« strana 1 »

Sluneční východ

rubrika: Povídání


Noc ze soboty na neděli jsem nedokázal dospat. Probudil jsem se ještě, když byla tma. Seděl jsem na divanu, dopíjel zbytky včerejška, a přemýšlel, co zase přijde dnes. Já? Ty? Vy? Oni? Nebo Slunce? Přišlo Slunce.

 

Lucifer


Nemohl jsem jen tak sedět, nohy chtěly jít ven. Za okny na lodžii už skoro svítalo. Venku však zima. Dnes ale bude už teplo, řekl jsem si a vyrazil jen v temně modré košili, nalehko.

 

Vyšel sem ven, nikde nikdo, všichni asi ještě spali. Obkroužil jsem celé Nové Butovice, ruce mi tuhly mrazem. A hlava též. Ale to bylo dobře, protože má hlava byla téměř definitivně přehřátá. Chladicí box byl zapotřebí. A tak jsem chodil sem a tam a zvolna svítalo.

 

A pojednou jsem spatřil něco neuvěřitelně krásného.

 

Začalo vycházet Slunce.

 

Stál jsem kousek nad Trifotem s pohledem upřeným směrem ke stanici metra Nové Butovice, ovšem poněkud výše. Tam poněkud výše nad obzorem Jinonic jsem spatřil krvavý kotouč. Nádherný, obrovský, neskonalý.

 

Stál jsem, téměř nahý, koukal do toho kotouče, a hlavou mi začala probíhat spousta věcí. Spousta myšlenek i nemyšlenek. Vzpomenul jsem si třeba, že jsem se někdy narodil, a někdy zemřu… A to Slunce stoupalo, z ruda se měnilo do oranžova, a nakonec do žluta.

 

Otočil jsem se a spatřil, jak ke mně kráčí nějaká paní poměrně staršího věku. Řekla mi, že něco tak krásného, jako je východ tohoto Slunce, nespatřila. Souhlasil jsem. Řekl jsem jí, že já též ne či vlastně ano. A stále byla ještě zima, jenže mé ruce, nohy, hlava… začínaly rozmrzat. Něco se stalo tak krásného, že na to nikdy nezapomenu.

 

V hlavě mi vyšlo Slunce.

 

 


komentářů: 13         


Koronáč podruhé

rubrika: Pel-mel


Navazuji na předchozí Koronáč. Mám pocit, že se mi ta koronovirová situace začíná vymykat kontrole. Duševní i fyzické. Koronavirus jsem už nejspíš prodělal, příznaky byly dost jednoznačné, takže bych měl být imunní, nicméně mě to přestává bavit. Svět kolem se bleskurychle transformoval ze stavu „Dělejte si, co chcete“ do stavu „Nedělejte vůbec nic, držte hubu a na ni si navlékněte roušku“. Ode zdi ke zdi.

 

Lucifer


Mám problém s rouškou. Teda ne, že bych ji neměl, už asi deset dní mám jednu z vietnamského obchůdku zadarmo, jelikož ty profláklé čínské za iks miliard korun do NB zatím ještě nedorazily. Můj problém spočívá v tom, že nemám díky mnohaleté četbě knih a čumění do monitoru dost ostrý zrak. Proto ho vyzbrojuji brejlemi. Když si ale nasadím roušku, tak se mi brejle zamlží. Při pochodu do venkovních prostor pak mám dvě možnosti. Sundat si brejle a vidět rozostřeně, anebo pochodovat v mlze.

 

Obě mají své výhody a nevýhody. Výhodou první možnosti je, že nepochoduji v mlze, nevýhodou, že nemohu s dostatečnou přesností rozpoznat tělesné atributy kolemjdoucích ženštin. Výhodou druhé je, že nemusím nosit brejle v ruce, nevýhodou, že skoro nic nevidím, takže si nejsem až tak úplně jistý, jestli jdu po chodníku nebo po silnici či trávníku a kde jsou dveře, kterými mohu vejít do supermarketu. Ještě dřív než jsem dostal univerzální roušku o Vietnamců, motal jsem si kolem hlavy šálu. Brejle se nerosily, vypadal jsem bezpochyby velmi romanticky, jako nějaký korzár či bankovní lupič, ale to motání šály a její uzlování byla strašná otrava a navíc se začíná oteplovat.

