou je zasloužit se o užitečnost a prosperitu ve prospěch ostatních. Tento přístup nacházíme téměř u všech švédských vědců.

 

Hugh Aldersey-Williams se pozastavuje nad tím, že Švédové ani nemají zájem okázale připomínat zásluhy svých rodáků. Přitom právě ve Švédsku byla objevena minimálně pětina z prvků, které se vyskytují v přírodě. Po důvodech oné nezvyklé skromnosti Aldersey-Williams nepátrá. (Ale můžeme si myslet, že jednou z příčin je protestantismus: Pracuj, nezahálej, na světě nejsme pro sebe, ale pro druhé lidi.)

 

To, co Aldersey-Williamse ale opravdu zajímá, jsou místa, kde se objevitelům prvků dařilo nejvíce. V Indii a v Americe byl bez přispění západní vědy objeven zinek a platina. Objev (nebo výrobu) všech ostatních prvků si může připsat Evropa. Z kvantitativního hlediska vedou intelektuální centra Londýn a Paříž. Pak už ale následuje Uppsala a Stockholm. Švédské objevy těsně souvisejí se švédským přírodním bohatstvím, zatímco další slavná centra, Berkeley a Dubna, získávají prvky (těžší než uran) za pomoci specializovaných přístrojů.

 

Při sestavování mapy míst, kde se objevům dařilo a daří nejvíce, se znovu přesvědčíme, že u všech prvků nacházíme nějaké kulturní souvislosti. V jejich názvech se tak odráží výrazný rozdíl mezi Amerikou a Evropou. Zatímco v Americe jsou názvy prvků spojeny s vyhlídkou, že se v určité lokalitě očekávaná látka najde, v Evropě prvek dostával jméno podle místa, kde už se nález uskutečnil. Např. americké Zlaté vrchy a Stříbrná jezera jsou nazvána podle předpokládané možnosti těžby. (Je zajímavé, že v USA najdeme i města Irons, Leadville (od olova), Copper Center (měď), Sulphur (síra), Cobalt, Antimony, Boron.)

 

V Británii je podle místa nazván jediný prvek: stroncium. Zato Švédové se svou příslovečnou skromností nepojmenovávali prvky podle objevitele, ale téměř výhradně podle míst: yttrium, erbium, terbium, ytterbium – vše podle dolu v Ytterby. Holmium se jmenuje podle latinského názvu Stockholmu, Holmia.

 

Proč právě Švédsko sehrálo tak velkou roli při objevování přírodních prvků? Aby na tuto otázku Aldersey-Williams mohl odpovědět, zajel přímo do země. Pochopil, že rozhodující roli nejdříve sehrálo postavení Švédska jako severské velmoci první poloviny 17. století. Ovládnutí Norska, Finska, severního Německa a Ruska bylo umožněno ekonomickou a vojenskou silou, jejímž zdrojem byly zásoby železné a měděné rudy. Těžba nepřestala, ani když dobyvatelská tažení skončila.

 

Ve Švédsku úzce spolupracovali pragmatici a teoretici. Stockholmská mincovna provozovala první chemickou laboratoř k analýze minerálů dlouho předtím, než laboratoř vznikla kdekoli jinde, včetně univerzit. Tak došlo k objevu kobaltu, jako k prvnímu objevu vycházejícímu z chemické teorie. Švédští chemici zprvu podřizovali svou práci těžbě. Oni sami byli buď zaměstnanci mincovny, nebo členy důlní rady, nebo úzce spolupracovali přímo s vlastníky dolů. Byli slušně placenými realisty, kteří neváhali osobně se prohrabovat v hlíně. Jednak získávali vědecké poznatky, jednak přispívali k prosperitě země. Často o svých objevech nic nepublikovali. Při tomto přístupu ani nepřekvapí, že univerzita v Uppsale nijakým zvlášť viditelným způsobem nepřipomíná slavná jména spjatá se jejími velikými absolventy. Tak už to ve Švédsku chodí.

