« strana 2 »

Odkud jsou ti osamělí lidé

rubrika: Povídání


Luciferova úvodní poznámka:

Dostal jsem od empetra poměrně obsáhlý výbor jeho krátkých povídek. Něco z toho jsem si už stačil přečíst a stačilo mi to. Abych usoudil, že píše dobře. Dokonce jsem se začal stydět, že ještě lépe než já. A to je co říci. Já, do sebe zahleděný literát, jehož úžasné počinky zatím ještě papírově nevyšly, ale vyjdou, po mé smrti určitě, třeba pak dostanu Nobelovu cenu za literaturu, samozřejmě po smrti, a teď se klepu, že někdo píše ještě lépe? Pro dnešek jsem z empetrových zápisků vybral čtyři mikropovídky. Náhodně. Napsal mi, že mám začít někde od prostředka. Vzal jsem jeho slova vážně a začal. Příště začnu od začátku. Také je co číst. Ani konce nejsou tak špatné.

Úvodní povídka, podle jejíhož názvu jsem nazval celý příspěvek, naráží na osamělou ženu Lucii v karlínském domě.  Hned na začátku je zmíněna Eleanor Rigby, jak o ní zpívají The Beatles. Chtěl jsem tu píseň přiřadit v podobě videa z YouTube na samotný konec. Jenže až na výjimky, převážně v podobě českých videí, to už nefunguje. Takže jsem tam vložil obrázek, na který si můžete kliknout. Měla by se vám objevit Eleanor Rigby na YouTube. Ze Žluté ponorky. Od Brouků.

 

empetr


Celý článek »

komentářů: 5         


Věda a myšlení Západu podle W. Pauliho

rubrika: Populárně naučný koutek


Západní myšlení bylo trvale pod vlivem Blízkého i Dálného východu, přesto však panuje jednota v názoru, že pro západní kulturu je právě věda charakterističtější než cokoliv jiného. Matematika a přírodní věda se odlišují od ostatních duchovních aktivit člověka možností výuky a dokazatelnosti. V přírodovědě neexistuje žádné obecné pravidlo, jak přejít od empirického materiálu k novým matematicky formulovatelným pojmům a teoriím. Ne každý jednotlivý výrok přírodovědecké teorie může být empiricky přímo ověřitelný, a přece musí myšlenkový systém jako celek, obsahovat možnost kontroly empirickou metodou. V tom spočívá jeho dokazatelnost. Možnost výuky má přírodověda společnou s matematikou, založenou na logicky dokazatelných postupech.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 1         


Tlapky na střeše

rubrika: Pel-mel


O veverkách se ví, že se žijí v lesích a v parcích, prakticky na celém území naší země, ale že se budou vyskytovat i v naší zahradě, jsem opravdu nečekala. Žijeme v malém satelitu u Brna, v blízkosti polí, lesíků a průmyslových hal. Občas sem zabloudí nějaký ten zajíc, srnka, nebo bažant a před pár lety jsme si všimli, že jedna veverka chodí sbírat pod sousedovic lísku oříšky. Občas na mě zvědavě jukala od plotu. Rezavá potvůrka, ale děsně rychlá, ani vyfotit mobilem se nenechala. Čas od času jsme ji pak zaznamenali v rohu zahrady, ale jen tak zdálky.

 

Marky


Vše se změnilo loni v zimě, kdy k nám začala chodit pravidelně na zahradu, loupala starou kůru z lípy a nosila ji v tlamičce někam pryč. Pak se pokusila několikrát ukrást přehoz z houpačky. To se jí sice nepovedlo, ale snažila se. Podařilo se mi natočit její drzý pokus o loupež.

 

Se to zaseklo…

 

Chtěla přehoz odnést na veliký stříbrný smrk, který je na hranici naší a sousedovy zahrady. Pochopili jsme, že si tam veverka zřejmě chystá hnízdo a nechávali jsme jí na terase lískové oříšky a slunečnicová semínka. Někdy v dubnu, se nám po tújích začalo promenádovat malinkaté veverčátko, levitovalo na koncích větviček jako nějaký provazochodec. Byla to taková malá myška s huňatým ocáskem. Začali jsme mu říkat Pizizubka, podle večerníčku s Křemílkem a Vochomůrkou. Netuším, jestli je Pizizubka holka nebo kluk, ale když už jsme mu dali to jméno, tak ho bereme jako kluka. Doufali jsme jen, že ho nechytí nějaký dravec, kterých tady kolem nad poli hlídkuje každý den celkem, dost a už jsem zažila, jak zřejmě krahujec chytil svoji oběť (asi myš nebo ještěrku) přímo u naší terasy.