 

Chápu, že drtivá většina spoluobčanů je přesvědčena, že díky rouškám tady máme zhruba za jeden měsíc jenom 56 mrtvých na koronavirus, přičemž víc jak devadesát procent oněch obětí zemřelo v podstatě na něco jiného, ačkoli koronavirus tomu mohl trochu napomoci. Nicméně se domnívám, že s touto velmi úspěšnou bilancí mají roušky jen velmi málo společného. Proč? Protože se mi mlží brejle. Tu vodní mlhu na brejle skrze roušku dejchám já. Jasně, molekula vody je o pár stovek nanometrů menší než koronavirus, ale i tak si myslím, že pokud ho mám, tak na těch brejlích ho mám též, i když asi v menší koncentraci než jakou mám před rouškou. A nejen na brejlích, vydechuji ho všude kolem sebe.

 

Koncentrace je jistě velmi důležitá, nicméně se domnívám, že ten koronavirus máme v sobě skoro všichni i přesto, že většina otestovaných naznačuje, že ne. Ty testy jsou totiž dost nejisté, a když testovaní nemají horečku či neblábolí z cesty, když nemají nějaké jakoby příznaky napadení koronavirem, tak jsou označeni za negativní. A testovaných ze zhruba deseti milionů českých občanů bylo zatím sedmdesát pět tisíc.

 

V čem je problém, že třeba ve Španělsku, Itálii či nyní už i ve Spojených státech bylo detekováno neskonale mnohem více nakažených a zemřelých na koronavirus než u nás? Nejspíš v tom, že ta potvora mutuje. U nás máme zřejmě poměrně neškodnou mutaci. Ve zmíněných zemích mnohem škodnější a roušky s tím nic nenadělají. Tak proč oni mají tu agresivnější a mi tu přítulnější? Jsou zavřené hranice, necestuje se, jsme ve vlastním akváriu. Jak my tady, tak oni tam. Ovšem jak kdo. Když se podívám na Flightradar24, tak letecký provoz je docela hustý, skoro jako obvykle.

 

A pak je tady shlukování lidí. Některé země vyhlásily, že se mohou shlukovat maximálně dvě osoby. V případě, že se jedná o rodinné příslušníky, může jich být více. A co třeba věřící, mohou se shlukovat v kostelích při bohoslužbě, nebo vyznavači rockové hudby na koncertech?. Stačí, když se tam udělají značky dva metry od sebe, kam se může kdo postavit, jako třeba v supermarketu. Ne všichni to samozřejmě hned pochopí, ale chybami se člověk učí. Například včera jsem stál v supermarketu na značce a najednou se zezadu ke mně začala hnát ženština. Měla roušku, takže jsem okamžitě nedokázal posoudit její krásu. Já jsem měl též roušku, takže to bylo oboustranné. S rouškou nejspíš vypadám ještě více sexy než bez roušky. Řekl jsem jí, že její zájem o mé tělesné atributy mě nesmírně zaujal, nicméně za daných okolností ji doporučuji, aby mazala zpět na svoji značku, dva metry za mnou. Mazala, a tím byl můj chvilkový románek ukončen. Škoda. Začínám být na ten koronavirus dost naštvaný. Čučet na porno v karanténě mě už fakt nebaví.

 

Z toho, co jsem za svého dosavadního života uchopil, vím, že spousta lidí blábolí z cesty. Jakákoli chřipka řádí každý rok na plný výkon a mraky lidí umírají po tisících každý den, nejenom na stáří, ale především proto, že je to asi baví. Doposavad jsme kvůli takové vzájemné i soběstačné likvidaci roušky nosit nemuseli. Z historicky nedávné doby máme za sebou dvě světové války, kdy se lidi vzájemně likvidovali jak na běžícím páse. Vznikaly všelijaké totalitní režimy, v nichž se z obyčejného člověka stával jakási kopací mičuda k pobavení vládnoucí oligarchie úchylných deprivantů.

 

Fakt nám hrozí jakási koronavirová pandemie, které lidstvo podlehne, když poslušní nebudou nosit roušky? Fakt si myslíte, že v jednadvacátém století, kdy nám věda nabízí úžasné věci, jako že můžeme lítat do vesmíru a budovat úžasné projekty, kdy třeba budeme mít energii téměř zadarmo (termojaderná elektrárna), kolem se motá tlupa úžasných vědců, kteří motají superstruny a takřka jsme pochopili celý vesmír až na ten Velký třesk, lidi nakupují v supermarketu na kartu anebo přes internet cokoli, co chtějí atd., nás srazí na kolena nějaký debilní virus? Kolik takových virů už tady bylo, v moderní době i v počítačích, skrze nichž se dorozumíváte přes internet, abyste zjistili, jestli vajíčka nebo Babiš, a přesto počet lidí na Zemi neustále narůstá…

 

