Když naříkáme na osud, na všelijakou smůlu, která nás pronásleduje, je dobré si připomenout někoho, komu nebyl dopřán ani zlomek toho, z čeho se můžeme radovat my. I když svůj život sami vidíme jako průměrný a možná i nudný. Některé lidi nepochopitelně pronásledují samé nepříznivé události, a přesto dokáží dobře žít. Ale jsou také lidé, kteří v sobě pěstují pocit trvalé křivdy. V každodenním životaběhu nás nenapadne přemýšlet o tom, jak velký dar máme, když můžeme svou cestu volit nebo aspoň její směr ovlivňovat. Taková možnost někdy nebyla dopřána celé generaci…
Stella
24.04.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 8
Jak jsem oznámil v předchozím téměř stenografickém zápisu svého návratu z velikonočního výletu, dostala se mi do jedné i druhé ruky již předem připravená knížka od Manfreda Spitzera, která pojednává o digitální demenci. V posledních dnech je to hned druhá knížka (první byla Lidé a manipulace od Jana Jílka), jež se dotýká jednoho z mých zde nejvíce probíraných kulturně společenských témat. Jak manipulace lidí, nejen v osobních vztazích, ale i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, tak digitální demence prostřednictvím moderních vědecko technických pomůcek. Obojí svým způsobem představuje dva různé pohledy na totéž, což kdysi František Koukolík nazval „vzpourou deprivantů“ (viz třeba Vzpoura deprivantů a Rekapitulace vzpoury deprivantů).
Lucifer
23.04.2014, 00:00:10 Publikoval Luciferkomentářů: 25
Pravidelnému čtenáři jistě neuniklo, že jsem o Velikonocích brouzdal českou krajinou, jež, jak už pravil praotec Čech, oplývá mlékem a strdím. Výlet byl vskutku úžasný. Navštívil jsem řadu zajímavých míst, kupříkladu jeden klášter, v němž jsem pocítil potřebu zachumlat se do na zdi visícího mnišského roucha a už v tom klášteře zůstat, abych svá dlouhá rozjímání mohl konečně v klidu, bez jakéhokoli pošahaného venkovního rozruchu dokončit. Jenže mě čekala ještě další zajímavá místa a přírodní krásy, tak jsem od toho velmi jurodivého úmyslu zcela zbaběle upustil. V následujících řádcích ode mne neočekávejte podrobný popis mého velikonočního výletu, možná, až ty zážitky ve mně patřičně dozrají, se ho někdy dočkáte. Jak praví název tohoto příspěvku, soustředím se především na zážitky během a krátce po svém návratu.
22.04.2014, 00:00:21 Publikoval Luciferkomentářů: 7
Můj velikonoční výlet je u konce, zbývá už jen čertí pomlázka. O Velkém pátku jsem tady v zájmu manipulativního ukřižování sebe sama upozornil na knížku od Jana Jílka, které se zabývá lidskými manipulacemi z obecného hlediska. Na závěr jsem prohlásil, že se v průběhu této cesty mlékem a strdím oplývající českou krajinou pokusím z oné knížky dobrat ještě něčeho dalšího. Dobral jsem se zhruba jedné její třetiny a pro dnešek jsem vybral výňatky z druhé části první kapitoly, v níž se autor zabývá otázkou, proč a za jakých okolností odmítnout požadavek někoho jiného.
21.04.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 20
Tak se v době nejvýznamnějších křesťanských svátků často připomíná Jidášova zrada. Zaslechla jsem v rozhlase, že ani jeho zrada nebyla tak jednoznačnou záležitostí. Sáhla jsem tedy po Novém zákoně, abych si oživila Matoušova slova. Jidáš vybíral peníze na boj s Římany. Zdálo se mu, že Ježíš je příliš mírný, a nabádal proto k rozhodnějšímu jednání.