 

Pozornosti se ale jako jeden z mála nebránil zakladatel moderní chemie, fenomenální Berzelius. Čile korespondoval s kolegy a zahraniční chemiky k sobě zval na studijní pobyty. Tento vystudovaný lékař byl nejprve nadšen účinky elektrického proudu na živý organismus, a tak se stal dopisujícím členem londýnské zájmové skupiny „Klub živočišné chemie“. Domníval se, že právě působení elektřiny by mohlo odhalit podstatu života a vysvětlit psychologii lidí i zvířat. Odmítal módní vitalistický přístup, především názor, že mezi živým a neživým je ostrá hranice. A protože při svém zkoumání živého se musel zabývat také neživým, vypracoval se v dobrého analytického chemika. Přes svou nelásku k anorganické chemii rád přijal podporu věhlasného vlastníka dolů Wilhelma Hisingera a spolupracoval s ním přímo v jeho dolech.

 

V minerálech získaných v jedné z opuštěných šachet např. objevil prvek, který pojmenoval podle trpasličí planety Ceres, cer. (Podobně vznikl název uran.) Cer je ze všech prvků vzácných zemin nejhojnější. Jeho přidáním se zlepšují vlastnosti litiny, hliníkových slitin a oceli. Oxid ceru se používá jako brusný materiál při leštění skla a drahých kamenů. Oxid ceričitý se osvědčil jako aditivum do nafty. Cer je součástí antibakteriálních léků na spáleniny a na tuberkulózu. Najdeme ho v tinkturách na kašel. Filmaři využívají vlastnosti ceru pro zjasňování silných reflektorů.

 

Při kontaktu s půdou Berzelius objevil ještě thorium, selen a křemík. Objevy samozřejmě neučinil pod širým nebem, ale sebrané vzorky analyzoval v laboratoři, zpravidla elektrolýzou. Právě Berzelius má zásluhu na standardním vybavení chemické laboratoře: zavedl např. gumové hadice a filtrační papír. Kromě toho, že navrhl užitečná praktická opatření, přispěl k odbornému názvosloví, a to vytvořením mnoha zdařilých neologismů. Přišel s pojmy jako katalyzátor a protein. Už víme, že zavedl použití moderních chemických symbolů. Použití značek o jednom nebo dvou písmenech, spolu se zjištěním, že se prvky kombinují v předem daných poměrech, pak vedlo k chemickým vzorcům. Právě to, že Berzelius vyzkoušel kombinování prvků se sloučeninami, podpořilo Daltonovu teorii atomů a položilo kvantitativní základ chemie.

 

Berzelius tedy vykonal nemálo. Právě tak bohatý mecenáš a vědecký nadšenec Hisinger. Jejich pomníky se hledají těžko… Důl na živec a křemen v Ytterby, na ostrově Rösaro, přinesl do roku 1879 sedm prvků z tehdejších sedmdesáti známých. Roku 1933 byl uzavřen. Dnes Ytterby navštěvují jen chemici a mineralogové. Bývají překvapeni bohatostí náhodných nálezů.

 

Berzeliovo muzeum sice kdysi bylo, ale už neexistuje, exponáty se prý nacházejí někde v bednách Královské akademie věd. Hugh Aldersey-Williams má vůbec dojem, že se chemie jako taková podceňuje. Dokonce slovo „chemikálie“ má hanlivý přídech. Aldersey-Williamse trápí, že se chemie učí příliš teoreticky a pokusy se ukazují na DVD. Naše závislost na prvcích je biologická, ale chováme se k nim nevděčně. Nezajímá nás, jak vypadají, jaké jsou. Přitom tento autor, jehož zálibou sbírání prvků je, neopomíjí jejich kulturní význam. Přesně naopak. Často cituje z krásné literatury, z děl nejrůznějších historických epoch. V souladu s dávnými alchymisty ví, že věci jednou jsou.

 

A v závěru Periodických příběhů Aldersey-Williams uvádí citát z nedokončené knihy Gustava Flauberta:„Přesto měli pocit určitého ponížení, když si představili, že obsahují fosfor jako zápalky, bílkoviny jako vajíčko a vodík jako pouliční lampy.“ Aldersey-Williams to komentuje: Pochopili to úplně špatně. Jsou to zápalky, co obsahuje náš fosfor, a pouliční lampy, co využívá náš vodík, ne naopak, a měli bychom z toho cítit jisté rozechvění.

