« strana 2 »

Výzva

rubrika: Slovo Neviditelného čerta


Prší, občas zahřmí a meteorologové tvrdí, že to hned tak nepřestane. A je to dobře, protože žíznivá země si vodu žádá. Je neděle, obvykle nic nedělám, ale tentokrát přicházím s výzvou.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 0         


Víno a smrt milenců

rubrika: Poetický koutek


V červnovém víně slunečního dítěte jsem řekl, že Víno hadrářů od Charlese Baudelaira doplním, pokud se mezitím nevytratím do ztracena, dvěma básněmi z téhož šuplíku. K mému podivu onen okamžik doplnění nastal dříve, než jsem čekal.

Léto začalo pučet a já přemýšlet, kam se můj život bude ubírat. Uvědomil jsem si, že asi ne do nekonečna. Pak jsem přehodil výhybku na fyziku a začal uvažovat nad tím, co je to vlastně nekonečno. Má vůbec nějaký smysl nad tím pojmem přemýšlet? Jsem tady. Narodil jsem se, abych tady byl. Byl mi dán do vínku život, abych ho prožil. Abych stvořil něco, co má skutečný smysl. Jak a do jakého nekonečna se to pak přetvoří, to mě nemusí až tak zajímat. A už vůbec ne, že u toho fyzicky nebudu.

Když mi bylo asi devět let, pojal jsem podezření, že jednoho dne umřu. Byl to pro mě naprostý šok. Za šera jsem si klekl ve svém dětském pokoji a modlil se, abych nemusel umřít. Modlil jsem se k Bohu, ačkoli jsem vůbec netušil, kdo to je, ale měl jsem pocit, že On tady bude navždycky. Život mě ale přinutil, abych tu hrůzu ze smrti opustil a věnoval se jemu.

Nebylo to snadné. Nahlížel jsem do různých filosofických i věroučných spisků, pokoušel se najít oporu ve spiscích vědeckých, a tak dále. A k čemu jsem dospěl?

Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno…

 

Lucifer


Charles Baudelaire

 

Víno milenců

 

Prostor se blyští plný křídel!

Na koni vína bez udidel

my ještě dnes budeme v svých

férických, božských nebesích!

 

Stihnem – dva andělé, co žízní

tropickou horečnatou trýzní,

v křišťálu, modrém po ránu,

dalekou fatu morgánu!

 

Na křídle měkce unášeni

chápavé smršti, která zná,

v svém paralelním zešílení

 

a ruku v ruce, sestro má,

my uprchneme z toho těsna

až někam do mých rájů ze sna.

 

Smrt milenců

 

Budem mít lůžka z vůně těkající,

divany s hloubkou jámy hřbitovní,

a cizokrajné květy na polici,

rozkvetlé pod nejhezčím nebem dní.

 

A naše srdce z výhně zchladající

si půjčí jas dvou velkých pochodní,

jež v duších odrazí se jak dvé svící,

v tom páru zrcadel pár záření.

 

V soumraku z modři, z růžového stesku

si vyměníme po jediném blesku

jak dlouhý vzlyk, v němž sbohem slyšíš znít;

 

pak veselý a věrný anděl spásy

otevře brány, přijde oživit

zčernalá zrcadla a mrtvé jasy.

 

 

The Carpet Crawlers


komentářů: 10         


Básník ticha

rubrika: Vinárna U Čerta


Tohle je rychlovka, kterou přidávám do Vinárny U Čerta, jelikož tam jsem doma. Na tocích lidského živoření se neustále něco mění, voda teče nejdříve tam, potom zase nazpět… Je mnoho lidí, kteří zaslouží být vnímání uctivě, a ještě více takových, kteří ulpěli v pavoučích sítích. Jako mouchy bzučící furt to samé. Ani k jedněm z nich nepatřím. Odmalička jsem byl revolucionář, Proti všemu. Proti komunistům, bolševikům, menševikům, kapitalistům, nacistům, fašistům, rasistům – Ano, i rasistům, jelikož já jsem specifická rasa, jednočlenná.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Born in the U.S.A.