Opravdu bojujeme s jakýmsi koronovým virem, anebo s rouškami sami se sebou? Anebo z někým, kdo si z nás chce udělat poslušně chrochtající prasátka na ostrově madam Kirké?


komentářů: 18         


Glosárium o dubnu

rubrika: Pel-mel


Jistě jste si všimli, že téměř veškerá pozornost medií se v dnešní době tak či onak točí kolem jistého nekamarádského a zákeřného viru. Jmenovat nemusím, jistě víte, o koho jde. Snažila jsem se tedy pro glosárium najít nějaké jiné „zajímavosti“ a nechala jsem se inspirovat historií všech možných událostí, které se staly v dubnu. Vznikl z toho takový trochu chaotický (můj) seznam, ale pro odpoutání se od nepříliš povzbuzující reality těchto dnů se každá snaha počítá.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 2         


Koronáč

rubrika: Pel-mel


Určitě jste si všimli, že probíhá pandemie v podobě koronaviru COVID-19. Dle aktuální informace v době, když to píšu, na tento virus v Česku zemřelo 23 lidí (detekovaných infikovaných 2 492, uzdravených 25). V jiných zemích to vypadá mnohem hůř, viz  Confirmed Cases and Deaths by Country, Territory, or Conveyance. Celkový počet mrtvých na Zemi od chvíle, kdy tato pandemie začala být vnímána, je téměř 37 000. Opravdu?

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 23         


Glosa: Home Office

rubrika: Pel-mel


Práce z domu bývá zmiňována při náboru nových zaměstnanců většinou jako benefit. V posledních týdnech si tento benefit užívá docela dost lidí. Podle informace operátorů, v současné době do práce přestala jezdit skoro polovina zaměstnanců. Vím, někteří mají úplné volno, ale těch asi není tolik, jako těch co se ráno připojují ze svých kuchyní, obýváků, ložnic, teras, (koupelen!?), v ideálním případě pracoven, do firemních sítí.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 5         


Nejen o shromažďování věcí

rubrika: Povídání


Luciferova úvodní poznámka:

V posledním příspěvku od emeptra Odkud jsou ti osamělí lidé, jsem vás seznámil s tím, že mi zaslal výbor ze svého povídkového díla, a předložil jsem jeho čtyři mikropovídky. Začal jsem od prostředka, jak mi doporučil, s tím že příště začnu od začátku. A to právě nyní činím.

Tentokrát jsem jich vybral pět. První, dle níž se jmenuje tento příspěvek, se zabývá marnotratným shromažďováním věcí. První je proto, že mi padla do oka jako první, protože toto téma je velmi vážné. I mně se někdy stává, že začnu shromažďovat věci, k nimž se povětšinou už nikdy nevrátím, a přestávám vnímat mnohem důležitější věci, ke kterým se pak už vrátit nemohu. Druhá je o sázení stromů. Kdysi jsem si přinesl domů semínka borovice, zasel do květináčů a čekal, až vzejdou. Vzešly, a po krátké době uschly. Třetí je o mimoslovní komunikaci. Je velmi krátká, ale zařadil jsem ji, protože s tímto jevem mám už dlouholeté zkušenosti. Ženy mají „oči“ i na té straně, kde mají zadek. Čtvrtou, Noe, jsem vybral, protože se v ní objevují moje vidle, a pátá, pornografická, je jenom taková laškovní třešnička na tomto výběrovém dortu.

 

empetr


Celý článek »

komentářů: 15         


Z perspektivy satelitu (Trochu pod mikroskopem, více dalekohledem)

rubrika: Pel-mel


Současná situace není ani přirozená, ani nevyhnutelná. Ale zároveň máme mnohem více možností, než si myslíme. Znalost historie slouží právě tomu, abychom si nekonečných možností byli vědomi. Historické události se ovšem nedají předvídat a vývoj nelze vysvětlit žádnou nevyhnutelnou zákonitostí. Dějiny jsou totiž chaotické, a nepatrné změny mohou vést k úplně odlišnému než předpokládanému výsledku. V Číně luskne šupinami zvířátko, v Austrálii se vznese černá labuť… Žádný historický optimismus, o němž jsme se učili ve škole, v knize Yuvala Noaha Harariho (Sapiens, Stručné dějiny lidstva) nehledejte.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 9         


Glosárium

rubrika: Pel-mel


Mám pocit, že právě teď se toho kolem nás děje nějak hodně. Není to moc sranda, ale co už, virům neporučíš. Napsala jsem pro vás dvě malé glosy k událostem minulého týdne. Říkám si, že by se z toho třeba dala udělat tradice.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 8         


«     1    2  3  4  5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  99  100  101  102  103   »