 

Zdroj: Aldersey-Williams, Hugh: Periodické příběhy (Zvláštní životy prvků), Argo/Dokořán, Praha 2016


komentářů: 2         


Marie, Veronika, Hana a Michal


Předesílám, že tenhle příspěvek není nijakým literárním počinkem, v němž bych si zahrával se slovíčky, žongloval s nejrůznějšími tajnosnubnými vizemi, do nichž bych šrouboval zástupy všelijakých metafor, alegorií, neologismů, oxymóronů či hyperbol. Je čistě vzpomínkovou záležitostí, zcela střízlivým pohledem do nejen mé minulosti.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Periodické příběhy (Zvláštní životy prvků)


Britský výtvarník Simon Patterson vytvořil sérii litografií, které vycházejí z Mendělejevovy periodické tabulky prvků. Pattersonovy „prvky“ vyvolávají nesprávné asociace: Cu je Tony Curtis, Ag je komik Phil Silvers, K je Grace Kellyová… Umělce inspiruje řád diagramu, ale dává mu svůj vlastní obsah. Viz třeba také Pattersonova mapa londýnského metra se jmény fotbalistů, světců… Také Hugh Aldersey‑Williams se v Periodických příbězích vyznává z obdivu k Mendělejevovu uspořádání univerzálních a základních složek hmoty. Tabulka prvků se mu jako systém odjakživa zdála být samozřejmá a jednoduchá. Ale jinak si mladý Aldersey‑Williams nedokázal pod názvy prvků nic konkrétního představit. Teprve při pohledu na vzorky v Přírodovědném muzeu v Londýně poprvé plně pochopil skutečnou podstatu prvků a např. i to, proč jsou plynné prvky v horních řadách… A napadlo ho, že si vytvoří vlastní sbírku. Z rozbité žárovky získal wolfram, z kuchyňské fólie hliník, z baterií extrahoval zinek, uhlík i rtuť. Bylo pro něj důležité, že si může na prvek sáhnout, potěžkat ho, přivonět k němu. Že se může dotknout něčeho, co je věčné a bez čeho by nebylo nic. Měl pocit, že shromažďuje stavební kameny vesmíru.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 8         


Jsme, jací jsme (47 odstínů české společnosti)


Často citované básni Smutná píseň vesnického šprýmaře od Viktora Dyka je už víc než sto let. V souladu s ironickým názvem celé sbírky, Pohádky z naší vesnice, jsou i tyto verše povzdechem nad váhavostí a nevyhraněností krajanů. Citovou vypjatost v přístupu k národu jako nejvyšší hodnotě nahradila počátkem 20. století rozumovější, praktičtější opatrnost. Obrozenecké nadšení (svaté) bylo vystřídáno kritičností (střízlivou). Následující válečné události tomu chtěly, že Dykův vztah k národu dozrál do té míry, že básník mohl napsat ještě slavnější Opustíš-li mne. Krásný doklad toho, jak se v čase mění pohled na nejcennější hodnoty, když se ocitnou pod tlakem vážného ohrožení. Obrození tedy dávno odeznělo, zbavilo se balastu a ozdob, ale to podstatné z něj zůstalo a úspěšně se podrobilo osudové zkoušce.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 30         


Umět se zastavit


Před několika dny jsme si tady povídali o žalostné úrovni svátečních televizních programů. Ale mezi těmi programy byla také světlá výjimka: opakování rozhovorů s významnými lidmi (ČT24). Dostali jsme možnost znovu se pokochat vybranou češtinou cestovatele Miroslava Zikmunda. Ale nejen Zikmundova řeč je příkladná. Málokdy se člověk setká s takovým klidem, jednoznačností názoru, neokázalostí, absencí pýchy, jako právě u tohoto slavného cestovatele. Miroslav Zikmund i Jiří Hanzelka například věděli, že za Zprávu č. 4 ponesou následky. Ale nemohli jinak. Doba přitom nabízela tak snadnou cestu vzhůru! Dnes Miroslav Zikmund bilancuje a před námi stojí jeho životní pouť jako poctivé umělecké dílo, v němž má všechno své pevné místo.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 13         