 

Pizizubka samozřejmě neušel pozornosti kočičí party. Kočky z něj jsou naprosto nadšené a vyhlížejí, kdy se kámoš s luxusním ocáskem zase objeví. Veverčák si troufá čím dál blíž, nemá problém poskakovat po terase, chodí nám po parapetu u obýváku a provokuje kocoury.

 

Ty jo, veverka!

 

Někdy jistí situaci ze střechy.

 

Kuk

 

Brzy po ránu, když ještě skoro spím, poslouchám veverčí tlapky, jak pobíhají nade mnou po střeše, je to jako malá dešťová přeháňka. Zřejmě Pizizubka tančí nějaký ranní rituální tanec mezi solárními panely. Zrzavý artista umí šplhat i po fasádě, tak vždycky doufám, že uvidím jeho huňatý ocásek u okna, mám potom nějak hezčí celý den.


komentářů: 35         


Ráj

rubrika: Pel-mel


Už jste někdy odešli z divadelního představení o přestávce? Já s manželem občas ano, někdy se nám po zhlédnutí první části představení zdá, že čekání na jeho konec by bylo zbytečné plýtvání času. Radši si koupíme na zbytek večera lahev červeného a zatlačíme slzu nad cenou vstupenek.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 6         


Malá óda na Agathu

rubrika: Pel-mel


Napadlo vás někdy, že spisovatelé by měli být i tak trochu psychology? Spisovatel totiž musí zvlášť pečlivě vykreslit charaktery jednotlivých osob příběhu, aby bylo jejich chování uvěřitelné. Jedním z míst, kde se v beletrii můžete setkat s psychologií, jsou detektivní romány. Úspěšní autoři detektivek musí být proto velice dobrými pozorovateli a znalci lidské povahy. Nejlépe psychologicky propracovanými románovými postavami bývají zločinci, jejich oběti a samozřejmě postava detektiva. Hlavně u vrahů se můžeme setkat se zajímavými psychopatickými osobnostmi, které dokážou své odchylky před okolním světem šikovně tajit. Psychologie v praxi.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 5         


V bublině

rubrika: Pel-mel


Touto úvahou bych chtěla navázat na předchozí články o psychologii mezilidské komunikace (Proč v té polívce není hrášek? Chápeš, co tím chci říct? Mars není Venuše a Inteligentní lidé jsou plni pochybností). Dnes především na ten posledně jmenovaný, protože bych se chtěla bavit o problémech při komunikaci, o zvláštních brýlích, přes které se díváme na svět a lidi kolem sebe. A podle kterých také s ostatními komunikujeme. Dnes se často pro tento jev používá přirovnání k lidem v bublině.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 12         


Dopisy Karla Klostermanna Betty (Barboře)

rubrika: Pel-mel


Sedmého února jsem slavil narozeniny. Při této příležitosti jsem se sešel s empetrem v Nových Butovicích. Nejdříve v jedné restauraci, kde nás v podobě jedné sklenky vína oběma obsloužila robotí ruka. Pak jsme šli do jiné restaurace, kde se k nám připojil empetrův známý R. Tam jsme pili pivo, asi tři každý, ale mohu se mýlit. V čem se ale mýlit nemohu je, že jsem od empetra dostal k narozeninám knížku. Jako autor je uveden Karel Klostermann, nicméně ji z jeho pozůstalosti připravili Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský. Celá knížka je věnována dopisům Karla Klostermanna jeho druhé ženě Barboře, kterou Klostermann něžně nazýval Betty. Klostermann byl český spisovatel německé národnosti, který se vyskytoval převážně na Šumavě a psal převážně česky. To se týká i dopisů Bettyně. V knížce je u každého z nich však uveden i německý překlad. Už jenom ty dopisy představují dost objemné a kvalitní literární dílo. 50 dopisů, první z nich je z března 1889, poslední z února 1919. Úvodu knížky vévodí úvaha Karla Klostermanna, která je mi velmi blízká, a proto jsem se rozhodl, že vám ji předložím (doslova a do písmene):

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 14         


Počítání oveček

rubrika: Populárně naučný koutek


Už se vám podařilo probudit se do snu? Pokud jste četli některý z mých předchozích článků (Co se Ti dnes zdálo?, Slova z prostoru), tak jistě víte, na co se vlastně ptám. Jde o takzvané lucidní snění. Lidé, kterým se to podaří (poprvé většinou jen na chvíli) bývají velice nadšení a rádi by lucidní snění znovu prožili. Dnes přináším trochu teorie ohledně spánku a pár technik, jak se ve snu probudit a pocítit lucidní sen na vlastní kůži.

 

Marky


Celý článek »

komentářů: 12         


«   1    2    3  4  5  6 . . . . . . . . . .  139  140  141  142  143   »