rubrika: Pel-mel


Nenarodil jsem se ve Spojených státech amerických, mám však k této zemi velký respekt. Původně tam žili indiáni, někde na severovýchodním okraji kontinentu se kdysi vylodili Vikingové, ale dokud nedopluli v roce 1492 španělské koráby do Karibiku, byla Amerika pod taktovkou indiánů. Tito jakoby původní obyvatelé Severní a Jižní Ameriky tam prý doputovali z Asie přes dočasně přemostěnou Beringovu úžinu. Jestli tam našli skutečné původní obyvatele, to se dodnes až tak úplně neví. Pokud však ano, tak ti migrující Asiati, kteří byli díky Kryštofovi Kolumbovi, který si myslel, že pluje do Indie, nazváni indiáni, byli prvními dobyvateli. Od severu migrovali dolů na jih a ve Střední a Jižní Americe založili mocné říše. Ti na severu se uskrovnili lovem zvěře, sběrem bobulí a stavěním vigvamů. Když pomineme periferní výlet Vikingů, tak Španělé byli druhými dobyvateli. K nim se záhy přiřadili další Evropané, především Angličané a Francouzi. Zatímco Španělé a Portugalci hledali Eldorádo na jihu, ostatní Evropané se soustředili na sever, zpočátku především na jeho východní pobřeží. Založili tam kolonie, které začaly prosperovat, až se čas nachýlil k tomu, že se rozhodly osamostatnit. A tak vznikly Spojené státy americké.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 2         


Červnové víno – Dítě sluneční

rubrika: Poetický koutek


Červen započal slunečním svitem. Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno. Poměrně brzy se však začal hlásit Medard. To je takový pán v kápi s bezednou konví dešťové vody. Někdy se stane, že to přežene, slunce zažene za mraky a kropí a kropí čtyřicet dní v kuse. Zatím to vypadá, že se Medard dohodl se sluncem na remíze. A to je dobře, nic se nemá přehánět, a vinohrady se mohou předhánět v produkci zlatého moku.

Dnes v podvečer, po odpolední dešťové kropence, jsem si opět otevřel výbor z Baudelairových Květů zla v překladu Ivana Slavíka (Volám z hlubin a Špatný mnich a Vodotrysk). Nalistoval jsem si část věnovanou vínu a smrti. Obsahuje tři básně: Víno hadrářů, Víno milenců a Smrt milenců. Započnu tou první, milence s jejich vínem a smrtí si nechám na někdy jindy. Tedy pokud se k tomu ještě doklopýtám.

 

Lucifer


Víno hadrářů

 

Charles Baudelaire

 

Nejednou pod lampou tam venku na ulici,

v níž vítr chrastí sklem a komíhá jak svící,

v blátivém bludišti starého předměstí,

kde lidstvo hemží se a kvasí s prudkostí,

 

uvidíš hadráře, jenž jde a hlavou kývá,

jak básník klopýtá a dotýká se zdiva

bez obav z čmuchalů, svých zdejších poddaných,

a srdce vylévá v projektech senzačních.

 

Diktuje zákony, soud slavně zapřísahá,

zločince zneškodní, obětem napomáhá,

pod nebem jako pod závěsem k slavnosti

se ctnostně opíjí svou vlastní skvělostí.

 

Ti lidé, soužení sty trampot z domácností,

sedření robotou a sešlí zestárlostí,

s hromadou veteše, jež tlačí do kříže,

se zvratky odpadků z celičké Paříže,

 

šátrají domů, smrad jak z bečky se z nich trousí,

s druhy, jimž ve válkách zbělely vlas i vousy,

leč zplihl jejich knír jak prapor setniny.

– Vítězné oblouky, vlajky i květiny

 

se tyčí před nimi však pohádkovým divem;

v světelné orgii a v hřmotu ohlušivém

slunce a troubení bubnů a jásání

se slavně vracejí zástupy vítáni.

 

Marnivým lidstvem proud se takto valí živý,

proud vína zlatého, ten Paktol oslnivý,

a zpívá v hrdle nám, co člověk vykonal,

a svými dary mu pak vládne jako král.

 

Bůh, aby uspal zášť a čelil lhostejnosti,

všech starých proklatců, hynoucích ve skrytosti,

vymyslil spánek, hnut výčitkou svědomí,

a člověk víno zas, to dítě sluneční.


komentářů: 2         


První červnová

rubrika: Pel-mel


Byl pozdní večer, poslední Máj… Až to budete číst, bude už první červen. Někteří to možná stihnou posledního Máje, protože to vyjde těsně před půlnocí, ale věnování patří červnu. Nečekejte nic zádumčivého, mám kecací náladu. Kecy v kleci. Směska několika směšných postřehů.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 5         


Uvolnění

rubrika: Pel-mel


V pondělí započalo v ČR ovolňování opatření zavedených díky koronáči. Zatím jen velmi opatrně, žádný spěch, cesta k normálu je daleká a je třeba si ji náležitě vychutnat. K jakému normálu se však vracíme? K tomu, jenž byl před příchodem koronáče? Někteří se domnívají, že k něčemu takovému se už vrátit nedokážeme, ten předchozí normál je už zkrátka definitivně pryč. Nikdy nevstoupíme do stejné řeky.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 10         


«   1    2    3  4  5  6 . . . . . . . . . .  358  359  360  361  362   »