Novoroční vážné zamyšlení


Nový rok sice začal včera, takže to může vypadat, že jsem se o jeden den opozdil, ale faktem je, že tohle je můj první příspěvek na NČ v tomhle roce a zároveň i první, který jsem napsal letos. Poslední jsem napsal a zde publikoval ještě loni, ačkoli byl zamýšlen i jako úvod do aktuálního roku. Jenomže to bylo jenom tak půl napůl a ještě navíc z legrace. Teď už to myslím vážně.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 9         


Druhý svátek vánoční


Vánoce se zvolna končí. Na obzoru se začíná rýsovat konec jednoho roku a začátek dalšího roku. Vše se děje podle jakéhosi kalendáře, který však může mít různé podoby včetně různých začátků nového roku. Rok je doba, za kterou oběhne Země Slunce po elipse. Je to uzavřená křivka, která se až tak neliší od kruhu, na němž si můžete kterýkoli bod vybrat jako začátek dalšího oběhu (Nový rok), a tím pádem i konec předchozího oběhu (Silvestr). Nejlepší volbou je dle mého soudu zimní slunovrat, jelikož představuje půlnoc. Tahle „půlnoc“ je však na severní polokouli o půl oběhu jinde než na jižní polokouli. V rovníkové oblasti Zeměkoule je to víceméně jedno. Seveřané a jižané se v zájmu globalizace musí rozhodnout, kdo začne nový rok o půlnoci, a kdo v poledne. V podstatě se už tak stalo, i když ne přesně – vyhráli seveřané, jelikož je jich více. Ale to jsem utekl od Vánoc, kdy se krátce před nimi zakončila naše půlnoc. Takže zpět.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 13         


Vánoční pěna dní II


Přesně před dvěma lety jsem zde vypustil Vánoční pěnu dní. Dva roky, ale připadá mi to jako dvě století. Mám pocit, že takový text bych už nedokázal napsat. Ne proto, že už nedokážu psát, ale proto, že za pitomé dva roky píšu jinak. Ne úplně, jistě ve mně leccos i z mnohem starších dob zbylo, ale už je to tak nějak jinačí. Někdy ani dvě staletí v lidech skoro nic nezmění. Kulisy jsou jiné, ale lidé jsou stejní. V jednom člověku však mohou dva roky znamenat dvousetletou změnu, ačkoli kulisy jsou ještě stejné. Vánoční pěna dní číslo dvě je tudíž o něčem úplně jiném v téměř stejných kulisách.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 22         


Vonělo by stejně? (O jménech)


Shakespeare sice říká ta pochybovačná slova o „jménu růže“, ale zdá se, že na jménu záleží, alespoň životní zkušenost o tom vypovídá. Je rozdíl, nacházíme-li se na začátku či na konci abecedy, je rozdíl, máme-li jméno nápadné, natož vyvolává-li směšné asociace. Viz Brfxxccxxmnpcccclllmmnprxvclmnckssqlbb11116. Exotické rodné (křestní) jméno přece něco říká o rodičích: o jejich touze se odlišovat, o přání uniknout z fádního prostředí, o snaze otevřít Eleanoře (jméno dívek z lepších rodin v Anglii) zářivější budoucnost. Kdysi bylo osobní jméno prostě jménem popisným – tak, jako tomu bývá u indiánů. Při křtu děti dostávaly jméno po kmotrovi a bylo také zvykem děti pojmenovávat prostě po světcích, jimž byl zasvěcen den, kdy dítě přišlo na svět. Případně rodiče volili světce, který jim byl nejbližší. Podrobněji Rodné jméno.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 35         


Zimní příběh


Prosinec v našich zeměpisných končinách připomíná Ladovy obrázky jen velmi zřídka. Přesto ho řadíme do zimy. Meteorologicky od samého počátku, astronomicky od zimního slunovratu krátce před Vánocemi, které můžeme vnímat jako Svátky slunovratu. Vánoce započnou příští týden v neděli v podvečerním čase Štědrého dne. Když se zhruba v tuto dobu narodil Ježíš Kristus, na obloze se prý objevila Betlémská hvězda.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  94  95  96  97  98   »