Pel-mel


« strana 5 »

Homage to Moser


Poté, co jsem opustil Krajinu plnou omylů a dostatečně se vyspinkal v náruči vln řeky Ohře, jsem byl vyšplouchnut ke vchodu návštěvnického centra firmy Moser v Karlových Varech. Uvnitř mě čekala skleněná výheň pekla, jehož vstupní bránu jsem den předtím míjel v Ústí nad Labem. Konečně jsem se cítil jako doma.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Krajina plná omylů


Trhavé zápisky z mé pozdně podzimní cesty do míst, která dobře znám, přes místa, která mě děsí stálým nezájmem. Leporelo z chaotických poznámek, někdy přerušených v půli myšlenky, sepsaných na papírek v kupé vlaku s pohledem upřeným do krajiny plné omylů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 12         


Atavistická


Se zájmem sleduji, jak čím dál rychleji narůstající možnosti moderních technologií způsobují stejnou měrou narůstající devastaci rozumových schopností běžného člověka, běžného uživatele výdobytků inflační vědeckotechnické revoluce. Použil jsem přídomek „inflační“, jelikož mi tento proces připomíná inflační teorii zabudovanou do soudobého standardního kosmologického modelu v zájmu jeho věrohodnosti. Tato teorie tvrdí, že na úsvitu našeho vesmíru, těsně po tzv. Velkém třesku, kdy vše jakoby z ničeho (bez prostoru a času) začalo, došlo k obrovské expanzi nově narozeného vesmírného dítěte dopované jakýmsi tajemným prostoročasovým zdrojem bleskově doplňujícím původní velkotřeskové zrníčko obrovským návdavkem další hmoty a energie.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Od vědění k moudrosti


Cítíme-li se u lékaře vždycky znovu jako malý žáček nebo jako simulant, má to své příčiny v přetrvávající myšlence, že doktor má moc nad naším tělem, a my jsme mu vydáni na milost a nemilost. Zatímco fyzika už se vyrovnala s faktem, že pozorovatel je součástí vztahové soustavy, medicína stále chápe pacienta jako objekt, jemuž je nezbytné zajistit léčbu – ale bez jiné účasti. Proč tomu tak je, tím se zabývá např. Robert Pollack v knize Chybějící okamžik (Jak nevědomí utváří moderní vědu). Medicína se totiž mýlí v jedné zásadní věci: nepřijala čas jako podstatný faktor nezbytný pro smysluplný výsledek. S tím souvisí neuznání skutečnosti, že umírání je součástí života, nikoli součástí smrti. Stejně, jako každý jiný člověk, i lékař touží po nesmrtelnosti. Proto je pro něj poslední fáze života neatraktivní. A tak, jako my všichni, myšlenku na ni vytěsňuje. Ale právě to je slepá ulička lékařství. Nebude lépe, dokud pohled na život, na člověka, nezahrne spjatost mezi nenarozenými, živými a mrtvými. Vědomí přítomnosti, to, čemu říkáme přítomnost, je ve skutečnosti půl vteřiny minulosti (exaktně změřeno). Každý jsme totiž chodící minulost... A lékař právě tak.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 11         


Waltrovka na vrtulích Pegasů


Tento příspěvek berte jako upoutávku, která má čistě přízemní charakter stručného střihu a neobsahuje žádné mé literární pokusy v podobě kulometných dávek slovních hříček, filosofických kotrmelců, patafyzických ochutnávek atp., s dvojitým Axel Paulsenem či odpíchnutým Rittbergerem popřípadě čtveritým Nelsonem, v občasném doprovodu duševního či duchovního harakiri (seppuku), jemuž se v odborných kruzích říká „plátkování mozku ostře nabroušeným samurajským mečem“. Bude krátký a pokusí se vás upoutat na nově vznikající obytnou čtvrť Waltrovka, která se nachází mezi Jinonicemi a Radlicemi na dohled Nových Butovic a Smíchova.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 4         


Kdo to kdy pochopí (Dvě ženy nejen o ženách)


Tak se pořád píše a mluví o tom, že vytěsňujeme smrt, ale kdo z nás má raději smutné téma než veselé? Všeho moc škodí, i úvah o konci pozemské pouti. Ale jsou dějinná období, v nichž smrt zevšední a volání po pomstě přivede lidi jako dobrovolné diváky k šibenicím. Arnošt Lustig vzpomíná, jak v Osvětimi kopali kluci do míče na dohled od kouřících komínů a dobře věděli, že nejspíš už zítra budou tím kouřem oni. Pud sebezáchovy má sílu. Nedovolí překročit určitou mez. Smrt zevšedněla i lidem, kteří cestovali do ruských lágrů. Každého rána bylo nutné vyházet z vagonů nebožtíky. Podél trati ležela těla žen, mužů, dětí z předchozích vlaků. Přesto mnozí z hladových vězňů poslaných osídlit nehostinné pusté kraje věřili ve velkou myšlenku revoluce a v nutnost obětí. Zdůvodnit se dá úplně všechno.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 24         