19.04.2014, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 23
Jak jsem v komentářích pod Dvoumiliontým klikancem naznačil, mám dovolenou, v jejímž rámci se pokusím navštívit některé pozoruhodné přírodní úkazy naší mlékem a strdím oplývající české krajiny. Vyrážím dnes za kuropění, včera jsem střídavě odpočíval a chystal se na výlet. Při doplňování některých zásob v Galerii Butovice jsem navštívil tamní knihkupectví, v němž mi jakýmsi záhadným způsobem padla do prvního oka knížka Lidé a manipulace od terapeuta, lodníka, klempíře, cestovatele a spisovatele Jana Jílka. Kdo se na NČ pohybuje už dostatečně dlouhou dobu, jistě ví, že je to jedno z mých nosných témat, takže ho nemůže překvapit, že jsem tu knížkou bez mrknutí druhého oka zakoupil. Zde je několik postřehů z její předmluvy a začátku první kapitoly, abyste alespoň tak trochu pochopili, oč v ní kráčí, čímž se dostanete na stejnou úroveň jako já, jelikož víc jsem toho z ní ještě nepřečet:
18.04.2014, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 18
Rouper de Clotrimazol měl velmi těžký sen. Není se ani čemu divit, když uvážíme, že na tak nezdolatelně dlouhý čas byl svým Tvůrcem, jenž si z jakýchsi absurdních důvodů nechává říkat Lucifer, tedy něco jako opelichaný anděl padlý na hlavu, uzamčen na tisíc a jednu noc v tom nejspodnějším sklepním šuplíku své i jeho virtuální existence. V tom snu se mu zjevila Rouser v doprovodu rodinného psychiatra, emeritního profesora Chocho de Chichi von Chacha, a za jeho bouřlivého chichotání mu velmi suše sdělila, že mu na maják šplouchá už druhý milion.
16.04.2014, 20:09:07 Publikoval Luciferkomentářů: 19
Po všech těch předchozích povídacích manévrech jsem se rozhodl, že pro střední den tohoto týdne opět předám slovo jednomu z nejúžasnějších a nejlidštějších fyziků všech minulých dob Richardu Feynmanovi, přičemž ty budoucí doby budou mít co dělat, aby se s tím nějak vypořádaly. Naposledy jsem zde prezentoval jeho trochu skromnější povídání o čichačích; dnes přicházím s o poznání méně skromnějším pojednáním o tom, kterak si poradil s dešifrováním jistého mayského rukopisu, plného koleček a tyčinek, a jak se zcela nečekaně a pro něj naprosto nepředstavitelně stal přednašečem na pro fyziky nezvykle kulturním semináři:
16.04.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 5
Celý pondělní večer, jemuž předcházelo celodenní a nesmírně unavující aprílové počasí, jsem marně přemýšlel, jakým dostatečně plodným způsobem bych mohl navázat na poslední dva velmi hutné příspěvky, jež zcela zákonitě zakotvily v exkluzivní rubrice Povídání. Nebudu vás napínat a bez jakýchkoli obezliček vám zcela pokorně oznamuji, že k ničemu tak plodnému, jež bych mohl za tyto dvě úžasné povídací piruety bez uzardění zařadit, jsem nedošel, ačkoli jsem se zcela poctivě pokoušel přemýšlet na plný výkon plus ještě něco navíc. Problém mého myslivého neúspěchu zřejmě spočívá v tom, že z nějakých mně naprosto nepochopitelných příčin jsem zakotvil v přístavu bezuzdné unavenosti. Pokusím se vás alespoň pobavit stanovami jistého Klubu unavených, které jsem někdy ve svém středověku či možná spíše pravěku vyhrabal na internetu, a v zájmu zachování rovnováhy to opepřím maturitou z kompozitní teorie.
15.04.2014, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 17
Jak konstatuje Jiří Dědeček v doslovu ke knize lékaře Jaroslava Pichlíka Indikace k ústavnímu léčení, ve Slovníku českých lékařů-spisovatelů najdeme přes pět set jmen. Říká, že Jaroslav Pichlík píše nemilosrdné příběhy nemilosrdným jazykem. Tento teplický lékař je podle slov jeho kamarádů Vladimíra Mišíka a Jaroslava Olina Nejezchleby poněkud neortodoxní. Píše např. recenze o rockové hudbě. A o nové době soudí:
Všichni jsou hodný a krotký, protože nikdo neví, co bude zejtra. To tenkrát jsme měli ten socijálismus forever a nikam níž se v podstatě spadnout nedalo… Ona stačí ta rychlost, se kterou vypuzují své výrobky madony z řad nepřizpůsobivých… V našem vezdejším, i když zatím moc se nedařícím kapitálismusu, kdy se musíme daleko víc starat sami o sebe, nejsouce determinováni, opečováváni, přebalováváni, kolébáni a chlácholeni Velkým Bratrem a přidruženými bratranci a švagry, je výsledný tlak na čtvereční centimetr každé hlavy přinejmenším stejný jako tenkrát. Přičemž alkoholická nebo jiná relaxační vzpruha už není berličkou, nýbrž hřebíkem do existenční rakvičky…
A z Pichlíkovy poezie, se vzpomínkou na Činoherní studio v Ústí nad Labem, cituje:
14.04.2014, 00:00:12 Publikoval Luciferkomentářů: 30