Kdo je člověk? (Podle Abrahama Joshuy Heschela)


Jak se to mohlo stát? Jak vůbec může takové věci provádět člověk člověku? Copak se člověk za tisíce let nezměnil k lepšímu? Projevy surové krutosti a nesnášenlivosti vždycky znovu vyvolají podobné otázky, zvlášť pokud jsme byli vychováni v iluzích o člověku jako pánu tvorstva, ne o člověku – obrazu božím povinném skládat účty Stvořiteli. Newyorský židovský filozof Abraham Joshua Heschel se nikdy nevrátil do míst, v nichž za války ztratil své nejbližší. Přesto nepropadl skepsi nad údělem lidstva a se vším myslitelným úsilím se po celý život věnoval aktivní práci v oblasti lidských práv a v protiválečném hnutí. Východiskem i cílem jeho filozofických úvah je představa, že všechna světová náboženství mají společný základ a zástupci všech církví mají spolupracovat na pěstování úcty k člověku.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 12         


Cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly


Právě skončený víkend byl nádherný v tom smyslu, že jsem už dlouho nic ošklivějšího nepoznal. Byl to vlastně už takový předvánoční nášup, abychom se přichystali na nákup vánočních dárků v jednotném družstvu vítězného volebního lídra. Proč si nezavzpomínat na Staré dobré časy, že? Koneckonců všichni to s námi myslí dobře, a pokud ne, tak my to s nimi myslíme též velmi dobře. Vítězové našich parlamentních voleb jsou už od pohledu altruisti, my koneckonců též, jinak bychom si je nezvolili, takže už nám nezbývá nic jiného, než cestu do pekla ruku v ruce začít dláždit.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 11         


Vladimír Sorokin: Manaraga


Tak tohle si nemůžu nechat pro sebe, pomyslela jsem si při čtení první kapitoly. Jenomže Hospodářské noviny byly rychlejší a už dávno část této kapitoly ocitovaly. Stojí za přečtení. Zde. Kdyby nenásledoval další děj, výše uvedené by pro jasnou představu stačilo. Ale v knize Manaraga pokračují literární hrátky sebevědomého, zkušeného autora povzneseného nad zbožňování autorit. Když jsem chtěla zjistit, co nového vůbec soudobá ruská literatura přináší, setkala jsem se se Sorokinem poprvé, a to nad Marininou třicátou láskou, podruhé pak u Dne opričníka. Z obou knih jsem měla trochu rozpačité dojmy. Nakolik jsou tyto knihy pro současnou ruskou literaturu typické? Jak vůbec Sorokina s jeho drsnými antiutopiemi doma přijímají? V románě 451 stupňů Fahrenheita Ray Bradbury už roku 1953 ztotožňuje ztrátu knih s koncem civilizace, s koncem kulturního dědictví, se ztrátou veškerých znalostí. Hrabalův Haňťa, „vzdělaný proti své vůli“, dokonce plánuje skončit stejně, jako knihy, v nichž nalezl smysl pozemské pouti (Příliš hlučná samota).

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 2         


O cudnosti (V lesních tišinách)


Miluji les. Ne ten od Strugackých, v němž si někdy připadám jako Mlčoch, ale třeba snový, v němž potkávám Lesopaní, ačkoli i v něm mlčím, ale úplně jinak – v podobě tichých myšlenek. Především však skutečný, živý les, v němž si mohu povídat nejen sám se sebou, ale i se stromy, jejichž kořeny se vzájemně proplétají jako synapse neuronů v mozku. Stromy tímto způsobem spolu mlčenlivě komunikují a celý les tvoří jedinou bytost. Lesní. Potom si najdu nějakou tišinu a v ní začnu snít. Ne ve spaní, ale v bdění. Les mě naplňuje úžasem, poklidem, životodárným zráním a cudností tak neuvěřitelně jahodovou, že podléhám tajemnému Zákonu série

Následující text pochází z na konci uvedeného dílka od Friedricha Nietzscheho, z něhož jsem zde naposledy předložil O mouchách na trhu (Orel much nelapá).

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


«   1  2  3  4    5    6  7  8  9 . . . . . . . . . .  97  98  99  100  101   »